Black Light – Name of the One (2016)
S košickou thrash death metalovou grupou jsem se poprvé
setkal během jejich loňskýho tour s krajany Hypnotic
v mladoboleslavskym klubu Orthodox. Během živýho setu předvedli zejména
jejich doposud jediný full album „Name of the One“, který mám ve formě
stříbrnýho kotoučku právě na stole.
Jak jsem psal v reportu, i když borci valej pod
havičkou Black Light teprve třetím rokem, stihli vyměnit basáka i bubeníka a
natočit dvě nahrávky. Tou první je debutní stejnojmenný epko z roku 2015
v podobě čtyř skladeb dostupnejch ke stažení na internetovejch profilech
bandu. O full desku se postaral českej label Support Underground, kterej zde
upustil nejen od striktně thrashový produkce…pustil se do i trošky old skullově
laděnýho death metalu, ale i místo standardního digipacku nabízí stříbrnej
kotouč v klasický plastový krabičce, což mně prostě vyhovuje víc a to
nejen s ohledem na praktičnost balení.
K desce po grafickym zpracování a zpracování bookletu
nemám výhrad. Titulní cover sice nenabízí nic převratnýho, ovšem koncepčně
k muzice sedí a vzhledem k barevnýmu provedení koresponduje i s na mě
moc přebarvenýma fotkama. Navíc na čtyřech stránkách dostaneš plnou textovou
přílohu, seznam skladeb s hracíma časama, informace o hostech a samo i o
nahrávce jako takový. Nechybí standardní děkovačka a jelikož se jedná o kapelu
„Black Light“, tak nechybí ani maskot kapely.
A jak vlastně slovenský „Chuckyho sémě“ zní. Moje první
pocity z poslechu se prakticky rovnaly dojmu z viděnýho koncertu. Ve
zkratce…ze začátku nemastný neslaný, postupně tomu přijdeš na chuť a následně
doceníš návrat do doby, kdy sis přetáčel kazety na oblíbenej track intuitivně
pomocí tužky, abys šetřil baterky do walkmana.
Pokud se desku mrknem podrobněji, tak v průběhu necelý
půlhodinky dostaneš dvě kapitoly potemnělý (nejen hudebně, ale i textově)
thrash deathový učebnice, rozdělený instrumentální kompozicí. Na zvuk si budeš
muset trošku zvyknout, ovšem temný stránce dílka jednoznačně nahrává, stejně
jako démonický prohrábnutí strun v prvnim tracku „Muselmanner“. Je fajn,
že druhá kytara není jen na parádu, ale hudebníci z toho dokážou i dost
vyždímat. Doporučuju sčíhnout videa na youtubu, pěkně tam leštěj hmatníky.
Hutný rify, blasfemicky načichnutý sólíčka. Střední tempíčka občas nabíraj na
obrátkách, ovšem hudebníci z desky fakt závody nedělaj. Vokál je zajímavě
usazenej a víceméně ještě stylově svým přednesem zpomaluje výměny sólíček a
rifovaček. S ohledem na vyšší čitelnost je fajn nejen slušná angličtina,
ale následně i slovenština (palec hore). Pořádně tě čapne za koule druhej track
„Locked“, kde už borci tasej vyšší kalibr v podobě poměrně chytlavej
vyhrávek, který tvorbě dodávaj dostatečněj šmak s refrénem jako třešničkou
na dortu. V dálce mizí nejistej pocit z minimálně jednoho krkolomnýho
zvratu z úvodní pecky a tyhle výměny si fakt užiješ. Navíc sešláplej plyn
dodává kapele potřebný oktany. Bubeníkova hra mi, čert ví proč, lehce evokuje
starý Krabathor…nejspíš tim celkovym správně utopenym zvukem. Trojka a zároveň
titulka „Name of the One“ po notně vyhrávkovym úvodu nabízí vskutku old
skullově pojatej diktát a to zejména po vokální stránce…tohle hodit za pultem,
jak kultovní Bulldozer, tak vám to žeru i s navijákem pánové. I přes
tenhle mocnej střednětempej diktát, ovšem skladba dostatek zajímavých
instrumentálních pasáží, který tě rozhodně vyrvou ze spárů nudy…prostě dvě
kytary jsou dvě kytary.
Prostor na vydechnutí bez zlo šířícího vokálu dostaneš
instrumentálním kusem „Breeze (18:49)“, kde další zpestření desky představuje
první host alba s violoncellem. Lehoučký nástup jak vystřiženej
z temný hardcoreový kompozice přechází samo do thrash death vod a opět mam
stavbou minimálně poloviny kompozice před očima logo starýho Krabathoru. Válec
se naštěstí nepodbízí lacinou melodikou jak nějaká děvka, ale na jeho kouzlo
musíš přijít a spatřit ho i v tónech ujíždějících cíleně krapet disha.
Takže směle nalistuj na druhou kapitolu a přivítej deštivý
temný oblaka ve skladbě „Rain“. Skladba se valí jak uvedený černý mraky a jako
hrom zní do growlu, ovšem čitelně posazenej vokál. Kytarový linky dělaj
z tracku velmi příjemnou věc na poslech a vkusně tohle jinak ultimátní
bahínko, který krapet vybublá až v druhý polovině válu, oživujou. Nechybí
sólová kytarová práce a rozhodně ne infantilní stavba kompozice. „Indecisive
Face“ koketuje opět s kapkou disharmoničnosti, což v decentní míře
vítám vyjma ska téměř všude. Tak jako se střídaj různý hudební postupy, tak se
střídaj tempa skladeb. V mateřštině kapely dostaneš angažovanější text o
takový tý klasický ovečnosti společnosti, což s nohou na plynu nevyznívá
vůbec zle. Proklady staroškolskýma kytarovýma postupama s blasfemickym
sólíčkem k muzice sedí a kytary á la Cannibal Corpse v závěru válce
pohladí po duši. Ve stejnym duchu téměř bez varování zaútočí předposlední
kompozice „Under Cage“, která se opět vrací k angličtině.
S předchozim trackerm má tahle dvojice skladeb sakra tah na branku.
Sborový vokály nemaj chybu a core příchuť představuje další oživení tvorby
košický kapelky. V posledním válci se opět trošku natahuje stopáž (jinak
by se tam ten extra dlouhej text ani nevešel, i když má zpěvák místama poměrně
vostrou dikci). Vyhrávková kytarová pasáž se nemilosrdně střídá s rychlou
rifovačkou, při který si tě mistr tlučmistr naklepe jak řízek. Přechody jsou
však nádherně plynulý a i přes vyšší oktanový číslo zůstává válec věrněj
temnější koncepci desky, kterou opět umocňujou hosté s violoncellem a zde
ještě dablovanýma houslema. Zpěvák přednáší ještě čistější formou, disharmonie
dosahuje akorát snesitelný hranice a celkově mi track dost šmakuje.
No, koukám, že jsem ten tejden poslechů rozpitval poměrně
podrobně. Pokud si dočet až sem, gratuluju a teď to shrnem. Debutní full album
Black Light není rozhodně špatná deska. Krom do stylu optimálně nasazený
pestrosti nabízí poměrně velkou porci poctivýho muzikantství. Při tomhle všem
si jasně zachovává svůj zvukem umocněnej temnej koncept, kterej ti je jasnej,
hned jak mrkneš na obal. Pokud máš rád starou školu, určitě po desce šáhni. Pokud
nejseš na tenhle žánr zatíženej, před koupí doporučuju poslechnout, abys nebyl
zklamanej. Já zklamanej nejsem a k Chuckymu dávám do placu sedm
bludišťáků.
7/10
Grinch
Interpret: Black Light
Název titulu: Name of the One
Rok vydání: 2016 CD
Vydavatel: Support Underground
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 26:44
Počet skladeb: 8
Země původu: Slovensko
Žádné komentáře:
Okomentovat