Disconsolate – Behind the Doors of Perception (2016)
Poměrně dost aktivní label Support Underground, kterej loví
vždy zaručeně zajímavý hudební spolky v thrash a nyní i už i v death
metalovejch vodách českejch i slovenskejch rybníků, opět pytlačil ve slovenskejch
Košicích, kde vytáhnul z prachu samovydání death metalový úderky Disconsolate.
Ono to „z prachu“ není mířeno úplně obrazně, jelikož tenhle
stříbrnej kotouček je už na světě od roku 2011 a právě díky Koníkovu labelu, se
mu dostane pozornosti širší posluchačský základně, což si s ohledem na
svoje nesporný kvality zaslouží.
I když tahle čtyřka (v době nahrávání pětka) hudebníků bude
příští rok aktivní jednu celou dekádu, mají venku „pouze“ tuto téměř
čtyřicetiminutovou deseti skladbovou desku (včetně intra, abych byl přesnej),
která vyšla v ofiko reedici pod uvedenym labelem tradičně formou dvou panelovýho
digipacku s vloženym bookletem. Jako ke grafice krom možná až velký
nevýraznosti titulní stránky přebalu nemám sebemenší výtku. Podle kresby i
pojetí loga bych čekal spíše nějakej bubáckej blackened death a ne zde
naservírovanej technickej omeloděnej deathík, ale to je úplně vedlejší. Celkově
je přebal pěkně graficky sladěnej a najdeš v něm krom kompletní textový
přílohy v anglickym jazyce, ve kterym se také zpívá (ehm…spíše řve),
nezbytný info o nahrávce i spoustu vkusně zakomponovaných fotek netrhající
svejma barvama koncept celýho dílka.
Pětice košických borců tuhle věc nedala do kupy jen díky
třem létům sehráváním se v Disconsolate, ale také díky zkušenostem
některých členů z jinejch bandů…sami hudebníci ve svým promu uvádějí jako
startovní lajnu pro Disconsolate další slovenskou deathovou bandu, ovšem o
poznání brutálnější a to Contempt…z týhle grupy fungující cca od roku 1990
přišli nejen oba kytaristi ale i bubeník. I když není Disconsolate nějak extra
aktivní kapelou, tak se v ní do dnešního dne stihlo vystřídat, pokud dobře
počítám, celkem pět bubeníků včetně Roba Kuzmy (Concubia Nocte, Contempt Infer,
Machina Baphometa, Mordum, Nomenmortis), který kapelu opustil letos, což bude
mít možná vliv na novou desku, která měla tento rok vyjít a dle samotných
hudebníků měla bejt nejen rychlejší, ale i tvrdší…no uvidíme.
Ale dost keců okolo a teď k tomu hlavnímu a to
k deseti stopám, který ti už ze samotnejch názvů davaj najevo, že
tohle bude bolet…hlavně psychicky. Tracky od tří do téměř pěti minut stopáže
odpaluje dvouminutový intro „Into the Mind“, který zpočátku navozuje stejný
pocity jako zmíněný názvy skladeb než se pro mě záhadně promění v jakejsi soundtrack
k béčkovýmu akčnímu filmu…nevim zda-li to tak autor Tóth Zoltán zamýšlel,
ale mě to prostě nejde dohromady. Po tomhle úvodu se ti ovšem už naplno otevřou
hudební rozměry technicky precizní a poměrně dost melodický death metalový
hydry Disconsolate…což je díky vydařenýmu zvuku vskutku hudební zážitek vyšší
jakosti. Závan severskýho death metalu těžšího kalibru s hlubším growlem
dostaneš ihned v úvodních tónech prvního a zároveň jednoho z nejdelších
tracků „The Dark Forest in My Thoughts“. Zmíněnou hutnost naštěstí v delší
stopáži příjemně trhají melodický party dvou kytar a efektní střídání vokálu od
uvedenýho growlu po jakejsi záhrobní přidušenej scream. V technice se
oproti kytarám nenechávají zahanbit ani ostatní nástroje a díky zvuku dostaneš
vše, co maj hudebníci v rukách i v nohách. Dostatečná a díkybohu
nepodbízivá chytlavost v melodiích i rifech nedává ani v takto dlouhý
stopáži prostor nudě a i kdyby to někomu přišlo, tak to v něm bubeník nejednou
kanonádou zasype. Další štych „Blind Man, Empty Soul“ v oldskullovym hávu
nabízí pro fanouška death metalu stejně jako předchozí zářez evokaci mnoha
velkých death metalových jmen. Ovšem nečekej bezduchý vykrádání rifů a
kytarových vichřic, jelikož stejně jako v prvnim válu dostáváš poctivě vystavenou
kompozici z řady prvků různejch death metalovejch škol (místy tě břikne
přes ucho v kytarový hře i moderna). Ostatně toto doceníš až po
opakovanejch posleších, kdy se ti odkreje řada věcí, díky kterym si desku
pustíš s chutí znovu. Ostatně i v další věci „Confused“ ti zpočátku
přijde, že někdy ta změna tempa, rifu, vyhrávky není tak plynulá, jak by měla
bejt…jak jsem psal, dej tomu čas a pošmákneš si a to zejména na kytarovejch
sólovejch vsuvkách a až po doslova jágrovský úniky, který jsou promyšlený do posledního
detailu. Zvratů a nápadů hudebníci nadělili požehnaně, až se občas divim, že to
drží pohromadě…ale drží. Melodikou vyšperkovaná masírka ve středních tempech,
těžká rifovačka v tempech pomalejších a téměř black metalová vichřice ve
třech a půl minutce…žádný agro, žádnej primitiv a navíc sólíčko netrhající
celkovou brutalitu tracku…jako dobrý. „The Deepest Secrets“ ti nabídne
podmanivou kostru obalenou do několika vrstev linek hudebníků. S moderním
nádechem tenhle souhrn nápadů a postupů balancuje na hranici mnou ne moc
oblíbenejch hudebních onanií a to nejen v rámci práce kytaristů, ale
mistra za bicí baterií. Kvintet ovšem nepřepaluje a dávkuje track posluchači,
tak aby jej stíhal strávit a ještě si jej stačil užít (samo na opakovaný poslechy).
Plně chápu, že se tenhle počin rozhodl Koník oprášit.
Původně jsem nechtěl jmenovat žádný zjevný inspirace, ovšem
zde se neubráním a vyřknu v žánru magické jméno „Death“. Protože párkrát
mi teda krom zástupu jiných naskočilo, ovšem u válce „Putrefy“ načínajícího
druhou polovinu nosiče, mě zatemnilo zrak. Melodická smršť krom pevně spojeného
zdánlivě nespojitelného (důraz na techniku a chytlavost) disponuje i dalšíma
polohama vokálu, který přesně kopírujou styl i náladu hry hudebníků. Tuhle
šlehu, ve který vidim jedno z nejsilnějších míst desky, uzavírá další
kytarová sólová práce s jedním z mnoha válečků zejména pro basový
repráky. V rozjetý technice pokračuje „Entrance to Decay“ dávající přeci
jen větší důraz na animalitu než předchozí věc, takže se nemáš šanci přejíst
ani melodie ani techniky v čemž považuju velkou devízu nahrávky a to nejen
vlastní uklohnění ale i následný kořenění kompozic se zručností šéfkuchaře ve Four
Seasons, kterej zúročuje svoje zkušenosti a využívá naplno svůj potenciál jako
hudebníci, co nahráli tuhle placku. „Destruct“ taktéž neusíná na předvádění
parádiček jednotlivejch hudebníků, ale disponuje potřebnym oktanovym číslem,
který žene nahoru zejména bicí baterie a samo i agresivní hlasovej projev.
Titulka „Behind the Doors of Perception“ byla moje první seznámení
s touhle kapelkou, jakmile jsem se dozvěděl, že nahrávku bude Koník
posílat na recku a svym nařachanym crusty death úvodem i následnou kompoziční
skladbou, při jejímž popisu by asi opakoval (už takhle je recka zas dlouhá jak
tejden před výplatou), mě bylo jasný, že tohle bude ve vyšších bodových ohodnoceních
tuberácký stupnice spokojenosti. Závěrečnej štych „Wanderer“ částečně naplňuje
můj první dojem z titulního coveru desky, jelikož je to částečně pořádně
černý a jedovatý, jak mám rád, ovšem i tak hraje prim smrtící kov, jehož
fanouškum tuhle desku rozhodně doporočuju.
Opět ti musim pogratulovat, že si to přelouskal až sem…ovšem
o týhle desce by se vzhledem k její náplni dalo ještě napsat dost věcí.
Důležitý je, že ty dvě kila, za který si ji můžeš pořídit, jsou dobře
investovaný, jelikož tohle si budeš minimálně po pořízení pouštět poměrně často
a to, že podpoříš prakticky domácí (československou) scénu, psát asi ani
nemusim. Za mě devět s tim příslibem, že příště to bude … „Ale toľko ti viem
prezradiť že to bude určite rýchlejší, oveľa komplexnejší a určite tvrdší album“ (Štefan Timko – vokály)…prostě ještě o
něco lepší.
9/10
Grinch
Interpret: Disconsolate
Název titulu: Behind the Doors of Perception
Rok vydání: 2016 (původní 2011)
Vydavatel: Support Underground
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 36:30
Počet skladeb: 10
Země původu: Slovesnko
Žádné komentáře:
Okomentovat