Death Coffee Party vol. 13 (2025)

Litoměřice, areál výstaviště, METAL + HARDCORE + DEATH + GRIND | PEACE + LOVE + BEER + FRIENDS…již šťastně po třinácté. Osobně jsem tu “pouze“ po páté v řadě, ale rovnou přiznávám, že jsem si tuhle akci v průběhu těch pěti let velmi oblíbil. Optimální množství lidí na příjemný zatravněný areál s množstvím klidnějších míst k oddechu nejen v podobě řady laviček, udržovanými toaletami a prostornou jídelnou v krytém pavilonu výstaviště představuje vskutku pohodové dva dny. Když si přičteš bezplatný kemp pár desítek metrů od areálu a nižší stovky metrů od kryté stage, která pojme pod střechu nejen vystupující kapely, ale vždy i všechny návštěvníky a prostor pro prodej merche účinkujících, máš prostě TOPku, jelikož za headlinery letos i v letech předchozích, by se nemusel stydět ani velký festival typu Obscene Extreme. Dvaceti osmi kapelám v letošní soupisce vévodily kultovní německé grindové komando GUT nebo známé hardcorové partičky WORST, DEEZ NUTS a IN OTHER CLIMES. V letech minulých např. SUFFOCATION, ROTTEN SOUND nebo HAEMORRHAGE.

Začátek festivalu v pátek 1.8. sice propršel, ovšem s ohledem na obří stan s dřevěnou podlážkou, ve kterém se hrálo, to vůbec nevadilo. Stejně jako před měsícem na Obscene Extreme festivalu pomalu zjišťuju, že je kratší, nebo mírný déšť snesitelnější než úmorná vedra…navíc jak praví lidové moudro, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Páteční program od dvou do dvou zahájili před pomalu se rozrůstajícím publikem skvělým hardcorovým setem UNSOLVED CASE. Žánrovou variabilitu akce, držící se v úvodu uvedených i na textilních krásně vyvedených páskách vyšitých tvrdých kytarových žánrových mantinelech, naplnili maďarští PEDIATRICIAN. Jejich rychlý goregrindový gig s krvavými maskami mě bavil rozhodně více než z nahrávek a u coverky od mocných Mortician jsem si poklepal i nožkou. S průrazem slunce skrze mraky vybalili starou death metalovou školu SECTESY. Hrály se novinky i do setlistu znovu zařazené věci. Mezi jednotlivými koncerty bylo opět dost času na oddych, což mě opět naprosto vyhovovalo, jelikož prohlédnout na místě přítomná distra nějaký čas zabralo. Příjemným překvapením pro mě byli následující INNERSPHERE, kteří po trošku ostýchavém začátku předvedli strhující moderní melodickou metalovou šou. Další modernisté s jménem DEVINE DEFILEMENT dorazili z Islandu a nasekali brutální death core slamming řezanici s dvěma mocnými growly. Nehorázný diktát. Letos mají venku nové album, které rozhodně doporučuju k poslechu. 

Stejně jako při koncertech jsem si pochutnal i v jídelně. Tradiční samotnými pořadateli navařené vegan/vegetarián rizoto v DIY duchu a výborná káva byly doslova za lidovku stejně jako samotná vstupenka na festival, kterou si v předprodeji mohl koupit za 1.000 Kč na oba dva dny. Na místě za 1.000 Kč na den a za 1.500 Kč na celý program. Jídelna nebyla samozřejmě opět jen o jídle, ale byl zde prostor pro další kapelní merch a běžely zde na plátně rozhovory s vystupujícími kapelami střídané s jejich klipy. Death metaloví EPIDEMIC SCORN předvedli tradičně velmi dobrý set. Tihle Němci ví jak na to, technika jdoucí ruku v ruce s brutalitou, a navíc Johnova čeština…ta povýšila set na vskutku friendly úroveň. Friendly atmosférou se ostatně pyšní celý festival, kde jsem letos zaznamenal poměrně velký počet dětských fanoušků, ke kterým měli ostatní fanoušci, a i kapely samotné naprosto skvělý přístup i ohled…pokud si tedy nevzal své dítko na vystoupení mexických URTIKARIA ANAL, že jo. 

Francouzští hardcoráci IN OTHER CLIMES odehráli bez debat nejlepší set dne. Vysokooktanová jízda s poctou Ozzymu, řvaním s fanoušky do mikrofonu, s wall of death a plným stanem v pohybu. Takhle si představuju hardcorový koncert. Známí indičtí GUTSLIT zahráli dle očekávání metronomicky přesnou řezničinu s bdm valivými pasážemi. Na rovinu přiznám, že jedni z headlinerů festivalu, a to australští DEEZ NUTS mě živě moc nebavili. Zvuk sice nebyl nejlepší a jeho největší slabinou byla zbytečná hlasitost během celého festivalu, ale tady to trčelo přímo z živé přehrávky kapely, která neměla na hardcore žánr prakticky žádný náboj. Do hry mě ovšem vrátili, po obscénní tancovačce mexických gore šílenců URTIKARIA ANAL, naplno bosenští URBAN INSTINK, kde jsem se pouze ze začátku setu pral s nahallovaným zpěvem. Jinak kompozičně i živou přehrávkou výborný hardcore s monstrózně nazvučenou basou. Stejně monstrózní byl i pro mě dnes poslední, i když line-up uzavírali až následující CHOCKED BY OWN VOMITS, set domácích thrasherů REFORE, kteří v Litoměřicích, stejně jako asi předtím i všude, předvedli, že na to Wackenu byli oprávněně. Rify, kytarová sóla, energie tryskající z pódia…radost tohle slyšet i vidět.

V sobotu se hrálo už od pravého poledne, takže byl čas pro probuzení se v kempu vyrazit i krátce do města. Počasí se vydařilo, takže před prvním setem v podání brutálního death metalu BINGUS TORNADO, přišla na řadu ještě točená zmrzlina. Tahle parta, ve které jsem zaznamenal lidi ze Search for Destroy, to zvládla i přes dostatek času za dvaceti minut. Následná porce brutality INCEPTION OF FALL byla nejen technická i notně progresivní a narozdíl od klipu v jídelně, kde se promítaly na plátně nejen klipy, ale i rozhovory s vystupujícími kapelami, se jednalo o čistě instrumentální věc. PIKODEATH následně předvedli energický thrash/death/grind set v jehož závěru se nebál Lopi s mikrofonem do publika. Od alba Insane má tahle Česko-německá partička nehorázné grády. Stan se pomalu plnil a další variabilní, tentokráte ovšem moderní, porci extrémní muziky nasypali do lidí INVEINS. Kvituju zejména závěrečný v hořících kostelech odsypány black metal. 

Početně publikum rozpálili do běla CRIPPLED FINGERS. Svojí energickou šou navázali na včerejší In Other Climes a do svého hardcoru nacpali ještě další hudební příměsi burcují lidi do circle pitu nebo wall of death, do kterých se zapojili neohroženě i samotní hudebníci. Celý mocný set byl zakončen skokem do publika. Naprosto profi přesto živelně…neuvěřitelně tahle kapela vyrostla od dob jejich pořádání jednodenních hardcore metalových festivalů v České Lípě. Britští vyznavači exploitační kinematografie v kostýmech á la sadističtí vrazi z flicků z kultovních 70. let nasekali porci extrémního grindu, která mě naživo mírně zklamala. Z desky mě BASEMENT TORTURE KILLINGS baví teda o dost víc a nepomohla tomu ani skvělá pódiová šou včele Millie Crampton vyvrhávající vnitřnosti z plyšového medvídka přímo na stagi. FLESHLESS zahráli s novým bubeníkem a DARKFALL předvedli porci australského melodického death metalu. 

Na akci se opět ukázali všechnu tuhle nádheru pořádající ANIMEN TORMENT, u kterých mě stejně jako u předchozích Crippled Fingers překvapila změna v sestavě. Početná domácí fanbase, support nejmladší příznivců i kvalita moderní death metalové produkce pěkně zatřásly s hracím stanem a další wall of death byla už jen třešničkou na dortu. Němečtí kultovní GUT složili set z nových temných věcí a starých nesmrtelných fláků, kterými svůj optimálně dlouhý koncert završili. Žádné keci, žádné zbytečné divadlo, pouze grind, který naprosto ovládl celý festival. Tohle byl pro mě headliner od jeho odhlášení na soupisce a koncert to jen potvrdil. Brazilští hardcore úderníci na akci tofužel nevystoupili, jelikož počasí zhatilo jejich let do Evropy. Osobně doufám, že příští rok provětrají hrací stan svým hardcorem amerického stylu. Delší čekání na populární indonéské brutalisty DEADSQUAD se vyplatilo. Technická, leč přímočarou brutalitu nenarušující smršť byla vskutku příjemnou tečkou za letošním kafíčkem. Kdo odjížděl z výstaviště až ráno anebo zvládá noční přejezdy lépe, dostal ještě další tři kapely.

Pokud bych měl dva dny v Litoměřicích zhodnotit, můžu jen napsat, příští rok přijeď v termínu 21.-22.8. na čtrnáctý ročník, stojí to rozhodně zato.

Parádní fotky z akce najdeš opět na stránkách Jardy Creeda. 

Grinch

Obscene Extreme 2025

Držím v ruce čtyřdílnou publikaci We are Obscene Extreme, zatlačuji nostalgickou slzu, a i přes další navštívené hudební akce stále vstřebávám jedinečnou atmosféru trutnovského Bojiště, které jsem letos, sice “pouze“ jen na sobotu, navštívil po patnácté. S odstupem času mohu hodnotit nejen vývoj festivalu samotného, jelikož jsem navštívil svůj první Obscene v roce 2002, ale i skutečnost, že i přes znatelný nárůst celé akce, si festival stále drží DIY ducha a ideje, za kterými si stojí, i přes řadu konfliktů s potenciálními návštěvníky, o které za každou cenu prostě nestojí.

Úplně nemohu srovnávat s loňským výročním ročníkem, který jsem po předchozí až téměř železné pravidelnosti návštěv vynechal, ale jako velká další velká pozitiva oproti předchozím ročníkům rozhodně hodnotím možnost použití hrazeného WC nebo dobíjecí stan na mobily a další elektroniku, bez které se na festu neobejdeš. Naopak stržení brány de facto do jiného světa, kterou jsem procházel s nadšením téměř každý červenec poslední dvanáct let, mě velmi zamrzelo…ostatně stejně jako zjištění, že se opět ukrajuje prostor pro kemp a pod vegan zónou má vzniknout cosi, co s festivalem nemusí do budoucna úplně souznít. Ale na úvod už toho bylo asi až moc. Takže jak to vlastně celé bylo…

S ohledem na skutečnost, že budu mít lístek pouze na sobotu a je zde možnost, že budu odjíždět v brzkých ranních hodinách, lovím místo na jedné ze dvou benzínek před areálem a vyrážím pro pásku. Je trochu škoda, že kasa se otevírá až s úderem paliček první grindové kapely, ale fanoušek a vstřícnost k němu byla vždy na tomhle festivalu na prvním místě…takže s páskou ještě před zahájením dnešního hudebního programu, který je z mého čistě subjektivního pohledu asi nejslabší ze všech čtyř festivalových dnů (nepočítám úterní klubové zahájení ani nedělní after party), ale co už…beztak jsem nadšený…procházím distra, která zvládla otevřít již takhle brzy. Letití matadoři to i přes znatelnou několikadenní únavu dělají se stejným zápalem pro věc jako celý pořadatelský tým OEF, před kterým po mém odjezdu nezbývá opět než smeknout. Jelikož jsem na OEF, tak i přes skutečnost, že mám zálusk i na jiné než extrémní metalové desky (třeba nové LVMEN nebo poslední MDB), beru v osvědčených distrech ze svého wantlistu jen grindový bordel…letošní reedice kultovních desek Regurgitate, Squash Bowels nebo Agathocles. Přes den se opakovaně pokouším ulovit festivalové triko, což se nakonec i přes vyprodání téměř všeho daří. Pokud si neměl to štěstí, napiš si o dotisk. Energii na dva a dvacet parádních kapel čerpám přes den i večer tradičně u VOLKAFE a NOISE baru…a to přes poměrně širokou nabídku živin včetně pizzy přímo z pece nebo orientálních specialit. A jak se vlastně hrálo.

Zvuk famózní, a i přes proměnlivé počasí s občasným lehčím deštíkem přichází ke stagi a do hlediště celkem dost lidí…samozřejmě oproti večerním headlinerům, kdy je mosh-pit parket i hlediště úplně plné, to je prd, ale jako support pro kapely je to rozhodně více než jeden plný menší klub. Sobotní program zahajující a pro mě doposud neznámá švédská úderka TJUVKOPPLA, mixující s dvěma řevy extrémní hudební žánry, dodržuje i ducha OEF a nastupuje s nafukovačkou. Hudebně mě zvraty v kompozicích ovšem trhají zážitek a pořádně mě do varu dostává až Rotten Sound pro chudé, ne samozřejmě si dělám legraci a narážím na tupce, kteří zřejmě z hloupé závisti dehonestují aktuálně jednu z nejlepších tuzemských grindcore kapel LUDRA, která po právu vymetá pódia po vyhlášených tuzemských akcí. Poctivý grindcore severského střihu s autorským přístupem a tahem na branku. Tohle mi sedí. Holandský death metal DEFY THE CURSE vstřebávám od porce robi masa a dávám poznámku do telefonu, že tohle bude stát za bližší prozkoumání. S ohledem na skutečnost, že jsem do chvíle, kdy Čurby oznámil možnost jednodenních vstupenek, počítal, že nepojedu, neměl jsem prostě žádnou domácí přípravu a v line-upu neznámá jména mi zůstala povětšinou utajena až do prvních tónů přímo na pódiu. Stejně tak tomu je i u přímočarého anglického grindcoru PUBLIC EXECUTION, který mi rovněž kape do noty a který následně v práci poctivě tlačím do sluchátek, stejně jako CEPHALIC CARNAGE, ke kterým letos konečně v průběhu jejich setu dozrávám, ale nepřebíhejme, protože jsme ještě kolem poledního, kdy na pódiu začínají běsnit finští SADISTIC DRIVE, na které mě u dister upozorňuje hluku velmi znalý Radek ze Skiplife/Decultivate. Ano, skutečně se dle informace v brožuře, kterou jsem tradičně obdržel u vstupu (mobilní aplikaci, která byla k mání jsem nepoužil), a informací o Radka, jedná o poutavý death metal staré americké školy, na který je dvacet minut dopoledního/poledního programu tofužel zatraceně málo. Doma si to následně nahrazuji dvěma půlhodinovými alby a Tobě doporučuji totéž. 

Trojice veteránů BARREN dostává pověsti jak téhle kapely s přeškrtnutou notou v logu, kterou umísťuje i na pódiu, tak jednotlivých hudebníků z kapel jako Agatholces, Suppository nebo Aborted a tlačí do již poměrně početného publika – vidíš na videu – vysokooktanový grind znějící něco mezi motorovou pilou a kulometem. Skvělé! Oktanové číslo neklesá ani s následující řeckou partičkou VILE SPECIES, která loni vydala debutní LP a bez servítek ho teď tlačí do lidí na nejšílenějším pódiu ever. Pětadvacet minut jim na LP, jak urvané ze řetězu stačí, a ještě mají rezervu. Trojčlenný brazilský death metal PODRIDÃO slyším letmo z procházky mezi distry, kterých už je otevřeno a něco více a samozřejmě je zde riziko, že někteří distraři to v podvečer zabalí a nebude již možnost. Na jeden den je toho sice na festivalu v areálu až moc, ovšem dají se naplno vnímat úplně v pohodě všechny vystupující kapely. Hned další tvoří mají oblíbení punx THE VILE, jejichž set si užívám stejně jako jejich nahrávky. Punk na OEF prostě i navzdory zlým jazykům ohánějícím se dvoudenním death grindovým line-upem, který beztak obsahoval extrémní hardcore i punk, patří. Na festival patří i vyjádření podpory obětem bezpráví, kterými jsou bezpochyby i hladovějící civilisté v uzavřené Gaze a kterým vyjádřila na pódiu vyvěšením Palestinské vlajky jasnou podporu čistě ženská brutal death metalová kapela ze států EMASCULATOR. Masokostní mlýnek žánru s nelidským řevem Malliky Sundaramurthy z profláknutých Abnormality. 

Holandské HC/GC šílence MY MINDS MINE nevidím stejně jako některé z předchozích souborů na Bojišti poprvé a opět si užívám i přes lehčí deštík šílenou šou, při které už se na stagi začínají metat i kotrmelce. 30 let a pořád jim to šlape. Dalšími zasloužilými harcovníky na pódiu jsou španělství death metalisté UNBOUNDED TERROR, kteří s hromadou zkušeností z jiných kapel představují i novinkový materiál nepostrádající pro region typický chaotický a místy i překvapivě melodický duch. Následuje jeden z nejlepších dnešních setů v podání letitého grindcoru z Malaysie TOOLS OF THE TRADE. Živelný, devastující válec nepostrádající nejen rubanice, ale i strhující rifovačky. Jedním slovem skvělé…stejně jako plné Bojiště a jeho unikátní atmosféra, kterou prostě na jiném festivalu nedostaneš. Za goregrindový banán se můžes převléknout sice všude, ale skočit v převleku s nafukovacím člunem do lidí, můžeš jen na OEF. K pověstnému souboji nafukovaček tvoří soundtrack skotská jménem naprosto příhodná kapela PARTY CANNON. Brutální slamming death metal s konfety se sice nevidí každý den, ovšem jeho hudební náplň mě na rozdíl od vyhajpované atmosféry mezi fanoušky na zadek neposazuje…zbylá dnešní soupiska kapel však ano. Hned JAPANISCHE KAMPHÖRSPIELE mě neskutečně baví. Parádní grindcore nebojící se nejen ironie, ale i vlivů z dalších hudebních ranků. 

Osobně velmi vítám náhradu za vypadnuvší holandské goregrindy Rectal Smegma v podobě domácích nestorů grindového žánru DOBYTČÍ MOR. Stejně jako poslední album u BLP je set vskutku výživný a DM dokazují, že jsou na domácím grindovém kolbišti neprávem opomíjení. Francoužští INHUMATE předvádí naprosto divokou rozlučku, při které se stejně rychle jako prsty na hmatnících kytar střídají rozdivočelí fanoušci na pódiu. Šílenou šou, během které se vyhlásí frontman kapely za terč uprostřed mosh pitu nekazí ani lehčí deštík. Jen ta hořkost v ústech, že tohle vidíme nejspíš naposledy nejde úplně vytěsnit. LACK OF INETEREST se ukazují poprvé v Evopě a asi není vhodnější místo než Bojiště. Kapela sice hraje jen část vyhraněného hracího času, zato dle očekávání rychle, krátce a zběsile…stejně jako se prodává jejich merch. Power violence v ryzí podobě…bez debat jeden z vrcholů sobotního programu. Do středně dlouhých skladeb vrací fanoušky s příchodem tmy dánský slovutný death metal UNDERGANG. Natahuje se nejen hrací doba, ale i sundává se i noha z plynu a v pomalejších tónech staré školy žánru zaznívají i klasická kytarová sóla. Nejlepší hudební zážitek tohoto dne ovšem dostávám až během úvodních skladeb naprosto dechberoucího setu amerických CEPHALIC CARNAGE. Kapelu sice nevidím ani neslyším poprvé, ale poprvé naplno doceňuju jejich nápady, instrumentální zdatnost a kompoziční variabilitu. Neskutečná jízda. Holandské SEVERE TORTURE registruju díky žánrovým distrům v první dekádě jejich existence a o reunionu se dozvídám až díky OEF. Živě dostávám technicky kvalitní a kompozičně poutavý death metal, který si budu muset nejen zopakovat, ale i doplnit v podobě nových nahrávek. Celé své letošní hudební šílenství zakončuji oblíbeným německým nestárnoucím thrashem DARKNESS, který bych si nemohl nechat ujít. Přiznávám bez mučení, že ke kapele mě přivedl před lety právě tento festival, který mi odhalil plno neznámých kapel a zároveň za ty roky dopřál pohled na mé letité hudební favority. Velké díky za jednodenní lístek, díky kterému lze začít tento jedinečný hudební i sociální zážitek.

Grinch

Live Rock Fest Varnsdorf 2025

Už to bude pěkná řádka let, co jsem se naposledy účastnil téhle metalové akce u rybníka Rio, většinou z důvodu kolize termínu s jinými festivaly a letos jen žasnu, kam se celá akce posunula. Sám nevím, kde začít. Areál i samotný pořadatelský servis si pochvalovali jak návštěvníci, kterých se sešel plný obří pivní stan, jak se ukázalo na jedny z headlinerů Hypnos, tak i kapely samotné. Bez problematické parkování jak na přilehlém parkovišti, tak v kempu, kde řada návštěvníků byla již od pátku, kdy hrála místí big beatová kapela, upravený kemp i samotný areál festivalu, jídlo i pití za férové ceny, merch kapel i distrařů, fotokoutek a hlavně velmi dobrý zvuk a vskutku skvělý line-up.

Do areálu jsme vtrhli za neuvěřitelné tři stovky vstupného až na druhou hodinu na slovutné liberecké lékárníky AMOCLEN, takže jsme tofužel minuly mladou metalovou krev TRÝZEŇ. Trýzeň byl ovšem během přehrávky libereckých i zvuk, což si u letitého regionálního zvukaře Davida, nedovedu vysvětlit. AMOCLEN, dle očekávání předvedli strhující grindcore/pv set s jasně rozpoznatelnými autorskými trademarky, jak je u nich zvykem. Sleduj video z akce, kupuj LP Grindcorization. Na druhou kapelu v podobě mexických PHATOLOGY INFECTION, kteří byli jednou ze dvou zahraničních kapel soupisky, se zvuk již srovnal a fanoušci si mohli vychutnat typický chaoticky pojatý mexický grind lidí z death  metalové kapely Armada, kteří jsou spjatí nejen s tímto festivalem, ale i s Českou republikou, protože prošli nejméně jednou českou grindovou kapelou...alespoň z toho, co jsem na scéně zaznamenal. Dvě kytary a obstojně naprogramovaný automat mě ovšem na zadek rozhodně neposadily. Kapely se střídaly zhruba po hodince, takže byl čas se občerstvit nebo omrknout venkovní posilovnu před areálem, která krásně dotvářela velmi příjemné rekreační místo.

Dalším souborem na technicky precizně zvládnutém pódiu byli rovněž technicky precizní death metaloví modernisté ORIGIN OF INFINITY. Tahle kapela je bez debat chlouba nejen děčínského regionu, ale i české moderní metalové scény. Partička čtyř skvělých hudebníků s průnikem nejen do dalších kapel, ale i vydavatelských nebo hudebně blogerských aktivit opět nezklamala a předvedla bez debat nejlepší set celého festivalu. Ostatně posuď sám a nezapomeň podpořit Leviho label Dead Maggoty Production, který se stejně jako desky Origin pyšní po všech stranách kvalitním zpracováním hudební nahrávek. Po této čiré hudební radosti nastoupila plejáda českých metalových legend počínají vratislavskými thrashery V.A.R. Osobně mám tuhle partu z letitých hard and heavy domácích kapel s kořenem často ještě v hluboké totalitě nejraději, jelikož i po letech hraní mají neskutečný drive a nejedná se o parodii sama na sebe, jak to tofužel u některých obdobných souborů bývá. Tvorba posledních let není sice již tolik agresivní, ovšem nepostrádá skladatelský um i nějaký ten text, který prostě není pitomá halekačka k desátému pivu. Varnsdorf dostal staré ostré fláky i novější již dost posluchačské věci…škoda jen té absence Pepovi kytary, která zřejmě drtila někde nové vály Pikodeathu. Opět velká spokojenost. 

Po legendě thrashové nastoupila legenda nekompromisního death grindu DEAF & DUMB. Kapela sice od doby, co odešel bubeník Tomáš (ex-Laniena Mentis), vystupuje s automatem, ovšem kompozice rifů a basových partů v podání Leoše a Standy, kteří to tam drhnou s přestávkou už třicet let, dokáže strhnout sama o sobě. Nekompromisní stěna s kombinací growlu a dávivého screamu Káněte rozběsnila nejednoho fanouška. Až na úmorné vedro jelo vše jak na drátkách a kupodivu nebylo marné ani vystoupení další české death grindové legendy POPPY SEED GRINDER, která se opakovaně potýká s personální nouzí a aktuálně vystupuje v podobě zakládajícího člena a kytaristy Jardy s před dvěma lety příchozím bubeníkem a loni příchozím zpěvákem. Koncert mě na jednu stranu mile překvapil a až na proslovy nového vokalisty jsem si jej i po hudební stránce v podobě death metalu amerického střihu užil…ovšem na druhou stranu jako pamětník éry s Cifronem (dodnes si pamatuju, jak jsem dostal v Krhanicích ke vstupu na festival zbrusu nové split CD s Defeated Sanity) jsem to zklamání tam prostě měl a o něco větší než z předchozí sestavy s Bárou. 

Nikdy jsem nebyl velký příznivec black metalu a následující kapela z něj nejen vyšla, aby se následně stala výkladní skříní domácího grindu, ale de facto mě donutila i koupit čistě black metalové české LP…ano řeč je o desce For Blood Is Life... a kapele Isacaarum, která se stejně jako její doboví grindový nezmaři Ingrowing, vrátila po letech v legendární sestavě nejen na pódia, ale i do zkušebny a studia, kde vzniklo loni výborné album Impregnation, ze kterého se pochopitelně hrálo a hrálo se skvěle. Ovšem chlupy po celém těle ježily hlavně pecky z alb jako Curbed nebo Cunt Hackers, zejména ruku v ruce s pódiovou šou, které chyběla k dokonalosti už jen pozdější hodina nesoucí přítmí a efektní pódiové nasvícení. Čirá radost tohle vidět a slyšet. Dle očekávání radost nepominula ani u další legendy, tentokráte death metalové a to HYPNOS. Bruna osobně uznávám nejen jako hudebníka, ale i jako člověka, což dokazuje během každého rozhovoru, který s ním poslouchám, a dokázal to i na této akci. Třešničkou na dortu byla vzpomínka na místní časem zavátý festival Svět nerezavé oceli, kde hrál Bruno ještě s Krabathorem v roce 2002 a kde jsem propadl již definitivně jeho tvorbě. Tehdy to byla rovněž skvělá sestava a rovněž skvělá atmosféra jako dnes, která se nesla celým parádním, leč na mě poněkud dlouhým, setem této death metalové ikony...které prostě odpustíš i to klišé v podobě hecování publika nebo větráků čechrající hřívy. Aktuálně se těš na živé album, kde zazní i novinka, která nebyla doposud vryta do asfaltové drážky.  

Na německý death metal DEHUMAN REIGN nebyla již nejen s ohledem na lehčí skluz, ale i noční přejezd síla. Pokud příští rok kalendář dá, rozhodně si nenecháme ujít další ročník a za letošní posíláme pořadatelům velký palce nahoru.

Sleduj opět skvělý fotky od Jardy Creeda. 

Grinch

Obscene Society Fest 2025

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil již třetí pokračování přehlídky toho nejlepšího, co se na domácí tvrdě kytarové scéně zejména v předchozím roce odehrálo se suportem zajímavých zahraničních hostů…vše zabaleno v třetím pokračování reunionu kultovního Obscene Society Festu, který mě osobně, stejně jako standardní Obscene na truntovském Bojišti naservíroval v průběhu času drtivou většinu mých oblíbených kapel od punku po extrémní podoby grindu. Letos to byl opět velký hudební svátek s bezchybnou organizací, skvělým zázemím klubu, cateringem pořadatele a zvukem lahodící uchu.

Ale dost omáčky okolo. Jako první to hodinu po otevření klubu odpálili LADY GAZA. Dva borci z kapel Murder Inc., Interpunkce, Terminator X nebo Solitar, kteří loni po dvou split kazetách vydali slušně nabušenou desetipalcovou samostatnou desku. Nekompromisní set složený ze zářezů kolem půl minuty stopáže nepostrádal nejen DIY ducha Kudly v zádech, ale i velmi slušné hudební výkony. Kup desku, běž na koncert. Zprvu poměrně nenápadná litoměřická LUDRA dnes složená rovněž z letitých hudebníků z různych kytarových ranků od moderního metalcoru po hopsavý grind, dnes hrdě drží vlajku českého grindcoru po boku veličin jako Ingrowing. Borci sice více než z vlastního rukopisu vycházejí ze severského grindcoru, ale dělají to zatraceně dobře. Loni jim rovněž vyšla oficiální nahrávka branná jako dlouho hrající deska, která pro mě zcela nepochopitelně nemá LP formát. Samotný koncert byl jedna velká precizně zahraná smršť, která rozhodně potvrdila oprávněnou účast na předních domácích žánrových akcích. 

Moje osobní největší překvapení festu přišlo již se třetí vystupující kapelou, jejichž limitované EP jsem si nechal diletantsky/zahlcen jinými kapelami ujít…zejména když to vydával letitý kamarád. O co jsem vlastně přišel, jsem se pořádně dozvěděl až s prvními tóny švédského death metalového řimbuchu v podání lidí z velkých tuzemských kapel jako Locomotive, Ingrowing, Gutalax a dalších, kteří se krom poctivého rachotu lebek padajících ze schodů nebáli rovněž krapet zpomalit až doomovými prvky vystavět skrze oblaka umělého kouře neskutečnou atmosféru… TAEDIFER vau! Letos číhej na debutní velkou desku. Vysoce nastavenou laťku nesundali a vlastně ani nemohli ústečtí old skull crust grindeři MOČOVÝ KHAMENI. Nikdy jsem od téhle trojice veteránů, jak je trefně v promu na akci nazval Čurby, neviděl špatný koncert a že jich za léta ježdění po koncertech bylo. Žánrový, do jisté míry logicky kolovrátkový precizní klepec s tradičně mocnými coverkami v třeskutém finále. Bez debat jeden z TOP gigů tohoto ročníku. Naopak v DECULTIVATE, kteří se honosí letos novým dvanáctipalcem tradičně s minimalističtější stopáží, jsem se živě poněkud i přes kvalitní zvuk ztrácel. Přitom deska na mě takto nadmíru chaoticky nepůsobila i dodatečně ani nepůsobí. Každopádně minimálně studio první liga domácího extrémního hardcoru.

Z první ligy hluku chtivý návštěvník akce nemusel slevit ani s následující tuzemskou formací VOLE, která vydala v loňské roce již pátou dvanáctipalcovou desku plnou neurvalého a neskutečně syrového hardcore punku, který vždy dokáže, a ne jinak domu bylo i dnes, nasypat stejně tak neurvale do publika. Minimálně na tuhle kapelu jsem čekal ostřejší kotel pod pódiem a až na pár tanečníků se nic většího nestrhlo. Ale návštěvnost a odezva z publika malé rozhodně nebyly. De facto úplně domácí NEEDFUL THINGS nenechali nikoho vydechnout a odsypali nekompromisní grindový sekec, na který je od nich fanoušek zvyklí už od 90. let minulého století. Tohle prostě neomrzí, stejně jako distro, které s sebou vozí a které nabízí žánrové libovky. 

Když už jsem u těch dister, tak krom kapelního merche byl k mání krom již uvedeného Psychocontrolu standardně i distro Lectera i břitevního Ládi Olivy. Na akci se opět objevil s řadou zajímavých desek širšího metalového záběru i Radek Havlín nebo Péťan z Aback Distribution Records. Nechyběl samozřejmě merch OEF ani věci z dílny Extreme Print. Nohu z plynu nesundali další na domácí scéně všem dobře známí gore grindeři Jig-Ai. NaHažovaný buldozer smetl nejen vše, co stálo u pódia, ale hudební tsunami hnula vnitřnostmi i lidem venku na parkovišti. Tenhle bubenický motor potřebovala Katana (reedice aktuálně venku u BLP) ke své konstrukční absolutní přesnosti a je vskutku radost tohle vidět i slyšet živě. Ze Slovenska přivezli svoji dávku řízného grind/mince coru ABORTION. Mimo skočných/vysokooktanových kompozic proběhla i řada trefných, aktuální společenskou situaci mapujících hlášek, které si Lepra nikdy neodpustí…a to je dobře. V kapelním merchi se teprve kompletovalo de facto ještě horské sedmiplacové splitko s maďarskými rovněž letitými grindery na scéně Din Addict. 

No a pak to přišlo. HIATUS. Jejich kompilační CD jsem si kupoval na jednom z prvních ročníků Obscene Extreme Festu, kde jsem je před pár lety viděl konečně i na živo. Ovšem v klubu, i když tofužel bez již zemřelého zpěváka Willa, to bylo úplně jiné kafe. Metalický crust v duchu dva roky starého poslední full alba “Out of Hand“ a s kořenem stejně jako předchozí Abortion v roce 1989. Nemilosrdný d-beatový rytmus, nenávistné řevy a řezavé kytary…jeden z koncertů, na který se nezapomíná! Z následujícího setu staré školy death metalu v podání mocných FLESHCRAWL jsme dali už je pár fláků, před poměrně dlouhou cestou zpět do krutých Lužických hor…tím nám sice utekli taneční, a přesto ne kompozičně pitomí gore grindeři SPAMS, ale i tak bylo grindu až dost.   

Celkový dojem z dalšího Obscene Society Festu je opět na jedničku, takže se vidíme příští rok.

Děčínská zastávka tour ESAZLESA a DROM

Děčínská Garáž patří k těm komornějším klubům na severu Čech, takže to byla ideální zastávka pro letošní tour dvou tuzemských veličin oplývajících množstvím kytarových ploch a delších emotivních skladeb, a to libereckých DROM a chebských ESAZLESA, která po poměrně dlouhé době vydala svá další, i další hudební obzory otvírající, dlouhohrající alba.

Více než zdatně jim v tom sekundovala akci pořádající, domácí hudebně obdobná a na scéně nová parta Mariposa Nocturna, do nedávna fungující pod názvem Kailas, která vydala letos své debutní album, jenž stejně jako okolnosti změny názvu kapely rozčeřila vody domácího emo hardcoru. Kapela předvedla logicky své debutní album s novým bubeníkem a dnes i de facto již hostující ex zpěvačkou…a fakt se toho nebáli. Na to, že uskupení hraje živě teprve čtyři měsíce a na tuto akci muselo narychlo vše natlouct do nového bubeníka, to byl velmi slušný hudební zážitek nepostrádající všechny trademarky dnes poněkud skomírajícího hudebního subžánru. V rozmezí od podmanivého screama á la Saetia po nářezové stoner pasáže se veteráni scény z kapel jako Eric Drawen, Shut Up and Dance, Uprostřed pádu, Litha, With the other, BLU82/b a další, pohybovali s neuvěřitelnou lehkostí. Naléhavost lyrické stránky věci podtrhoval nejen zpěvákův procítěný přednes, ale i maximální řev bez mikrofonu (tohle prostě zbožňuju a obdobné kapely to musejí během koncertu alespoň jednou dát). Rozhodně cením kompletní variabilitu vokální stránky věci i vlastních kompozic. Dále cením češtinu, jasný postoj ke stále děsivějším událostem na Ukrajině i to, že hudebníci stále něco dělají a nesedí doma v papučích s pusou plnou keců, že je scéna naprd. Jak se hrálo najdeš na mém YT, třeba tady a tady. Desku si poslechni na bandcampu, stojí za to.

Následující polské hosty Dr Fleischman jsem nejen s ohledem na jejich alternativně pojatý punk/post-hardcore prostě nestrávil. Co jsem ovšem konečně strávil, byla nová a dost víc soft tvorba chebské čtveřice ESAZLESA. Jejich poslední desce jsem prostě do tohoto koncertu i dost s ohledem na větší soft stránku věci nemohl přijít jako celku na chuť, a dokonce jsem uvažoval, že si jí ani do sbírky nepořídím. Esa jsem viděl naposled během proma předchozího full alba “Společnost psů“ a s předchozím basákem rovněž s Drom v Liberci už pěknou řádku let zpátky…a odrovnali mě stejně tehdy jako dneska. Docenil jsem tedy konečně i jejich “redykirkén“ odér v nové tvorbě, jak poznamenal po koncertu jeden nejmenovaný děčínský black metalista, který cení rané nahrávky kapely. Nové věci pro mě překvapivě dravým živým přednesem rozkryly své kouzlo, a i přes často neveselou lyrickou stránku věci, která by při domácím poslechu s náhledem do bookletu zajisté zasela semínko deprese, jsem si je užil. O naprosto skvěle odehraném koncertu, stejně jako o muzikantských dovednostech téhle kapely se v médiu věnovanému hudbě fakt rozepisovat nemusím. Hrálo se krom poslední desky “Dokud vím, co mám“ i z předchozí “Společnost psů“, což můžeš ostatně posoudit na mém YT, třeba tady a tady. Poslední desku nakonec doma v polici mám a jsem spokojený.

Stejně tak jsem spokojený i s novou deskou libereckých DROM, která mě vzala hned na první poslech…ostatně stejně jako všechny jejich předchozí desky včetně split EP s BBYB. Drom stejně jako Esa vyměnili od posledního alba jednoho kytaristu a stejně jako Esa předvedli nahrávky z posledních dvou desek…Drom teda ze tří, hrál se i “Tanec světel“ z “Fullmoon Alchemy Narcotic Session“, která ve formě splitu vyšla ve stejný rok jako předchozí full album “Tady bůh není“. Liberečani i přes technické potíže s kytarou vokalisty Jirky Šticha udrželi s přehledem vysoce nastavenou laťku předchozím setem. Jejich přehrávka byla krom bezkonkurenčních hudebních výkonů plná emocí včetně nefalšované zloby, kterou svým vokálem umocňoval již na nové desce podílející se nový kytarista Honza Myslivec. Atmosféra by se dala krájet, mráz běhal po zádech a odezva publika byla i přes pro mě zcela nepochopitelně slabší návštěvnost zaslouženě…doslova…čiré nadšení…posuď sám tady a tady.  

Akci i přes časový skluz nelze hodnotit jinak než kladně. Zde se nebojím použít sousloví plný knedlík, protože to nejen mě neskutečně našláplo i přes časový skluz. O skvělý zvuk se postaral Ludva, kterého krom od zvukařského pultu můžeš znát i z parádní, časem neprávem zaváté, českolipské death metalové kapely Laniena Mentis. Fakt nechápu, že na pop punkový kolotoč Totálního Nasazení (nic proti jejich tvorbě, první desky si dodnes rád poslechnu) se nedá v děčínské Garáži projít a na tuhle přehlídku muzikantských, kompozičních, i emotivních výkonů není zaplněna ani třetina klubu.

Co víc napsat, tenhle večer v Děčíně bůh opravdu nebyl a mně osobně taky Emo dalo opravdovej smysl až po třicítce.

Grinch

Liberecké Bizarro s pořadovým číslem 23

Další amoclenské Bizarro nabídlo tradičně v Pivním baru Azyl nejen grindová léty na scéně prověřená jména, ale i novou žánrovou krev včetně prvního koncertu zbrusu nového místního uskupení Klub sráčů. Tenhle vypečený večírek byl ovšem mnohem rozjetější, než to u téhle píploviny bývá. Zaprvé za to mohla skutečnost, že kapely se den předtím rozproudily v téměř totožné sestavě v litoměřické Baronce a zadruhé se v Azylu konal v tento den pivní festival, jehož návštěvníci pod vlivem vybraných piv podlehli kouzlu extrémní muziky, z čehož nakonec vzniklo přes sto platících…když k tomu přičteš kapely a support, máš narvaný klub.

Nějaká ta vyšší promile, kultovnost jistého nejmenovaného filmu, zrzavý chlup, tragéd a jejich nosiči bagáže na Ibizu s umem upečeným v Oldřichově v Hájích rozběsnili přední řady fanoušků poměrně slušnou porcí death grindu s dnes tolik oblíbeným slamem. Koncepční set od outfitu po intra nedal prostor nejen k výdechu, ale ani k nudě…na první koncert jedna velká paráda před plným sálem…spokojenost na obou stranách. Jestli kluci potkají holky svých snů a poslechne si Metal Blade jejich mix, nebo natočí až kazetu "Nejlepší sex ve středním věku", ukáže až čas. Každopádně na KLUB SRÁČŮ si po klubech počíhej.

Olej do ohně nalili ve všech ohledech St. MINCER, kteří patří k nové krvi domácích grindových kapel jako i následující litoměřická Ludra. Pražští minceři se toho ovšem fakt nebojí a krom nekompromisního mincecoru, který s sebou vozí na akce i na kompilačních kazetách mapujících jejich nahrávky od roku 2002, se rozhodně nebojí “tahat politiku do metalu“. Kritiku sociálních sítí, odsouzení vzestupu populismu a dezinformací či podporu Ukrajině se nebojí dát najevo nejen prostřednictvím textů, ale i krátkou a jasnou message mezi kompozičně chytlavě napsanými a velmi zručně odehranými vály…aktuálně v sestavě bicí a kytara z Bambulek, takže není o čem. Set v Liberci byl doslova jako rána kladivem, což očekávám i od jejich debutního LP, které nabídne přibližně půl hodinu jejich nášupu již tento podzim…tohle si nenech ujít.

LUDRA tradičně zachrastila v duchu nejlepšího severského grindcoru. S tímhle uragánem, který vdechl nový život grindcore scéně v ČR, se potkávám po akcích poměrně pravidelně a jejich set mě nikdy nezklamal…ne jinak tomu bylo i dnes. Rychle, max. do dvou minut, a hlavně s masivním zvukem i potřebným tahem na branku odsypaný set, který je letos již žádán na nejedné v rámci ranku prestižní akci jako je kupříkladu Obscene Society Fest, Groovy & Stinky Fest nebo Mekka domácího grindcoru Obscene Extreme Fest. Osobně čekám na asfalt, který velmi rád zařadím do police mezi české grindcore klenoty.  

Na akci bylo krom merche jednotlivých kapel a nepřeberného množství piv, k dispozici i vynikající vege jídlo od Food not Bombs Liberec. Vynikající byl dle očekávání i set dnes již bez debat kultovní domácí grindové kapely CONTRASTIC. Tahle parta z Mostu s kořenem v roce 1993, která dodnes čeří vody na extrémní scéně to tentokráte zvládla jak s přídavnými světly, tak projekcí…což se jim naposledy v Azylu při rozlučkovém turné s Perfecitizen nepovedlo. Co napsat o samotném setu. Je to prostě jiný vesmír. Pro někoho dort od pejska a kočičky…ale slepený na milimetr přesně, a to rovnou mamutem. Hrálo se logicky od posledního full “Mamun“, ale borci sáhli i hlouběji do minulosti. Jednotlivé muzikantské výkony odpovídaly nejen skladatelskému umu, ale i Puttimu šílenému projevu za mikrofonem. Při reportu vytahuju s chutí z police všechny tři asfalty…tohle je prostě radost poslouchat a naživo samozřejmě i vidět.

Závěr dvacátého třetího Bizarra patřil tradičně pořádající grindové hydře AMOCLEN. Borci krom mnoha recepisů právě domíchali i plast do matrice na vinylové vydání posledního alba Grindcorization…čti recenzi. Živě předvedli opět extrémní kadenci minutových vypalovaček s dvěma šílenými vokály, což udrželo i přes pokročilou noční hodinu při životě většinu přítomných šílenců, z nichž řada neváhala vtrhnout do divokého moshpitu. Sleduj, jak to probíhalo zde, zde a zde…a příště prostě dojdi na Píplovu akci, protože přijedou Sick Sinus Syndrome.

Grinch

Malé ohlédnutí za Grind Párty v Azylu

Vernerovci jsou fanoušci tělem i duší a jejich hudební vkus je rozhodně po chuti nejednomu grinderovi. A jelikož se jedná o takové fanoušky, že jsou schopni na dvoudenní akci v Praze přespávat někde ve křoví, aby viděli všechny kapely i druhý den, je jasné, že jejich narozeninová a rozhodně ne první grind party byla skvělých kapel plná až po víko. Limitováni jsou pouze časovým rozsahem jednoho večera a aktuální dostupností kapel, sestavili vskutku chutné menu.

Na plakátu avizované death grindery Narcoleptic, jejichž tvorba se mě osobně celé roky velmi zamlouvá, nahradili na poslední chvíli s ohledem na zdravotní indispozice, léty i mnoha pódii prověření AGRESSIVE TYRANTS…s kořenem v roce 1993 a od roku 1997 stále ve stejné sestavě! Než se dostaneme k vlastnímu setu, je potřeba uvést, že osobně preferuji nejen z nostalgického hlediska ranou tvorbu v podobu hudebně ostřejších demáčů z let devadesátých. Jejich tvorba po hardcorovém úletu pod taktovou Cecek records, který jsem na přelomu milénia celkem dost poslouchal, mě s deskou “Narcosurrealismus“, moc neoslovila. Ovšem po živé přehrávce tracků z poslední desky “Blázinec sexu a vražd“ v Azylu, což jsem během setu chytil, si to i přes před mileniální textovou náplň, kterou ne každý snese a kterou dnes najdeš zejména v porn grindu, budu muset doposlouchat. Zvukově v Azylu opět bez ztráty kytičky. Zato v BDSM maskách a zástěrách o po více než tisíci odehraných koncertech předvedli AT profi grindový set s nadhledem i perverzí kapele vlastní. Video zde.

Českolipští INCARNATE vždy dělali, co je bavilo. Začali rovněž v roce 1993 a přes jiné názvy a death metalové začátky, se posunuli k jednodušší formě grindu a to i přes skutečnost, že původní páteř, která je v době psaní tohoto článku, opět osamocená (letos je opustil již třetí zpěvák), je hráčsky/technicky na mnohem vyšší úrovni, než co produkuje. Loňské EP “Nenasytní červi“ nezní zle, ale…prostě v Doksech dělají, co je baví…rychlejší a gorem ošlehaný taneční grind. V Azylu kapela nabídla mimo uvedeného ep ještě dva nové válce. Koncert měl opět skvělý tlak, který zvýšil ještě hostující vokalista z Crowtocrow. Zasloužený ohlas mi aktuálně poněkud hořkne na jazyku při rozpadu kapely kvůli hraní s lidmi, kteří nemají v metalové scéně co dělat…o to víc je důležité mít na stagi plachtu GNWP, která pro všechny idioty jasně deklaruje antifašistický i antirasistický postoj vystupujících kapel.

Minimálně pro mě byla hlavním lákadlem další domácí grindová legenda, a to PURULENT SPERMCANAL s kořenem v roce 1995 a chrlící skvělé nahrávky od roku 1997. PS byla vždycky na české poměry tak trochu jiná grindová kapela, jejich gore do roku 2000 bylo neurvalé a šílené po vzoru mexických nebo španělských kapel. Ani jim se nevyhnulo koketování s hardcorem po roce 2000, aby se následně vrátili pevně do sedla před rokem 2020, po kterém vydali téměř polovinu své diskografie, a i přes nepřízeň osudu začali sklízet zasloužený úspěch právě v zemích latinské Ameriky. Z původní trojice zbyla jen kytara a bicí, což vůbec nebránilo nejen vynikající tvorbě, ale ani dvanáctipalcovému splitu s v ranku jedněmi nejpovolanějších, a to americkými Impetigo. V Azylu to rozbalili ve velkém stylu mezi dvěma kanibalskými maskami na kůlech a získali svým vysoce oktanovým setem sympatie i u jedinců neholdujících danému ranku. Chytlavě napsané, doslova taneční, ovšem infantilnost postrádající set proložený nefalšovanou skromností při ohlížení do úspěšné minulosti a věřím, že ještě do úspěšnější budoucnosti kapely. PS jsou srdcovka!

Jako bonus se na akci v průběhu jejího plánování přilepila německá zčernalá a crustem ošlehaná thrashovka PEST HOLE, která mě už zaujala pár let zpátky v kultovním prostoru Atelier Wolimierz na polském úpatí Jizerský hor, kde se koná každoročně libový dvoudenní featival Izero Hardcore Fest. Němečtí hosté, jak můžeš vidět i na přiloženém videu, i přes pokročilou hodinu, udrželi fanoušky na sále a se třemi kytarami předvedli poměrně solidní válec s patřičně hrubým vokálem. Nato, že jsou koncertně aktivní, je poněkud divně, že poslední album vydali před více než deseti lety. Možná o to větší důvod zvednout zadek a zajít se podívat osobně jak jim to aktuálně hraje.

Grinch

Offline kurz vyvolávání čerta s ďáblem v těle

Taková temnota a U Bílé Labutě, a co a kde je vlastně ta Bílá labuť? Už několik let žiju v domnění, že Varnsdorf a Rumburk jsou v tomhle duchu mrtvá místa. A co je sakra ta Bílá labuť? Mapa odkazuje na rozbitou cestu mezi hřbitovem a nějakým brownfieldem. Píšu místním, kteří tam hrají a kdyby nemuseli táhnout cajky, dojdou tam de facto pěšky. Ti tam jdou také poprvé. Naštěstí se ozve Radek z No Vida, který tam teda nehraje, ale jede tam a ne poprvé…

Průmyslový areál podobný tomu u Zauhlovací a vodárenské věže ve Vratislavicích, kde jsem shodou okolností viděl naposledy Thulsu, která je hlavním lákadlem dnešní akce, ukrývá funkční dílnu, jenž místním máničkám/punkáčům a obecně alternativní scéně slouží jako koncertní prostor/hospůdka/bar. Poté, co míjím švédský stůl s občerstvením jak pro kapely, tak fanoušky, hážu dobrovolné vstupné do sklenice u výčepu. Mírně mě rozladí kuřácký prostor, ale kouří se v zadní části dílny u vrat, kterými to jde ve větší míře do háje. Mohutná ferka vytápí příjemně prostor a až spustí kapely, bude tu určitě zatraceně horko. Různě rozmístěné stoly pojímají zejména lidi z kapel a místní štamgasty, ke kterým se následně připojuje tvrdé jádro z Varnsdorfu, Nového Boru, Liberce a dalších míst.

Akci po chvilce zahajují EVIL REGIEMENT s basou navíc oproti sestavě, ve které před lety natloukli svůj poslední opus “Satanik Schönborn“. Poslední full, na kterém se opakují některé hymny z předchozích nahrávek téhle black punkové hydry z nedaleké Studánky, vyšlo krom standardního DIY CD-r také na oficiální kazetě pod křídly neomylného archiváře domácí scény Leviho a jeho Dead Maggoty Productions. Přes mlhu, co by se dala krájet a přes kterou nejsem schopen zřít ani Záhvozd, se po krátké zvukovce valí v převážně delších tracích stará metalová škola, pod jejímiž tóny praskají nejen okenní tabulky, ale kroutí se i všechna pozerská black metalová elpíčka. Druhá generace členů kapely fanoušky nešetří a v triku Mayhem do nás pere oblaka kouře, což cení zejména Slávek z Mörkhimmel, který už se připravuje na svůj set. Téměř hodinovému koncertu tofužel na konci dochází šťáva, což je škoda…protože tuhle skvadru mám neskutečně rád už od kapely Mrázek, na jejímž torzu Evil Regiment postupně vzniknul…a to je historie stará čtvrt století.

Pro následující MÖRKHIMMEL jsem měl vždycky slabost. Jsou to nejen další zčernalý punkáči hrající metal s kořenem v takových jménech jako Thema Eleven, Mother, See You in Hell, Mass Genocide Process a dalších, ale svojí poslední deskou “Genium Obskurity“, která se spíše blíží k šílenému projevu rovněž pražské party Plešatá zpěvačka (Plešatá zpěvačka je jedna z těch vzácnejch kapel, co si nehledají cestu k žádnýmu publiku – tahle entita operuje na hranici mírnýho autismu a neskrývaný misantropie…text vydavatele), než k vlastní předchozí tvorbě, čeří vodu na domácí scéně. Velký palec nahoru za motiv na tílku bubeníka a vskutku neuvěřitelnou gradaci setu, představující od A do Z právě desku “Genium Obskurity“, jenž rozděluje fanoušky víc než Covid. Výborná kytarová práce ruku v ruce s příjemným zvukem umocňuje zážitek stejně jako polohy vokálu Slávkův přednes. Tohle si neskutečně užívám a lehce zahanbený kupuju s více než ročním zpožděním uvedené LP. Záznam z koncertu zde a zde.

Možná někomu přijde, že začínám nešetřit v článku superlativy, ale poté co dopíjím venku dvojité presso, slyším zvukovku THULSA, nemohu jinak. Jak jsem již uvedl, viděl jsem tuhle kapelu loni v přízemí průmyslové Zauhlovačky a následně si odnesl debutních dvanáct palců, které pravidelně točím. Set mě tehdy totálně rozbil a dnes mě rozbíjí znovu. Banán je šoumen, kapela valí nekompromisně stoner hardcore a vzniká hluková stěna bez pódia proti natěsno postavené zdi z fanoušků od cca deseti let do cca sedmdesáti let. Atmosféra houstne, Banán plive do vzduchu, visí na žebřinách v jiné části dílny, mlátí do činelu, který sbírá bubeníkovi a posílá jej dál. Vynikající hudební zážitek od lidí ex-Tummo. Chci další koncert a další desku!

U Bílé Labutě je vskutku trů UG prostor a tohle je trů UG akce. Takový Argonaut poznamenává jedna kamarádka Z Liberce a má pravdu. Přijeď se přesvědčit osobně…stojí to zato!

Grinch

Benefiční večer Food not bombs Liberec

Stejně jako hardcore, tak Azyl byl, je a vždycky bude víc než jen hudba. Tenhle alternativní prostor opakovaně bojující o přežití s vyšším kapitálem či jen obyčejnou lidskou hloupostí nabízel vždycky mimo muziky a piva i prostor pro různě benefiční aktivity, sbírky oblečení a další záslužné projekty, díky kterým má tahle scéna stále smysl na rozdíl od nahnědlého metal, pivo, párek.

Benefit na fůdko se v Azylu neodehrál zdaleka první a lidi, kteří se kolem Azylu točí, působí i ve FNB Liberec. No a my, jelikož jsme dorazili až na hudební program, který navazoval na společnou benefiční večeři, tak na nás zbyla jen bageta a dezert. Aspoň tedy nějaká koruna putovala do kasy na vaření pro lidi v nouzi.

Téměř na čas vlastní hudební program zahájili hudebně těžko zařaditelní veteráni místní punkové scény NO VIDA. O téhle kapele jsem tu psal už mnohokrát a s jejich koncertem jsem byl vždycky spokojený. Tentokráte sice vybočovali z akce hudebně, ovšem svým přístupem k hudbě a světu obecně, našli na této akci pevné místo. Delší tracky mísící hardcore punk, který duo kytara a basa drtilo před lety z ostra v jedinečně znějící crustové úderce Samochotijo, s alternativou a částečně s se stonerem či noisem posluchače rozhodně nenudily. Hudebníky hraní nejen evidentně stále baví, ale dokáží napsat bez mantinelů nějakého žánru i kompozici dalece přesahující v žánru kritickou stopáž, která tě pustí až během posledních tónů. O kvalitách kapely prostě není pochyb…posuď sám na bandcampu nebo záznamu z koncertu.

S mírný zpožděním, technickým problémem a bez distra Psychocontrol records nastoupili grindcore nezmaři s kořenem v roce 1998 LYCANTHROPHY, kteří loni mimo tsunami splitek a ípek vydali konečně druhou řadovou desku s názvem “On The Verge Of Apocalypse“, která se soustředí právě nejvíce na grindcore a pv/fastcorem koření neskutečných osmnáct minut. Stejně jako deska, sypal i koncert. Kadence přibližně minutových výplachů s nemilosrdným Ondrou Šemrincem za bicími…rozhodně doporučuju s tímto člověkem díl podcastu Fury Up Your Ass…soutěžila o pozornost přítomných s hmatníky tří kytar. Metronomická, léty, tedy spíše desetiletími prověřená smršť, která v ČR po ukončení činnosti Gride těžko hledá konkurenci. Neskutečné.

Místo avizovaných dalších fofrníků Controled Existence, kteří mají rovněž nově další dvanáctipalcovou desku na akci zaskočili z důvodu zdravotní indispozice rovněž léty prověření anarcho punkeři SPOTS. Tímto jsem si odškrtl další restík z mého seznamu, jelikož mi nejen tahle kapela zcela nepochopitelně dlouho unikala posluchačsky, ale koncertně jsem měl možnost teprve nyní. Jak z definice subžánru vyplívá, jednalo se o angažovaný a poměrně zpěvný/chytlavý punk, který rozpohyboval slušně zaplněný koncertní sál. Prostě jedna velká koncertní paráda.

Jako poslední akci s opět skvělým zvukem a fanouškovským zázemím rozproudili strakoničtí crustem ošlehaní hardcore punkeři NO MORE HIROSHIMA, kteří mají aktuálně čerstvě venku debutní LP u Vévy “Near the End“. Deska není a zřejmě nebude nikde k poslechu. O to víc možná stojí za to dorazit se mrknout osobně na tenhle výživný koktej, který mixuje sice od dalších a větších jmen již slyšené, ovšem s autorským přístupem. Dvě kytary, uřvané vokály a pumelenice nestojící jen na tanečnosti nebo tlaku…pro mě velmi příjemné překvapení a desku fakt zvažuju.

No a ty bys měl zvážit support tomuhle místu, třeba na další rychlý a hlasitý koncert, kde se představí Contrastic, Ludra, Amoclen a St. Mincer.

Grinch

P.S. – V oslovských lavicích

Papagáj již řadu let poctivě a vkusně archivuje na vinylových vydáních tuzemskou punkovou scénu s kořenem často ještě v bolševické kleci. Dalším počinem o krok blíže ke kompletnímu dobovému hudebnímu archivu je na desku digitálně přenesené a ve studiu Davos masterované nejen Otynem, ale i na nahrávce samotné bublajícím basákem Wonidem, bez pochyby kultovní demo kapely Pohlavní styk s názvem “V oslovských lavicích“.  

Kapsa z poctivého papíru vychází z dobového přebalu kazetového dema a kromě samotné desky, která vyšla v klasické černé i limitované barevné edici, obsahuje i nádherný booklet plný dobových i téměř současných fotek, zážitků zainteresovaných v komiksech i v textu mapující jak první období fungování PS v druhé polovině osmdesátých let včetně vzpomínek na nahrávání počinu “V oslovských lavicích“, tak proces vzniku tohoto LP domlouváním vydavatele s hudebníky po festech od roku 2020 po sehnání původní kazety odpovídající zvukové kvality pro digitalizaci od zpěváka Thalidomide.

Musím uznat, že kvalitní práci neodvedl jen samotný vydavatel, ale i studio Davos. V téhle fázi recenze se musím přiznat, že demo slyším celé vlastně úplně poprvé až z této desky, jelikož se ke mně prvně dostalo až CD “Hele...!...“, u kterého jsem s ohledem na jeho lepší zvukovou kvalitu zůstal. Čitelný, leč s ohledem na dobové možnosti nahrávání odpovídající zvuk netrhá uši, jak to u některých vydání, kdy se musí vydat na LP cokoli, co kdy kdo sesmolil, bývá a posluchač si může tedy bez rušivých elementů vychutnat dvacet pecek…tedy až na závěrečnou skladbu “Řev šibeničního tura“, která byla sejmuta při živé přehrávce o rok a půl dříve před nahráním samotného demáče mezi litry piva během dvou dnů roku 1988 ve zkušebně v Kouřimi a tedy zvukově už vylepšit prostě nešla. Vtipně a leckdy i nebojácně tvořená intra, která mohla s přehledem znamenat pozvánku do Bartolomějské, se kterou měla již kapela zkušenost, dokreslují jednotlivé tracky, které nejsou pouhým neumětelem kovovým, ale jsou jednoznačně hudebním hardcore punkovým vzdorem, často nesporným kompozičním umem i nikdy nekončícím mejdanem. Kapela se odkazuje také na dobové zahraniční kapely a tímto spojením vznikla třebas úderná skladba “I am not“, kdy by za ty exploity s úvodním telefonátem mohly s přehledem létat obušky vzduchem. Kopance do socialismu i Sovětského svazu střídají dnes již téměř zlidovělé sklady jako “Pivo za 2,50“, “Písni​č​ku si zazp​í​v​á​me“ nebo “Mejdan“. Celkově se deska poslouchá velmi příjemně a vůbec není na škodu její délka…tomu krom již uvedeného napomáhá i do krve vylámaný zub času.

Po grafické, zvukové i samotné hudební stránce je to zatraceně povedená práce, kterou si rád každý punker šoupne mezi své nejčastější krouťáky v polici.

5/5

Grinch