Liberecké Bizarro s pořadovým číslem 23

Další amoclenské Bizarro nabídlo tradičně v Pivním baru Azyl nejen grindová léty na scéně prověřená jména, ale i novou žánrovou krev včetně prvního koncertu zbrusu nového místního uskupení Klub sráčů. Tenhle vypečený večírek byl ovšem mnohem rozjetější, než to u téhle píploviny bývá. Zaprvé za to mohla skutečnost, že kapely se den předtím rozproudily v téměř totožné sestavě v litoměřické Baronce a zadruhé se v Azylu konal v tento den pivní festival, jehož návštěvníci pod vlivem vybraných piv podlehli kouzlu extrémní muziky, z čehož nakonec vzniklo přes sto platících…když k tomu přičteš kapely a support, máš narvaný klub.

Nějaká ta vyšší promile, kultovnost jistého nejmenovaného filmu, zrzavý chlup, tragéd a jejich nosiči bagáže na Ibizu s umem upečeným v Oldřichově v Hájích rozběsnili přední řady fanoušků poměrně slušnou porcí death grindu s dnes tolik oblíbeným slamem. Koncepční set od outfitu po intra nedal prostor nejen k výdechu, ale ani k nudě…na první koncert jedna velká paráda před plným sálem…spokojenost na obou stranách. Jestli kluci potkají holky svých snů a poslechne si Metal Blade jejich mix, nebo natočí až kazetu "Nejlepší sex ve středním věku", ukáže až čas. Každopádně na KLUB SRÁČŮ si po klubech počíhej.

Olej do ohně nalili ve všech ohledech St. MINCER, kteří patří k nové krvi domácích grindových kapel jako i následující litoměřická Ludra. Pražští minceři se toho ovšem fakt nebojí a krom nekompromisního mincecoru, který s sebou vozí na akce i na kompilačních kazetách mapujících jejich nahrávky od roku 2002, se rozhodně nebojí “tahat politiku do metalu“. Kritiku sociálních sítí, odsouzení vzestupu populismu a dezinformací či podporu Ukrajině se nebojí dát najevo nejen prostřednictvím textů, ale i krátkou a jasnou message mezi kompozičně chytlavě napsanými a velmi zručně odehranými vály…aktuálně v sestavě bicí a kytara z Bambulek, takže není o čem. Set v Liberci byl doslova jako rána kladivem, což očekávám i od jejich debutního LP, které nabídne přibližně půl hodinu jejich nášupu již tento podzim…tohle si nenech ujít.

LUDRA tradičně zachrastila v duchu nejlepšího severského grindcoru. S tímhle uragánem, který vdechl nový život grindcore scéně v ČR, se potkávám po akcích poměrně pravidelně a jejich set mě nikdy nezklamal…ne jinak tomu bylo i dnes. Rychle, max. do dvou minut, a hlavně s masivním zvukem i potřebným tahem na branku odsypaný set, který je letos již žádán na nejedné v rámci ranku prestižní akci jako je kupříkladu Obscene Society Fest, Groovy & Stinky Fest nebo Mekka domácího grindcoru Obscene Extreme Fest. Osobně čekám na asfalt, který velmi rád zařadím do police mezi české grindcore klenoty.  

Na akci bylo krom merche jednotlivých kapel a nepřeberného množství piv, k dispozici i vynikající vege jídlo od Food not Bombs Liberec. Vynikající byl dle očekávání i set dnes již bez debat kultovní domácí grindové kapely CONTRASTIC. Tahle parta z Mostu s kořenem v roce 1993, která dodnes čeří vody na extrémní scéně to tentokráte zvládla jak s přídavnými světly, tak projekcí…což se jim naposledy v Azylu při rozlučkovém turné s Perfecitizen nepovedlo. Co napsat o samotném setu. Je to prostě jiný vesmír. Pro někoho dort od pejska a kočičky…ale slepený na milimetr přesně, a to rovnou mamutem. Hrálo se logicky od posledního full “Mamun“, ale borci sáhli i hlouběji do minulosti. Jednotlivé muzikantské výkony odpovídaly nejen skladatelskému umu, ale i Puttimu šílenému projevu za mikrofonem. Při reportu vytahuju s chutí z police všechny tři asfalty…tohle je prostě radost poslouchat a naživo samozřejmě i vidět.

Závěr dvacátého třetího Bizarra patřil tradičně pořádající grindové hydře AMOCLEN. Borci krom mnoha recepisů právě domíchali i plast do matrice na vinylové vydání posledního alba Grindcorization…čti recenzi. Živě předvedli opět extrémní kadenci minutových vypalovaček s dvěma šílenými vokály, což udrželo i přes pokročilou noční hodinu při životě většinu přítomných šílenců, z nichž řada neváhala vtrhnout do divokého moshpitu. Sleduj, jak to probíhalo zde, zde a zde…a příště prostě dojdi na Píplovu akci, protože přijedou Sick Sinus Syndrome.

Grinch

Malé ohlédnutí za Grind Párty v Azylu

Vernerovci jsou fanoušci tělem i duší a jejich hudební vkus je rozhodně po chuti nejednomu grinderovi. A jelikož se jedná o takové fanoušky, že jsou schopni na dvoudenní akci v Praze přespávat někde ve křoví, aby viděli všechny kapely i druhý den, je jasné, že jejich narozeninová a rozhodně ne první grind party byla skvělých kapel plná až po víko. Limitováni jsou pouze časovým rozsahem jednoho večera a aktuální dostupností kapel, sestavili vskutku chutné menu.

Na plakátu avizované death grindery Narcoleptic, jejichž tvorba se mě osobně celé roky velmi zamlouvá, nahradili na poslední chvíli s ohledem na zdravotní indispozice, léty i mnoha pódii prověření AGRESSIVE TYRANTS…s kořenem v roce 1993 a od roku 1997 stále ve stejné sestavě! Než se dostaneme k vlastnímu setu, je potřeba uvést, že osobně preferuji nejen z nostalgického hlediska ranou tvorbu v podobu hudebně ostřejších demáčů z let devadesátých. Jejich tvorba po hardcorovém úletu pod taktovou Cecek records, který jsem na přelomu milénia celkem dost poslouchal, mě s deskou “Narcosurrealismus“, moc neoslovila. Ovšem po živé přehrávce tracků z poslední desky “Blázinec sexu a vražd“ v Azylu, což jsem během setu chytil, si to i přes před mileniální textovou náplň, kterou ne každý snese a kterou dnes najdeš zejména v porn grindu, budu muset doposlouchat. Zvukově v Azylu opět bez ztráty kytičky. Zato v BDSM maskách a zástěrách o po více než tisíci odehraných koncertech předvedli AT profi grindový set s nadhledem i perverzí kapele vlastní. Video zde.

Českolipští INCARNATE vždy dělali, co je bavilo. Začali rovněž v roce 1993 a přes jiné názvy a death metalové začátky, se posunuli k jednodušší formě grindu a to i přes skutečnost, že původní páteř, která je v době psaní tohoto článku, opět osamocená (letos je opustil již třetí zpěvák), je hráčsky/technicky na mnohem vyšší úrovni, než co produkuje. Loňské EP “Nenasytní červi“ nezní zle, ale…prostě v Doksech dělají, co je baví…rychlejší a gorem ošlehaný taneční grind. V Azylu kapela nabídla mimo uvedeného ep ještě dva nové válce. Koncert měl opět skvělý tlak, který zvýšil ještě hostující vokalista z Crowtocrow. Zasloužený ohlas mi aktuálně poněkud hořkne na jazyku při rozpadu kapely kvůli hraní s lidmi, kteří nemají v metalové scéně co dělat…o to víc je důležité mít na stagi plachtu GNWP, která pro všechny idioty jasně deklaruje antifašistický i antirasistický postoj vystupujících kapel.

Minimálně pro mě byla hlavním lákadlem další domácí grindová legenda, a to PURULENT SPERMCANAL s kořenem v roce 1995 a chrlící skvělé nahrávky od roku 1997. PS byla vždycky na české poměry tak trochu jiná grindová kapela, jejich gore do roku 2000 bylo neurvalé a šílené po vzoru mexických nebo španělských kapel. Ani jim se nevyhnulo koketování s hardcorem po roce 2000, aby se následně vrátili pevně do sedla před rokem 2020, po kterém vydali téměř polovinu své diskografie, a i přes nepřízeň osudu začali sklízet zasloužený úspěch právě v zemích latinské Ameriky. Z původní trojice zbyla jen kytara a bicí, což vůbec nebránilo nejen vynikající tvorbě, ale ani dvanáctipalcovému splitu s v ranku jedněmi nejpovolanějších, a to americkými Impetigo. V Azylu to rozbalili ve velkém stylu mezi dvěma kanibalskými maskami na kůlech a získali svým vysoce oktanovým setem sympatie i u jedinců neholdujících danému ranku. Chytlavě napsané, doslova taneční, ovšem infantilnost postrádající set proložený nefalšovanou skromností při ohlížení do úspěšné minulosti a věřím, že ještě do úspěšnější budoucnosti kapely. PS jsou srdcovka!

Jako bonus se na akci v průběhu jejího plánování přilepila německá zčernalá a crustem ošlehaná thrashovka PEST HOLE, která mě už zaujala pár let zpátky v kultovním prostoru Atelier Wolimierz na polském úpatí Jizerský hor, kde se koná každoročně libový dvoudenní featival Izero Hardcore Fest. Němečtí hosté, jak můžeš vidět i na přiloženém videu, i přes pokročilou hodinu, udrželi fanoušky na sále a se třemi kytarami předvedli poměrně solidní válec s patřičně hrubým vokálem. Nato, že jsou koncertně aktivní, je poněkud divně, že poslední album vydali před více než deseti lety. Možná o to větší důvod zvednout zadek a zajít se podívat osobně jak jim to aktuálně hraje.

Grinch

Offline kurz vyvolávání čerta s ďáblem v těle

Taková temnota a U Bílé Labutě, a co a kde je vlastně ta Bílá labuť? Už několik let žiju v domnění, že Varnsdorf a Rumburk jsou v tomhle duchu mrtvá místa. A co je sakra ta Bílá labuť? Mapa odkazuje na rozbitou cestu mezi hřbitovem a nějakým brownfieldem. Píšu místním, kteří tam hrají a kdyby nemuseli táhnout cajky, dojdou tam de facto pěšky. Ti tam jdou také poprvé. Naštěstí se ozve Radek z No Vida, který tam teda nehraje, ale jede tam a ne poprvé…

Průmyslový areál podobný tomu u Zauhlovací a vodárenské věže ve Vratislavicích, kde jsem shodou okolností viděl naposledy Thulsu, která je hlavním lákadlem dnešní akce, ukrývá funkční dílnu, jenž místním máničkám/punkáčům a obecně alternativní scéně slouží jako koncertní prostor/hospůdka/bar. Poté, co míjím švédský stůl s občerstvením jak pro kapely, tak fanoušky, hážu dobrovolné vstupné do sklenice u výčepu. Mírně mě rozladí kuřácký prostor, ale kouří se v zadní části dílny u vrat, kterými to jde ve větší míře do háje. Mohutná ferka vytápí příjemně prostor a až spustí kapely, bude tu určitě zatraceně horko. Různě rozmístěné stoly pojímají zejména lidi z kapel a místní štamgasty, ke kterým se následně připojuje tvrdé jádro z Varnsdorfu, Nového Boru, Liberce a dalších míst.

Akci po chvilce zahajují EVIL REGIEMENT s basou navíc oproti sestavě, ve které před lety natloukli svůj poslední opus “Satanik Schönborn“. Poslední full, na kterém se opakují některé hymny z předchozích nahrávek téhle black punkové hydry z nedaleké Studánky, vyšlo krom standardního DIY CD-r také na oficiální kazetě pod křídly neomylného archiváře domácí scény Leviho a jeho Dead Maggoty Productions. Přes mlhu, co by se dala krájet a přes kterou nejsem schopen zřít ani Záhvozd, se po krátké zvukovce valí v převážně delších tracích stará metalová škola, pod jejímiž tóny praskají nejen okenní tabulky, ale kroutí se i všechna pozerská black metalová elpíčka. Druhá generace členů kapely fanoušky nešetří a v triku Mayhem do nás pere oblaka kouře, což cení zejména Slávek z Mörkhimmel, který už se připravuje na svůj set. Téměř hodinovému koncertu tofužel na konci dochází šťáva, což je škoda…protože tuhle skvadru mám neskutečně rád už od kapely Mrázek, na jejímž torzu Evil Regiment postupně vzniknul…a to je historie stará čtvrt století.

Pro následující MÖRKHIMMEL jsem měl vždycky slabost. Jsou to nejen další zčernalý punkáči hrající metal s kořenem v takových jménech jako Thema Eleven, Mother, See You in Hell, Mass Genocide Process a dalších, ale svojí poslední deskou “Genium Obskurity“, která se spíše blíží k šílenému projevu rovněž pražské party Plešatá zpěvačka (Plešatá zpěvačka je jedna z těch vzácnejch kapel, co si nehledají cestu k žádnýmu publiku – tahle entita operuje na hranici mírnýho autismu a neskrývaný misantropie…text vydavatele), než k vlastní předchozí tvorbě, čeří vodu na domácí scéně. Velký palec nahoru za motiv na tílku bubeníka a vskutku neuvěřitelnou gradaci setu, představující od A do Z právě desku “Genium Obskurity“, jenž rozděluje fanoušky víc než Covid. Výborná kytarová práce ruku v ruce s příjemným zvukem umocňuje zážitek stejně jako polohy vokálu Slávkův přednes. Tohle si neskutečně užívám a lehce zahanbený kupuju s více než ročním zpožděním uvedené LP. Záznam z koncertu zde a zde.

Možná někomu přijde, že začínám nešetřit v článku superlativy, ale poté co dopíjím venku dvojité presso, slyším zvukovku THULSA, nemohu jinak. Jak jsem již uvedl, viděl jsem tuhle kapelu loni v přízemí průmyslové Zauhlovačky a následně si odnesl debutních dvanáct palců, které pravidelně točím. Set mě tehdy totálně rozbil a dnes mě rozbíjí znovu. Banán je šoumen, kapela valí nekompromisně stoner hardcore a vzniká hluková stěna bez pódia proti natěsno postavené zdi z fanoušků od cca deseti let do cca sedmdesáti let. Atmosféra houstne, Banán plive do vzduchu, visí na žebřinách v jiné části dílny, mlátí do činelu, který sbírá bubeníkovi a posílá jej dál. Vynikající hudební zážitek od lidí ex-Tummo. Chci další koncert a další desku!

U Bílé Labutě je vskutku trů UG prostor a tohle je trů UG akce. Takový Argonaut poznamenává jedna kamarádka Z Liberce a má pravdu. Přijeď se přesvědčit osobně…stojí to zato!

Grinch

Benefiční večer Food not bombs Liberec

Stejně jako hardcore, tak Azyl byl, je a vždycky bude víc než jen hudba. Tenhle alternativní prostor opakovaně bojující o přežití s vyšším kapitálem či jen obyčejnou lidskou hloupostí nabízel vždycky mimo muziky a piva i prostor pro různě benefiční aktivity, sbírky oblečení a další záslužné projekty, díky kterým má tahle scéna stále smysl na rozdíl od nahnědlého metal, pivo, párek.

Benefit na fůdko se v Azylu neodehrál zdaleka první a lidi, kteří se kolem Azylu točí, působí i ve FNB Liberec. No a my, jelikož jsme dorazili až na hudební program, který navazoval na společnou benefiční večeři, tak na nás zbyla jen bageta a dezert. Aspoň tedy nějaká koruna putovala do kasy na vaření pro lidi v nouzi.

Téměř na čas vlastní hudební program zahájili hudebně těžko zařaditelní veteráni místní punkové scény NO VIDA. O téhle kapele jsem tu psal už mnohokrát a s jejich koncertem jsem byl vždycky spokojený. Tentokráte sice vybočovali z akce hudebně, ovšem svým přístupem k hudbě a světu obecně, našli na této akci pevné místo. Delší tracky mísící hardcore punk, který duo kytara a basa drtilo před lety z ostra v jedinečně znějící crustové úderce Samochotijo, s alternativou a částečně s se stonerem či noisem posluchače rozhodně nenudily. Hudebníky hraní nejen evidentně stále baví, ale dokáží napsat bez mantinelů nějakého žánru i kompozici dalece přesahující v žánru kritickou stopáž, která tě pustí až během posledních tónů. O kvalitách kapely prostě není pochyb…posuď sám na bandcampu nebo záznamu z koncertu.

S mírný zpožděním, technickým problémem a bez distra Psychocontrol records nastoupili grindcore nezmaři s kořenem v roce 1998 LYCANTHROPHY, kteří loni mimo tsunami splitek a ípek vydali konečně druhou řadovou desku s názvem “On The Verge Of Apocalypse“, která se soustředí právě nejvíce na grindcore a pv/fastcorem koření neskutečných osmnáct minut. Stejně jako deska, sypal i koncert. Kadence přibližně minutových výplachů s nemilosrdným Ondrou Šemrincem za bicími…rozhodně doporučuju s tímto člověkem díl podcastu Fury Up Your Ass…soutěžila o pozornost přítomných s hmatníky tří kytar. Metronomická, léty, tedy spíše desetiletími prověřená smršť, která v ČR po ukončení činnosti Gride těžko hledá konkurenci. Neskutečné.

Místo avizovaných dalších fofrníků Controled Existence, kteří mají rovněž nově další dvanáctipalcovou desku na akci zaskočili z důvodu zdravotní indispozice rovněž léty prověření anarcho punkeři SPOTS. Tímto jsem si odškrtl další restík z mého seznamu, jelikož mi nejen tahle kapela zcela nepochopitelně dlouho unikala posluchačsky, ale koncertně jsem měl možnost teprve nyní. Jak z definice subžánru vyplívá, jednalo se o angažovaný a poměrně zpěvný/chytlavý punk, který rozpohyboval slušně zaplněný koncertní sál. Prostě jedna velká koncertní paráda.

Jako poslední akci s opět skvělým zvukem a fanouškovským zázemím rozproudili strakoničtí crustem ošlehaní hardcore punkeři NO MORE HIROSHIMA, kteří mají aktuálně čerstvě venku debutní LP u Vévy “Near the End“. Deska není a zřejmě nebude nikde k poslechu. O to víc možná stojí za to dorazit se mrknout osobně na tenhle výživný koktej, který mixuje sice od dalších a větších jmen již slyšené, ovšem s autorským přístupem. Dvě kytary, uřvané vokály a pumelenice nestojící jen na tanečnosti nebo tlaku…pro mě velmi příjemné překvapení a desku fakt zvažuju.

No a ty bys měl zvážit support tomuhle místu, třeba na další rychlý a hlasitý koncert, kde se představí Contrastic, Ludra, Amoclen a St. Mincer.

Grinch

P.S. – V oslovských lavicích

Papagáj již řadu let poctivě a vkusně archivuje na vinylových vydáních tuzemskou punkovou scénu s kořenem často ještě v bolševické kleci. Dalším počinem o krok blíže ke kompletnímu dobovému hudebnímu archivu je na desku digitálně přenesené a ve studiu Davos masterované nejen Otynem, ale i na nahrávce samotné bublajícím basákem Wonidem, bez pochyby kultovní demo kapely Pohlavní styk s názvem “V oslovských lavicích“.  

Kapsa z poctivého papíru vychází z dobového přebalu kazetového dema a kromě samotné desky, která vyšla v klasické černé i limitované barevné edici, obsahuje i nádherný booklet plný dobových i téměř současných fotek, zážitků zainteresovaných v komiksech i v textu mapující jak první období fungování PS v druhé polovině osmdesátých let včetně vzpomínek na nahrávání počinu “V oslovských lavicích“, tak proces vzniku tohoto LP domlouváním vydavatele s hudebníky po festech od roku 2020 po sehnání původní kazety odpovídající zvukové kvality pro digitalizaci od zpěváka Thalidomide.

Musím uznat, že kvalitní práci neodvedl jen samotný vydavatel, ale i studio Davos. V téhle fázi recenze se musím přiznat, že demo slyším celé vlastně úplně poprvé až z této desky, jelikož se ke mně prvně dostalo až CD “Hele...!...“, u kterého jsem s ohledem na jeho lepší zvukovou kvalitu zůstal. Čitelný, leč s ohledem na dobové možnosti nahrávání odpovídající zvuk netrhá uši, jak to u některých vydání, kdy se musí vydat na LP cokoli, co kdy kdo sesmolil, bývá a posluchač si může tedy bez rušivých elementů vychutnat dvacet pecek…tedy až na závěrečnou skladbu “Řev šibeničního tura“, která byla sejmuta při živé přehrávce o rok a půl dříve před nahráním samotného demáče mezi litry piva během dvou dnů roku 1988 ve zkušebně v Kouřimi a tedy zvukově už vylepšit prostě nešla. Vtipně a leckdy i nebojácně tvořená intra, která mohla s přehledem znamenat pozvánku do Bartolomějské, se kterou měla již kapela zkušenost, dokreslují jednotlivé tracky, které nejsou pouhým neumětelem kovovým, ale jsou jednoznačně hudebním hardcore punkovým vzdorem, často nesporným kompozičním umem i nikdy nekončícím mejdanem. Kapela se odkazuje také na dobové zahraniční kapely a tímto spojením vznikla třebas úderná skladba “I am not“, kdy by za ty exploity s úvodním telefonátem mohly s přehledem létat obušky vzduchem. Kopance do socialismu i Sovětského svazu střídají dnes již téměř zlidovělé sklady jako “Pivo za 2,50“, “Písni​č​ku si zazp​í​v​á​me“ nebo “Mejdan“. Celkově se deska poslouchá velmi příjemně a vůbec není na škodu její délka…tomu krom již uvedeného napomáhá i do krve vylámaný zub času.

Po grafické, zvukové i samotné hudební stránce je to zatraceně povedená práce, kterou si rád každý punker šoupne mezi své nejčastější krouťáky v polici.

5/5

Grinch

Amoclen - Grindcorization

Hodně farmak proteklo jícnem od doby, kdy partička lékárníků z Řáholce a nelegální varny pod Ještědem uvařila dobrotu, po jejímž pozření musel lékař u postiženého konstatovat smrt s diagnózou grindcore. U řady hudebních narkomanů se ještě po pár letech rozstříknul do šíře sedmi placů absces, na který jen letmý pohled vyžadoval několik dávek Xanaxu.

Pokud ti přijde, že tahle recenze začíná zvráceně, případně vážně nevážně, tak se pořádně podívej na přebálku nového full alba domácích nestorů zběsilého grindcoru Amoclen a pokud máš větší dávku odvahy, vlož stříbrný kotouček z dílen Maximed a Defense Records do přehrávače. Farmakologický rituál trvá necelých dvacet minut a obsahuje sedmnáct léčebných procedur včetně již pár let dostupné čtyřstupňové terapie dle řáholeckého protokolu Xanax. Michal Veverka nejen opět přestřihl pupeční šňůru u dalšího dítka také tak trochu svého Amoclenu, ale v rámci svého labelu vsadil na osvědčenou hudební žánrovou kvalitu, kterou zde podtrhuje vskutku mocný zvuk. Ostatně onen mocný zvuk je základem téhle pětice a samozřejmě nechyběl ani na podzimním křtu nahrávky v libereckém Azylu.

Stopáž alba nevyplňuje jen instrumentální a vokální šílenství, ale standardně se zde posluchač dočká i nějakého toho intra podtrhující nevážnost nahrávky. Hudebně se jedná o provazbený a instrumentálně velmi dobře zmáknutý grindcore, který se v rámci toxické psychózy utrhl kompozičně ze řetězu a kombinuje na první poslech autorský ksicht Amoclenu s prvky, které žánru nakloněný posluchač zajisté docení. Občasné taneční gore party s rytmikou až k mocným Impetigo (to mě až zamrazilo) střídá mocné pw podávající si dveře s punkgrindem. Můj favorit je ovšem stále Xanax, který se už objevil již na stejnojmeném singlu a který naživo bez servítek trhá blány basových reproduktorů.

Album nemá šanci nudit nejen díky optimálně dlouhé stopáži, ale i s ohledem na poměrně velkou porci hudebních nápadů, kterým samozřejmě dopomáhá i poslední příchozí člen Dominik svou bubenickou hrou. Léty prověřené kytary také nezklamou stejně jako vokály, kterými je kapela proslulá…účast na OEF, Power Grindcore i dalších akcích, kde prkna znamenají grind, je toho jasným důkazem.

Pokud máš rád hudební extrém, je nové album Amoclenu jasnou volbou, anebo můžeš udělat jen radost svým sousedům.   

4,5/5

Grinch

Parketový Lev – Z Mexika

Domácí punkový label PHR Records servíruje nejen jednu archivní a často ještě totalitou zahalenou perlu za druhou, ale čas od času nabídne i zajímavou novinku. A právě do druhé kategorie spadá druhé album bratislavské punk rokenrolové skupiny Parketový Lev. I když slovenskou scénu sleduji, přiznám se bez mučení, že tohle jméno bylo pro mě do položení jehly na asfalt velkou neznámou…což je i přes doslova soft hudební stránku věci vskutku škoda.

Standardní kapsa z poctivého papíru z dílny PHR ukrývá nejen klasický asfalt, ale i kartu s texty a oku lahodící grafiku, kterou má stejně jako obal na svědomí zdatný zpěvák a neméně zdatný grafik. Onu soft stránku věci podtrhují nejen barvy, ale i kontrast lva v názvu a koláže zřejmě zpěvákových koček na přebálce. Nevím jestli to byl záměr, ale tohle se fakt povedlo.

Hudebně se ocitám skutečně dle propagačního textu někde mezi Ramones a provařenými slovenskými punk rocky. Opakovaně mě kytary během optimálně dlouhých deseti stop evokují Slobodnou Európu, čemuž napomáhají i často samotné texty. Ostatně Slobodná Európa stejně jako Parketový Lev nejsou klasickými punkovými kapelami, ale dostaly do vínku napsat neskutečně chytlavé místy až rádiové, ovšem nikoli špatné, rockové písničky. Není tedy divu, že kapela po roce činnosti získala na Slovensku několik ocenění, a nakonec došlo i na uvedené rádio, kde získala s jednou ze skladeb z prvního alba třetí místo…prostě si budu muset doplnit mezery, ale zpět k samotné nahrávce, která se nahrávala částečně ve na zkušenosti bohatém studiu Exponent a bratislavském studiu MMC, kde se krom kytar a bicích zvučily i další nástroje jako foukací harmonika, saxofon či klávesy, které se stejně jako skladatelský um starají v rámci žánru nejen o uvedenou hitovost nahrávky, ale i o její patřičnou variabilitu.

Každá skladba má vlastní ksicht a často refrén silný jako novoroční předsevzetí v první půlce ledna, které si optimálně naladěný posluchač začne pobrukovat již během prvního poslechu. Hudebníci v rámci konceptu alba dokáží i přitvrdit a pěkně se punkově naštvat, než se vzápětí ponoří do podmanivé melancholie. Kytarová práce je bezchybná a sólová práce podtrhuje nálady jednotlivých zářezů bez zbytečné instrumentální onanie. V uši netahajících vokálech nechybí ramoneovské prvky a stejně zdatně jako kytarové struny si dokáží pohrávat s posluchačovou náladou. Krom pro část posluchačské základny určitě těžce skousnutelnou či spíše neskousnutelnou rádiovost marně hledám na druhém albu Parketového Lva nějaký mínus…kompozičně, instrumentálně i autorsky včetně grafiky rozhodně povedená věc, které sice neudělá díru do punkového/rockového nebe, ale bez debat potěší a to opakovaně.  

Deska oproti stokusovému debutu vyšla v nákladu tří stovek kusů a fanouškovi v textu uvedených kapel se na ní v polici made in Sweden prášit rozhodně nebude.

4/5

Malé ohlédnutí za Bizarrem vol. 22 (12.10.2024)

Grindcore není aktuálně čertužel moc v kurzu, takže support každé rychlé, krátké a úderné akce je více než místě. Zejména pokud se jedná o lokálně kultovní akci pod hlavičkou Bizarro, pod kterou měl člověk možnost vidět takové perly jako třeba Idiots Parade nebo Rabid Dogs. Poslední roky se domovským klubem pro tento koncertní letitý seriál stal Pivní bar Azyl, který nabízí nejen unikátní zázemí a skvělý zvuk, ale i bezpečný prostor.

Letošní ročník vrchní lékarník Honza namíchal opět lehce multižánrově, kde mezi třeskuté a taneční grindy vecpal krapet metalu, a to hned v podobě prvního hutného chodu z Lomnice nad Popelkou v podobě slamming deathcoru CROWTOCROW. Tuhle velmi aktivní kapelu jsem neviděl zdaleka poprvé, na českých metalových festivalech jsem je viděl x-krát a nikdy neurazili, ovšem v menším klubu a na extra nízkém pódiu nebránící interakci kapely s fanoušky prakticky tělo na tělo, to bylo úplně o něčem jiném. Přítmí, plný klub, citelné vibrace z beden zejména při těžkých riffovačkách přiváděli krev do varu. K tomu precizní technická stránka věci, nadhled a vokální zběsilá hostovačka Dominika (Amoclen, Incarnate, MxWx)…co chtít víc, než další přídavek. Sleduj krátké video z koncertu – zde.

Slibný rozjezd akce tofužel totálně rozbila německá metalová partička LAMPORPHYR, jelikož zvučila neúměrně dlouhou dobu a po jejím setu v podobě vikingského metalu byl na akci již hodinový skluz. Jejich delší produkce tvořená dlouhými tracky vůbec nezapadla do konceptu akce a troufám si říci, že by se vyplatilo pozvat tuhle kapelu na jednu z čistě metalových akcí, které se v Azylu občas dělají. Tady to německým hostům prostě nesedlo. Za to doslova jak prdel na hrnec to sedlo dvojici Malý John a Marzena, kteří se postarali bez debat, Amoclen odpustí, o nejlepší set večera. IMPULSEALER je záruka kvality jak z desek (aktuálně venku 12 palců split s australskými Fuxache u Psychontrol Records), tak živě, o čemž jsem se již také několikrát přesvědčil. Oba hudebníci s letitými zkušenostmi z mnoha kapel předvedli nekompromisní švédsky znějící kvapík v podobě cca minutových příjemně variabilních kadencí – video zde. 

Po švédském kulometu to chtělo něco na zklidnění, takže sáhnout do honzovi lékárny pro Xanax byla jasná volba. Stejně jako EP Xanax, tak letošní dlouhohrající desku Grindcorization křtil slovutný Grasha, který účinnost 19. minut farmakoterapie vyzkoušel během křtu doslova na vlastní kůži. Video z křestu. AMOCLEN to na domácí půdě jako vždy sedlo. Hranice mezi fanoušky a kapelou zmizela a set měl neskutečný náboj. Amoclen je jedna z kapel, které poznáš na první dobrou, jelikož jejich specifický neurotický projev buď zbožňuješ anebo prostě nemáš rád. Osobně se řadím k té první skupině a proto mě jejich vokální i hudební buldozer opět bez debat uzemnil - video. Zbytky nespotřebovaných medikamentů, které kapela rozdávala plnými hrstmi, Honza z podlahy tradičně setřel. 

Labutí píseň si v Liberci odzpívalo pohádkové kvarteto BAMBULKYNE DOBRODRUŽSTVA, jelikož slovutný Grasha odchází do grindcorového důchodu a vše nezbude než vzpomínat nejen na liberecké nudistické eskapády. Za Liberec si vybavím nudistický útok se stojanem s činelem do fanoušků, propadnutí střechou venkovního pódia v komunitní zahradě či tanec na pinčesovém stole. Bylo toho samozřejmě mnohem více a za řadu věcí dostala kapela i v některých klubech stopku, ale kdo si tento taneční grind na svou akci pozval, musel očekávat v duchu „kdo se necenzuruje sám, toho necenzuruje nikdo“, to nejzběsilejší. Osobně jsem kapelu viděl mnohokráte a tentokrát jsem si dal pouze úvodní část setu, protože doba pokročila a tahle šou nebyla pro všechny oči, které byly na této akci se mnou. Pokud bych měl část koncertu zhodnotit, jednalo se tradičně o taneční, hudebně spíše rock n rollový/neprimitivní grind s nadhledem a vokály až z paty, kam Grasha tentokrát propašoval i noisové prvky, ze svých dalších hudebních projektů - video. R.I.P. Bambulko!

Plakát na Bizarro vol .23 v Azylu už visí, přijď se podívat.

Grinch

Sypanice do palice vol. 4 – Baronka, Litoměřice, 08.11.2024

Dneska ráno jsem vstal a místo toho, abych se opařil čajem, jsem vložil do sterea stříbrný koutouček s názvem “Cyberspace“ a ihned u otevíráku “Underture“ mi minimálně po sté spadla čelist. Ostatně stejně jako mi spadla o víkendu při živé přehrávce tohoto válu v litoměřické Baronce, kam se od dob Smashing Dumplings vrátil grindcore společně s hydrou jménem “Ludra“ a jejího koncertní seriálu s názvem Sypanice do palice.

Do Baronky jsem jezdil vždycky rád, i když zvuk v tomhle undergroundovém sklepě nebyl vždy ideální, tak řada grindových koncertů pod taktovtou uvedených Smashing Dumplings nebo lidí kolem Death Coffee Party byla vskutku legendární. Nebojím se napsat, že křest debutního alba poměrně čerstvé grindcore krve poskládané z léty i mnoha kapelami prověřených hudebníků, se minimálně do mé paměti zapíše také znatelně. S ohledem na večerní menu v podobě Ludra, Pure a Ingrowing to asi ani jinak, než skvěle dopadnout nemohlo.

S minimálním skluzem to na první dobrou odpálila právě LUDRA. Kapelu jsem měl možnost již vidět nejen v rámci klubové scény v libereckém Azylu, ale i na venkovní stagi na jedné z posledních želízských kovadlin…za stopku tomuhle úžasnému jednodennímu festivalu se sluší poslat vztyčený prostředníček místnímu zastupitelstvu. Oba viděné koncerty jsem si osobně velmi užil a musím souhlasit s Vlakinem, který nejen desku na pódiu křtil - sleduj video, ale i v pořadu Vencova zašívárna uvedl, že je rád, že grindcore v ČR stále díky kapelám jako je Ludra dále dýchá. Hrálo se logicky z uvedeného debutního alba “Hysterie doby“ a na konci setu zazněl i nový válec “Bahno“, který je předzvěstí další a v pořadí třetí, pokud počítáme i sedmipalcový split, nahrávky tohoto litoměřického grindcoru severského střihu. Hudebně vyzrálý i vysokým oktanovým číslem vybavený sypec opět nezklamal stejně jako žánru nakloněného posluchače nezklame ani křtěná nahrávka. Směle do toho.

Jako kmotry si Ludra přizvala dvě velmi zvučná jména a to Pure a Ingrowing, z nichž první rozbalili pod cihlovým obloukem svůj horory prošpikovaný grindcore PURE. Oproti skvělé loňské desce “Hell on Earth“ – čti recenzi, došlo opět ke změně sestavy. Beherit vyměnil basu za kytaru a na basu naskočil za zakládajícího člena Pure beheritův spoluhráč z Force of Hell zvaný Mešuge a na výsledku se to negativně při srovnání se setem z loňského OEF, který jsem měl možnost vidět, negativně rozhodně nepodepsalo. Kytary s nekompromisní bicí baterií, za kterou si již jediný zakládající člen Zbyňa střihl dnes dvoják a s nezaměnitelným Topiho pigsty vokálem vytvořily hudební delikatesu, kterou bych dokázal poslouchat ještě déle než jeden přídavek. Koncert - sleduj video - hodnotím jako desku…jeden z vrcholů domácí grindcore scény.

Dalším z vrcholů domácí scény je bez debat INGROWING…pro mě tedy od debutu “Cyberspace“, který jsem zmiňoval na začátku reportu a který jsem si kupoval v roce 1998 jako velmi očekávanou novinku. Pak jsem loni po letech velmi očekával návrat králů domácího grindcoru při návratu kultovní akce Obscene Society – čti report. A ten rok si je dal ještě v klubu – čti report z Bastionu. Opojen skvělými koncerty nezbylo než čekat na novou tvorbu v podobě avizovaného splitu s ostravskými Disfigured Corpse, který taktéž nabrali druhý dech – čti recenzi. Aktuálně běží předobjednávky u Bizarre Leprous na LP verzi uvedeného splitu a na koncertech Ingrowing už zní, stejně jako zazněla v Baronce, ukázka z nového dlouhohrajícího alba, kterého se dočkáme příští rok. Čekání si můžeš zkrátit návštěvou koncertu, kterých teď má kapela poměrně dost a na kterých dostaneš průřez tvorbou od debutu až po letošní pohybernační split. Těžko říct, co mě sestřelilo tentokráte nejvíce, ale kočičí hlavy z podlahy baronky zvedal jednoznačně nejen flák “Underture“- sleduj video z koncertu, ale i absolutní šílenost z absolutně nejlepší desky kapely “Sunrape“. Celý koncert šlapal jak dobře namazaný stroj a na jednotlivých tracích si čas vylámal všechny zuby. Pokud máš rád grindcore, tak tohle je povinnost!

Sleduj stránky Ludry a nenech si ujít akci Sypanice do palice vol. 5, kde se představí další legenda domácí scény, a to nezaměnitelní Contrastic.

Další videa nejen z této akce najdeš na mém YT kanálu a fotoreport má na svědomí Lucka Svobodová. 

Grinch

ABORTION / 7 MINÚT STRACHU

Abortion…tohle šílenství začalo před rokem 1989 a stále drží směr. Osobně jsem se připojil v roce 2002 zakoupením a následnou posedlostí albem “Have a Nice Day“ a od té doby nadšeně vyhlížím nejen každou další nahrávku, ale i setkání s Tondou, nejlépe při příležitosti živé přehrávky.

Letos jsem se dočkal po delší době dvanáctipalcového splitu z dílny Leprovi družiny obsahující čtrnáct vztyčných prostředníčků nešvarům doby jak dlouhodobým, tak velmi aktuálním, ostatně jak je v ranku a zejména u téhle kapely zvykem. Tracky převážně do jedné minuty stopáže v rámci kolize mých oblíbených hudebních stylů jako je hardcore punk nebo grindcore s mincing ocáskem v té nejsyrovější podobě zdobí několik inter. To nejtrefnější je ve válu “Gulag Gulaš Party“. Zvuk je šitý na míru stylu i nahrávce samotné. Tohle je vážení underground v ryzí podobě, který vypadl v různobarevných elpíčkách z jednoduché, leč titulními covery zdařilé kapsy z kolaborace řady evropských labelů včetně de facto kapelního Bonesawer Records. Za zhruba deset minut opakovaně přechází Tondův nezaměnitelný hrubý vokál do dávivých poloh pod kulometnou palbou bicích. Kytary řezáním a chrastěním ukrajují nemilosrdně tenhle soundtrack pro právem nasratou mesage ve slovenském jazyce, která by sice měla, ale ovšem nikdy tofužel nepadne na úrodnou půdu…protože je Úsvit idiotov.

Druhou stranu splitu okupuje jedenácti minutová noisecore epopej složená z třiceti šesti dějství z pera 7MS aka Sedem Minut Strachu, které pojí s Abortion nejen Slovenko, ale i uvedený label Bonesawer Records, kde vycházejí nahrávky další hudebních projektů hudebníků z obou kapel. V rámci této části nahrávky nahrané v reálném čase se doslova tonoucí stébla chytá a pokaždé, když jsem měl pocit, že se chytám nějakého hudebního motivu, zahučel jsem následně hluboko pod hladinu disharmonie. Zamotán do zpětných vazeb linoucích se skrze důmyslná zapojení efektů jsem se nejen zasmál u řady názvů skladeb, ale i a pochopil, že By borci Kceli Byť Sore Throat. 

Obě strany barevných desek pojí nejen dlouholetá láska k extrémní hudbě, ale i potřebný nadhled...s tímto je potřeba k nahrávce také přistupovat. Finální verdikt je jasná rezervace místa v polici s deskami.

A 5/4,5

7 MS/3,5