středa 22. května 2019

NTEY Deathfest 2019


Šestej ročník NTEY Deathfestu se letos odehrál ve třech nejen slam / brutal / death / grind / gore ale i krapet thrash / black dnech v areálu Kempu u Ferdinanda v Srbský Kamenici. Fest změnil svoje místo už potřetí a na rovinu po pár minutách v areálu to byla dle mýho změna rozhodně k lepšímu (i když zámek v Horní Libchavě měl samo svoje kouzlo). Hrálo se v obřím stanu uprostřed národního parku České Švýcarsko. Ubytování bylo možný jak v chatkách, ze kterejch to bylo do centra dění, co bys kamenem dohodil. Kdo nestihl rezervovat chatky, měl dost prostoru na postavení stanu, u kterýho si mohl přímo zapíchnout auto. No prostě idylka.

První, převážně slamovej den přesně na čas odpálili ve tři hodiny vyslanci Spojeného království VISIONS OF DISFIGUREMENT. Tihle čtyři maníci, působící na scéně pátým rokem, to nakrájeli s plnou parádou přesně dle svý debutní desky, která už třetím rokem okupuje death metalový distra. Fest byl pro ně jednou ze zastávek evropskýho tour, na který se vydali společně s dalšíma kapelama z rodný hroudy a to Scordatura a Aphotic. Právě o rok služebně mladší APHOTIC popoháněli „salámový“ kolečko před pódiem jako druzí a abych pravdu řek, tak mi kápli do noty trošku víc, jelikož deathovej set čpěl občas přímočarym grindem, kterej je přeci jen mýmu uchu podstatně blíž než poslední dobou tolik preferovanej slam. Vzestupnou tendenci poutavosti udržela následně i SCORDATURA, která evidentně do svý řezničiny načerpala spoustu starý školy smrtící kovu. To bylo znatelný nejen na první poslech, ale i z triček hudebníků.

Chorobnýma legráckama vyzbrojení PLACENTA POWERFIST roztočili pod pódiem další „salámový“, brutal death metalem zhutněný, kolečko, do kterýho se nebáli zapojit i samotní hudebníci. Na scéně již poměrně zaběhlá kapela přijela představit na NTEY zbrusu novou desku „Pandemic Cleanse“, kterou si můžeš před objednat u žánrově laděnýho labelu Lacerated Enemy Records. V obdobnym duchu, leč pro mě méně poutavě, pokračovali texaští PUTRID WOMB, kteří byli taktéž na evropský šňůře s dalšíma kapelama, který ještě tento den prověřily odolnost všech death metalovejch šílenců na festu. Člověk by fakt neřekl, že tenhle těžkotonážní kolos se přetransformoval z black metalový kapely. Set jsem si dával víceméně z areálu, jelikož jeho notná dávka hudebního stereotypu, vyplívajícího asi i částečné z mýho ne moc velkýho zájmu o danej rank, mě do stanu prostě nepřitáhla. 

COLPOCLEISIS ze Spojenýho království, se kterými Texasané i následující  kapela 7 H.Target absolvovala uvedený evropský turné, nabídli další porci těžkejch rifů s výraznou basovou kytarou, přesně jako z jejich dva roky starýho debutu „Fallopian Fallout“. Ohlas fanoušků byl vskutku ohromnej. Mosh probíhal i na stagi mezi hudebníkama, kteří přeci jen občas zrychlili, a tím byla jejich porce brutality stravitelnější a s ohledem i na probíhající fans párty i na oko poutavější. Co psát o FLESHLESS. Za mikrákem pořadatel akce, kterej během setu oslavil i na stagi narozeniny se svým synem, vymakanej death metal s grindovym nábojem v přehrávce zejména starších věcí během standardního průřezu početnou diskografií kapely…uf. Pro mě jednoznačně během dnešního dne přesná trefa do noty!

Trumfnout topku dne v podobě Fleshless se podařilo pouze dalším vyslancům Spojenýho království MAN MUST DIE, kteří mě svým pojetím death metalu posadili na zadek. Nejen s ohledem na vokál, ale i vlastní kompozici mě nejvíce rozbíjely doslova post-apo postupy v kombinaci s decentní disharmonií technickýho death metalu. Precizní, neskutečně variabilní, melodický a zároveň agresivní…strhující! TOP! Ruští psycho slam brutalisti 7H.TARGET předvedli na závěr prvního festivalovýho dne velmi slušnou řezničinu propasovanou noisem…kapela svůj styl fanouškům představuje jako innovative psychotropic brutal death a naživo to byla šleha mezi oči s potenciálem oslovit i žánrově nevyhraněnýho posluchače. Uf!

Druhej den se idylka poněkud pokazila, jelikož se opět na festivalu přes noc kradlo a pro tentokrát v chatkách i v autech. Co na to říct/napsat? Pokaženou náladu spravilo nejen lepší počasí, ale i hnedka první hudební set z dnešních patnácti chodů. Na svědomí ho měli domácí grindem střihlý smrťáci PROLAPSED. Jejich loňský debutní CD „Sexual Assaults“ jsem v distrech párkrát viděl, ovšem s ohledem na grafiku čpící bdm/slam náplní, jsem ho prostě přešel…a to byla s ohledem na jejich parádní koncert fakt škoda. Ne, že by během poměrně silně drtícího setu, uvedený ranky neproběhly, ovšem autorskym podáním zněly zatraceně dobře. No, nezbejvá než počkat na letošní druhý full album, který vyjde příští měsíc u Bizarre Leprous.  Slušně nasazenou laťku udržela další domácí bestiální hydra CUTTERED FLESH. Fanoušci se dočkali nejen precizně zmáknutýho death metalovýho nářezu, ale i solidní porce energie, která narůstala s každym dalším válcem. Samo zazněly i novinky z chystaný pátý řadový desky. Pecka. Ostatně nic jinýho asi nikdo nečekal, že Berry?

Finští CUMBEAST legráckáma prošpikovanou taneční porcí kolize brutálního death metalu, slámy a špetky gore konečně rozhejbali doposud vlažnější publikum. S koncertem mam spojený pevně dvě věci. Tou první jsou svítící boty a tou druhou názvy tracků jako Analconda nebo Cocktopus. Ostatně co by člověk čekal od kapely, kterou poslední roky vydává Rotten Roll Rex. Pro mě odpočinkovej set po předchozích masakrech. Jen jsem se krapet divil, že mosh nepokračoval na strhující Američany BASTARDS ASYLUM. Nová kapela, složená z hudebníků, který nedrželi nástroje v ruce poprvé, rozjela thrashing extraligu smrtícho kovu s odérem starý death/grindový školy. Chorobný vokály, maximální zápal pro věc spojenej se šílenou pódiovou šou. Není se co divit, že si tuhle kapelu jedni z dnešních headlinerů Lividity vzali sebou na evropský tour.

Uvedený evropský tour s Lividity absolvovala i následující německá sebranka BOWEL EVACUATION. Tři maskovaní týpci chrlící primitivní taneční gore na dvě basový struny a bicí strhli koncertní stan opět k mohutnými moshpitu. Zbustrovanej vokál a vyloženě úchylná produkce vyburcovala řadu šílenců k průniku na pódium a to včetně mistra Kiblera z Lividity. I následující poměrně mladá kapelka DEVINE DEFILEMENT z hlavního islandskýho města Reykjavíku supportovala Lividity na zmíněnym tourku. Ze spolku se ovšem vymykala a to pojetím death metalu bez „ujetin“. Vystoupení bylo odvedený technicky parádně, ovšem ani melodický vsuvky nebo sypačky nakonec neodstranily minimálně pro mě jistou pachuť stereotypu. Přitom letošní debutní deska „Obliviora“ takhle při poslechu nepůsobí.

Po zahraničních hostech přišla na řadu opět dvojice domácích jmen. První z nich byly na scéně zaběhlý pardubický DYSANGELIUM. Kapela dostala nedávno stopku na akci Majáles Hardcore 2 v Kostelci nad Orlicí kvůli údajný podpoře NS scény. Tohle je stále celkem živá záležitost a kapela se hodlá bránit soudní cestou, takže těžko říct, co z toho vypadne. Staroškolskej death metal s dvouma kytarama plnej rouhačství, který si vlastně nese i v názvu, nabídl standardní poctivý řemeslo. Nic víc, nic míň. Druhá domácí úderka už bylo jinčí kafe, stejně výborný jako jsem si dával, pro mě k nezbytnýmu nikotinu, v areálu. Uskupení MEAN MESSIAH okolo Dana Frimla, kterej ve svym studiu zvukově upek třeba poslední desku Fleshless, nasekalo vymazlenej a zároveň dostatečně údernej industrialem prolezlej thrash. Jejich produkce byla s ohledem na okolní sadu kapel ještě svěžejší než jindy. Prostě super. Těšim na novou desku, která spatří světlo světa během letošního podzimu.

Mezi jednotlivýma kapelama a nebo v případě, že právě hrající kapela nesedla někomu do noty, si člověk mohl protáhnout nohy po areálu festivalu, kterej vlastně tvořil celej Kemp u Ferdinanda. Travnatý plochy s koupalištěm, prolejzkama pro děti, sociálním zařízením, který se fakt udržovalo v čistotě po celej fest…fakt moc pěkný. Mohl si posedět v hospodě v samym středu areálu, kde se dalo zakoupit jídlo z místní kuchyně a nebo venkovního grilu. Nebo si mohl člověk jentak dřepnout v poho do trávy…prostě rodinná idylka, která šla ostře do kontrastu s právě se chystající mezinárodní odpovědí na kultovní americkou sebranku Exhumed a to v podobě původně japonský kanonády DEATHTOPIA. Gore fucking metal, kterej mi na Obscene Extreme Festu poněkud zapadl mezi ostatní řezničiny, mi na NTEY pořádně odhalil svoje kouzlo. Srdíčko grindera jen zaplesalo.

Když jsem poprvé slyšel kompilačku „Verses of Vorarephilia“ od SODOMIZED CADAVER, kterou na českou a slovenskou scénu vypustil Juraj (Immortal Souls Productions / Slovak Metal Army), neskrýval jsem nadšení. Dvě hudební kariéru odpalující ípka těhle chorobnejch smrťáků z De Cymru se mi točily na uvedený kompilaci doma v přehrávači poměrně dlouho a fakt jsem byl rád, že se na tuhle akci po boku Fleshcrawl dostali. Z předvedenýho výkonu jsem nebyl sice tolik nadšenej jako z nahrávek, ale propadák to rozhodně nebyl. Trademarky kapely zůstaly i během živý přehrávky dost účelný, takže velšskej válec solidně válcoval vše, co mu stálo v cestě. Sick death metal!

Pořadí vystupujících kapel promíchali američtí brutalisty SACRIFICIAL SLAUGHTER, kteří naskočili na pódium dříve z důvodu zpožděného příjezdu po nich vystupujících bandů. Předvedli poměrně brutální inferno a i když dost tlačili na pilu, pořád z toho byl cejtit poctivej old skull. Fans byli na tenhle setík poměrně šílení…ještě aby ne, tři kytary, tři vokály…peklo.

Na následující americkou slam partičku PARASITIC EJACULATION to s ohledem na hudební preference největších pařmenů festu pochopitelně opět ožilo. Kapela nasbírala za osm let existence slušnou porci materiálu, kterej valila z pódia vskutku pod tlakem. Ale i když nechrlili čistou slámu, ale vše prokládali hudebníma prvkama á la špičky americkýho deah metalu brutální střihu, šel jejich set hudebně mimo mě. Obdobně jsem nedokázal pořádně strávit jejich parťáky na Decapitating Europe Tour DYSENTERY. Vousatý komando z Bostonu šlo na věc ve stylu rozemlít vše, co se jim postaví do cesty, což se jim mohutnou hudební hradbou brutální death metalu bez okolků dařilo…přesně dle lyrický stránky dílka: rouhání, trýznění a gore. Do třetice přispěli do čepice vražednou kolizí slamu a brutální deathu portugalští ANALEPSY, kteří svou zkázu povýšili na intergalaktickou úroveň a to nejen textově, ale i vlastní hudební projevem. Koncert měl nehoráznej náboj, čemuž samozřejmě odpovídalo i šílenství fanoušků. I když tohle asi nebude nikdy muzika pro mě, musím uznat, že Portugalci na mě zapůsobili tak, že jsem následně doma pustil prozatím jejich jedinou dlouhohrající desku „Atrocities from Beyond“ a pochopil „boj“ o jejich nahrávky v distrech.

Jednou z nejočekávanějších kapel festivalu byly bez pochyby legendární LIVIDITY, jejichž repliku „come on down pussy lovers“ vypůjčenou z grindhousu „From Dusk Till Dawn“ a obsaženou na více než dvacet let starym a naprosto kultovnim ípku „Fetish For The Sick“, zná snad každej fanoušek death grindový scény. Ano krom štychů z nový desky, se hrály i hodně starý věci, což byla ohromná paráda. Zážitek z koncertu mi ovšem pauzy mezi jednotlivýma trackama poměrně natrhaly, takže jsem odcházel z druhýho hracího dne s rozporuplnýma pocitama…ostatně stejně jako když jsem si prohlížel vskutku vymazlený LP edice dlouhohrajících nahrávek kapely z let 2000 až 2009. Pěkný, ale ne pro nenaditý kešeně, ale to byla rozvaha na několik stran, kterou nemám v úmyslu nikoho nudit.

Závěrečnej festivalovej den počasí vskutku přálo a trojitej grindovej rozjezd byl maximální vzpruha pro počínající únavou devastovaný tělo. Italský grindcore tornádo ONE DAY IN FUKUSHIMA naplnilo zcela moje očekávání. Debutní deska týhle na danej žánr poměrně originální čtveřice mě loni čapla na první poslech, takže při nabídce merche bylo zakoupení letošní LP edice „Ozymandias“ jasnou volbou. S těžkou pozicí zahajující kapely se Italové zhostili na výbornou a i přes prořídlý publikum sklidili solidní ohlas. Zájem o merch byl poměrně velkej, takže spokojenost musela bejt na obou stranách. Třešničkou na dortu byla coverka „Nazi Punks Fuck Off“ či punkovka „Bergolio's Fistful of Sanctity“, u který je pro lidi neznalý tvorby kapely asi největší problém strávit poněkud zvláštní projev zpěváka Valeria. Já jsem to samo sežral i s navijákem.

Pocity nadšení mě neopouštěly ani při běsnění domácích goregrinderů CARNAL DIAFRAGMA. Poslední koncert se stávajícím bubeníkem šlapal jak hodinky. Masky se neobjevily jen na pódiu, ale zahlídl jsem i pár masek a kostýmů mezi fans. Kapela dokázala vyburcovat na poměrně brzkou hrací hodinu i solidní kotel a celkovej koncept nadhledu, kterej je provází bohatou hudební historií, potvrdil i zbrusu novej track „S červy nesjou žerty“. Před vystoupením další domácích gore šílenců DEEP THROAT šla ovšem sranda stranou, jelikož všichni členové krom Haboše, kterej po celej fest střežil vstup do areálu jako jeden z NTEY týmu, uvízli na cestě a s ohledem na příjezd doslova pět minut po dvanácté to museli dát do kupy tak rychle, aby to stihli ještě rychleji ve zbytku času odsypat. Tím pádem byli přítomní ochuzeni o Habošovu mezitrackovou poezii. Jestli zahrálo latexový komando vše, co chtělo, těžko říct, ovšem na coverky mocných Grossmember se nakonec přeci jen dostalo. Borci měli dle očekávání obdobně šílenou/oplzlou image jako němečtí Bowel Evacuation a hudebně gore podali mnohem sofistikovanějš…prostě žádná bezduchá volovina. Samozřejmě i zde byl tanec koření života a zlepšoval náladu.

S vážnějším a žánrově opět trochu mimo, ovšem rozhodně ne na škodu, vyběhli na pódium thrash/deathový ANTIGOD. Tahle kapela pro mě začala mít šťávu až s příchodem mistra Chymuse, se kterym vznikly dvě super nahrávky. Živě samo Technicky precizní, ostrý jako břitva a žánrově fest jednoznačně osvěžující. Víc netřeba rozebírat…paráda! Šňůru záživnejch setů nepřetrhli polští INCARNATED. Na rovinu píšu, že z tohohle vystoupení jsem měl trošku obavy, jelikož řada polskejch úderek, který před lety drtily nejen z pódia, ale dobovýma nahrávkama i ušní bubínky z přehrávačů v pohodlí domova, předváděj živě po letech na festech spíše zklamání (stačí vzpomenout na vystoupení personálně provázanejch Dead Infection na OEF).  Tohle naštěstí nebyl tenhle případ, jelikož když jsem vešel do stanu, dostal jsem stejnou facku, jako když jsem poprvé vložil do přehrávače CD „Pleasure Of Consumption“. Zvukově i hudebně naprostá jízda po cárech rozpáraný kůže…brutální drtící death s libovym vokálem…masakr!

Italští INTRACRANIAL PURULENCY vydali letos kazetu se svými krajany a taktéž dnes vystupujícími One Day in Fukushima. Kapelu jsem jako mnoho obdobně žánrově laděnejch spolků na letošním ročníku vůbec neznal, tak jsem byl zvědavej, co poměrně mladí hudebníci předvedou. Jako jediní na akci vystoupili s automatickym bubeníkem a nasázeli sadu slaming brutal death metalu, kterej alespoň pro mě ničím nevybočoval z většiny slyšenejch žánrovek. Posoudit můžeš sám na loňskym debutnim CD „Eugenic Post​-​Coital Self Crucifixion“. Další pánové nastoupivší na stage mají poslední CD s názvem „The Grand Slam“. První track na uvedený nahrávce se jmenuje „Viva la Slam“, druhej „Cockslamming“…na jedný z kytar bylo nalepený slam a jednalo se na festu o již druhou kapelu, která opustila vody blackened metalu a vrhla se do krvavýho bojiště bdm/slamu. Jednalo se o německé IN DEMONI, u kterejch se ovšem během setu nezapomínalo na technickou hru, kterou jsem vstřebával společně se smaženym sýrem a hranolkama z terásky restaurace.

Na jídlo na akci jsem zaznamenal rozporuplný reakce. Propírali se hlavně ty nespokojený. Osobně jsem během festu spořádal několik smaženejch sejrů a kýbl hranolek. I když se jednalo o polotovary, byly vždycky připravený akorát (nic studenýho, nedosmaženýho a podobně)…možná jsem měl štěstí…obsluha byla příjemná, vždycky vyšla vstříc. Ceny na festival vskutku lidový. Maso a klobásy a ostatní…domnívám se, že halušky, guláš, fazole s masem…nemůžu posoudit. Ale přeci jen stánek s nudlema bych uvítal taky.

Holandští FUMES OF DECAY svůj brutal death servírovali poměrně syrově a rychle, slámy bylo v setu, co by se za nehet vešlo. Je to sice kapela jedný dlouhohrající desky s názvem „Devouring the Excavated“ za dvanáct let existence, ale kvalita je vždycky důležitější, než kvantita, stejně jako vlastní směr, kterym si kapela jde bez ohledu na dnešní trendy v danym ranku. Dalším vynikajícím osvěžením týhle na brutalitě stojící akce byl setík DEPRESY. Legenda slovenskýho metalu vydala v loňskym roce po devíti letech novej dvouskladbovej materiál, kde na ploše deseti minut dostaneš nehoráznou porci zčernalejch melodií, atmosféry, metalový tvrdosti, hráčskýho i kompoziční umu…a přesně to jsem dostal z i pódia…výborná záležitost a perfektně odehranej koncert!

Po slovenskym, místy lehce melancholickym, větříku přišli na řadu kladiva z Moskvy. Stačilo by napsat „pouze“ KATALEPSY a každej, kdo čuchl k tvrdý metalový muzice, o tohle jméno minimálně zavadil a zjistil, o co jde. Navíc všichni skalní „nájstůítjů“ příznivci kapelu viděli na NTEY DF Winter Edition 2017. Brutální death metal emerickýho střihu, kde zejména živě leze na povrch hutnost poctivýho NYHC, rozpoutal maximální mosh, až se plachty hracího stanu napínaly a o stage diving nebyla nouze. O precizní technice kapely se asi rozpitvávat nemusim. Tohle byla sada jako hrom, kterou bohužel vlažnějším publikem odnesli následující DESECRATION. Veteráni ze Spojenýho království, kteří jsou dlouhodobě personálně propojení kytarou a bicíma s legendárníma Extreme Noise Terror, předvedli vskutku chorobnej death metal nestojící na moderních trendech. Lahůdka.

Švédští SOILS OF FATE nejsou na scéně taktéž žádnými nováčky. Stejně jako Katalepsy šperkují svůj brutal death porcí hardcoru. Tihle borci ze Stockholmu jsou nejen tvrdý v muzice, ale i ve svejch textech. Jen toho slamu na mě na živo bylo už za celej fest trochu moc.  S ohledem na průnik některejch fans na pódium, měla tahle kolize tvrdejch kytarovejch žánrů i přes spoustu obdobně laděnejch kapel evidentně pořád co nabídnout.

Od německejch nestorů staroškolskýho death metalu FLESHCRAWL jsem čekal hodně…a dostal jsem ještě víc. Bez debat jedna z nejlepších, ne-li nejlepší kapela celýho festu. Z oblaků kouře prořezávanýho pódiovým osvětlením zasypala tahle partička NTEY Deathfest hromadou kostí a lebek, který číhaj z obalů téměř každý jejich nahrávky. Libovej švédskej zvuk, pekelný nasazení a vskutku hitovka za hitovkou…strhující koncert! S nelehkou pozicí následující vystupující kapely se museli vypořádat francouzští MERCYLESS. Kořeny uskupení sahají stejně hluboko jako u Fleshrawl a to do roku 1987. „Coloured Funeral“ z roku 1993 bylo jedno z mejch prvních death metalovejch cédéček, co jsem si koupil a už tehdy mě jejich originální death metal okořeněnej dalšíma příměsema poměrně bavil. Kapela byla už tehdy technicky vysoko a i když se několikrát změnila sestava i uběhlo několik dekád, jejich tvorba má pořád, co nabídnout. Jasný důkazem byl právě jejich set na festivalu, kterej i přes už nepotlačitelný pocity vyčerpání po třídenním hudebním maratónu, dokázal vlejt čerstvou krev do žil. Technika, údernost, preciznost…až mě to doma následně donutilo po dlouhý době sáhnout do police pro uvedený cédéčko, který jsem s chutí poslech, stejně jako následně poslední řadovku „Pathetic Divinity“.

Naprosto šílenou tečkou za letošním ročníkem, kterej můžu směle zhodnotit jako doposud nejlepší (pominu-li premiéru v Libouchci, kde jsem tehdy nebyl) byli rumunští CLITGORE se svým příběhy krvavýho klitorisu. Brutální grindovej hybrid sázel spíš na vytvoření co největší nespoutaný párty než na profi odehranej koncert. Ti, co vydrželi do poslední kapely a že jich nebylo málo, se nechali snadno strhnout a tančilo se víc na pódiu než pod ním. Mírnej skluz, kterej dnešní line-up nabral a delší příprava kapely bohužel poměrně zkrátili set…ale jak se říká, v nejlepším je dobrý přestat…kór když na stage vtrhne týpek se židlí. Jinak totálně friendly party vystoupení, který na podobnejch akcích neskutečně vymazlujou atmosféru.

Na závěr bych se nerad nějak extra rozpitvával, protože pokud si dočetl až sem, budeš se muset jít znova oholit. Takže to zestručním. Po organizační stránce nemám krom toho, že jsem si nemohl koupit nudle, prakticky nic negativního. Sáhnutí do jinejch hudebních žánrů, než na kterejch festival stojí, nebylo rozhodně na škodu. Zvukově se žádnej set vyloženě nezdehonestoval. Vše zmáklý od A do Z. Díky všem na akci se podílejícím a uvidíme se příští rok!

Pár fotek najdeš časem na mejch stránkách.

2 komentáře:

  1. Ahoj,byl sem jen v sobotu,ale i tak to MaxSuper zážitek.Organizace byla skvělá.Vláda Prokoš prostě umí.Snad to tam vyjde i příští rok.

    OdpovědětSmazat
  2. Ahoj. Ano, za mě nejlepší ročník festivalu. Info o dalším ročníku se objeví brzy na FB profilu festivalu, ale prozatím nic nenaznačuje, že by se místo mělo měnit.

    OdpovědětSmazat