Decapitated Christ - The Perishing Empire of Lies (2013)
Bezbožná smečka ze španělské Barcelony se v roce 2005
vzepřela trendům v metalové muzice a rozhodla se dělat poctivý old skull
metal z počátku 90. let. Dva zakládající členové, kteří v tělese působí dodnes,
pod vlivem zvučných jmen jako jsou Possessed, Sodom, Kreator, Sepultura,
Slayer, Nihilist, Deicide, Morbid Angel, Obituary a dalších, začala tvořit
muziku přímo z hlubin svých zkažených duší (jak sami o sobě uvádějí). Po
nějakých těch problémech vrhli na svět s dalšími dvěma členy dvě alba.
Poté přibrali thrashového kytaristu, obohatili muziku o klávesy a naservírovali
všem old skullákům třetí fošnu s názvem The Perishing Empire of Lies.
Obal nahrávky, jež vyšla na asfaltu i stříbrném kotoučku, je
v souladu s názvem kapely, takže se nešetří obrácenými krucifixy a
pentagramy mezi kterými žehná shrbenému tělu něco jako zombie papež
s křížem na krku – samo obráceném, než je všem známo z malebných
vesnických kostelíků. Barevně se obal také vyvedl.
Čtyřicet čtyři minut, čtrnáct stop a bezbožnost…vše otevírá
instrumentální part s příznačným názvem Entering, během kterého se band
představuje posluchačovi v plné zbroji – poctivá kytarová rifovačka
doplněná bicími se syrovým špinavějším zvukem. Minuta a půl na úvod stačí a
přichází Burning Down the Holy Ground. O čem vál asi bude, je dle názvu každému
jasné. K hudební hradbě se přidávají ještě dva vokály a klávesy a symfonie
pekla jede na plný obrátky. Z počátku v tom slyším Dimmu Borgir, ale
jak nastupuje vokál je to blackened death jak sviňa. Bubeník tluče jak o život,
kytarové vichřice často mění směr i si zaúpí (troška blasfemie neuškodí), vokál
ala Deicide (jak growling tak scream), basa zahuhlaná…ale má to správný syrový
šmrnc navíc okořeněný sólovými kytarovými orgiemi. Vál pekelným ohněm, který
již zaplál na začátku alba, zvolna přechází k instrumentálu Collapsing,
který do posluchače valí temné klávesové tóny a hluky z kytar více než půl
minutky. Lze to brát jako živnou půdu pro následující smršť s názvem Death
into the Crypts, a to je pánové a dámy doslova pekelná jízda. Každému zarytému
smrtonoši již při úvodních tónech á la Cannibal Corpse musí zákonitě začít
cukat v gatích. I když téměř pětiminutová skladba jede převážně ve
středních tempech, má neuvěřitelnou sílu. Krom chytlavosti beru jako bonus
další polohu vokálu á la Obituary (hudebníci mají Obituary zřejmě velmi rádi,
na druhé desce si střihli Slowly We Rot). Bubeník a kytaristé se předhánějí,
kdo zaujme posluchače více a po rifovačkách následující suprové melodické linky
á la Nile. Tak tohle si vyloženě užívám. Hymnus končí a opět je zde na
proloženou jeden instrumentální zářez Suffering, kde posluchači natrhnou ušní
bubínky duše trýzněné v samotném pekle. Poté zde máme Invoration of the
Ancient Ones, která je složena opět ze starých zaběhlých a hlavně osvědčených
postupů, tady navíc s kapkou thrashe a sborovými mrtvolnými vokály.
Čtyřminutový vál se příjemně houpe ve středním tempu a hráčsky je opět na
vysoké úrovni. Je to chytlavé, rytmické i melodické…spokojenost. Další
instrumentální záležitost, ve které hrají prim bicí – ještě aby ne, když se
zářez jmenuje Marching - bubeník předvádí ještě na desce neslyšené bubenické
party a válem Black Rites for the White Pope se pokračuje v old skull
jízdě. Kytarové vichřice s vokály kombinující zmíněné Deicide a Obituary
se mění v Cannibal Corpse kytarovou hru. Poslouchá se to dobře, ale
zdaleka to nemá takovou sílu jako předchozí kompozice. Ovšem pár šťavnatých
rifů posluchačovi v makovici přece jen uvízne a se zájmem si skladbu
přetočí zpět. Pod názvem Burning přichází další a na desce poslední
instrumentálka. Nástroje loudí tklivé tóny, které jsou opět předzvěstí další
regulérní skladby The Cannibal Instinct. Vál vrací desce šťávu díky technické
hře i chytlavým linkám. Skladba je zase o něco jinačí, než předchozí věci, což
nedává prostor k nudě. Vál dojíždí mocná basovka a party ve stylu Masters
Hammer!
V jedenáctém zářezu The Rise and Decay of the Chosen
Messiah zní klávesy vskutku zlověstně, ostatně stejně jako celý vál. Krom
kláves zaujme i parádní kytarová hra a „bubácký“ vokál. O nudě opět nemůže být
řeč, protože za čtyři a půl minuty toho hudebníci předvádějí vskutku dost.
Sacrificial Suicide netřeba blíže rozebírat, jméno tvůrců Deicide již zde
mnohokrát padlo. Oproti originálu cover působí ze začátku lehce unyle. Přesto
„Suicide sacrifice, destruction of holy life, blood of unholy knife, Satan I
sacrifice“ má koule jak ze železa. Předposlední věcí je více než šestiminutová
The Thousand Faces of One Same Lie, která po úvodních líbivých melodiích nabízí
smršť nejhrubšího zrna s nenávistnými vokály, pod jejichž tíhou se musí
„ježíškovi“ zákonitě překrvovat mozek. Když už má Jesus evidentně dost, tempo
klesá do pomalejších poloh a posluchač si může naplno užít luxusní kytarovou
hru. Jesus Fucking Christ! Posledním rouhačským počinem na albu je Those Who
Bring You Hell, jež pokračuje v díle zkázy započatém předchozím válem.
Opět zde hrají prim kytary a nenávistný vokál. Bubeník to klepe jak řízky na
maso a celkově je vál chytlavý jak věci na začátku této čtyřiačtyřiceti
minutové zkázy všeho svatého.
Na tohle album jsem narazil náhodou, do nedávné doby pro mě
absolutně neznámá a na první pohled nezajímavá kapela nahrála kvalitní štych,
který sice nejspíš díru do světa neudělá, ale můžu ho směle doporučit fanouškům
v textu zmíněných kapel.
7,5/10
Grinch
Interpret: Decapitated Christ
Název titulu: The Perishing Empire of Lies
Rok vydání: 2013
Vydavatel: Metal Inquisition Records
Formát nosiče: LP, CD
Hrací doba: 43:54
Počet skladeb: 14
Země původu: Španělsko
Žádné komentáře:
Okomentovat