Šestá Kovadlina

Želízská Kovadlina…festival, který se zapsal do povědomí tuzemských fanoušků extrémní kytarové hudby už po několika ročnících, se po roční pauze znovu nadechl. I když kovadlinu někdo ukradl a místní samospráva vyhnala festival za hranice katastru obce Želízy…pořád je tu. Nyní tedy jen už pod názvem Kovadlina, která byla na novou stage v areálu uměleckého mlýnu v Libechově, kde pořadatelé našli nové útočiště, náhražkově svařena z plechu…ale je tu.

Druhou zářiovou sobotu se tedy po roční pauze udál návrat ve velkém stylu, který se sice neobešel bez technických obtíží spojených s novým prostorem, ale tohle rozhodně nikoho přítomného neodradilo, aby utekl z příjemného areálu uměleckého mlýna či si odznačil termín v kalendáři na příští rok. Navíc jsem přesvědčený, že se nejen kvůli ústní lidové slovesnosti, ale i fotoreportu Vaška Žufana a možná i mému článku návštěvníci na sedmý ročník ještě rozrostou.

Hudba převážně grindová, rychlá a hlučná, trička převážně černá a atmosféra převážně přátelská. Jelikož vypadli s ohledem na úraz bubeníka avizovaní down tempaři Rmut, běželi jsme z dostatečně velkého, nedalekého a neplaceného parkoviště na jejich náhradu v podobě libereckého KLUBU SRÁČŮ. Sice mě dost mrzelo, že Rmut nezahrají, ovšem na druhou stranu jsem byl rád, že si místo nich zaujali místo právě tito mladí střelci, kteří ví jak, a hlavně s kým hrát a nebojí se poslat do ahoj pořadatele, který je loupne na soupisku s nějakým nahnědlým hnojem. Koncepčně se rozrůstající počet fanoušků ocitnul samozřejmě na Ibize, kde proběhl death grindový diktát v podání Kevina, Perryho a jejich družiny. Nedávno borci vypustili debutní nahrávku “Kevin and Perry Go Grind“, ze které se pochopitelně hrálo. Zážitek ovšem trhala nestabilní elektroinstalace objektu, která zřejmě nebyla schopna pojmout odběr celého hudebního aparátu.

Liberecký útok zdablovali lékárníci z Amoclenu, kterým obdobné menší stage sluší. A jelikož pódium ustálo jejich živelný set, postavil jej Mates se svými kumpány skutečně bytelně. Koncert to byl opět vysokooktanový a jsem rád, že jsem požil další dávku Ozempicu na svoji cejchu smrti. V nabídce bylo krom všemožných léčiv na všemožné neduhy i několik balení preventivních preparátů přímo z dílny Amoclenu, a to přímo v jejich distru.

Distra kapel se nacházela vždy časově kolem jednotlivých vystoupení u vstupu do areálu mlýna, který tvořil klidovou zónu krytou zdí budovy od stage. Krom merche jednotlivých kapel byla v nabídce i benefiční festivalová trička, z jejichž prodeje poputují peníze na další rekonstrukci prostorů mlýna. V areálu nechyběl rovněž stánek s vege i masovým jídlem, alko i nealko pitím, čajovna i stánek s kávou, které byly stejně jako vstupenka na akci za velmi příznivý peníz.

Příjemně teplé počasí pominulo s extra hlučným vystoupením z mrazivého Finska v podobě one man projektu LAWNMOWER, který se vydal na česko-německo-slovenské tour s neméně hlučnými slovenskými kapelami Sangre De Idiotas a 7 minut strachu, které byly rovněž na dnešním hudebním menu. Velmi tichý umělec na stage představil velmi hlasitý set, který kombinoval uklidňující zvuky přírody s divokými výbuchy automatického bubeníka a improvizovaných hmatů na elektrické kytaře. Bavilo mě to chvilku, pak se mi v tomto pojetí noisecoru vytratil smysl. Co mě ovšem bavilo hodně bylo následující drum and bass komando SANGRE DE IDIOTAS. Neurvalá kadence, kde problémy s elektrickou sítí v podobě drobných částečných výpadků a šumů působily spíše jako koncepční špeky než přetížená síť. Avizovaný neanderthal grind byl vskutku mocný.

Nejvíce mě z letošního ročníku mrzelo velmi osekané vystoupení MOČOVÝCH KHAMENŮ, kteří nastoupili na stage po několika variantách řešení přetížené sítě až de facto po ukončení pro ně vyměřeného času, a ještě jim shořel kytarový aparát, takže zahráli pár věcí jen v sestavě bicí a basa. Velká škoda, protože tohle je kapela, která je pokaždé zárukou kvalitního a zároveň neurvalého crust grindového setu.

Když jsme už u té neurvalosti, tak nejvíc utržený ze řetězu byl letos set slovenských noisecore šílenců 7 MINUT STRACHU. Bicí, basa, dřevorubecká pila, krabičky a řev…sedm minut běsnění na stagi…totální apokalypsa a pro grindového fanouška naprosto dokonalý hlukový zážitek. V rozdávání radosti žárovým fanouškům pokračovali ostravští veteráni CARNAL DIAFRAGMA, kteří budou na scéně příští rok neuvěřitelných třicet let. I když z některých alb nejsem už tolik odvařený jako v době vzniku, kupříkladu z nedávné LP reedice vlastně už dvacet let starého alba “Space Symphony Around Us“…toto letí, tak jsem si taneční gore grindový koncert zatraceně užil. Ostatně stejně jako slušně zaplněný zelený taneční parket před stagí.

Z čeho jsem naopak odvařený de facto pořád, je nahrávka M.A.C. OF MAD s názvem “Keep Music Evil“, která vyšla po dlouhých devatenácti letech po svém předchůdci “Badluck“ rovněž u pražských tramvajáků, kteří dávají vždy přednost kvalitě před kvantitou. Na nahráce stejně jako na stagi se objevil Daniel Rodný a trošku jsem čekal na živo i hostovačku Kina z Carnal Diafragma, když už byli na místě. Digitální hardcore / industrial / noise…světelné i hudební breaky a hlavně nelidský tlak. Sice venkovní stage neumožnila kapele vytvořit tak intenzivní zážitek jako malý temný klub, ale i tak to byla jízda, na kterou bude fanoušek kapely dlouho vzpomínat. Na místě bylo možno samozřejmě zakoupit CD, LP, MC s poslední uvedenou nahrávkou.

Zkrácení jednotlivých setů nebylo nijak extra znatelné a čerti od Budějic předvedli to, co každý čekal. Jeden z největší tuzemských grindcore pojmů INGROWING. Tři borci, kteří kapelu zakládali, a právě pečou s Čurbym první velkou deskou po svém návratu na scénu, nasypali do fanoušků průřez celou tvorbou, která stejně jako u předchozích dvou kapel sahá až do let devadesátých. Samozřejmě proběhla zastávka i modly “Sunrape“. Čirá radost tohle vidět a poslouchat živě.

Na samý závěr se v nové sestavě představili EVIL REGIMENT. Ke kapele se připojil basák Pepa, který s nimi před pár lety hrál na basu a nyní se poprvé ujal mikrofonu po odchodu zpěvačky Katky. Zaběhlá trojice hudebníků s novým zpěvákem s ohledem na jeho soft punkový / recitační projev nezněla špatně, ale zněla prostě jinak. S ohledem na čerstvost sestavy Pepa četl texty ze stylové knihy na černém pultíku s logem kapely, což působilo spíše jako připravený koncept než berlička. Kapela stihla větší polovinu svého setu, což je za mě tak akorát na živou přehrávku. Novou nahrávku snad brzy dokončí a vydají. Zatím můžeš zařadit do police jediné album crust grindových Mrázek z roku 2003, které právě vychází na vinylu, ze kterých vznikli právě Evil Regiment…zpíval to Honza Vlášek, který hraje v regimentu na kytaru a za bicími seděl stejně jako v regimentu Michal Kocourek…pokud nechceě aby ti utíkaly zajímavé tuzemské i světové desky, sleduj můj Instagram, kam denně přidávám desku, která stojí za pozornost.  

Ale zpět ke Kovadlině, která dle plakátu skončila v souladu se vším před desátou hodinou večerní, a i přes komplikace s elektřinou nabídla úžasný závěr letošní festivalové sezóny. Velké díky patří Matesovi, Robertovi a všem, co se na tom podíleli…skvělý line-up, dobré jídlo a pití, příjemný areál s komfortem pro fanoušky, cenová dostupnost, dostatečné parkoviště v dochozí vzdálenosti…co chceš víc? Přijeď příští rok. Na webzinu najdeš informace o akci s dostatečným předstihem.

Fotoreport od Vaška Žufana sleduj zde.

Video report ode mě najdeš na mém YT kanálu.

Grinch

Morbid Session Fest 2026

Live Rock Fest Varnsdorf sice od loňského roku změnil jméno na Morbid Session Fest, ovšem naštěstí to byla jediná změna, protože vše ostatní zůstalo při starém, tedy na velmi vysoké úrovni komfortu nejen pro vystupující kapely, ale i pro fanoušky. Nádherné místo s vyhlídkou na rybník Rio, dostatečné parkovaní v příjemné dochozí vzdálenosti od areálu, hraní v krytém stanu, dostatek posezení i stánků s občerstvením s jídlem a pitím za férové ceny, upravený kemp v těsné blízkosti areálu, dostatek toalet a tekoucí vody i nabídka merche nejen vystupujících kapel, které tvořily opět i přes vypadnuvší Pandemii vskutku záživný line-up.

Tvrdé jádro fanoušků se sjelo na Rio / Mašíňák již v pátek, kdy duněly ve stanu od šesti do půlnoci dvě místní big beatové kapely. My jsme dorazili na místo až v sobotu těsně před začátkem line-upu, tedy těsně před jednou hodinou odpolední, kdy startovali litoměřičtí gore grindeři SAMPLER AUTOPSY. Tohle jméno jsem viděl na plakátech už mnohokráte, ovšem naživo jsem měl tu čest poprvé. Jednoduše vystavěné kompozice s nazvučením úměrnému stanu rozjařily s optimálně vysokého pódia spíše support v podobě přátel kapely. Vedro jako v peci drželo prozatím nepříliš veliké množství fanoušků ve stínu stromů v protějším rohu nevelikého areálu. Dvojice basa a bicí (bubeníka můžeš znát z rovněž litoměřické kapely Spras) sázela nejen na taneční party, ale na rychlejší pasáže. Vše proloženo intry a potřebným nadhledem.

Kapely se do hlavního večerního programu točili po hodině a celkem jich bylo deset, což za vstupenku na místě v hodnotě 350 Kč bylo vskutku více než přijatelné. Už za samotný koncert druhé kapely CROW TO CROW bych byl ochoten uhradit uvedenou částku. Moderní slamming brutal death metal řezníci z Lomnice nad Popelkou, kteří už načali nejen druhý rok s novým bubeníkem Dominikem (Amoclen, ex-MxWx a další), ale letos konečně vypustili i formou internet release debutní ep “Son of Chaos“…od roku 2018 už bylo na čase, předvedli poctivou porci těžkých rifů a hlubokých growlů.

V nastoleném hudebním směru pokračovali i následující maskovaní PROJEKT SMRTH s automatickým bubeníkem za zády. Brutální death metal, death core a mocné beat downy z Rakovníka měly na obecenstvo, které se začalo pomalu ale jistě rozrůstat stejně devastační účinek jako předchozí riffová masáž. Tuhle kapelu jsem zaregistroval úplně poprvé a na netu o ní našel pouze letmé info ve stylu, že se jedná o projekt osiřelých muzikantů na Rakovnicku, složený z hudebníků se zkušenostmi z kapel jako jsou kupříkladu New age slave, Cunnilingus, Vozová hradba nebo Behavioral Sink. Každopádně si dej tuhle partu do hledáčku, stojí rozhodně zato.

Českolipské grindery INCARNATE, kteří vyměnili zpěváka jsem slyšel tentokrát jen letmo. Kapela jede opakovaně svůj známý a zaběhlý setlist, který je evidentně baví a rozhodně baví i jejich publikum, ovšem s ohledem na zkušenosti a schopnosti bubeníka a kytaristy, kteří se potkali již ve skvělé death metalové kapele Testification a jejich názvových obměnách už v roce 1993, je to za mě zatraceně velká škoda, protože borci mají na to, aby hráli jak kapely, které nosí na trikách…třebas Impaled.

Kdo se ovšem rozhodně stále posouvá kupředu jsou česko-němečtí thrash/death/grindeři PIKODEATH. Tahle mašina je nejen na živo vražda, což opět předvedli i tentokráte. Stoprocentní nasazení každého člena, perfektní souhra, průniky zpěváka Lopiho do obecenstva…další skvělý set. Kapelu registruju už od jejich demáče, který téměř po pětadvaceti letech vydal na limitované kazetě tuzemský archivář scény Levi se svým labelem Dead Maggoty Productions…díky za to. Původní CD-r na mě kdysi nezbylo. Od alba “Tief In Dir“ z roku 2014 kapela roste a polední řadovka “Killed By Silence“ dokazuje jejich nesporné kvality.

Další kapelou, kterou rovněž sleduju de facto od jejich začátku jsou gore/grind/death metaloví CHOKED BY OWN VOMITS, kteří nejen vymetli nedávno pódia až v Japonsku, ale vydali i v kooperaci několika evropských labelů svou třetí řadovou, koncepčně pojatou desku “The Dream You Never Wake Up From“, ze které se samozřejmě hrálo. Recenzi na desku, která přišla téměř po deseti letech, čekej brzy na těchto stránkách. Aktuální, čtyři roky stará, tříčlenná sestava předvedla na živo technicky poutavé tracky o kultovním bijáku The Thing s dvěma divokými vokály a nemilosrdnou bicí mašinou za zády. Skvělý koncert.

Za vypadnuvší death metalovou Pandemii nastoupili nejen místně známí DEAF & DUMB. Nekompromisní automat, hbité prsty kytaristů, řev Káněte a mocné party industriálně podladěného death/grindu s kořenem v roce 1994, jehož kvality nebyly nikdy pořádně doceněny. Změní se to s následující nahrávkou? Na pódiu je střídali letos jediní zahraniční hosté, a to ve všech ohledech švédští death metalisté GRAVESTONE. Typické švédské chrastítko s dvěma kytarami a několika vokály nebylo sice hudebně vůbec marné, na druhou stranu ani v žánru nijak výrazně překvapivé…tedy krom cover verze od kultovních Wolfbrigade, kterou jsem skutečně nečekal. Rozhodně by celkovému dojmu pomohl o něco kratší set. Zajímavostí budiž, že kytarista Penki hrál opakovaně na kytaru i basu několik let v kultovních Entrails.

Naopak dojmu by neuškodil ani delší set u ostravských nezmarů MALIGNANT TUMOUR. K jejich špinavému rock n rollu jsem si sice hledal cestu o něco déle, než k jejich předchozímu grindovému nebo crustovému období, ale nakonec tím dostali i mě, a to včetně ploužáku z poslední desky. Hrálo se logicky z posledního hudebního období kapely, a to nejen s neuvěřitelným nábojem, ale i lehkostí získanou léty a stovkami odehraných koncertů. MT jsou sázka na jistotu, kterou řádně ocenil narvaný koncertní stan Morbid Session Festu.

Přeživší celodenního šílenství měli možnost ještě ocenit již poměrně velké tuzemské jméno v grindcoru ranku a to LUDRA. Dnešní druhá kapela z Litoměřic smetla před půlnocí švédsky pojatou pumelenicí vše, co jí stálo v cestě. A kdy že se dočkáme těchto přesně sázených riffů do metronomického bubeníka v asfaltových drážkách? S ohledem na skutečnost, že tahle kapela opakovaně vymetá pro žánr nejpodstatnější tuzemské festivaly, je to již trochu nepochopitelné.

Sleduj opět skvělý fotky od Jardy Creeda a příští rok sleduj stránky tohoto festivalu, který má rozhodně co nabídnout.

Grinch

17 let pivního baru Azyl

Poslední srpnový víkend, Pivní bar Azyl, Komunitní zahrada LIAS a ulice Široká patřily gratulantům k sedmnáctiletému výročí libereckého Azylu, který není vskutku potřeba blíže představovat…prostě mejdan roku v Azyláku.

Jelikož se jednalo o sedmnácté narozeniny, tak se točilo sedmnáct druhů piva ze sedmnácti píp. Součástí téhle parády bylo samozřejmě i několik venkovních a vnitřních koncertů. Od tří hodin teklo pivo a v šest zazněly první tóny neocrustu.

Dnes již defacto mrtvý žánr předvedla na venkovní stagi pražsko-liberecká parta LÉTHÉ, která je s Azylem jak personálně, tak myšlenkově/eticky spjata. Delší válce a budování atmosféry rušilo jen světlo, jak poznamenal Buky…měli hrát za tmy. Tradičně skvělý azylácký zvuk nechal vyniknout obě kytary, bicí baterii i nekompromisní řevy. Kapela přijela tentokrát bez basačky, protože měla kolizi vystoupení s dalšími projekty. Tahle poměrně mladá kapela se hodlá dle posledních informací ještě rozrůst o violoncello, které k tomuhle žánru patří, stejně jako cover verze kultovních Fall Of Efrafa, která zazněla na závěr vydařeného setu.

S každoroční akcí již pevně spojená KIBERA, nikoli z Afriky ale od Helly z Berounska, přivezla angažovanou porci hardcore crust jízdy s metalickým ocáskem, jak ostatně píšu vždycky v článku z narozenin Azylu. Loni kapele konečně vyšel dvanáctipalcový split se Sølitär, takže si “Životy bez hodnoty“ a další skvělé tracky můžeš vychutnat mimo koncerty i přes jehlu gramofonu. Koncert byl jako vždy výborný, opět skvělý zvuk a dystopicky pojaté zákoutí zahrady s pódiem už bylo pro celkový dojem jen třešničkou na dortu…ostatně koukni sám na video z akce. Fanoušci si mohli zakoupit desky od kapely v jejich minidistru vedle Vaspet stánku s veganským jídlem, které bylo opět vynikající.

Jako poslední se dnes na venkovní stagi představili slovenští ROZPOR. Rovněž nebyli v Azylu poprvé, ovšem poprvé mohli hrát venku, což naplno využili v rámci své šou plné světlic. Rozpor přivezli tentokrát netradiční set v podobě přehrávky skladeb z debutního alba “Ilegálna spravodlivosť“, které vydal v letošním LP presu tuzemský punkový label Papagájův Hlasatel Records. Na dřevní oi/punk songy dorazili jak mladí, tak starší skins and punx a před sudy s nápisem Fuck Putin na kraji proklatě nízkého pódia to celý koncert dost vřelo…s červeným nasvětlením od světlic a rány palicí do železných sudů prostě doslova a do písmene kotel! Po koncertu bylo možné LP zakoupit v kapelní dodávce. Jinak pro těch pár lidí, kteří brblali, že Rozpor pokaždý vytahují na konci setu ukrajinskou vlajku. To je vážení podpora lidem, kteří přišli o domov, své blízké a často i svoji budoucnost…podpora lidem, kteří žijí ve strachu z příletu rakety, nebo v cizí zemi, kde jim ještě hloupí a sobečtí lidé jako Vy znepříjemňují už tak pokažený život.

Po skvělém koncertu přišla na řadu tradiční dražba na vybrané neziskovky. Dražily se věci od pivovarů pro nezisky Šance Zvířatům, z.s., Food Not Bomb Liberec a Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody. Kolik se vydražilo, ještě není zveřejněno, koukni časem na stránky Azylu.

Během dražby připravil zvukař vnitřní stage, aby přeživší z venkovní hudební a pivní smršti dorazil nazvučením nejlepšího setu dne od pražské punkové kapely INTERPUNKCE. Rychlý, hudebně namakaný punk s názorem, podaný s neskutečným nasazením a kotlem, který vyhnal i stokilové držáky jako jsem já do zadních řad po strop zaplněného azyláckého sálu. Přídavek byl na místě…milovat srdcem, nenávidět nožem...tahle kapela svými deskami a koncerty dokazuje, že patří k tomu nejlepšími na domácí punkové scéně. Pro fanoušky bylo na místě samozřejmě distro se všemi oskarovými skvělými kapelami jako Terminator X, Lady Gaza…neznáš? Poslechni.

Na poslední kapelu děčínských přátel ZVLN už dnes nebylo sil. Omluvám se, aspoň jsem Vás rád viděl a pozdravil.

Vcelku se jednalo o další skvělou, nejen hudební, azyláckou párty s přesahem, který dělá scénu scénou. Takže nezbývá než popřát výdrž do dalších let a k dvacátému výročí na venkovní stagi Hanzovi vysněné Oi Polloi.

Grinch