Šestá Kovadlina

Želízská Kovadlina…festival, který se zapsal do povědomí tuzemských fanoušků extrémní kytarové hudby už po několika ročnících, se po roční pauze znovu nadechl. I když kovadlinu někdo ukradl a místní samospráva vyhnala festival za hranice katastru obce Želízy…pořád je tu. Nyní tedy jen už pod názvem Kovadlina, která byla na novou stage v areálu uměleckého mlýnu v Libechově, kde pořadatelé našli nové útočiště, náhražkově svařena z plechu…ale je tu.

Druhou zářiovou sobotu se tedy po roční pauze udál návrat ve velkém stylu, který se sice neobešel bez technických obtíží spojených s novým prostorem, ale tohle rozhodně nikoho přítomného neodradilo, aby utekl z příjemného areálu uměleckého mlýna či si odznačil termín v kalendáři na příští rok. Navíc jsem přesvědčený, že se nejen kvůli ústní lidové slovesnosti, ale i fotoreportu Vaška Žufana a možná i mému článku návštěvníci na sedmý ročník ještě rozrostou.

Hudba převážně grindová, rychlá a hlučná, trička převážně černá a atmosféra převážně přátelská. Jelikož vypadli s ohledem na úraz bubeníka avizovaní down tempaři Rmut, běželi jsme z dostatečně velkého, nedalekého a neplaceného parkoviště na jejich náhradu v podobě libereckého KLUBU SRÁČŮ. Sice mě dost mrzelo, že Rmut nezahrají, ovšem na druhou stranu jsem byl rád, že si místo nich zaujali místo právě tito mladí střelci, kteří ví jak, a hlavně s kým hrát a nebojí se poslat do ahoj pořadatele, který je loupne na soupisku s nějakým nahnědlým hnojem. Koncepčně se rozrůstající počet fanoušků ocitnul samozřejmě na Ibize, kde proběhl death grindový diktát v podání Kevina, Perryho a jejich družiny. Nedávno borci vypustili debutní nahrávku “Kevin and Perry Go Grind“, ze které se pochopitelně hrálo. Zážitek ovšem trhala nestabilní elektroinstalace objektu, která zřejmě nebyla schopna pojmout odběr celého hudebního aparátu.

Liberecký útok zdablovali lékárníci z Amoclenu, kterým obdobné menší stage sluší. A jelikož pódium ustálo jejich živelný set, postavil jej Mates se svými kumpány skutečně bytelně. Koncert to byl opět vysokooktanový a jsem rád, že jsem požil další dávku Ozempicu na svoji cejchu smrti. V nabídce bylo krom všemožných léčiv na všemožné neduhy i několik balení preventivních preparátů přímo z dílny Amoclenu, a to přímo v jejich distru.

Distra kapel se nacházela vždy časově kolem jednotlivých vystoupení u vstupu do areálu mlýna, který tvořil klidovou zónu krytou zdí budovy od stage. Krom merche jednotlivých kapel byla v nabídce i benefiční festivalová trička, z jejichž prodeje poputují peníze na další rekonstrukci prostorů mlýna. V areálu nechyběl rovněž stánek s vege i masovým jídlem, alko i nealko pitím, čajovna i stánek s kávou, které byly stejně jako vstupenka na akci za velmi příznivý peníz.

Příjemně teplé počasí pominulo s extra hlučným vystoupením z mrazivého Finska v podobě one man projektu LAWNMOWER, který se vydal na česko-německo-slovenské tour s neméně hlučnými slovenskými kapelami Sangre De Idiotas a 7 minut strachu, které byly rovněž na dnešním hudebním menu. Velmi tichý umělec na stage představil velmi hlasitý set, který kombinoval uklidňující zvuky přírody s divokými výbuchy automatického bubeníka a improvizovaných hmatů na elektrické kytaře. Bavilo mě to chvilku, pak se mi v tomto pojetí noisecoru vytratil smysl. Co mě ovšem bavilo hodně bylo následující drum and bass komando SANGRE DE IDIOTAS. Neurvalá kadence, kde problémy s elektrickou sítí v podobě drobných částečných výpadků a šumů působily spíše jako koncepční špeky než přetížená síť. Avizovaný neanderthal grind byl vskutku mocný.

Nejvíce mě z letošního ročníku mrzelo velmi osekané vystoupení MOČOVÝCH KHAMENŮ, kteří nastoupili na stage po několika variantách řešení přetížené sítě až de facto po ukončení pro ně vyměřeného času, a ještě jim shořel kytarový aparát, takže zahráli pár věcí jen v sestavě bicí a basa. Velká škoda, protože tohle je kapela, která je pokaždé zárukou kvalitního a zároveň neurvalého crust grindového setu.

Když jsme už u té neurvalosti, tak nejvíc utržený ze řetězu byl letos set slovenských noisecore šílenců 7 MINUT STRACHU. Bicí, basa, dřevorubecká pila, krabičky a řev…sedm minut běsnění na stagi…totální apokalypsa a pro grindového fanouška naprosto dokonalý hlukový zážitek. V rozdávání radosti žárovým fanouškům pokračovali ostravští veteráni CARNAL DIAFRAGMA, kteří budou na scéně příští rok neuvěřitelných třicet let. I když z některých alb nejsem už tolik odvařený jako v době vzniku, kupříkladu z nedávné LP reedice vlastně už dvacet let starého alba “Space Symphony Around Us“…toto letí, tak jsem si taneční gore grindový koncert zatraceně užil. Ostatně stejně jako slušně zaplněný zelený taneční parket před stagí.

Z čeho jsem naopak odvařený de facto pořád, je nahrávka M.A.C. OF MAD s názvem “Keep Music Evil“, která vyšla po dlouhých devatenácti letech po svém předchůdci “Badluck“ rovněž u pražských tramvajáků, kteří dávají vždy přednost kvalitě před kvantitou. Na nahráce stejně jako na stagi se objevil Daniel Rodný a trošku jsem čekal na živo i hostovačku Kina z Carnal Diafragma, když už byli na místě. Digitální hardcore / industrial / noise…světelné i hudební breaky a hlavně nelidský tlak. Sice venkovní stage neumožnila kapele vytvořit tak intenzivní zážitek jako malý temný klub, ale i tak to byla jízda, na kterou bude fanoušek kapely dlouho vzpomínat. Na místě bylo možno samozřejmě zakoupit CD, LP, MC s poslední uvedenou nahrávkou.

Zkrácení jednotlivých setů nebylo nijak extra znatelné a čerti od Budějic předvedli to, co každý čekal. Jeden z největší tuzemských grindcore pojmů INGROWING. Tři borci, kteří kapelu zakládali, a právě pečou s Čurbym první velkou deskou po svém návratu na scénu, nasypali do fanoušků průřez celou tvorbou, která stejně jako u předchozích dvou kapel sahá až do let devadesátých. Samozřejmě proběhla zastávka i modly “Sunrape“. Čirá radost tohle vidět a poslouchat živě.

Na samý závěr se v nové sestavě představili EVIL REGIMENT. Ke kapele se připojil basák Pepa, který s nimi před pár lety hrál na basu a nyní se poprvé ujal mikrofonu po odchodu zpěvačky Katky. Zaběhlá trojice hudebníků s novým zpěvákem s ohledem na jeho soft punkový / recitační projev nezněla špatně, ale zněla prostě jinak. S ohledem na čerstvost sestavy Pepa četl texty ze stylové knihy na černém pultíku s logem kapely, což působilo spíše jako připravený koncept než berlička. Kapela stihla větší polovinu svého setu, což je za mě tak akorát na živou přehrávku. Novou nahrávku snad brzy dokončí a vydají. Zatím můžeš zařadit do police jediné album crust grindových Mrázek z roku 2003, které právě vychází na vinylu, ze kterých vznikli právě Evil Regiment…zpíval to Honza Vlášek, který hraje v regimentu na kytaru a za bicími seděl stejně jako v regimentu Michal Kocourek…pokud nechceě aby ti utíkaly zajímavé tuzemské i světové desky, sleduj můj Instagram, kam denně přidávám desku, která stojí za pozornost.  

Ale zpět ke Kovadlině, která dle plakátu skončila v souladu se vším před desátou hodinou večerní, a i přes komplikace s elektřinou nabídla úžasný závěr letošní festivalové sezóny. Velké díky patří Matesovi, Robertovi a všem, co se na tom podíleli…skvělý line-up, dobré jídlo a pití, příjemný areál s komfortem pro fanoušky, cenová dostupnost, dostatečné parkoviště v dochozí vzdálenosti…co chceš víc? Přijeď příští rok. Na webzinu najdeš informace o akci s dostatečným předstihem.

Fotoreport od Vaška Žufana sleduj zde.

Video report ode mě najdeš na mém YT kanálu.

Grinch

Morbid Session Fest 2026

Live Rock Fest Varnsdorf sice od loňského roku změnil jméno na Morbid Session Fest, ovšem naštěstí to byla jediná změna, protože vše ostatní zůstalo při starém, tedy na velmi vysoké úrovni komfortu nejen pro vystupující kapely, ale i pro fanoušky. Nádherné místo s vyhlídkou na rybník Rio, dostatečné parkovaní v příjemné dochozí vzdálenosti od areálu, hraní v krytém stanu, dostatek posezení i stánků s občerstvením s jídlem a pitím za férové ceny, upravený kemp v těsné blízkosti areálu, dostatek toalet a tekoucí vody i nabídka merche nejen vystupujících kapel, které tvořily opět i přes vypadnuvší Pandemii vskutku záživný line-up.

Tvrdé jádro fanoušků se sjelo na Rio / Mašíňák již v pátek, kdy duněly ve stanu od šesti do půlnoci dvě místní big beatové kapely. My jsme dorazili na místo až v sobotu těsně před začátkem line-upu, tedy těsně před jednou hodinou odpolední, kdy startovali litoměřičtí gore grindeři SAMPLER AUTOPSY. Tohle jméno jsem viděl na plakátech už mnohokráte, ovšem naživo jsem měl tu čest poprvé. Jednoduše vystavěné kompozice s nazvučením úměrnému stanu rozjařily s optimálně vysokého pódia spíše support v podobě přátel kapely. Vedro jako v peci drželo prozatím nepříliš veliké množství fanoušků ve stínu stromů v protějším rohu nevelikého areálu. Dvojice basa a bicí (bubeníka můžeš znát z rovněž litoměřické kapely Spras) sázela nejen na taneční party, ale na rychlejší pasáže. Vše proloženo intry a potřebným nadhledem.

Kapely se do hlavního večerního programu točili po hodině a celkem jich bylo deset, což za vstupenku na místě v hodnotě 350 Kč bylo vskutku více než přijatelné. Už za samotný koncert druhé kapely CROW TO CROW bych byl ochoten uhradit uvedenou částku. Moderní slamming brutal death metal řezníci z Lomnice nad Popelkou, kteří už načali nejen druhý rok s novým bubeníkem Dominikem (Amoclen, ex-MxWx a další), ale letos konečně vypustili i formou internet release debutní ep “Son of Chaos“…od roku 2018 už bylo na čase, předvedli poctivou porci těžkých rifů a hlubokých growlů.

V nastoleném hudebním směru pokračovali i následující maskovaní PROJEKT SMRTH s automatickým bubeníkem za zády. Brutální death metal, death core a mocné beat downy z Rakovníka měly na obecenstvo, které se začalo pomalu ale jistě rozrůstat stejně devastační účinek jako předchozí riffová masáž. Tuhle kapelu jsem zaregistroval úplně poprvé a na netu o ní našel pouze letmé info ve stylu, že se jedná o projekt osiřelých muzikantů na Rakovnicku, složený z hudebníků se zkušenostmi z kapel jako jsou kupříkladu New age slave, Cunnilingus, Vozová hradba nebo Behavioral Sink. Každopádně si dej tuhle partu do hledáčku, stojí rozhodně zato.

Českolipské grindery INCARNATE, kteří vyměnili zpěváka jsem slyšel tentokrát jen letmo. Kapela jede opakovaně svůj známý a zaběhlý setlist, který je evidentně baví a rozhodně baví i jejich publikum, ovšem s ohledem na zkušenosti a schopnosti bubeníka a kytaristy, kteří se potkali již ve skvělé death metalové kapele Testification a jejich názvových obměnách už v roce 1993, je to za mě zatraceně velká škoda, protože borci mají na to, aby hráli jak kapely, které nosí na trikách…třebas Impaled.

Kdo se ovšem rozhodně stále posouvá kupředu jsou česko-němečtí thrash/death/grindeři PIKODEATH. Tahle mašina je nejen na živo vražda, což opět předvedli i tentokráte. Stoprocentní nasazení každého člena, perfektní souhra, průniky zpěváka Lopiho do obecenstva…další skvělý set. Kapelu registruju už od jejich demáče, který téměř po pětadvaceti letech vydal na limitované kazetě tuzemský archivář scény Levi se svým labelem Dead Maggoty Productions…díky za to. Původní CD-r na mě kdysi nezbylo. Od alba “Tief In Dir“ z roku 2014 kapela roste a polední řadovka “Killed By Silence“ dokazuje jejich nesporné kvality.

Další kapelou, kterou rovněž sleduju de facto od jejich začátku jsou gore/grind/death metaloví CHOKED BY OWN VOMITS, kteří nejen vymetli nedávno pódia až v Japonsku, ale vydali i v kooperaci několika evropských labelů svou třetí řadovou, koncepčně pojatou desku “The Dream You Never Wake Up From“, ze které se samozřejmě hrálo. Recenzi na desku, která přišla téměř po deseti letech, čekej brzy na těchto stránkách. Aktuální, čtyři roky stará, tříčlenná sestava předvedla na živo technicky poutavé tracky o kultovním bijáku The Thing s dvěma divokými vokály a nemilosrdnou bicí mašinou za zády. Skvělý koncert.

Za vypadnuvší death metalovou Pandemii nastoupili nejen místně známí DEAF & DUMB. Nekompromisní automat, hbité prsty kytaristů, řev Káněte a mocné party industriálně podladěného death/grindu s kořenem v roce 1994, jehož kvality nebyly nikdy pořádně doceněny. Změní se to s následující nahrávkou? Na pódiu je střídali letos jediní zahraniční hosté, a to ve všech ohledech švédští death metalisté GRAVESTONE. Typické švédské chrastítko s dvěma kytarami a několika vokály nebylo sice hudebně vůbec marné, na druhou stranu ani v žánru nijak výrazně překvapivé…tedy krom cover verze od kultovních Wolfbrigade, kterou jsem skutečně nečekal. Rozhodně by celkovému dojmu pomohl o něco kratší set. Zajímavostí budiž, že kytarista Penki hrál opakovaně na kytaru i basu několik let v kultovních Entrails.

Naopak dojmu by neuškodil ani delší set u ostravských nezmarů MALIGNANT TUMOUR. K jejich špinavému rock n rollu jsem si sice hledal cestu o něco déle, než k jejich předchozímu grindovému nebo crustovému období, ale nakonec tím dostali i mě, a to včetně ploužáku z poslední desky. Hrálo se logicky z posledního hudebního období kapely, a to nejen s neuvěřitelným nábojem, ale i lehkostí získanou léty a stovkami odehraných koncertů. MT jsou sázka na jistotu, kterou řádně ocenil narvaný koncertní stan Morbid Session Festu.

Přeživší celodenního šílenství měli možnost ještě ocenit již poměrně velké tuzemské jméno v grindcoru ranku a to LUDRA. Dnešní druhá kapela z Litoměřic smetla před půlnocí švédsky pojatou pumelenicí vše, co jí stálo v cestě. A kdy že se dočkáme těchto přesně sázených riffů do metronomického bubeníka v asfaltových drážkách? S ohledem na skutečnost, že tahle kapela opakovaně vymetá pro žánr nejpodstatnější tuzemské festivaly, je to již trochu nepochopitelné.

Sleduj opět skvělý fotky od Jardy Creeda a příští rok sleduj stránky tohoto festivalu, který má rozhodně co nabídnout.

Grinch

17 let pivního baru Azyl

Poslední srpnový víkend, Pivní bar Azyl, Komunitní zahrada LIAS a ulice Široká patřily gratulantům k sedmnáctiletému výročí libereckého Azylu, který není vskutku potřeba blíže představovat…prostě mejdan roku v Azyláku.

Jelikož se jednalo o sedmnácté narozeniny, tak se točilo sedmnáct druhů piva ze sedmnácti píp. Součástí téhle parády bylo samozřejmě i několik venkovních a vnitřních koncertů. Od tří hodin teklo pivo a v šest zazněly první tóny neocrustu.

Dnes již defacto mrtvý žánr předvedla na venkovní stagi pražsko-liberecká parta LÉTHÉ, která je s Azylem jak personálně, tak myšlenkově/eticky spjata. Delší válce a budování atmosféry rušilo jen světlo, jak poznamenal Buky…měli hrát za tmy. Tradičně skvělý azylácký zvuk nechal vyniknout obě kytary, bicí baterii i nekompromisní řevy. Kapela přijela tentokrát bez basačky, protože měla kolizi vystoupení s dalšími projekty. Tahle poměrně mladá kapela se hodlá dle posledních informací ještě rozrůst o violoncello, které k tomuhle žánru patří, stejně jako cover verze kultovních Fall Of Efrafa, která zazněla na závěr vydařeného setu.

S každoroční akcí již pevně spojená KIBERA, nikoli z Afriky ale od Helly z Berounska, přivezla angažovanou porci hardcore crust jízdy s metalickým ocáskem, jak ostatně píšu vždycky v článku z narozenin Azylu. Loni kapele konečně vyšel dvanáctipalcový split se Sølitär, takže si “Životy bez hodnoty“ a další skvělé tracky můžeš vychutnat mimo koncerty i přes jehlu gramofonu. Koncert byl jako vždy výborný, opět skvělý zvuk a dystopicky pojaté zákoutí zahrady s pódiem už bylo pro celkový dojem jen třešničkou na dortu…ostatně koukni sám na video z akce. Fanoušci si mohli zakoupit desky od kapely v jejich minidistru vedle Vaspet stánku s veganským jídlem, které bylo opět vynikající.

Jako poslední se dnes na venkovní stagi představili slovenští ROZPOR. Rovněž nebyli v Azylu poprvé, ovšem poprvé mohli hrát venku, což naplno využili v rámci své šou plné světlic. Rozpor přivezli tentokrát netradiční set v podobě přehrávky skladeb z debutního alba “Ilegálna spravodlivosť“, které vydal v letošním LP presu tuzemský punkový label Papagájův Hlasatel Records. Na dřevní oi/punk songy dorazili jak mladí, tak starší skins and punx a před sudy s nápisem Fuck Putin na kraji proklatě nízkého pódia to celý koncert dost vřelo…s červeným nasvětlením od světlic a rány palicí do železných sudů prostě doslova a do písmene kotel! Po koncertu bylo možné LP zakoupit v kapelní dodávce. Jinak pro těch pár lidí, kteří brblali, že Rozpor pokaždý vytahují na konci setu ukrajinskou vlajku. To je vážení podpora lidem, kteří přišli o domov, své blízké a často i svoji budoucnost…podpora lidem, kteří žijí ve strachu z příletu rakety, nebo v cizí zemi, kde jim ještě hloupí a sobečtí lidé jako Vy znepříjemňují už tak pokažený život.

Po skvělém koncertu přišla na řadu tradiční dražba na vybrané neziskovky. Dražily se věci od pivovarů pro nezisky Šance Zvířatům, z.s., Food Not Bomb Liberec a Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody. Kolik se vydražilo, ještě není zveřejněno, koukni časem na stránky Azylu.

Během dražby připravil zvukař vnitřní stage, aby přeživší z venkovní hudební a pivní smršti dorazil nazvučením nejlepšího setu dne od pražské punkové kapely INTERPUNKCE. Rychlý, hudebně namakaný punk s názorem, podaný s neskutečným nasazením a kotlem, který vyhnal i stokilové držáky jako jsem já do zadních řad po strop zaplněného azyláckého sálu. Přídavek byl na místě…milovat srdcem, nenávidět nožem...tahle kapela svými deskami a koncerty dokazuje, že patří k tomu nejlepšími na domácí punkové scéně. Pro fanoušky bylo na místě samozřejmě distro se všemi oskarovými skvělými kapelami jako Terminator X, Lady Gaza…neznáš? Poslechni.

Na poslední kapelu děčínských přátel ZVLN už dnes nebylo sil. Omluvám se, aspoň jsem Vás rád viděl a pozdravil.

Vcelku se jednalo o další skvělou, nejen hudební, azyláckou párty s přesahem, který dělá scénu scénou. Takže nezbývá než popřát výdrž do dalších let a k dvacátému výročí na venkovní stagi Hanzovi vysněné Oi Polloi.

Grinch

Death Coffee Party vol. 14 (2026)

S reportem začnu stejně jako v loňském roce. Litoměřice, areál výstaviště, METAL + HARDCORE + DEATH + GRIND | PEACE + LOVE + BEER + FRIENDS…již šťastně po čtrnácté. Osobně jsem tu “pouze“ po šesté v řadě, ale rovnou přiznávám, že jsem si tuhle akci v průběhu těch let velmi oblíbil. Optimální množství lidí na příjemný zatravněný areál s množstvím klidnějších míst k oddechu nejen v podobě řady laviček, udržovanými toaletami a prostornou jídelnou v krytém pavilonu výstaviště nabízí vskutku pohodové dva dny. Když si přičteš bezplatný kemp pár desítek metrů od areálu a nižší stovky metrů od kryté stage, která pojme pod střechu nejen vystupující kapely, ale vždy i všechny návštěvníky i prostor pro prodej merche účinkujících, máš prostě TOPku. Stejně jako v loňském roce, a i v letech předchozích by se za headlinery nemusel stydět ani velký festival typu Obscene Extreme. Dvaceti osmi kapelám v letošní soupisce vévodily američtí brutalisté CRYPTOPSY, tuzemský vývozní taneční artikl GUTALAX nebo kolumbijská kultovní smršť INTERNAL SUFFERING. V letech minulých např. SUFFOCATION, GUT, ROTTEN SOUND, DEEZ NUTS nebo HAEMORRHAGE.

První den festivalu opět po šíleném vedru lilo jako z konve a bylo to vskutku tak otravné, že za větu z reportu z minulého ročníku, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení, bych si vlepil facku…zejména, když propršelo celé dopoledne i druhý festivalový den, ale teď k tomu důležitému, a to je hudební program. Na start domácí parta CORDEFECTUM. Velmi dobrý death metal přímo z Litoměřic a jeho druhý koncert v aktuální sestavě se zpěvákem již velkého tuzemského jména Ludra. Teď si nejsem jistý, jestli se měnil i bubeník, nechci kecat, ale hrálo jim to zatraceně dobře. Samozřejmě, že znalci vědí a jeden z největších už chystá vydání jejich desky. Nazvučit ten stan je problém a bylo to znát. Sice to nebyl ubíjející zvuk á la pražské Fekal Party, ale pár setů mi to přeci jen pokazilo. Mezi ně ovšem nepatřilo neřízené dávkování léků libereckých lékárníků AMOCLEN, což byl grindcore uragán, jaký posluchač od téhle kapely prostě čeká a vždycky jej dostane. Už jsem to asi minimálně v jednom z minulých reportů psal, ale je škoda, že na akci vystupuje tak málo grindcore kapel, přičemž všechny mají skvělý ohlas – třebas zmiňovaná Ludra nebo z větší jmen také již uvedení GUT nebo Rotten Sound. Chápu, že je to primárně death a core festival, ale zpestření line-upu nikdy není na škodu.

Na první den bylo jak v kempu, tak před stagí vskutku narváno…asi za to mohly jak silný páteční line-up, tak silný déšť, každopádně to dělalo skvělou atmosféru. Rovněž skvělou atmosféru minimálně pro mě vykouzlilo vystoupení tuzemské melodické metalcore kapely NOTHING LEFT TO SAY. Uvěřitelná emotivní tvorba bez pozérství, které mi občas v téhle scéně kazí jinak z hudebně dobrých kapel dojem, a nejen díky samplům podmanivá šou, která mě nepustila od pódia. Následující rovněž tuzemští NAHUM předvedli vynikající deathový set, ze kterého čpěla stará škola nejen náramky vokalisty. Naopak moderní smrtonoši UNHALLOWED DELIVERENCE z Německa mě živě i přes mohutné beat downy, techniku a divoký projev frontmana nechytli. V porci mohutných rifů pokračovali i následující Portugalci CRUCIVORE, kteří přivezli na kafíčko svoji čerstvou debutní desku Desecration.

U belgické hardcore kapely DO OR DIE bylo už po prvním tracku jasné, že tohle bude jedna z topek dne. Staroškolský hardcore s nasazením až za hranou pochopení. Co se týká přesahu, tak jsem měl možnost popovídat si se zakládajícím členem (kapela založena 1999) a zpěvákem v jedné osobě Chrisem a jen se smál, co se u nás maskuje za netáhání politiky do hudby. Tahle scéně je prostě v pořádku. Následující ALL MISERY z Mexika byla čirá brutalita. Kombinace brutálního death metalu a podsamplovaného metal coru byla strhující. Kapela si to prostě dělá po svém a šlape to. Stejně tak si to s Death Coffe Party dělá po svém i Ondra se svým týmem a rovněž mu to šlape. I přes znatelné zdražení, pořád vychází 60 Kč na jednu kapelu za vstupenku. Kdo si koupil v předprodeji, mohl se dostat ještě níž. Dál je tady vynikající jídlo ve velké porci kolem stovky, kává za lidových 40 Kč, točené nealko pivo 70 kč, limča do trojky 40 kč…to je ti pak buřt, že trháš papírové ženoty a nemáš čip…máš Cryptopsy za 60 Kč, kemp zadax, porcelánový záchod zadax a hlavně partu lidí, co to dělá DIY a to se zatraceně cení! Velký respekt jako každý rok…hlavně to neměň.

CRYPTOPSY ve velkém stylu. Vlastní nasvětlení stage a dechberoucí hráčské výkony technického a brutálního death metalu. Jen ten jejich zvukař si neporadil tak jak měl. Ovšem i tak jsem si já i narvaný stan na litoměřickém výstavišti užil tuhle legendu s kořenem v roce 1992. Tanec svatého víta předvedl další z headlinerů tohoto dne GUTALAX. Rozehřívačku v podobě letního hitu střídaly mohuté taneční riffy a vokál z nejhlubších útrob kanalizačního sifonu…už si četl knížku od Václava Votruby o Matym?...udržel se plný stan a vzduchem lítalo krom záchodových štětek i nafukovací šidítko…jak jinak. Nejvíc mě dostal cover Mesuggah. Poslední tři kapely TRINITY, MADE BY ZERO a INDIGNITY od půlnoci do druhé ranní jsem neviděl.

V sobotu, tedy v druhý a závěrečný festivalový den se hrálo tradičně od pravého poledne, kdy konečně přestalo pršet. Jelikož je kemp kousek od marketu a benzinové pumpy, stihli jsme oboje. Jen v tom dešti nebyla zmrzlina jako loni. Úvodní kapela SLEDGEDOWN nabídla sadu vskutku těžkých riffů a ke kávě přiznání Black Sabbath chutnali extra dobře. Velmi příjemné překvapení na start den, ihned jsem zadal do sledování. Rovněž tuzemští ORIGIN OF INFINITY potvrdili své kvality a porce moderního death metalu je dostala mezi top sety celého dne. Tuhle kapelu díky bubeníkovi Levimu sleduju od začátku a bez debat jsou aktuálně na úrovni headlinerů obdobného festivalu. K varnsdorfským SECRET OF DARKNESS jsem s ohledem na letitou znalost přistupoval skepticky, ale jejich set mě vyvedl z omylu. Podsamplovaný blackened death metal s řadou vyhrávek nevyzněl vůbec zle.

Co ovšem nebylo vůbec zlé, naopak to bylo dechberoucí, byl vysokooktanový set hardcore party z Prahy MAD RABBITS. Pamatuju si je z libereckého Azylu, že hrály fakt dobře, ale tady to přímo rozsekali. Zpěvák ani kytaristé se nebáli do kotle, a i na brzkou hodinu to před pódiem žilo jak na “velké“ večerní kapely. Slunko začalo neskutečně prát a rovněž pražští SUFFOCATE WITH YOUR FAME nabídli výživnou porci death metalu kříženého s hardcorem. Tak když loni konečně vydali po deseti lety studiový singl, třeba se dočkáme i nové desky. Sleduj jejich sítě.

Ukrajinští OBSTRUCT nasypali výživnou porci staré školy death metalu se zčernalým ocáskem. Nábojnice, kosti, sladěná stage i outfity hudebníků. Radost na tohle koukat i poslouchat. Po koncertu jsem se bavil s frontmanem kapely, která aktuální sídlí v Polsku, protože jejich domovské město Charkov rozstříleli russáci. Ano jeho kapelou prošli lidi z Hate Forest nebo Nokturnal Mortum, ale černobíle to zde opravdu není. Bavili jsme se jak o Bezlad, tak afa scéně i jeho úniku s rodinou a přáteli do Polska před válkou. Jevhen stejně jako řada dalších, není imigrant, ale uprchlík, který chce logicky bezpečí pro sebe, svou rodinu a přátele. Rovněž chce dělat, co ho baví…hrát metal. Je si také vědom naší zkušenosti s russákem a propagandy o hodném Putinovi, kterou zde krajní pravice i levice šíří. Jevhen nám přeje, ať jsme všichni v bezpečí…které nám zajištuje z jedné strany i ukrajinská fronta. A ne…není to tahání politiky do metalu, je to základní etická otázka, zdali posílat lidi jako jsme my na smrt, abychom tady měli pohodlíčko. Tímto moc zdravím Jevhena a moc děkujeme se synem za triko.

ABYSS ABOVE přivezli ze Slovenska porci deathcoru, který sice nebyl monotónní, ale dost mě rušila kompozice. Festivalová jídelna poskytla azyl na poslední večeři a nákup jediného LP na akci v podobě posledního alba nestorů francouzské death grindové scény PUTRID OFFAL. Tihle veteráni to nasypali s energií juniorské kapely a umem starých harcovníků scény. Nepřepálená žánrová šou s krvavými plášti a grimasami byla třešničkou už jen na dortu. Navíc v době, kdy jiné v tento den hrající kapely prodávaly svá nová LP i za 1.000 Kč, francouzi stále za 300 Kč, stejně jako když jsem je viděl poprvé na NTEY v roce 2017 ještě v Libchavě na zámku a kupoval si jejich debutní desku po reunionu z roku 2015 za stejné peníze. Srdcovka ve všech ohledech. A debata o cenách LP a jejich boomu na dlouhé zimní večery.

Akci pořádající ANIME TORMENT nabídli plnému stanu porci moderního death metalu s děkovačkou za support festivalu i přes otřesné páteční počasí…ano, kdo to vydržel, zaslouží respekt. Velmi očekávání němečtí hardcoráci RISK IT, kteří mě na tomto festu před lety odrovnali, se minimálně pro mě rozjížděli dost pozvolna, možná to bylo už mou únavou a teprve druhá polovina old school hardcoru mě strhla jako lavina. Po Do or Die a Mad Rabbits další vše devastující hardcore. Němečtí CYTOTOXIN se dostali na letošní soupisku jako náhrada za vypadnuvší běloruskou kapelu, která měla problém s vízem do Evropy. Tuhle v každém ohledu precizní, technickou a zatraceně brutální partu jsem viděl mnohokrát a naposledy před pár měsíci na Obscene Society Festu v Pardubicích, kde předvedli téměř totožnou šou, na které se zde tofužel podepsal zvuk. Jejich koncert stojí rozhodně za návštěvu a propocené triko, stejně jako za pozornost stojí jejich nové LP. Stejně tak devastující technicko brutální set předvedli legendární kolumbijci INTERNAL SUFFERING, kteří měli na tomto festu jednu ze zastávek svého tour k výročí třiceti let kapely na scéně.

Když určitě zcela nezřízeně běsnili španělští grindový šílenci MUTILATED JUDGE opouštěli jsem plní dojmů Litoměřice směrem k domovu. Tuhle kapelu jsem měl možnost párkrát vidět a vždy to bylo na hranici šílenství…stejně jako merch, který na festu prodávali…haha. Odjezdem jsem přišli rovněž o vystoupení závěrečných tuzemských kapel SEARCH AND DESTROY a FUCKERS FREAKERS, ale došly síly a cestovat v noci přeci jen potřebuje dost koncentrace.

Pokud bych měl dva dny v Litoměřicích zhodnotit, můžu jen napsat, příští rok prostě přijeď, stojí to rozhodně zato.

Parádní fotky z akce najdeš opět na stránkách Jardy Creeda. 

Grinch

Jelen Fest 2026

Již osmý ročník hardcore punkového ročníku Jelen Fest se odehrál během abnormálně horké a slunečné květnové soboty v areálu hospody U Jelena v českolipské Mimoňi. Akci tradičně upekl zpěvák místní letité hardcore punkové kapely Osliz za pomoci lidí ze scény, a to i jako oslavu svých narozenin.

Na to, že se ještě pár dní před akcí hroutil line-up z důvodu nemoci či jiných nemožností vystoupení dvou kapel, to nakonec dopadlo naprosto skvěle. Náhrada se sice našla narychlo jen jedna, ovšem i sedm kapel místo původně zamýšlených osmi poměrně pestře v rámci žánru vyplnilo odpoledne a večer až do policejní hodiny.

Již druhý či třetí ročník se hrálo na profi stagi, což má zajisté svoje pozitiva, ovšem za sebe a určitě i některé vystupující kapely říkám, teda spíše píšu, že potrhaný vojenský stan, cajky na paletách a absence jakéhokoli pódia byly pro takto žánrový festival prostě lepší.

Organizačně nelze akci vytknout prakticky nic, bylo vidět, že za těch osm let, už mají pořadatelé vychytané všechny mouchy, ví, po jakém zvukaři mají sáhnout a ví, jak nastavit vstup i propagovat akci, aby měly kapely pro koho hrát.

Hudební produkci od tří/čtyř hodin odpoledne do desáté hodiny zahájali punx z nedaleké Stráže pod Ralskem J.T.N. Tahle melodicky posazená punková kapela s kořenem v roce 1996 a dvěma alby z let 2002 a 2007 vystupuje na akci tradičně. Zpěvné texty v mateřském jazyce s chytlavým hudebním podkladem přímo vybízely k pogu a prozpěvování si s kapelou, ovšem krom několika dětí, jelikož tahle akce je vskutku kinder friendly, se do výhně pod pódiem nikdo neodvážil. Posuď sám. Ostřejší, přesto stále melodickou podobu hardcore punku s metalovými kytarami nabídli za jednu z vypadnuvších kapel nastupující KAL´I CIPA. Pro mě doposud neznámá kapela z Chvaletic ve Východních Čechách se sice otiskla do asfaltových drážek prozatím pouze na kompilaci “Mládí vpřed“, ale dle dosavadní tvorby plně naplnila ideály téhle eticky striktně nastavené akce. Údernost i chytlavost spolu s čitelným zpěvem nabídly další povedený set, z něhož můžeš ochutnat nejen v rámci videa z této akce, ale i historicky zpětně za tři roky existence kapely na jejich youtube profilu.

Za stagí NA DRUHÉ STRANĚ ŘEKY Ploučnice by pražské srdíčky Pepy zaplesalo, jelikož následující kapela THE SHIFTY GRIFTS přivezla z Prahy náruč plnou skacoru. Během neskutečně angažovaného, což je v dnění době víc než potřeba, setu nasázeli hudebníci s pozounem průřez svojí letitou tvorbou, se kterou vystupují nejen po akcích v ČR. I když nejsem velkým příznivcem ska, rozhodně musím uznat, že pouzoun, který často tvořil často základní linky skladeb, nádherně oživil celý festival. Ovšem rozhodně to nebylo jen o dechu, kapela rovněž sázela standardní skočný punk rock…ovšem s anglickými texty. Na kontě toho mají dost, poslechni na badncampu. Světložrouty, i když zatím jen z pódia, přivezla již oproti doposud vystupujícím kapelám notně ostřejší hardcore punková stálice ASO-NAGA. Nezmaři z Krupky se těší na svůj nový desetipalec stejně jako jejich příznivci, kterých měli na akci poměrně hodně. Hutné party, agresivní ženský/mužský zpěv/řev a další porce nekompromisních postojů stojící na etice, která se díkytofu na této scéně stále nosí. Objednávej desku, dojdi na koncert, protože tohle je čirá radost vidět i slyšet.

Z benešovským hardcore punkem RV-4, který slaví letos s menší pauzou 25 let na scéně, jsem nepřišel stějně jako s Aso-Naga poprvé. Věděl jsem do čeho jdu a zklamaný jsem rozhodně nebyl. Hrálo se ze splitu s kolínskými Blank Out a sedmipalce “Názor“, které rozhodně doporučuju k poslechu. Ostřejší vokál, opět angažovaný a skvělý kompoziční tah na branku…společně s Aso-Naga a Osliz vrcholy aktuálního ročníku festivalu. Punk rock ze Slaného s názvem ROZTRHLEJ DEDÁČ jsem i přes všudypřítomné informace o vydání debutního LP u Vévy na Still Born Records s ohledem na infantilní název a proklamovanou tvorbu veselého punk rocku, u které nejsem úplně cílovka, v poslechu opomíjel. Živě jsem se však nenudil a dostal solidní porci muziky s dvěma kytarami, sborovými vokály a nadhledem…a co mě dostalo nejvíc, byla finální coverka od Luštěly. No ostatně posuď sám.  

Závěr za soumraku patřil OSLIZ, nejen v místě známému agresivnímu hardcore punku s názorem a tahem na branku, u kterého bledne závistí i dres číslo 68… a který můžeš vidět společně s akci zahajujícími J.T.N. i dalšími slibnými kapelami za dva týdny na další venkovní akci na poutavém místě pod Lemberkem Na Doraz Festu.

Na akci fotil Beny a kompletní fotoreport najdeš na rajčeti. 

Grinch

Oi Polloi, Infekcja, Gril Killers - Atelier Wolimierz, Pobiedna – 02.05.2026

Druhý den po vystoupení na pražském AFA festu se skotská legenda Oi Polloi po cestě zpět na ostrovy zastavila na polském úpatí Jizerských hor na místě konání vyhlášeného Izero Hardcore Festivalu v alternativním prostoru Atelieru Wolimierz. Tento prostor je bez debat naprosto unikátní a pro obdobné akce více než vhodný. S ohledem na roční dobu i povahu akce se hrálo uvnitř, z čehož jsem měl obavy nejen s ohledem na vyšší očekávanou návštěvnost, ale i pro mě zcela nepochopitelné kouření ve vnitřních prostorech během koncertu.

Akci pořádal opět Till z berlínského labelu Abnegat Records a s ohledem na česko-německo-polskou účast by nejen on ocenil konečně jednotnou měnu. Venkovní, vnitřní stylové a pohodlné posezení společně s účastí přátel napříč uvedenými státy nevadil ani drobný skluz, i přes který akce končila s ohledem na přídavky pár minut po půlnoci.

Jako první nastoupili na stage českolipští punx GRIL KILLERS oslabení o zpěvačku. I přes tento hendykep vystřelili poměrně ostrý set s jednou nucenou přestávkou s ohledem na rupnutí kytarové struny. Skvělá odezva publika na angažovanější punk s d-beatovým bubenickým podkladem obsahovala i první šílence pod pódiem, které je na místě, jak se patří na obdobné akce proklatě nízko. Basák a vokalista v jedné osobě Drobek se nebál usadit hlas do drsnějších poloh, což dodalo setu ještě vyšší oktanové číslo. V řevu mu zdatně asistoval bubeník. Dvě kytary z rukou žánrově odlišných muzikantů nabídly variabilnější party, které můžeš najít na dva roky starém debutu “Tryzna svobody“, které je prozatím k dispozici jen na hudebních platformách. Ke spokojenosti publika, které už na první kapelu slušně zaplnilo sál vytvořený ze zřejmě bývalé dílny, proběhly i nějaké přídavky.

Se slušným zvukem a povedenými pódiovými světelnými efekty naběhli na stage po krátké pauze crust-punkeři INFEKCJA. Kapela s kořenem v roce 1991 a s vyšším důrazem na angažovaný přesah, než na chrlení nahrávek předvedla hudebně i vlastním nasazením neskutečně brutální set…čemuž odpovídalo i dění pod pódiem. Šílené vokální kreace a drsná i na žánr technicky nápaditá bubenická hra bojovaly o mou pozornost celý koncert, který se rovněž protáhl o přídavek. V celkovém dojmu nekompromisní, ovšem i ve všech ohledech poutavý nářez, který mohl fanoušek stejně jako od skotů zakoupit v nabídce kapelního merche v podobě nejen nahrávek a textilu, ale i názorových odznaků odrážejících aktuální světové společensko-politické dění.

Zvukovka OI POLLOI se poněkud protáhla, ovšem výsledek stál rozhodně zato. Koncert byl na mě už poněkud dlouhý, ale i tak se do něj nevešlo vše, co bych rád naživo slyšel. Jak s nadsázkou uvedl zpěvák a aktuálně již jediný zakládající člen kapely pamatující bod zlomu v roce 1981 Deek Allen: tolik hitů, a tak málo času. Průřez za pětačtyřicet let nabízel logicky i různé podoby tvorby kapely, na kterých se podílelo více jak padesát členů, od anarcho-punkových skladeb po ostré d-beaty nebo metalický punk či oi punk. Nechyběla pověstná komunikace s publikem v místním jazyce i v tomto ohledu lehce jazykově upravené refrény. Dále samozřejmě nechyběly nápisy na kartónech vybízející rozdivočelé publiku k řvaní hesel během skladeb, DIY přístup a samozřejmě i angažovaný obsah. Skvělý hudební zážitek!

Ve výsledku skvělý line-up naplnil očekávání, zvuk i organizace nerušily zážitek a drtivá většina kuřáků se oddávala své neřesti venku u ohně.

Grinch

Obscene Society 2026

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil další ročník přehlídky extrémních kapel pod hlavičkou Obscene Society. O návratu této akce po několikaleté pauze nebo o kvalitním zázemí klubu nemá smysl psát, jelikož jsem se o tom rozepisoval v reportech z ročníků minulých dost dopodrobna. Co má smysl ovšem zmínit je první přizvání lidí okolo Noise Baru s jejich topovým vegan menu, které patří k absolutní špičce jídla i na Obscene Extreme Festivalu.

Za odpovídající a nijak nepřepálené vstupné dostal hluku chtivý fanoušek letos dvanáct kapel napříč extrémními kytarovými žánry. Jako každý rok probíhala diskuse o síle line-upu. Jestli byl lepší loni a podobně. Ovšem bylo to opět přesně tak, jak člověk od této akce očekává. Šance méně známým kapelám, zaručené skvělé formace a v hlavním čase kapely, ze kterých si sedneš na zadek…já si teda sednul.

Dost bylo omáčky a jak se teda vlastně hrálo? Akci odpálili ve tři hodiny odpoledne domažličtí vyznavači staré školy thrash deathu KRUSADIST. Pro mě doposud pouze blíže neurčený název z internetu/plakátů…a rovnou taková šleha. Zejména pokud si přičteš věk hudebníků a jejich historii. Na akci pokřtili s Čurbym debutní album, které si zatím vydávají na CD sami, ale dle mého názoru je dost zralé i na vinylové drážky. Středně dlouhé a kompozičně skvělé skladby jdoucí ruku v ruce se skvělým zvukem pro mě byly rozhodně největším překvapením letošního ročníku. O další příjemné překvapení se postarala následující kapela MAKRAB složená krom vokálu z bicích a kytary nejdivočejšího období legendárních T.O.O.H. Dle očekávání nervní grindová produkce, která se v loňském roce otiskla do stříbrného kotoučku s názvem “Útok na pýchu“. Technicky precizní, textově poetické a naživo naprosto devastující. Naprosto devastující byl bez debat i následný lékárnický recepis libereckých AMOCLEN. Pár počátečních tanečníků před parketem se rozrostlo v mohutnější mosh-pit. Magistři nasypali svůj tradiční set plný léčebných prostředků na různé neduhy a na pódiu se opět doslova utrhli ze řetězu…maximální nasazení, litry potu a jejich na první dobrou rozpoznatelný originální grindcore. Víc už obecenstvo zgrindcorovat dnes nešlo.

S distrem přijel letos pouze Richard z Lecter Music Agency se svým věrným parťákem a hudebním publicistou Láďou Olivou. Jejich nabídka i znalost nejen tuzemské scény byla bez debat skvělá. Mimo kapelní stolky byl na místě samozřejmě i merch OEF a Extreme print, jehož kvalita je pověstná a aktuální nabídka nejen kapelních, ale i filmových triček velmi lákavá. A pro případ únavy měli Amoclen v distru i nějaký ten medikament.   

PROLAPSED předvedli mohutný brutal death metalový válec s grindovými ostny, jak to umí pouze v Hlinsku. Kapela, která sází spíše na kvalitu než na kvantitu, jak s počtem nahrávek, tak koncertů lepila svým setem fanoušky k pódiu. Kvalita produkce nešla dolů ani s následujícím souborem. Všem dobře známe all star gore/grindcore komando SICK SINUS SYNDROME v rámci drtivého setu přiblížilo poměrně mohutnému publiku, až jsem se divil, jak se sál zaplnil, chystanou split nahrávku. Hudebně se dle očekávání jednalo o profi odsypaný patologický nářez pod vlivem uctívaných ikon žánru. Další grindovou nálož přivezli ne scéně velmi cenění ATTACK OF RAGE. Osobně jsem se na jejich set velmi těšil, protože jsem neměl možnost je poměrně delší dobu vidět. Očekávání byla do puntíku naplněna, jelikož ve třech spustili takovou smršť, až se ježily chlupy na zádech. Hudební matadoři z Trenčína v dnešním složení kytara, bicí a řev vydali sice poslední materiál v roce 2017, ale i tak se na jejich jméno rozhodně právem nezapomíná.

Veganská tortilla od Noise Crew spořádaná během příjemného povídání s mnoha přáteli napříč Českem z řad hudebníků, posluchačů, publicistů, vydavatelů byla TOP. Jen toho času na všechny bylo mezi jednotlivými koncerty, z nichž jsme vynechali s ohledem na delší dojezdovou vzdálenost pouze, ale i tak s těžkým srdcem poslední set PURULENT SPERMCANAL, vskutku málo.

Nová deska EXORCIZPHOBIA, která vyšla před několika dny, mě baví, baví mě dokonce až moc, ovšem během živé přehrávky mě skladby přišly prostě dlouhé. Možná to bylo už lehčí únavou nebo ještě nedostatečnou naposlouchaností, ale přišlo mi, že kapele občas dochází šťáva, a to i přes skutečnost, že jejich poutavý hudební styl vnesl do v rámci celkového line-up značnou míru osvěžení. Ovšem když jsme se rozhlédl, evidentně jsem byl v menšině. Francouzští gore nezmaři SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITIONS přivezli v rámci extrémní kanonády své nové album “The Macabre Voodoo Messiah…“. Třicet let na scéně a zkušenosti z mnoha kapel úročili na stagi ve velkém stylu…jen toho bylo tolik, že jsem se v tom i přes kvalitní zvuk poněkud ztrácel.

Následující trojice kapel vyvrátila do slova a do písmene všechny ty řeči o letošním slabším line-upu. Začalo to přehlídkou precizního brutálního death metalu CYTOTOXIN, který na stagi po tématickém intru mezi sudy s radioaktivním odpadem explodoval jako čtvrtý reaktor Černobylu, od jehož nehody pár minut po koncertu uplynulo čtyřicet let. Kapela i přes delší tracky dokázala zaujmout nejen precizní technikou, ale i komunikací s nadšeným publikem, do kterého se na pár koleček v circle-pitu vrhnul i samotný vokalista. Vynikající produkce, vynikající koncert.

Stejné pocity mám i z nejvíce očekáváného setu večera…no speed, no punk…SKITSYSTEM. Bez proslovů, bez efektů, bez divadla…jen krátká vzpomínka na Tompu a naprosto devastující přehlídka d-beatových hymen z alb, které doma uctívá každý fanoušek extrémní hudby. Za mě bez debat strop vál z první desky  “Skrivet I Blod, Ristat I Sten“. Tohle album jsem si po miléniu koupil na CD v bazaru a po cestě ze školy mi to v autobuse přes discman odpálilo lebku…dodnes si pamatuju ten pocit spojený s hudebním tlakem a v Pardubicích jsem měl taky, ostatně stejně jako jsem ho měl před pár lety na Obscene Extreme, když kapela spustila. Zježené chlupy na zádech, pivo za krkem, se synem v těsné blízkosti tohoto nekompromisního d-iktátu…TOP set večera.

Od německého tributu legendární britské death metalové partě Bolt Thrower s názvem SPEARHEAD jsem měl rovněž velká očekávání, která sice zpočátku naplněna úplně nebyla, ale jakmile se tahle mašině po pár skladbách naplno rozjela, nebylo úniku. Jsem vskutku rád, že jsem měl možnost živě vstřebat takto kvalitně podané fláky, které doma ostatně jako většina čtenářů občas protočím, jelikož jsou nesmrtelné.

Co napsat na závěr OBSCENE SOCIETY je značka kvality od výběru kapel, přes organizaci, zvuk, zázemí i catering pro fanoušky. Takhle se to prostě má dělat.

Grinch

Benefiční prasečák 9 – Azyl, Liberec, 21.11.2025

Benefiční putovní akce s výtěžkem směřovaným vždy na vybraný zvířecí projekt letos se svým devátým pokračováním doputovala konečně i do libereckého Azylu. Následující den se hrálo v obměněné sestavě v Trutnově. Vybraný projekt “Statek radosti“, což je záchranná stanice pro zvířata v nouzi obdržel díky organizátorům prasečáku, platícím i vystupujícím 17.310 Kč.

A jak to probíhalo v Liberci? Bylo to vskutku drsné, a to hned od prvních tónů. Na úvod s mírným skluzem crust grindcore z Trutnova ČLOVĚK V PLÍSNI. Nekompromisní diktát včetně představení de facto ještě novinkového split sedmipalce s Locura, kteří se v Azylu se svým rachotem ukázali rovněž nedávno. Kratší válce se stylově přepáleným vokálem plné zvratů nenechaly kámen na kameni. Ostatně jak v následující internetové diskuzi poznamenal jeden kamarád, tyhle lidi by neměli hrát nikdy první.

S následující kapelou, kterou jsem stejně jako Člověka v plísni po

klubech / festech již potkal a stejně jako Člověk v plísni je snadno zapamatovatelná díky svému názvu, jsem měl s ohledem na její produkci v line-upu trochu problém…ale chápal jsem personální propojenost s Kandar. Nakonec mi SPACE HAMSTER nejen sedl rozhodně více než na velké stagi na Death Coffee v Litoměřicích, ale i mi sic jiným pojetím extrému krásně zapadl do konceptu celého večera. S ohledem na produkovaný žánr se přítomní dočkali delších technicko těžce riffových pasážích, které minimálně mě vyjma základních biologických potřeb přikovaly k pódiu. Tohle si rozhodně budu muset naposlouchat z bandcampu stejně jako nedávno neprávem opomenuté modernisty Vanguard.

Vynikající pocit z akce umocňoval dále samozřejmě standardě skvělý azylácký zvuk i skvělé veganské jídlo od Vaspet. Tentokráte bylo navíc k dispozici tolik merche, že bylo problém jej vtěsnat do chodby před sál…a to včetně plyšových křečků nebo záhadných medikamentů od akci spolu pořádajících Amoclen.

Bubeník si mezitím jen trochu poupravil sestavu, aby naklepal grind jako Brno. Ano KANDAR, legendární domácí kapela vzešlá z dalších legendárních kapel zabývající se filmovou tématikou od Tromy po Švankmajera představila ke svému desetiletému výročí famózní line-up tvořený průřezem kompletní tvorbou čítající tři skvělá full alba s neskutečným vývojem kapely, jedno mini a jeden sedmipalcový split. Nevím, jestli se hrálo i ze sedmipalce, ale při pohledu do police zjišťuji, že na rozdíl od ostatních nahrávek jej stále nevlastním…můžete mi jej poslat?  Intro od Tromy, třeskutý grind, přátelská atmosféra, neurotické vály z poslední desky i překvapení v podobě nového válce z chystaného splitu s japonskými Kandarivas, kteří jdou s experimenty v grindu ještě dále a rovněž slaví deset let na scéně…skvělý koncert!

Vysoce nastavená laťka byla stejně jako azylácký rekord stage divingů (dosvadní držitelé rekordu God Mother) ještě pokořena vysokooktanovým setem německých grindcore nezmarů CYNESS. Marně jsem pátral v paměti, jestli jsem tuhle partičku viděl od mého prvního Obscene Extreme Festu v roce 2002, kde vystoupili ještě s původní zpěvačkou a Čurby zachytil část jejich setu na tehdy hodně rozšířený audiovizuální formát DVD. Těžko říct, ale jedno je jisté, ten koncert tehdy i teď, to byla jedna velká smršť, kde tekl pot a bohužel i s ohledem na promile některých účastníků i krev. Asi si čtenář řekne, že v článku nešetřím superlativy, ale za těch víc jak pětadvacet let, co jezdím po akcích, už jsem slyšel a viděl leccos…ale Cyness, kteří jsou na scéně úctyhodných pětadvacet let, to vzali pěkně od podlahy. Standardní a uchu lahodíci grindcore šel do výšin zejména pódiovou šou, která dokázala strhnout většinu přítomných. Zbytek (menšina) ustoupil do zadní části sálu sledoval tu melu. Tohle bych si rozhodně rád zopákl dříve, než za dalších dvacet let.

Recepis na bolístky i únavu z náročného večera vystavili s mírný skluzem místní léčitelé veškerých neduhů AMOCLEN. Co napsat? I přes pokročilou hodinu jejich set kopal. Stále pánové čekáme na kazetu s novým materiálem a těšíme se na další pokračování Bizarra.

Sleduj stránky Azylu, ať nepřijdeš o podobné akce a měj na paměti, že pokud seš homofob nebo tupej rasista / nácek, nejsi v Azylu vítán…a to ani na metalu.

Další videa z akce sleduj na mém YT kanálu.

Grinch