Tříčlenná maďarská úderka vrhla na světlo světa po čtyřech demonahrávkách (první z nich vyšlo již v roce 2008) konečně full album. Jedná se o směs brutal deathu a grindu v podobě devatenácti zářezů maximálně do dvou minut stopáže. Jednotlivé songy se oproti demosnímkům podstatně zkrátily, stejně jako se smrskla sestava kapely. Původního basáka nahradil stávající kytarista, který tedy na nahrávce obstarává všechny struny. Obal není nijak objevný – jak v lese odklidit mrtvolu – ale zato barevně slušně vyvedený a pasuje jak k brutal deathové, tak grindové stránce kapely…někde se dokonce uvádí, že to „smrdí“ i gore grindem. Zmíněným gore táhnou hlavně texty, což je každému, kdo se podívá na soupisku zařezů jasné…co tam ovšem dělá cover od Marduk, tak to netuším.
Celou cca půlhodinovou šílenost otevírá vál s názvem Butchered Fetus, ve kterém se kapela představuje po krátkém hororovém intru v obou zmíněných polohách - grindové klepanice podpořené kytarovým běsněním střídají death metalové rifovačky podpořené brutal growlingem, jež občas přechází do dávivého screamu. Poslouchá se to celkem fajně. Dvojka Easy Insert už to pálí bez intra a o poznání grindověji, bubeník zřejmě už propotil triko, takže ubírá na tempu a nastupují opět parádní houpačky, během kterých si zpěvák hraje s frázováním a jde mu to. Trojka Psycho Father je grindovka jak z praku, nejkratší vál otevřený basovou linkou šlape každému grind fandovi na krk. Ovšem i zde hudebníci dokaží na chvilku zvolnit a vokální rozmanitost je super…Psycho Father! Čtyřka Urine Fetishist mě trošku odrazuje zaběhnutými klišé „agro“ death metalistů, ale grindové pasáže a dost prostoru pro sólovější poslech jednotlivých nástrojů vše vynahrazují. Pětka Love Dug Grave se řadí k nejdelším na desce. Pomalý death metalový nástup střídá bubenická pumelenice, která s jednou nepatrnou pauzičkou doklepává za doprovodu vskutku běsnících kytar celý vál. Vokální stránka si drží svůj příjemný standart a i přes jistou jednotvárnost desky se to stále poslouchá příjemně. Šestka Addiction Kills má správné grindové koule a death metalová stránka evokuje kytarovou hrou švédské kapely…za tak málo času, tolik radosti. Sedmičku Lord of my Son řadím mezi nejsvětlejší místa desky - parádní nástup, dávivý vokál, super klepanice, growling až z paty a hlavně rify, které si člověk s chutí několikrát poslechne znovu. Osmička Sex with Pets je naštěstí opět kompozičně vystavěna trošku jinak, takže stereotypnost ustupuje a nastupuje super kloubení zakomponování vokálu do další zdařilé death-grindové libovky…refrén je sakra chytlavý a z hlavy jej posluchač nejspíš nějaký čas nedostane. Devítka Slow Torture začíná vskutku „slow“, nástroje jsou krásně čitelné a basovkou nestartuje nic jiného, než další pumelenice s několika skočnými momenty. Pomalá tortura je také podpořena ještě dalšími pomalými pasážemi a hlavně extra growlem. Co by to byla za gore lyriku bez nějakých zombies, které přichází v desátém stejnojmenném válu, který disponuje krom parádní skladby songu i dalším parádním refrénem v podobě screamu „zombies“. Kytarová hra super, konečně krom basy předvádí trošku sólovější práci i kytara. V celkovém souhrnu je desítka dalším extra vydařeným místem na albu. Jedenáctka Freak of Nature dávno za polovinou desky nabízí opět trošku pomalejších pasaží, které ovšem ani zde nevydrží kolíbat posluchačovy sluchovody příliš dlouho, sypanice zde prostě vedou. Skladba disponuje slušným rifem a super vokálním projevem včetně již zmíněného frázování. Dvanáctka Raped má zase trošku pachuť „agro“ death metalu, ale evokace Haemorrhage (nevím, jestli více rytmikou či určitými vokálními polohami) mi vylepšuje chuť. Spicy Human Flesh je šťastným třináctým zářezem s lehkým crust nástupem, který stejně jako většina kompozic hodlá posluchači vyrazit duši z těla…což se víceméně zatím daří. Kombinace bicí basa je zde vskutku vražedná, stejně jako u nástupu dalšího válu Cut into Pieces, který navíc disponuje ještě parádní kytarou. Sype se zase jak o život a mezitím mají jednotlivé nástroje krapet prostoru pro sólovější běsnění. Dalším bonusem je nasranější poloha vokálu, která se střídá s growlingem. Patnáctka Afterlife in this Life má feeling demo nahrávek (ovšem s kvalitním zvukem), které se ve zkrácených verzích vyskytují na albu – jedná se o demo Gorethopedics z roku 2009 a promo z roku 2012. Je to více do death metalu a příjemně to celou desku obohacuje, stejně jako následující zářez Swarm of the Dead s natahovanými growly. Má to náboj jako hrom. Sedmnáctka Them je vskutku třešničkou na výše popsaném – basovka s bicími předvádějí divy, vokál i kytara na úrovni a stereotyp je rázem fuč. Nasranost vokálu i parádičky jednolivých nástrojů pokračují i v poslední (vyjma coveru) skladbě desky Smash Him, kde se krom bubenické jízdy ještě rifuje o sto šest. Příznivce slamu zajisté potěší drobné koketování s tímto stylem. Poslední stopou na desce je Panzer Division Marduk, víc k tomu nemám co napsat.
Slušný a čistý zvuk. Vydařené kloubení death metalu s grindovými a grindcore pasážemi. Pro někoho lákavá gore lyrika. Velmi slušný vokální projev s občasnými chytlavými refrény. Kratší skladby s celkovou optimální stopáží včas zažehnávající stereotyp. Agro pachuť vždy vyvrácena grindovými parádičkami. Obohacující zlom ke konci alba a řada další kladů, které by se zajisté ještě našly. Toto vše stojí proti sice slušné, ale nijak zvlášť objevné produkci trojice Limb for a Limb. Každý nechť si body za toto srazí dle svého vkusu.
7,5/10
Grinch
Interpret: Limb for a Limb
Název titulu: Aberration Complete
Rok vydání: 2013
Vydavatel: Terranis Productions
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 33:57
Počet skladeb: 19
Země původu: Maďarsko
Web: facebook.com/limbforalimb,
Žádné komentáře:
Okomentovat