Imseti – demo 2016
„Ohledně konce deformace Koronera se Děd Všemrd spletl a zbytky Koronerových kostí už dookusovaly toulavé kočky kdesi na hřbitově v Midian... Pozůstatky KORONEROVY nedlouhé profesní dráhy od dubna léta Páně 2012 do srpna léta páně 2013 byly zvěčněny v podobě dema KORONER. Z živin vzešlých rozkladem těla KORONEROVA vzešla nová forma života v podobě znovuzjevení syna Hórova, jenž zove se IMSETI. A s ním je tady i péče o vaše játra...“ tak přesně takhle se představuje na svym profilu pražská metalová kapela Imseti, který loni vyšlo první demíčko.
Kapela Koroner s obdobnou hudební tvorbou působila mezi lety 2012 a 2013 na sklonku jejího života vylezlo demíčko. Aktuálně recenzovanej počin z roku 2016 je vlastně druhým dítětem hudebníků, kteří jsou na svejch profilech (FB a youtube) stejně strozí jak s informacema na CD samotnym.
Stříbrnej kotouček opatřenej logem kapely na tmavě zelenym pozadí najdeš v pošetce jejíž přední strana disponuje prakticky totožnou grafikou. Černou zadní stranu pošetky vyplňuje seznam skladeb, vyjmenovaná sestava kapely s nástrojovym obsazenim a zmínka o studiu, kde se nahrávalo. Užitej font se ovšem fakt blbe čte a působí lehce infantilně a pokud budeš držet pošetku v ruce, zajistý mi dáš za pravdu, že k pojetí i logu samotnýmu se vůbec nehodí.
Cédko obsahuje sedm tracků v rozmezí stopáže od tří (dvou hracího času) do půlky sedmý minuty, což je na demíčko vcelku velká porce a sám jsem zvědavej, zdali to čtverka hudebníků s tou stopáží nepřepálila. Ono udržet posluchačovu pozornost po delší čas je prostě kumšt…no uvidíme.
Než se pustim do samotný rozborky jednotlivejch válů, rád bych se zmínil o názvu kapely, protože je mi jasný, že se mezi čtenářema najdou i tací (jako já), co budou udiveně kroutit očima s myšlenkou: tvl, co je to za název kapely. No, vzhledem k tomu, že předchůdce se jmenoval Koroner, na profilech maj hudebníci fotky z pitevny a ve svejch jadrnejch a dobře odlehčenejch popiskách kapely zmiňujou často syna Horova, nedalo mi velkou práci zjistit, že se jedná o jméno staroegyptskýho pohřebního boha, kterej je jedním ze synů Hora a jeho funkce byla ochrana jater po balzamaci zemřelýho. Jatýrka pěkne putovaly do kamennýho futrálu s Imsetiho hlavou. No, takže když zajdeš s kapelou na pívec, tvoje játra budou zřejmě v dobrejch rukách. A jestli budou v dobrejch rukách tvoje uši při poslechu demíčka, se poď mrknout teď.
Zvuk vzniknul v pražskym studiu Hostivař, kde nahrávaly skvělý bandy, jako např. Contrastic, Ingrowing nebo Lykathea Aflame. Víc myslim, že není potřeba ke zvuku dodávat. Ostatně jej ihned ohodnotíš při poslechu titulní skladby „Imseti“, kde borci ukazujou, že nedržej nástroje v ruce poprvý v životě. Druhá kytara je využitá smysluplně, melodický linky zdárně střídaj kytarový rify, jen se nemůžu ubránit dojmu, že téměř šest a půl minuty je na tuhle kompozici prostě hodně. Text v češtině, což vždy vítám, není sice moc obsáhlej, ovšem určitě by si zasloužil spolu s ostatníma vytisknout na kus papíru a přiložit jej do pošetky. Ve vokální práci slyšim chvilkama Törr, chvilkama mě dere uši křečovitý cpaní slov do hudební náplně, ovšem žádná trága to rozhodně není. Škoda jen, že hudebníci víc nepracovali s atmosférou, kterou nastínili v úvodu tracku a krapet se s ní zaobíraly zhruba v polovině kompozice. Ve „Spadaném listí“, který je ještě o deset vteřinek delší, se s atmosférou, jejíž potenciál nebyl naplňenej v titulce, pracuje už líp. Minimálně kytary ji teda budujou solidně, stejně tak v polovině tracku sólovka zdárně kouzlí. Refrén disponuje dostatečnou chytlavostí a tady můžu říct, že tenhle válec borci opravdu utáhli. Žádnej stereotyp, ale nápady, melodika, atmoška a poctivá pestrá muzikantská práce.
„Tvoje kůže“ klesá na polovinu stopáže a bohužel dostávám to, čeho jsem se původně bál a co lehoučce vystrčilo růžky v prvnim tracku…agropachuť…nejen po hudební, ale i po textový stránce. Hudebníci tohle sice částečně sklepávaj nějakou tou hudební parádičkou, opakovanym kytarovym motivem, sólíčkem a prací s basovkou, ale prostě je to tam a vévodí tomu primitivní bicí sestava. Čtyřku „My Promise“ si Imseti zkusili v angličtině, což sice nebyl úplně nejšťastnější nápad, ovšem agro ustoupilo a zpomalení ze středních temp ve druhý třetině válce a hutný rifovačky vrátily kapelu pro mě do hry. Hardcorově pojatá „Modrá krev“ ukazuje, že třetí válec byl „pouze“ slabou chvilkou, jelikož zde hudebníci solidně pracujou nejen s HC úderností, ale i lehkou disharmoničností, což výborně sedí k textový náplni. Zpěvák ukazuje další polohy vokálu a kapela samotná ukazuje, že se nebojej sestavit tracky různýho kalibru, což rozhodně eliminuje nástup nudy při poslechu desek delších stopáží.
Předposlední válec „Probíjím se“ nabízí vskutku bohatou hudební kompozici (počátečný atmosféra přechází do blackened kytar, pak trocha techniky a na závěr mocný rify), ovšem poloha užitýho vokálu působí jako jedna velká křeč…refrén je s odpuštěním tragédie…škoda. Závěrečná a nejkratší věc „Balkán“ je našláplá pecka nepostrádající muzikantskej um, vokál do muziky sedí a kepela se překvapivě tasí se sociálně kritickym textem. Vše dokreslujou výborný kytarový linky.
Závěrečný kopání hrobu je doufám pro několik nepovedeností na týhle desce. V celkovym dojmu bych Imseti nemohl udělit víc než velmi mírnej nadprůměr, což je škoda, protože pokud by sis poslech jen vybraný vály, byl bys fakt spokojenej. Proto jsem se nakonec rozhodl pro takhle podrobnou recku, kde sice nasekám víc hrubek, ale chtěl jsem ti přiblížit, že hudebníci maj vskutku co nabídnout, maj nápady, uměj hrát a nebojej se v mezích normy experimentovat.
Grinch
Interpret: Imseti
Název titulu: demo 2016
Rok vydání: 2016
Vydavatel: samovydání
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 33:00
Počet skladeb: 7
Země původu: ČR (Praha)
Web: bandzone.cz/imseti, facebook.com/imseti.band
Žádné komentáře:
Okomentovat