10.09.2022 – Třetí želízská Kovadlina

Na tenhle skvělý festiválek jsem se dostal až na jeho třetí pokračování, jelikož předchozí dva ročníky se kryly s jinými akcemi. Stejně jako v letech minulých i letos nabízela soupiska čistě domácí kapely od hardcore punku po extrémní metal. Kvalitní výběr kapel byl podpořen kvalitním zvukem, skvělým jídlem, dostatečným výběrem merche nejen vystupujících kapel a dobře zvládnutou organizací.

Na místo jsme s ohledem na další aktivity po cestě dorazili poměrně brzy, takže jsme zahodili auto před areálem a vyrazili s dalšími účastníky akce na jídlo do nedaleké hospody. Dostatečně posilněni jsme po příchodu zastihli právě přijíždějícího Lectera s distrem, ze kterého bylo následně vskutku co vybírat. Festivalová trika k prodeji ve výčepu byla probraná již několik dní před začátkem akce, takže první útrata mimo lidové vstupenky za tři stováky padla na nealko osvěžení, které jsme si vychutnali pod slunečníky na terásce hospody, ze které bylo vidět k pódiu, kde se už finišovaly přípravy na spuštění vražedného playlistu. Uvedené slunečníky i kryté posezení před krytým pódiem nám dnes zachránily krk nejen před sluncem, ale před několika vydatnými přeháňkami, ze kterých začalo být před pódiem trochu bahýnko.

První pohled na nesourodou sestavu beden na stagi mě poněkud vyděsil, ale s prvními tóny zahajující kapely HAUNEBU ZWEI se obavy rozplynuly. Pražský hardcore punk s metalovými prvky sázel kratší válce s dvěma kytarami a českými texty. Během přehrávky se bylo čeho chytnout a spokojení posluchači si mohli následně koupit debutní cédéčko v distru. Kapelu jsem vůbec neznal a za vypadnuvší českolipské grindery Incarnate, kteří se aktuálně potýkají s personálními problémy, to byla adekvátní náhrada. O následující teplické thrashové kapele COWER jsem už slyšel, ovšem slyšel a viděl jsem jí prvně. Zručně zahraný řezavý thrash metal na dvě kytary s českými i anglickými texty opepřený zpěvákem další teplické kapely NOT v první polovině setu. Doma jsem se následně na nepříliš aktualizovaných sockách kapely dočetl, že Páca z NOT je oficiálním členem, kapela má dvě nahrávky, z nichž něco málo najdeš na bandzonu, ale tlak jako z pódia uvedené záznamy nemají. Pokud budeš mít možnost, určitě zajdi na koncert, rozhodně to stojí za to.  Za to stála rozhodně i následujcí hardcore partička taktéž z Teplic a to SMÖTLI CRÜE. Na začátek setu jsem přicházel od auta a dostal jsem rozsah od Tragedy po Green Day, takže mě to začalo dost zajímat. Moje již třetí dnešní ochutnání pro mě doposud neznámé kapely měli na svědomí hudebníci z různých uskupení z podzemí teplického Božáku a nabídli vskutku chytlavou porci hardcore muziky. Zpěvák se nebál nejen češtiny, ale i z pódia mezi pomalu se rozpařujcí fanoušky. Druhá kytara i druhý vokál se postaraly o dostatečnou dávku variability, během které vystrčily růžky nejen uvedené portlandské či punk rockové vyhrávky, ale i mohutná americká lopata. Velmi příjemné překvapení. 

O tom, jak pražské nemilosrdné komando získalo po nepříliš přesvědčivé přehrávce na OEF dalšího fanouška už jsem psal. Stejně jako v Mlékojedech na Šlincu mě FORCE OF HELL v Želízech za kovadlinou neskutečně bavili. Bohužel během jejich setu přišla první přeháňka a moshpit před pódiem trochu ubral na oktanech, ale i tak z toho čpěla pekelná síra na desítky metrů. Pekelný diktát bez vydechnutí. V Ústí pod Labem tak nějak zapomenutí a dost neprávem na grindových akcích opomíjení veteráni crust grindové české scény MOČOVÝ KHAMENI to následně rozmlátili včetně coverky od mocných Disrupt stejně jako letos na jaře v libereckém Hadovi úplně na hadry. Džízr tentokrát paličky držel stejně zdatně jako nekompromisní rytmus, který tuhle mašinu poháněl zběsile vpřed. Opět hudební orgasmus, pánové. V drcení pro kapely příjemného počtu fanoušků pokračovali zdárně FAÜST, což je další domácí thrashárna, která si mě po několika koncertech naprosto získala. Opět parádní jízda bez zbytečného tlaku na pilu. Vše prošpikováno hudebními parádičkami, které s přehledem nepustili do říše nudy i tracky s delší stopáží. K tomu opět živelná pódiová šou. Zkrátka se nemůžu dočkat, až budu držet v ruce asfaltovou verzi libové debutní (pokud nepočítám nahrávky pod hlavičkou CBF) nahrávky “Tinnitus Inquisition“. 

Mezi extrémními porcemi kvalitní muziky člověku vyhládne, takže přišel na řadu výborný vege burger, domácí medovník a k dispozici byl kromě výčepu i čajový stánek. Krom několika telefonů byly na stage permanentně namířeny i kamery Přemka Homoly, která má svém YT kanálu randál skvělých videí…mrkni na to. Já jsem na doporučení kamaráda Jurky, kterého jsem moc rád viděl, mrknul na death metalové BRUTALLY DECEASED, ve kterých se poslední dobou živě trochu ztrácím a chybu jsem neudělal. V temnotě, která nastala nejen hudebně, ale i západem slunce, protože silnější osvětlení pódia nebylo vlastně ani k tomuhle žádoucí, jsem našel řadu míst, která mi připomněla, že mám death metal rád, i když poslední dobou hnědne jako black metal. Hudebně nabušený, soustředěný poslech vyžadující, agresivní útok s využitým potenciálem obou kytar mě následně přinutil k domácímu poslechu bandcamp profilu kapely. Následující zlatý hřeb…tedy spíše nejostřejší pitevní nástroj večera…byl z Ostravy, kde tři nestoři scény dali dohromady hydru jménem SICK SINUS SYNDROME, se kterou drtí nejen klubová a festivalová pódia, ale i jehly na gramcích všech fanoušků staroškolského grindcoru. Krom LP majstrštyku “Rotten To The Core“ mají i sedmipalec s Vomi Noir, který předvedli naprosto nekompromisně letos na OEF. Když jsem u těch sedmiplaců, tak v roce 1996 vydali Malignant Tumour split s Mastic Scum a jejich strana se jmenovala právě Sick Sinus Syndrome a muzika na ní obsažená si nezadá s tím, co teď Bilos, Jurgen a Hary sypou v SSS. Zdá se ti to jako moc superlativů na jednu kapelu…tak posuď sám. Osobně jsem z materiálu na deskách nadšený a nadšený jsem byl i na OEF a nyní na Želízské Kovadlině, kde tomuhle bravurnímu hnilobnému grindcoru mohli konkurovat snad jen močáci. Neskutečné chytlavé party, pumelenice, dávivé vokály, evokace všech geniálních kapel žánru…prostě TOP. Na mělnickou hardcore kapelu NOISE už neměl syn dostatek sil, takže jsme při její zvukové zkoušce opustili Želízy a jejich Čertovy hlavy…na další ročník se rozhodně vrátíme, protože až na to hulení ve výčepu neměl festival žádnou chybu.

Pár fotek najdeš na mých stránkách.

Grinch