Grinned - Grin And Bear It (2013)
Irská mlátička Grinned vznikla v roce 2010 jako projekt
Miroslava Petriláka fanouškům grindu známého z grupy Mincing Fury and
Guttural Clamour of Queer Decay a co je podstatnější, tak z black metalové
kapely Eternal Helcaraxe. Proč podstatnější? Protože zde se dal dohromady
s bubeníkem Kevinem Boylem a tím položili základy Grinned. Po připojení
dalších hudebníků (nejen z kapely, kde působí Kevin) se z Grinned
stala regulérní pětičlenná grind 'n' rollová mašinérie, která pod křídly BLP vypustila do
světa desku Grin And Bear It.
Z titulního coveru se zubí trošku více než je zdrávo
pošramocená tvář. Jednoduché, zeleno-černé provedení CD se základními info o
kapele, nahrávání počinu, hostujícím vokalistovi z Pigsty a přeškrtlou
notou dává jasně najevo, že se s tím pánové neserou, stejně jako
s muzikou. Čtrnáct pecek v rozmezí od sedmi vteřin do skorem čtyř minut
proložených třemi intry na dvaceti pěti minutách stopáže. Osobně nemám tyhle
„krátké“ full alba rád, ovšem alespoň to nestihne nudit. Pojďme se mrknout, jak
se s nudou vypořádá tenhle stříbrnej kotouček.
Album otevírá minutovým psycho intrem vál nesoucí název celé
kapely Grinned, který se zpočátku lehce houpe v rifech ve středním tempu,
během kterých se krátce představí dva vokalisté a řádně oba kytaráci. Víceméně
instrumentální záležitost. Dvojka B.I.F. už je regulérní prasinec, tak jak mají
fanoušci rádi a po zpěvákově odpočtu už se sype pěkně z vostra. Bubeník
klepe jako stroj, growl překřikuje scream. Na počinu je znát, že pánové nedrží
nástroje v ruce jen pár týdnů a za necelých padesát vteřin dokáží potěšit
ucho každého grindera. Trojka The Daily Grind s obdobnou stopáží neubírá
na tempu, stereotyp bezduché mlátičky válcuje kytarová hra smrdící sólíčky a
bubeník se trhá ze řetězu stejně jako vřeštící vokalista. Čtyřka Fear Factor je
o fous delší i pomalejší, zpěvák zpestřuje instrumentální jízdu dávivými
projevy, basa je krásně slyšet, nastupuje i growl a rifovačku střídá kanonáda
zakončená parádní taneční pasáží. Tak tohle nudou vskutku nesmrdí. Pětka This
Will Make Your Blood Run Cold patří k těm delším na desce a slušná
kompozice navazuje na předchozí vál. Hudebníci opravdu válí, zejména bubeník a
po necelé minutě už se zase sype. Ovšem opět to není bezduchá záležitost, ale
změny tempa, další poloha vokálu á la „US kvíkot“ a kompozice zakončená slušnou
rifovačkou dotahují třeskutý koktejl téměř k dokonalosti. Šestka Born A True
Hermaphroditz, zpočátku nenápadná, po chvíli řežba jako řemen kompletně ve
dvaceti vteřinách. Sedmička s názvem 104 se rozjíždí v US HC rytmu a
po chvíli se vrací do vyjetých kolejí celého alba. Nápaditá skladba, hráčský
um, čistý zvuk a hlavně námrd jako hovado s dvěma vokály! Tak to má být!
Téměř tři minuty ovšem nejsou jen o zběsilosti, ale i o technice. Takže nuda se
nekoná ani v polovině desky. Vál je vkusně zakončen vtípkem. Osmička Rotting
Sculptures koketuje s old skull grindcorem se zapracovanými po pár
posleších typickými Grinned prvky. Dva vokály jedou growl, bubeník má zase prim,
growly střídají screamy a změny tempa s blasfemicky působícími kytarami
songu sluší. Devítka H1N1 - Sick of Pigsty už podle názvu i intra
s kvíkajícími prasaty dává tušit, že zde právě nastupuje hostující
vokalista, kterého každý fanoušek Pigsty v kompozici neomylně pozná. Vál
se nese ve zběsilejším duchu s prostory pro „nádech“ a opět se nešetří
sypanicemi ani techničtějšími party. Vokální stránka tento dvouminutový
grindový opus s „tuberáckým“ závěrem krásně zpestřuje. Desítku Irritant
otevírají „plástevní“ bicí – jako když kapely nepochopitelně kurvily zvuk
v osmdesátkách. Basovka, tancovačka, drive i sypec, to všechno během jedné
minuty s bonusem blackovější kytary. Jedenáctka Take Care Of Business ve
formě sedmivteřinové grindcore parádičky polítne ušima posluchače jen to
hvízdne. Dvanáctka Grind Core Gangstas se svou skladbou stará o ničení
jakéhokoliv stereotypu a chytlavostí o post hitovky celého alba. Hardcore
nádech jen krásně dotahuje taneční potenciál válu. Třináctka nese název alba Grin
And Bear It a totožnou dvouminutovou stopáží, jako má předchozí vál, útočí na
posluchače grindcore rytmikou až má chuť si posluchač se zpěvákem krapet
„zaštěkat“. Je tu prostor i pro zvolnění a techniku – takže je možné si užít
všechny nástroje do sytosti. Poslední věcí na desce je nejdelší zážez No Jobs,
No Hope, No Future notně zasmrádlý punkem, který vyzívá k zběsilému
pořvávání refrénu shodného s názvem skladby i zběsilému pogu v kotli
pod live produkcí Grinned. Celý vál dochucuje sólující vřeštící kytara…punk is
not dead… No Jobs, No Hope, No Future!
Ve výsledném dojmu se jedná o velmi slušnou desku, která již
po pár posleších vykazuje jistou originalitu vytyčené cesty Grinned. Plusem
budiž také super zvuk, nápady, hráčská vyhranost i místy silná chytlavost.
Nevím, jestli lze stopáž objektivně zakomponovat do minusových měřítek.
Subjektivně ji do mínusu dávám. Pár válů by desce ještě slušelo, a pokud by
byly v podobném duchu, tak by o nudě ani tak nemohla být řeč.
8/10
Grinch
Interpret: Grinned
Název titulu: Grin And Bear It
Rok vydání: 2013
Vydavatel:Bizzare Leprous Productions
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 25:04
Počet skladeb: 14
Země původu: Irsko
Žádné komentáře:
Okomentovat