Mordum – And What Is The Truth? (2017)
Koník se svým labelem Support Underground tasí na scénu
smrtícího kovu další slovenskej death metalovej trumf. Takže zbystři, jelikož
po košických Disconsolate tě přicházejí od uvedenýho labelu rozdrtit na prach
bratislavští Mordum.
Tahle kapela byla pro mě jednou velkou neznámou a to i přes
skutečnost, že letos fungujou už dvacátým šestým rokem. Od roku 1991 vydali po
dvou demáčích, jejichž jména zapomněl i čas, demo „Systems“. Tahle osmiskladbová
kazeta, ze který můžeš ochutnat na bandzone profilu kapely spatřila světlo
světa v roce 1995. Po nějaký době ovšem kapelu po jejím rozpadu a
znovuzrození na základě neshod jednotlivejch hudebníků postihla další
komplikace v podobě zdravotních problémů bubeníka. Právě tyhle dvě
události dle samotný kapely stály za více než dvacetiletou prodlevou mezi
nahrávkou „Systems“ a letošním počinem „And What Is The Truth?“. Pokud máš
zájem zabřednout do historie Mordum poněkud hlouběji, opět tě odkazuju na bandzone,
kde je sepsaný poměrně obsáhlý pojednání a nebo si rovnou pořiď knihu z pera
basáka s názvem „Please no disco tonight“. Knihu stejně jako CD seženeš
samo u Support Underground.
Nahrávka „And What Is The Truth?“ vyšla u labelu tradičně na
stříbrnym kotoučku, ovšem tentokráte ne ve formě digipacku, což rozhodně vítám.
Zdali se album dočká LP verze, se necháme překvapit. Standardní CD krabička
krom vlastního nosiče ukrejvá i graficky dobře zmáknutej booklet
s kompletní textovou přílohou deseti tracků, který na nahrávce najdeš.
Nechybí ani fotky hudebníků ani info o nahrávce. Ucelenej koncept dotváří
grafický prvky tématicky spajtý s jednotlivýma textama prolínající se s fotkama
jednotlivejch hudebníků. Neveselou lyrickou náplň předestírají nejen samotný
názvy skladeb, ale i krvavý cákance a oldskullově laděnej titulní cover, kterej
už tě naplno připraví na samotnou hudební náplň, kde i přes pořádnou porci
brutality hraje stará škola prim.
Na ploše více než čtyř desítek minut dostaneš deset tracků
s téměř rovnoměrně rozloženou stopáží. Úvodní štych „God Saves Only Queen“
zahajuje démonický intro, který tě dostatečně připraví na nekompromisní nářez
bicích, dvou kytar, basy, brutálněji usazenýho growlingu a nenávistnýho
screamu. Track se žene zběsile vpřed a krom brutálního death metalu nabízí i
prvky z dalších extrémních odnoží…grindový postupy jsou patrný na první
poslech. I přes větší důraz na brutalitu kompozice tasí hudebníci nějakou tu
kytarovou sólovou práci, která je decentně oživujícím prvkem v záplavě kytarových
rifů a dusotu bicí baterie. Čitelnost jednotlivejch nástrojů je na dobrý úrovni
stejně jako celkovej zvuk nahrávky. Borci, který si nahrávku od A do
Z upekli sami, odvedli na tomhle poctivej kus práce. Stejně jako úvodní
track je i titulka „And What Is The Truth?“ textově namířená na věci, který
hudebníky evidentně serou a stejně jako až na jednu výjimku obsahuje tématicky
laděný intro. Intro neužírá moc stopáže, tudíž je prostor v podobě čtyřech
minut na daleko bohatší kompozici než skýtal úvodní vál. Titulka stojí na
mocnejch rifech, který ti budou evokovat nejednu „kultovku“ na extrémní scéně.
Blackened složku věci postrkujou dopředu lehce disha kytary či efektně vložený
údery zvonu, kytarový sólíčka vzdávají hold legendám death metalovýho ranku a
dočkáš se i takových těch kytar á la Cannibal Corpse. Hrdelní projevy lahodí
uchu a jejich zřejmě nahólovaný koncovky vyvolávaj jemný mrazení v zádech
ostatně stejně jako uvedený zvony, který tě v samém zavěru doprovodí až
k úvodním tónům třetího a opět neveselýho štychu „Dictators“ čpícího opět špetkou
grindu. Track má na svym startu poměrně vostrej tah na branku, kterej následně
střídá s další mohutnou rifovačkou a samo i mohutnýma vokálama. Bubeník se
přetahuje s kytaristama, kdo předvede větší parádu. U mě tenhle poměrně
vyrovnanej souboj vyhrály plačtivý kytary do kompozice pasující jako prdel na
hrnec. Samo opět nechybí zlověstnost. Od boha a diktátorů kapela přechází k
novodobejm tématům a ve čtvrtym zářezu „Rise Of The Drones“ nechává drony
odhalit tvůj strach. Kytaristi pokračujou v úročení let dřiny, bubeník
předvádí parádní práci zejména v refrénových pasážích, který jsou oslazený
zvuky „Skynetu“. Před očima mi skáče řada oblíbenejch kapel od Krabathoru přes
Sepulturu či Deicide až k Antigamě (abys měl představu) a rochnim si
v tomhle marastu až po uši. První polovinu nahrávky uzavírá rovněž problém
moderní doby a to digitalizace ve formě skladby „The Process Of Digitizing“.
Skladba disponuje opět zdařilou kompozicí a máš možnost se přesvědčit, že
kapela nešperkuje skladby nejen tematickýma intrama, ale i tematickým stylem
hry, kterej ruku v ruce s kompozičnim umem tvoří ksicht každýho
tracku. Asi není potřeba dodávat, že i tahle věc obsahuje notnou dávku
technický hry.
Druhou půlku desky otevírá opět útok démonů a „The Magick
Substance“ nabízí další podobu brutality jménem Mordum. Leckdo by předchozíma
pěti trackama uzavřel jedno dvacetiminutový fullko, Bratislava ovšem tasí další
želízko v ohni, který rozhodně nedává prostor nudě. Střednětempý death
s odérem hniloby plynule přechází do další porce techniky a ostřejších
temp čerpajících z dalších žánrů. Při vyšší hlasitosti s přehledem
nastává kýžený devastační účinek na posluchače, který ovšem může být během
prvních poslechů mírně trhán řadou zvratů, který dosednou do noty posluchače po
dostatečnym vstřebání materiálu. „ Lord Of War Or Peacemaker“ chrlí další
hektolitry nenávisti a kytary opět nabírají zlověstný sound, vokalista předvádí
nekompromisní diktát, jehož hudební doprod disponuje poměrně vysokym oktanovym
číslem…celej track se žene zběsile vpřed a věř, že nebudeš mít čas vydechnout,
jelikož sólová kytarová práce tempo ani údernost válu rozhodně nebrzdí. Osmej
štych „ Poverty“ nevybočuje nijak
z nastolený vostře dávkovaný brutality, ovšem řadou užitejch prvků
z thrashe či blacku se jedná opět o skladbu, kterou si zapamatuješ a která
rozhodně nezapadne jako nezajímavej kousek z celku…pro mě čirá zloba a
začínám mít čím dál větší problém vypíchnout nejsilnější kousky alba, jelikož
všechny tracky mají svoje kouzlo, nápady, notnou dávku poutavosti a dostatečnou
porci originality. Fanatismus si bere na paškál předposlední stejnojmenná věc
složená z trademarků Mordum (mohu-li to tak nazvat) disponující velmi
znepokojivě znějícíma kytarami a sadou libově znějících natahovaných
growlů…tohle fakt není Láďa hruška, dneska vaří Jamie Oliver. Závěrečnej track
„The Darkness Of Altars“ zasazuje další ránu všem modloslužebníkům a za pomoci
zhudebněný démoničnosti (vokály sou echt a ve spojení s vloženou
psychedelickou kytarou je to síla) se kruh jménem Mordum uzavírá.
Jako Mordum upekli velmi vydařenou nahrávku žánrově patřící
do ranku smrtícího kovu. Ovšem s ohledem na slyšené nelze hudebníky
označit za škatulkáře, jelikož death metal předvedli v několika variantách
(stará škola, Amerika, i technika) a díky vkusně zakomponovaným dalším žánrům
extrémní muziky dokázali s přehledem utáhnout stopáž delší než čtyřicet
minut. Další klady spatřuju v přístupu tvoření vlastní nahrávky a to nejen
ve fromě DIY, ale i v rámci detailní propracovanosti muziky s lyrikou
i grafikou. S ohledem na můj osobní hudební záběr si konkrétně
z death metalu dost vybírám a na rovinu řikám, že tuhle desku si s chutí pustim znova a to
samý doporučuju tobě.
9/10
Grinch
Interpret: Mordum
Název titulu: And What Is The Truth?
Rok vydání: 2017
Vydavatel: DIY / Support Underground
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 41:30
Počet skladeb: 10
Země původu: Slovensko
Žádné komentáře:
Okomentovat