Eine Stunde Merzbauten – E.S.M. (2016)
Na tuhle recku jsem se potřeboval fest dostat do stavu
„oupenmájd“, což s ohledem na produkci Eine Stunde Merzbauten jde bez podpůrnejch
prostředků ve formě ředidel, různej halucinogenů a kopy bez předpisu
nesehnatelnejch léčiv poněkud hůřeji.
Eine Stunde Merzbauten (dále jen E.S.M.) je spolek virtuózů
disharmonickýho freestyle jamujícího v hlukový hradbě z kompresorů, ekvalizérů
a dalších mašinek, který si možná viděl (pokud toto čteš, tak i bez újmy
přežil) ve změti kabelů na stole při noisovejch setech, který v dnešní době víc
než dřív doplňujou hudební akce napříč žánry.
E.S.M. však nejsou kluci z garáže, který čapli několik
efektů a k tomu řežou lešenkou do radiátoru, cesta k výslednýmu, „čistýmu“
zvuku totiž započala již v éře kapely, kterou minimálně dle názvu zná většina
lidí motající se kolem undergroundový scény. Řeč je samo o Napalmed…kapela,
která začala v roce 1994 šířit svou hlukovou zkázu za pomocí klasických
nástrojů (basa, bicí) a následně v průběhu dvaceti doplnila (někdy zcela
nahradila) tyto standardní nástroje za vše, co hudebníkům nejen znělo, ale i za
to, co se dalo ozvučit, jak uvedl Radek Kopel v jednom z rozhovorů… různý
železa, kovy, plechy, pružiny, dřeva, umělý hmoty, sklo, vodu, kameny, mixér,
elektroniku, mikrofony, efekty, hlasy, samply, smyčky, nahrávky, poloplaybacky,
předtočený pásky a další. Útlum Napalmed po úctyhodných cca 147 (dle discogs, předpokládám,
že výčet není úplný) dal prostor pro vznik Eine Stunde Merzbauten (léta páně
2014), jejichž druhou řadovku mám právě na stole.
Deska nesoucí název kapely samotný je pokračování vyústění
cesty Napalmed, obsahuje notnou porci freejazu, kterej není hudebníkům úplně
cizí (viz. party japonskýho hosta na albu Noisax Jazzostrial Fractamental,
který vyšlo ještě pod Napalmed v roce 2008), porci nezbytnýho industriálu, ke
kterýmu vzhledem k prostředí, kde hudebníci začali tvořit, měli inspiraci na
každym rohu (sami v tomto prostředí inspiraci uvádějí, s Napalmed dokonce
vystoupili živě v Národní Technické Knihovně v rámci výstavy Střeva měst) a
noisu s uvedenými subžánry se jednoznačně pojícím.
Nejsem buhví jakej znalec daných žánrů, stejně jako jsem
nebyl vzhledem k svýmu hudebnímu zaměření ochoten ani schopen prozkoumat
veškerá zákoutí tvorby Radka Kopela, tudíž tuhle recku ber spíše jako pozvánku
do světa, kde „to“ nestojí na věcech, jako jsou rytmus, melodie nebo
harmonie.
Téměř osmdesátiminutovou nahrávku (to už je pořádná porce)
má na svědomí nejen zmíněněj Radek Kopel, ale další dva hudebníci, kteří tvoří
pevnou páteř E.S.M. K této nahrávce si přizvali hosta, jehož houslový party
prohnali efektem místy k nepoznání. Desku tvoří pět kompozic, kterym vévodí
čtyřiceti tří minutová kadence saxofónovejch tónů deroucí se skrze jádro plné
zvuků kovu. Tuhle věc z obou stran pevně svírají elektronické smyčky se
zmíněnýma zkreslenýma houslema. Nahrávku ukončují dva noisově pojatý tracky (v
jedné stopě), který ti nejspíš při vyšší hlasitosti udělaj z mozku kaši.
Cédko vyšlo pod vlastním vydavatelstvím ve dvou verzích. V
té limitovanější ještě v několika barevných variantách loga a názvu alba na
papírové pošetce, která kromě vlastního nosiče, jehož potisknutá strana přímo
vyzývá k nastražení uší, obsahuje vloženou kartu s infem o nahrávce, jejíž
provedení je stejnou hříčkou s posluchačem jako muzika samotná.
Nemáš-li strach, ponoř se do tónů mostecka, ovšem měj na
paměti, že si byl varován. Desku si dovolím i přes několik opakovaných poslechů
ponechat bez hodnocení, jelikož k němu opravdu nejsem kompetentní.
--/10
Grinch
Interpret: Eine Stunde Merzbauten
Název titulu: E.S.M.
Rok vydání: CD
Vydavatel: Napalmed
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 71:37
Počet skladeb: 99
Země původu: ČR
Žádné komentáře:
Okomentovat