Obscene extreme 2013

Obsecene Extreme 2013

Na trutnovské bojiště se mi povedlo dorazit až ve čtvrtek dopoledne, takže jsem propásl tradiční Freak Fest i letošní nejspíš velice zajímavý doomový start s veličinami žánru EVOKEN, ESOTERIC, HOODED MENACE. Proklamovaná těžkotonážnost se konala s různými ohlasy – někdo byl spokojen, na někoho to bylo pomalé – osobně soudit nemůžu. Freak Fest proběhl opět v řadě disciplin v duchu obscene extreme (jízda v popelnici či popíjení slané vody). Festival stojí na pevných základech freak-friendly, které byly letos opět dodrženy a podtrženy tím, že jakýkoliv „narušitel“, který se o letošním freak festu moc „friendly“ neprojevoval, prostě v areálu tolerován nebude – přestřižení pásky, jasný signál k odchodu, provedl sám Čurby. 

Pro návštěvníky byly letos krom doom festu připraveny i další novinky. Ať už v podobě mobilní aplikace (info o kapelách, mapa areálu, hrací časy a další), kterou jsem vyzkoušel a až na to, že to žralo baterku, byla velmi povedená, tak nová sada kelímků, které ač měly krásný design z posteru či velmi oblíbený goregrindový banán, postrádaly ouško na zavěšení. Goregrindový banán se objevil i nad stagí, jež byla opět ozvučena systémem L-Acoustics K1 a vybavena velkoplošnou obrazovkou, která krom záběrů z pódia pro zadní řady areálu Bojiště přenášela i spoustu různých šíleností. 

Jako první to během čtvrtečního šílenství v podobě patnácti setů doplněných na konci Hell Show rozbalili domácí SMASHING DUMPLINGS, kteří svou salvu grindových knedlíkových válů obohatili v rámci vystoupení na OEF o tofu knedlík. Zvuk byl parádní a pod pódiem zuřil circle pit. Čtveřice hudebníků předvedla slušnou grindovou šou plnou sypaček i houpavých rytmů a na to, že dnešek startovali, dokázali řadu fanoušků přivést do varu. Kromě tofu knedlíku věnovali Čurbymu i jako celá řádka následujících kapel přání k narozeninám a zakomponovali do jednoho z válů název festivalu.

Poté to pod goregrindovým banánem rozbalila powerviolence čtyřka z Itálie APE UNIT. Klasická sestava basa, kytara, bicí a zpěv nabídla fanouškům krátké, hlasité a lehce disharmonické vály podpořené screamem, growlem i punkhardcore vokálem. Vzduchem lítalo pivo a na pódiu už se to sem tam mihlo nějakým maniakem. Kapela předvedla slušný set plný hutnosti i zběsilých výpadů. Bohužel disharmoničnost mi zde vyloženě vadila. Punkový feeling byl fajn a celkové uvolněné pojetí vystoupení jakbysmet. 

MÖRKHIMMEL, další domácí kapela, kterou jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. S prvními tóny prvního bolestivého fláku této pětičlenné úderky se obloha zatáhla a nebe začalo plakat. Kapela má na nahrávkách neskutečnou sílu, kterou dokázala přenést i na pódium. Refrén „oblaka kouře“ zněl doslova zlověstně, ostatně jako celý set plný delších, leč poutavých válů. Střední tempo, dvě kytary a kurevská porce utrpení. Kapela si střihla i novou věc s názvem „Zima“, která hudebně parádně navazovala na album Zloskřivec. Během vystoupení se dost rozpršelo, ale řadu nadšených fans to od pódia nevyhnalo. Pro mě jedno z nej vystoupení dne!

Bojiště začalo chrastit a Španělsko znělo švédsky. Pětice death metalistů ze Španělska GRAVEYARD rozjela zatraceně chytlavý death metal se spoustou pomalejších valivých poloh podpořený dvěma kytarami, který přilákal pod pódium řadu dalších fans vybavených pláštěnkami – déšť stále neustával. Osobně mě dost vadí „bubáckost“ řady death metalových spolků, ovšem takovejhle old skullek to je jiný kafe. Delší leč nenudící fláky s kytarovými vyhrávkami a slušným zpěvem, do kterého se občas zapojil i jeden drtič strun, nemohl nikoho urazit – spíše potěšit. 

Další domací úderkou byli PERFECITIZIEN. Progresivnější grindové trio ostřílených hudebníků rozjelo hudebně velmi pestrou rubanici ve složení řezavá, rifující i vřeštící kytara, bubenická schizofrenní kanonáda a vokální šílenství o několika chodech v podobě growlu i screamu, jež přecházel až do řevu šílence. Jejich vystoupení mě nijak neoslovilo a celé jsem jej ani neviděl, ovšem slušná řada fanoušků ocenila vskutku technicky extrémní set, který ve spojení s dnešním zvukem dozajista představoval pro vyznavače podobné tvorby parádní hudební zážitek. 

Progrese předchozím setem dnes zdaleka nekončila, protože se na pódiu do toho pořádně opřela polská ANTIGAMA. Tahle čtyřka hudebníků po trochu pomalejším úvodu se samply rozjela grindcore smršť proloženou technickými, místy až chaotickými prvky. Grindcore řev se u zpěváka střídal s výjimečně čistějšími polohami a zejména na začátku setu si občas přiběhl zpoza pódia zařvat další zpěvák. Set kapely byl protkán i zajímavými rifovačkami a občas nějakým tím samplem. Pro mě ve výsledném dojmu bohužel lehčí zklamání. 

Na řadu přišla opět troška old skullu v podání německých CHAPEL OF DISEASE. Thrashově znějící death metal se zabijáckou basovkou a sólující kytarou byl vskutku prdel nakopávající. Zpěvák a kytarista v jedné osobě dral ze svého hrdla syrový growl a kapela svůj set prokládala melodičtějšími pasážemi i valivými party. Hodně slušný hudební zážitek prakticky pro mě od neznámé hudební kapely. Řada fans si zřejmě trochu natáhla krční svalstvo, protože vlasy se házelo nejen na pódiu, ale i pod pódiem. 

Po mixu deathu a thrashe čekal návštěvníky festu mix deathu a crustu v podání švédských USURPRESS. Pomalé death pasáže střídaly crustové rytmy s místy vřeštící kytarou. Stejně tak se střídal growl s hrubším screamem i čistým hlasovým projevem. Hudebnické parádičky bohužel spíše unavovaly, než zpestřovaly. Ovšem nepršelo, takže bahenní paření pod pódiem jelo na plný obrátky, sem tam si někdo skočil z pódia, aby měli zdravotníci koho zašívat (ve stanu zdravotníků jsem se byl podívat, dnes se celkově šilo dvakrát). Set nebyl zdaleka vůbec špatný, ale po dnešních všech vystoupeních působil únavně. 

Jako svěží vítr na mě zapůsobilo vystoupení kanadských grindcore úderníků FUCK THE FACTS, které sice také smrdělo progresí, ale vyloženě mě posadilo na prdel. Zpěvačka, která se nebála do mikráku pořádně zařvat podpořená growlem kytaristy předvedla neskutečné hlasivkové inferno. Pozadu za ní nezůstali ani ostatní, co se týče energie, hry na jednotlivé nástroje, sestavení setu i kompozice jednotlivých válů. Vkusné vyhrávky, utlumení tempa s mluveným projevem, aby poté fanoušek dostal hudební kopanec do ksichtu. Technika, rychlost, poutavost, nejlepší set dne a jeden z nejlepších setů celého letošního ročníku OEF!

Jako další nastupovali na pódium opět domácí, a to FLESHLESS, kteří si na OEF připravili set složený z válů, které vyšly právě pod hlavičkou OE. Klasický nástup na intro v rámci vystoupení k výročí dvaceti let existence, roll-upy s bohem drcení, který hrozivě shlížel s kladivem v pařátech z pódia mezi fans. Víceméně jsem věděl, co mě čeká – technická, místy melodická, ovšem stále dostatečně grindující palba vysoké jakosti – takže vzhledem k frekvenci koncertů Fleshless v poslední době jsem si nechal jejich set ujít.

Opět česká a zřejmě dnes velmi očekávaná formace AHUMADO GRANUJO rozjela nekompromisní goregrind, který přilákal nejen pod pódium, ale i na pódium řadu grinderů v maskách, převlecích či jiných šílenostech. Na pódiu bylo chvilkami několikanásobně víc roztancovaných maniaků než hudebníků, všichni hltali nesmrtelné fláky, jako byly Absťák či Kundí sliz, které čtveřice hudebníků prala pod tlakem do nadšeného publika. Osobně jsem od setu této legendy čekal více, ovšem i tak velice slušná jízda proložená nějakým tím elektronickým intrem. Mimo to na pódium dnes poprvé vyskočili první naháči a kotel byl opravdu extrémní.

O trošku agresivního death metalu se postarali nezmaři žánru DESECRATION z Walesu. Nástup na intro dával tušit, že to bude palba a taky byla. Kulomet bicích podpořený basovkou a kytarou doslova sekal vzduch. Kapela nabídla fanouškům během setu několik CD zdarma, pro které si zájemci vyskočili na pódium. Tři hudebníci a tolik hluku – moc jsem nečekal a dostal super dravý set plný sypaček, parádní kytarové hry a brutálních vokálů. Pro mě rozhodně velké a velmi příjemné překvapení.

Po death metalové řezničině přišla na řadu troška špinavého rock n rollu v podání očekávaných MALIGNANT TUMOUR. Osobně mě tenhle zvláštní hudební mišmaš absolutně nebaví a ani na OEF nebavil. Patřil jsem ovšem k menšině a většina maniaků si vystoupení téhle grupy parádně užívala. Solidní kotel, spousta skokanů, spousta pořvávačů, kteří si s Bilosem a jeho kumpány z plnejch plic dali chytlavé refrény jednotlivých skladeb u publika zatraceně úspěšného setu věnovaného s přáním k narozeninám Čurbymu. Set byl složen samozřejmě z úspěšných a prověřených pecek. 

Více než polovina setu byla k dispozici pro omrknutí sektoru s distry, kterých bylo opět požehnaně. Vybírat bylo opravdu z čeho - LP, CD, DVD i mé oblíbené kazety. Krom nosičů samozřejmě také paleta nášivek, triček, mikin, kšiltovek, tašek a všeho možného. Fans si v metal marketu mohli zakoupit také masky či rovnou kytary, aby si mohli v kempu střihnout nějakej špinavej grind s kapelou, která tam opět hrála stejně jako loni. Grind market u brány opět nabízel merch festivalu včetně triček Napalm Death v rámci společné charitativní akce kapely a Obscene Extreme s výtěžkem pro Lékaře bez hranic (stejně jako loni Nasum). V grind marketu stejně jako kolem pódia posedávali lidé z kapel se svým merchem. 

Po rock n rollu přišlo na řadu trošku poctivého hardcoru v podání NEGATIVE APPROACH. Tahle partička z Detroitu byla pro mě dnešním největším očekáváním a můžu s čistým svědomím napsat, že nezklamala. Dva nařachané vokály zpěváka a basáka, hardcore punková řežba na bicí a řezavá kytara. Žádné parádičky, žádné kudrlinky, ale poctivá nekompromisní rytmická mlátička, kterou ocenili fans celkem slušným kotlem. Vzduchem lítala piva a do davu skočil opakovaně i goregrindový banán. Celkově se jednalo o střední až rychlejší tempa, ale kdo byl Ready to fight, nemohl být zklamaný. 

Poslední dnešní hudební vystoupení před závěrečnou Hell Show obstarali death metaloví CRYPTOPSY, jejichž hudba se mě vždy dotkla jen okrajově. Na živo se mě bohužel nedotkla vůbec. Evidentně zatraceně zdatní hudebníci rozbalili svou technickou death metalovou hodinovou šou, kterou řada fans značně ocenila, já však raději volil odpočinek před zítřejším kapelovým maratonem. 

Report z následujícího dne bude co nevidět následovat, stejně jako foto report. Fotky ze čtvrteční přehlídky kapel i areálu si můžete prohlédnout zde.

Páteční ráno bylo dle očekávání samozřejmě krušné, ale první kapely byly stejně jako loni velice lákavé. Na benzinkách poblíž areálu bylo živo, těžko rozlišit, jestli se ještě pařilo ze čtvrtka anebo se jelo nanovo. Každopádně snídaní pro masožravce bylo dost. Po kofeinové vzpruze jsem vyrazil do areálu, kde už po pódiu pobíhali členové první dnešní hlučné formace.

CONTROLLED EXISTENCE dostáli slibům ve festivalové brožurce a předvedli výborný set v duchu krátký, hlasitý a rychlý. Čtveřice hudebníků v čele se zpěvačkou předvedla super grindcore pumelenici s prvky fastcore a power violence s luxusní cover verzí. Bubeník se zřejmě rozhodl, že vyklepe ospalce ze stanů, protože to byl vskutku kulomet, kytarová hra nezůstávala co se týče kvality pozadu a zpěvačka kromě libového štěkotu nabídla i několikrát solidní growling. Set sršel i přes časné festivalové hodiny energií a přilákal celkem dost lidí. Prostě přivstat si se vyplatilo.

Protože bylo zřejmě potřeba všechny probrat, tak se pokračovalo se stejnou rychlostí, kterou obstarala trojčlenná mlátička z Rakouska SIX-CORE. Tahle trojka v čele s vřeštícím kytarářem mě zpočátku moc nebrala. Jen samá sypačka. Poté jejich set nabral trošku zábavnější nádech formou těžkotonážních rifů, které s rychlými výpady krásně kontrastovaly, a já se začal královsky bavit. Technika, nápady, kurdské rify…přivstat se dnes rozhodně vyplatilo a areál se začínal postupně zaplňovat.

Rakušany na pódiu vystřídala opět česká formace HIBAKUSHA, která už to díky změnám v sestavě (příchod lidí z rozpadnuvších se Tupak Amaru) neřezala tak nezřízeně. Obě výše zmíněné kapely mám rád, takže jsem byl celkem zvědav, co z toho vyjde. Spojením crust grindové palby a hardcore punkové muziky znělo velmi slušně a nabídlo fans pestřejší hudební zážitek formou melodičtějších linek (hrálo se na dvě kytary) vkusně zakomponovaných do jinak stále solidního prasopalu. Hibakushe prostě slušely jak rychlé kousky s třemi vokály (do zpěvu se zapojila i příchozí kytaristka z Tupak Amaru), tak punk hardcorové pecky s čistějšími zpěvy ve stylu starého dobrého anarcho punku.

Po vážnějších tématech, o kterých byly předešlé tři kapely, nastoupila čínská sranda grind kapela CAVE HAD ROD a rozjela to vskutku v duchu Gronibardu. Čtyři hudebníci nastoupili na tradiční čínskou hudbu a poté rozjeli přes krvavé vložky pravou gore grindovou hopsanici s growlem, ječáky a v duchu zdravého nadhledu i dalšími skřeky zpěváka v dámských šatech. Prostor pod pódiem se začal zaplňovat a proběhla první dnešní pořádná tancovačka včetně skokanů v převlecích. Kapelu z Číny člověk nevidí každý den a pokud se povznesl nad to, že se jednalo opravdu jen o srandu bez obřího hudebního potenciálu, tak si set užil jako já. Samozřejmě přišel na řadu i cover od zmiňovaných Gronibard.

Dost bylo legrace a na řadu přišla opět údernější banda. Jednalo se o francouzskou pětici RATBOMB, která naprala do obecenstva nekompromisní grindcore střihlý punkem. Tenhle válec musel vzbudit i poslední opozdilce. Mega brutal palba podpořená čtyřmi vokály, které sice neštěkaly najednou, ale i tak síla. Z podia se skákalo o sto šest. Zpěvák sice hecoval publikum, ale to ani moc nemusel, protože jejich set byl bombastický, rychlý, agresivní a neskutečně živelný. Po včerejších Fuck the Facts další kapela, která mě posadila na prdel!

Pomatené bicí, krkolomná kytara a schizofrenní řev – toť technická úderka z Londýna OBLIVIONIZED. Energické leč na poslech trošku náročnější vystoupení.  Tahle trojice mě nijak extra neuchvátila.

V krkolomné jízdě pokračovala i další úderka, tentokráte z Francie a ve stejném nástrojovém obsazení (bicí, kytara a řev). Jednalo se o DEPARTMENT OF CORRECTION. Nebylo to sice tolik pomatené, jak předchozí set, ale pořád to trhalo uši. Zpěvák štěkal do dvou mikrofonů pod kanonádou bicích, které sem tam střihly poslouchatelný rytmus. Kytarová hra kromě schizofrenních strunových onanií byla poslouchatelná, ale výsledný dojem byl velmi slabý. Pro mě to nezachránil ani vyvedený cover melodie ze Star Wars.

Po zběsilých jízdách nastoupili irští COLDWAR. Tempo u pětice hudebníků v čele s kompletně potetovaným frontmanem rapidně kleslo a hrálo se převážně v tempech středních. Mix crustu a death metalu byl po předchozích kapelách zpočátku velmi osvěžující, ovšem po několika delších skladbách to začala být lehce nuda, a to i přes zajímavou kytarovou hru, kterou obstarávali hned kytary dvě. Kapela, zejména frontman (táhlý špinavý growling) na mě působili neuvěřitelně zpomaleným dojmem, což nejspíš měly na svědomí částečně i předchozí sety. Sem tam sice proběhla rychlejší pasáž, ale celkově to bylo prostě pomalé až moc. Konec, kdy zpěvák bez jediného gesta odešel, a kapela dohrála, jsem teda vůbec nepochopil.

Další kapela ze Států STRONG INTENTION mě vrátila hodně rychle do tempa. Tři hudebníci rozjeli zatraceně špinavý hardcore, který sice neměl úplně zběsilé tempo, ale sypalo se velmi slušně. Rif střídal rif, bubeník to nakopnul a hardcorový zpěv kytaristy a zpěváka v jedné osobě měl neskutečný drive. Pro mě dnes zatím druhá nejlepší kapela. Vystoupení i na daný žánr bylo celkem pestré a obsahovalo několik parádiček na jednotlivé nástroje. Hudebníci působili všelijak jen ne staticky a mávali svými instrumenty stejně rychle, jako střídali tempa. Prostě a jednoduše paráda.

Poté přišli na řadu italští death metalisté NATRON, které jsem vzhledem k hladu a přesycenosti hudbou slyšel pouze při pobíhání po areálu a jeho blízkém okolí pro uspokojení životní potřeb. Tahle čtyřka v klasické sestavě basa, kytara, bicí a zpěv to vzala někde mezi technickým a old skull death metalem s klasickým growlem a nějakou tou kytarovou blasfemií.

Stejně tak jsem nucen přiblížit čtenářům další death metalový spolek, zde se jednalo o brutal death z Británie jménem CREPITATION. Pětice řezníků svůj „kvíkot“ rozbalila na dnes již kultovního Johna Scatmana. Technické sypanice klasické sestavy (basa, bicí, kytara) podpořené dvěma vokály, které si to přes extra hluboký growl směřovaly přes „US kvíkot“ až k polohám á la Gutalax. Tenhle styl mi nikdy nepřirostl k srdci, takže letmé pohledy a poslechy mi bohatě stačily. Ovšem vzhledem k circle pitu a stage divingu měla kapela dostatečné množství spokojených fans.

Další kapelu jsem si už rozhodně nechtěl nechat ujít někde u nudlí nebo vepřového řízku (jak je každému libo). Protože kloubení death metalu a grindu s tématikou mých oblíbených filmových žánrů (zombie horory, italská gialla a béčka, které opráší jen opravdový hororový fanatik), je prostě neodolatelná kombinace.  Takoví jsou GRUESOME STUFF RELISH, kteří předvedli vskutku parádní špinavou death grindovou jízdu s gore nádechem, plnou energie, tanečních rytmů a chytlavých refrénů, které si s kapelou střihli i fanoušci pod pódiem. Dva vokály, z nichž jeden byl zbustrovaný, dvě kytary, basovka, bubenická hra smrdící tím nejkanálnějším rock n rollem ve společnosti libového zvuku, který provázel celý dnešní den, byly doslova k sežrání. Haboš si zajisté přišel na své a dojmy doplní (třeba ohledně hostujícího hudebníka, který se s kapelou mihnul na pódiu). Pro mě bez debat další dnešní suprový set!

O další dnešní překvapení se postarala death metalová kapela SEVERANCE od které jsem prakticky nic nečekal a dostal jsem pro mě poslouchatelný brutal death s dvaceti pětiletou zkušeností v podání pěti šílenců z Texasu. Jednalo se o velice pestrý set plný hráčských vychytávek včetně sólové kytary. Hrálo se na kytary dvě, což bylo líbivé nejen u slam pasáží. Tempa se střídala, zpěvák pouštěl mocným growlem do publika hrůzu a občas mu asistoval při vokální složce i jeden z kytaristů. Zpěvák ke konci vystoupení rozhodil do publika několik CD. Pro fanoušky tohoto stylu muziky to musela být skutečně extra pecka.

Pro mě velmi očekávaná australská úderka CAPTAIN CLEANOFF předvedla vysokooktanovou grindcore šlehu s luxusními bicími a neméně luxusním grindcore štěkotem. Pařilo se o sto šest. Vzduchem krom pařičů létala i nafukovací lehátka a jiné předměty J. Set mohl být klidně delší, protože toto byl velmi intenzivní hudební zážitek. Žádné zbytečné prostoje, žádné zbytečné kecy mezi skladbami, prostě krátce, rychle a hlavně hlasitě! Další kapela, která mě na letošní ročníku OEF posadila doslova na prdel!

Poté přišla na řadu opět troška death metalu v podání italských HOUR OF PENANCE, jejichž produkce šla vždycky kolem mě velikým obloukem. Brutálně laděný death metal s blasfemickými výpady, nenávistným vokálem, schizofrenními sólíčky zabalený v kulometné hře mistra bubeníka mě během několika tónů odvál do víru areálu. Ovšem až do pivního stanu dolehly nadšené ohlasy fans mezi jednotlivými dlouhými vály. Fanouškovská základna těchto anti náboženských řezníků byla sakra početná.

Pivní stany byly stejně jako vždy řešeny naprosto bezvadně, dostatek místa na sezení, dostatek personálu, možnost sledovat dění na pódiu na obrazovkách při pokecu se známými tvářemi – super. Stejně kladně bych hodnotil i stánky s dalším občerstvením, žádné neúměrné fronty, jídlo vypadalo i chutnalo dobře (alespoň co jsem stihl během festu ochutnat). Směnárna na žetony fungovala také bezvadně, stejně jako všichni z OEF Crew, se kterými jsem byl během akce nějakým způsobem v kontaktu. Na toiku jsem se neodvážil, ale rakety byly v rychtiku a evidentně jich byl dostatek. Další vychytávky jako úschovna, nabíjení telefonů či foťáků, grind školku jsem nepotřeboval, ale spousta návštěvníků toto určitě uvítala.

Po odpočinku v areálu jsem už opět pospíchal před pódium, protože program sliboval rychlý švédský grindcore. Jednalo se o vskutku rychlé čtyřčlenné komando GADGET. Bezchybně a s lehkostí odsypaný set s nařachanou basou a agresivním vokálem nebyl vůbec špatný a opět vytáhl na pódium řadu nadšených fans. Obsahoval spoustu míst, které s přehledem rozbíjely závan jakéhokoliv stereotypu.  Excelentní hudebníci sklidili zasloužené ovace. Ovšem pro mě zůstali lehce ve stínu předchozí grindcore kapely.

Na řadu přišla opět troška death metalu, ale grindcore stále vystrkoval růžky a popáhaněl švédskou úderku COLDWORKER místy do extrémních temp. Notná a poutavá valivost se zajímavou kytarovou hrou (hrálo se na dvě) byla dokořeněná grindovými výpady a sypačkami. První polovina setu super. Poté to začalo bohužel lehce nudit a nezachránila to ani kytarová sólíčka. Zástup delších válů začal znít naprosto stejně. Nadšení fans si i tak vynutili přídavek, který se ovšem odehrál jen na jednu kytaru. Nejspíš unavený kytarista zbytek kapely podpořil na pódiu lehčím pařením a trošku vypomohl zpěvákovi v agresivním growlu. V posledním válu s přehledem stačila jedna kytara.

Zárukou kvality byli BIRDFLESH, švédský grindcore s patřičným nadhledem, který na bojišti rozpoutal doslova peklo. Již zmíněná nadsázka čouhající už z kostýmů hudebníků a perfektní hráčské výkony přitáhly pozornost k pódiu většiny návštěvníků festu. Sypanice jako hovado, zpomalovalo se opravdu jen zřídka, protože tihle tři grindeři se rozhodli vymlátit duši z těla všem v areálu i blízkém okolí. Zběsilost při hře na jednotlivé nástroje nebyla pro ně nijak vyčerpávající, jak jinak by mohli ještě všichni tři obstarávat vokální složku složenou z extrémních srceamů, čistějších vokálních štěků i hlubších growlů. Během této jízdy navíc našli prostor pro srandičky, které stejně jako vydařená cover verze ke konci vystoupení jen umocnily naprostou bezchybnost, originalitu a poutavost celého setu. Toto samo přivedlo do varu řadu fans, takže se strhl mohutný stage diving, který slušně zaměstnal OEF Crew dohlížející na pódiu.

Pařmeni neměli prostor pro výdech, další na pódium totiž vyrazili nestoři grindcore z Anglie NAPALM DEATH. Kapela, která má stále po letech co říci. Ovšem jejich poslední materiál mě už nějak moc nebere, stejně jako mě nevzal začátek jejich setu.  Čistější polohy vokálu prostě a jednoduše, dle mého, kapele nesluší. Mrazení v zádech jsem pocítil až u starších válů, ale hodnotit je jinými slovy než „Napalm Death, co více napsat“, by bylo nošením dříví do lesa. Spíše bych se měl zmínit o Čurbyho výstupu na pódiu. Ten si totiž zařval do mikrofonu s kapelou jednu noisovku. Před pódiem i na něm bylo samozřejmě inferno…Nazi Punks Fuck Off!  

Death metal ze staré školy a navíc Švédsko…GRAVE. Na vystoupení jsem se sakra těšil. Muzika jak řemen. I přes počáteční problém s kytarou hudebníci dokázali, že v žádném případě nepatří do starého železa a všem, kteří po předchozím pekle neodpadli, navalili do hlavy nekompromisní chrastivou jízdu plnou pomalejších pasáží, mocných rifů i rychlejších momentů vybízejících k roztočení vlasového porostu. Před pódiem to sice lehce prořídlo, ale i tak si spousta lidí tuto legendu nenechala ujít a udělali dobře. Luxusní set, který i když nepatřil mezi žádné zběsilosti a patřil k těm nejdelším, jsem hltal až do závěrečných tónů. Vskutku libovka!

K další dnešní kapele jsem přistupoval s lehkým distancem. Black metal nepatří mezi moje neoblíbenější hudební styly a slova v programu jako epická bombastičnost mě v distancu jen utvrdila. Jednalo se o vystoupení kloubící black metal s grindcore, noise a industrialem, které obstarali angličtí ANAAL  NATHRAKH. Nejste z tohoto spojení moudří? Já také nebyl. Po noisovém intru jsem dostal black metalovou jízdu s ultra rychlým bicmanem a typickými black metalovými vichřicemi, které obstarávaly dvě kytary a přecházely nejen díky polohám vokálu (scream, čistý vokál, growl i štěkot) do změti vyhrávek doprovázených bubenickou kanonádou. Sem tam se objevil zajímavý rif, epické intro či nějaký noisově laděný sampl. Místy byla rychlost doslova kulervoucí, ale to bylo jediné, co mě na setu nějak oslovilo. Navíc mi přišlo, že byl set nějak zvláštně nazvučený. Výsledným dojem nebyl nijak uchvacující.

Poslední dnešní vystoupení, které jsem měl možnost vidět, byli brutal death metalisté CHRIST DENIED, které jsem si nechtěl nechat ujít. O to větší bylo moje zklamání, když jsem na pódiu sledoval, než jsem to vzdal, dva totálně statické hudebníky, z nichž jeden bez jediné známky emocí chrochtal do mikrofonu a druhý hrál na kytaru stejně znuděným dojmem. Celé toto divadlo doprovázel bicí automat. Nerad jsem příliš kritický, ale pro mě zcela nejhorší vystoupení z letošního ročníku, které jsem měl možnost vidět.

O to více mě štvalo, že už nebyla po celodenním hudebním maratonu síla na zbylé tři kapely…švýcarskou brusku MUMAKIL, rakouské death metalisty PARENTAL ADVISORY a italskou grindcore šlehu JESUS AIN´T IN POLAND.

Report z následujícího dne bude co nevidět následovat, stejně jako foto report. Fotky z páteční přehlídky kapel i areálu si můžete prohlédnout zde.

Sobotní ráno bylo už opravdu krušné, na benzinové pumpě to bylo krušné jakbysmet. Kofeinová vzpruha a nahý týpek pořvávající cosi v cizím jazyce o Anaal Nathrakh a satanovi mě konečně přivedly do reality…poslední a hudebně kurevsky nabušený den na Obscene Extreme 2013. A že začínal pěkně zostra, takže prospat to by byl doslova hřích s velkým H.

Jako první se dnes představili slovenští crusteři BETON, kteří svůj set tlačili tentokrát více do metalu s nazvučením v duchu starého dobrého Švédska a předvedli ihned po ránu špičkový set. Crust rytmy a death metalové vyhrávky s dvěma zpěvy (jeden pouze doprovodný) mě po ránu pěkně nakoply. Hrálo se s dvěma kytarami, takže o hudební pestrost nebyla nouze. Zvuk ovšem panu zvukaři chrastil místy více, než si nejspíš představoval. Ovšem ani toto nemohlo umazat dnešnímu prvnímu běsnění v podání pěti hudebníků příliš na kráse. Lepší sobotní start dle mě být nemohl!

Pražský pětičlenný D-beat kolovrátek FEAR OF EXTINCTION navázal na předchozí kapelu a nasypal do pomalu se rozrůstajícího se publika nekompromisní palbu bicích a dvou řezavých kytar. Nasraný vokál jen umocňoval tento kulomet, který musel probudit ve stanech i ty největší ospalce. Někdo může kapele vyčítat monotónní produkci, zde mi to ale prostě z nějakého důvodu vůbec nepřicházelo na mysl – byla to palba. Po ránu jak kladivem ksichtu.

Jestli jsem u včerejší poslední viděné kapely nepřekousl statičnost, tak u téhle francouzské dvojky WARFUCK jsem nemohl vytknout nic. Kytarista a zpěvák v jedné osobě když zrovna nezpíval, poletoval po odposleších, vyvýšeném místě pro bicí, prostě po celém pódiu. Při hře na kytaru stačil extra vysoko flusnout do vzduchu a padající plivanec následně nakopnout. Bubeník jel doslova jako stroj, sypanice, technické parádičky. Stejně tak se zhostil druhý hudebník svého nástroje, kytara řezala, kvílela až k někam epileptickému záchvatu. I když to byl nářez, tak byl neuvěřitelně pestrý. Set byl v polovině proložen instrumentální hrou v podobě delšího válu, který působil jako od jiných interpretů. Vokální složka naprosto excelentní, kytaristův growl i scream občas doplnil i bubeník. Fans se pomalu scházeli pod pódiem a proběhl i první dnešní stage diving.

Čtvrtý set patřil ruské crust palbě jménem DISTRESS. Další hudebnická pětka, která věděla jak to rozpálit s dvěma kytarami. Některé songy doslova při pomalejších tempech válcovaly Bojiště. Ale hudebníci se do toho dokázali také opřít a zahrát zatraceně rychle, ovšem s prostorem pro zpestřující vyhrávky, které jejich set dělaly velmi dobře stravitelným. Hrubý vokál byl decentně doplňován kytaristovými štěky a to vše pod palbou bicích. Myslím, že příznivci crustových klepaček mohli být velice spokojeni, já celkem byl.

Poprvé v dnešním programu zazněl death metal a to řádně brutální v podání dvojice INFECTED FLESH, která ve spolupráci s automatickým bubeníkem rozjela pořádnou prasárnu sahající až někam k smrdutému gore. Ultra kanální vokál přecházející až do kvičících poloh kytaristy drásající hmatník celkem obdivuhodným tempem a podpořený basákovým běsněním mě ovšem nechal naprosto chladným.

Chladným mě však nenechala formace MAKABERT FYND jejíž nařachaný skandinávský hardcore ve stylu Totalitär mi pořádně rozpumpoval krev v žilách. Podobně jako já na tom byla i celá řádka lidí pod pódiem, která si tento nabušený set s dvěma štěkajícími zpěváky, dle tanečních kreací, také do sytosti užila. Tahle pětka sfoukla vystoupení s přehledem ostřílených hudebníků. Jednoduchá, špinavá jízda, leč dostatečně okořeněná sem tam nějakou vyhrávkou mě uzemnila jak před dávnými časy (2004) vystoupení podobně zavánějící kapely Uncurbed. Zatraceně chytlavé rytmy, zpěvy, prostě paráda!

Další na programu byla power violence čtveřice z Liverpoolu HORSEBASTARDS. Agresivní, chaotický power violence s jedním zuřivým zpěvákem střídající hlasové polohy jak na běžícím páse. Kytara s basovkou rozjížděly křečovité zvraty a do všeho podobně tloukl zatraceně zručný bicman. Set byl zatraceně energický, leč na poslech trošku náročnější. Hudebníci ze sebe vyždímali doslova maximum, což bylo evidentně vidět na zpěvákovi, který po teroru svých hlasivek nebyl schopen v jeden okamžik uvést ani další následující vál. Skutečný hudební teror v dobrém slova smyslu. Vtipná byla maska koně pod pódiem, na což reagovali i hudebníci.

Celkové umírnění, ale pouze co se týče chaotičnosti – nikoli rychlosti, přišlo s další čtveřicí grinderů INFANTICIDE. Ti na trutnovské Bojiště zaútočili s old skullovým grindcorem, který přivezli z rodného Švédska. Přirovnání k Napalm Death bylo v jistých ohledech opravdu na místě. Čtyřka to drtila bez zbytečných keců mezi vály, zpěvák chrlil hluboký growl, který se místy střídal s vřískotem kytaristy. Kratší písně sypané v rychlém sledu vyprovokovaly na pódium i nějakého toho skokana a i pod pódiem se to chvílemi slušně mlelo. Set byl velmi slušný, leč ve festivalovém hudebním maratonu se pro mě lehce utopil mezi ostatními.

Na japonské hlukové duo basa a bicí SETE STAR SEPT jsem byl zvědav. Ovšem jejich produkce mě nijak zvlášť neoslovila. Vřeštící a growlující baskytaristka doprovázená bubeníkem, jehož šílená hra plná zvratů podtrhovala hlukové zvuky basové kytary. Nebál bych se set zaškatulkovat do přihrádky pouze pro otrlé noisegrindery. Během vystoupení se sice vyskytl problém s basovkou, ale po chvilce se podařilo vše v pořádku dosypat.

Počasí ovšem začalo být oproti včerejšku, kdy bylo lehce pod mrakem a příjemně bez deště, trošku neúnosné. Vedro a ostré slunce zahnalo většinu fans do stínu. Ale krom páteční lehčí průtrže zatím grinderům přálo a to bylo hlavní.

Němečtí harcovníci DEPRESSION předvedli valivý death grind s brutálním vokálem. Zatraceně příjemné zpomalení v dnešním šíleném dni. Hopsavé grindové rytmy v death metalovém kabátě rozběsnily řadu fans. Tihle čtyři matadoři prostě věděli jak na to a parádním setem s dvěma vokály navalili do Bojiště materiál z nového sedmipalce, což byl super grindový kvapík s chytlavým refrénem, našláplou crustovku a libový cover Boneyard s hostujícím zpěvákem. Všechny tyto parádičky zakomponovali do vystoupení složeného z fláků z jejich poměrně dlouhé hudební dráhy (zazněl flák i z roku 1989) okořeněné ještě dalšími cover verzemi. Byla to prostě jízda jako hrom!

Portugalská crustová úderka SIMBIOSE byla v mém hledáčku ještě před vystoupením na OEF. Pětice hudebníků vybalila nekompromisní crustcore. Fanouškům pod pódiem sice chvilku trvalo, než přišli do varu, ale poté se na pódiu objevili první šílení naháči či skokan v plynové masce a v duchu obscene extreme se začalo pořádně pařit. Holé zadky, nádobíčko crusterů i nafukovací mičudy. Toto všechno se odehrávalo před nadšenými fans hltajícími palbu bicích podpořenou basou a dvěma kytarami, z nichž jedna v duchu žánru občas zasólovala. Zpěv extra hrubý doprovázený nenávistným štěkotem téhle politické palby, která se neváhala opřít do Evropské unie mezi jednotlivými skladbami. Zpěvák zval fanoušky na pódium a neváhal s nimi v objetí ramenou pořádně zahrozit. Krom stage divingu šílenců pod pódiem došlo ke konci luxusního setu i na stage diving nejmladších účastníků festivalu. Nejen, že se sklouzli mezi fans, ale k dispozici měli i mikrofon. Sice jim při tom asistovala OEF Crew, ale moc práce neměla. Pověstná tolerance a ohleduplnost se zde projevila v nejlepším světle a fans jakkoliv rozběsnění či posilnění pivkem s dětmi s citem zapařili v kotli i na pódiu.

Když jsme u té tolerance a ohleduplnosti, rád bych zde zmínil několik zkušeností. Nejprve bych zopakoval, že jedinci se kterými jsem tuto zkušenost měl, byli v různém stavu hudebního šílenství či pivkové opojenosti. Před pódiem jsem vytratil kryt na objektiv, jeden z navštěvníků neváhal a prodíral se za mnou zřejmě celým prostorem před pódiem, aby mi jej vrátil. Cigarety vytracené z kapsy se také vrátily k původnímu majiteli. Během focení před pódiem byli ohleduplní i největší pařmeni. Prostě všichni se navzájem chovali zatraceně přátelsky a ohleduplně, což je na tomto festivalu zcela unikátní a myslím, že i proto sem všichni včetně mě tak rádi každý rok jezdí.

O další dnešní německou hopsandu v duchu death grindových tancovaček se postarali MUCUPURULENT. Solidní výzva pro všechny odvázané pařmeny, naháče i nahotinky, kteří si během hudebního šílenství trojice hudebníků kombinující výše zmíněné styly se smrdutým gore na pódiu i pod pódiem zaběsnili. Na řadu přišly i konfety a bubliny z bublifuků, které poletovaly před grindujícími hudebníky jejichž set musel zajisté rozhýbat všechny návštěvníky festu. Zatraceně špinavá, hopsavá a parádně zahraná brutalitka s občasným sólíčkem a patřičným kanálním vokálem.

Francouzský válec SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION to rozjel pěkně rychle. Grindcore dochucený gore formou zbustrovaného vokálu a death metalovými party působil jako kulomet kropící bojiště s občasnými zvolňovačkami, aby se fans mohli vůbec nadechnout. Hudebníci kouzlili na své nástroje, takže krom agresivity byl set i celkem technicky nabušený. Třeskutá basovka, řezavá kytara, bubenická pumelenice. Evidentně početná fanouškovská základna byla ze setu nadšená, mě však jejich pojetí grindu příliš neoslovilo.

ENTRAILS MASSACRE nastoupili na intro a rozpoutali lehce disharmonické death metalem proložené grindcore peklo. Vřeštící kytara, growl i scream zpěváka doplňovaný dalším hrubým vokálem basáka trhla uši fans před bubeníkovým prasopalem. Death metalové party produkci kapely slušně zpestřovaly, ovšem té disharmonie bylo na mě až příliš. Vály bez většího epileptického běsnění a s pomalejší hrou bubeníka byly ovšem velmi výživné. Karaoke Bukkake!

O pořádnou D-beat jízdu střihlou skandinávským hardcorem a rockovými pasážemi se postarala švédská trojice MASSGRAV. Jednoduchá, zato úderná produkce kapely přilákala k pódiu řadu ocvokovaných džísek zuřících crusties. Očekávaný rytmus bicích, rock n rollová kytara, běsnění basovky a dva uštěkané vokály…jak psi utržení ze řetězu. Krátké skladby v rychlém sledu s neskutečnou porcí energie pro mě však přesto zůstaly lehce ve stínu předchozí švédské crustově také laděné palby.

Na řadu přišla opět troška brutálního death metalu v podání španělské čtyřčlenné řezničiny WORMED. Technická řezničina v pravém slova smyslu, okořeněná sólovými výpady kytary i bubeníka s řádně brutálním vokálem, zběsilými sypačkami, rify a mocnou basovkou rozběsnila celkem solidně Bojiště. Mě však jejich set neoslovil prakticky vůbec.

COCK AND BALL TORTURE. Velká očekávání od většiny přítomných se naplnila. Trošku sice zlobil zvuk, ale i tak tahle taneční gore trojice z Německa rozválela Bojiště svým buldozerem na kaši. OEF Crew se na pódiu nezastavili, protože se strhnul mohutný kotel a skokanů z pódia bylo nespočetně. Na pódiu i pod ním se to hemžilo převleky, nafukovacími míči, kruhy, lehátky, konfetami, prostě vším možným co létalo vzduchem. Dva zbustrované vokály, těžkotonážní basa i kytara, bubenické orgie a hlavně uchýlné melodie téhle kultovní šílenosti. Ve společnosti převleků (nechyběl ani goregrindový banán) se samozřejmě na pódium objevily i reálné balls and cocks, jak to bylo s jejich torturou, těžko říci. Set lze shrnout a zhodnotit pouze jedním slovem – masakr!

Prostor pro výdech nebyl žádný, nastupovali další hudebníci se statusem legendy v gore žánru, a to španělští HAEMORRHAGE. Intro, převleky, krví zbrocený hlavní patalog Lugubrious, krvavá sestřička Ana a zbytek téhle pětky, která pitvala fans svým goregrindem doslova zaživa. Ve fans to samozřejmě vřelo, takže před hudebníky se strhl opět masivní kotel. Kapela předvedla set skládající se z průřezů jejich bohatou diskografií včetně epka s punkovými covery, při kterém si zpívala kromě kytaristy a basáka i kytaristka Ana. Závěr patřil samozřejmě válu I'm A Pathologist, který si se zpěvákam zazpíval jeden z fanoušků. Vskutku luxusní set, během kterého zpěvák tradičně gestikuloval a dokonce si přinesl atrapu utrhlé dolní končetiny, se kterou rozjel krvavý tanec!

Další velké jméno a opět troška death metalu, KRISIUN. Hudba téhle brazilské trojice mě nikdy z desek nebrala a na živo tomu nebylo jinak. Nenávistná death metalová palba s dvěma nakřáplými growly však přitáhla pozornost řady fans. Hudebnící tuto nemilosrdnou smršt dochucovali občasnou melodickou linkou či kytarovou vyhrávkou, ovšem i tak se mi jejich set sléval do jedné death metalové koule. Pro příznivce téhle bandy, kor když o ni loni přišli, to ale musel být šťavnatý hudební zážitek.

Se zvučnými jmény dnešní přehlídka kapel nekončila. Na intro z Hellraisera nastoupili belgičtí ABORTED, kteří po nějakých těch řečech na úvod rozjeli death metalovou smršť smrdící grindem i metalcorem. Pětičlenná bruska prala svůj zvláštní koktejl dochucený i melodickými prvky do fanoušků s neuvěřitelnou energií. Sem tam se během setu zablesklo ranější a mě sympatičtější období kapely zmíněné v programu festu. Hudebně to ovšem byla, co se týče techniky extra jízda s nařachaným bubeníkem, kytaristy i basákem. Metalcoreové rify ve spojení s parádním zvukem, který zazlobil během dne jen výjimečně, byly opravdu vražedné a to nejsem příznivcem tohoto žánru.

Na své jsem si přišel ovšem při dalším setu, který měli na svědomí RATOS DE PORAO. Energie z předchozího setu zdvojnásobena díky živelnosti čtyř nic nezastavících hudebníků, kteří své nesmrtelné pecky pálí do fans již zatraceně úctyhodnou dobu. Hodinka v jejich společnosti byla vysoce oktanovým zážitkem nejen pro příznivce thrashcoreových vypalovaček, které se sekaly ve vraždném tempu. Basák poletující po pódiu, občas obsluhující mikrofon, rifující, taktéž do mikrofonu štěkající kytarista, bubeník, který chtěl očividně uklepat hlavu všem přítomným, a frontman se svým hardcoreovým štěkotem dali všem jasnou zprávu, že jejich jméno patří po právu mezi opravdové kulty scény. Jeden song poslala kapela pro Čurbyho a jeden si střihla s hostujícím zpěvákem stejně jako všechny s pravým punkovým feelingem. Crucificados pelo sistema!

Od dalšího dnešního setu v podání amerických EXHUMED jsem moc nečekal. O to větší bylo posléze moje nadšení z dávky parádního gore metalu odstartované hororovým intrem, plného kulometných bicích, dvou vražedných kytar, basy a třech vokálů. Bylo to sakra úderné, sakra chytlavé a profi zmáknuté včetně šou s maníkem s motorovou pilou, který vyrazil na pódium mezi hudebníky. Sem tam nějaká ta vyhrávka a hlavně syrovost až na kost. Zatraceně pekelná jízda, během které došlo i na vál ze starší desky, který s nimi odeřval Vlakin a ještě jeden borec…Necromaniac! Ke konci setu kytarista zasóloval a v rámci šou se sesunul k zemi, kde následně dostal pár elektrošoků přes hecování fanoušků pod pódiem. Ovšem nakonec jej přivedlo k životu až pivko zřejmě s nějakou kořalkou a jelo se dál. Další dnešní luxusní set.

Na nohou už mě dnes držela je vidina vystoupení belgických nestorů grindcoru AGATHOCLES, kteří svůj set, jak je u nich zvykem, pojali pěkně od podlahy a nasypali svůj punkem nasmrádlý grindcore do fans, kteří ještě neodpadli. Grind byl protest a trojice hudebníků drtila svůj nemilosrdný kolovrátek i přes pokročilou noční dobu s vysokým nasazením. Bohužel kolem poloviny setu jsem už definitivně odpadl a zbytek setu slyšel velmi zkresleně ze spacáku, což mě celkem mrzelo, ale přežít tenhle hudební maraton stojí vždycky hodně síly.

Stejně mě mrzely i poslední tři kapely letošního OEF (krom After Party). Portugalští death grindeři HOLOCAUSTO CANNIBAL, grindcore z kanady WAKE a brazilská powerviolence rubanice CÄTÄRRO, na které již prostě nebyla síla, stejně jako na zítřejší After Party.

Fotky ze sobotní přehlídky kapel i areálu si můžete prohlédnout zde. 

Co napsat na závěr. Snad jen že další ročník OEF se zase vydařil, počasí až na drobné výjimky bylo ideální, organizace s dalšími vychytávkami pro pohodlí fans na vysoké úrovni, stejně jako zvuk, který pozlobil zřídka. Jelo se přesně podle programu a nabrat na dvou nejdelších dnech skluz pouze do patnácti minut je vskutku úctyhodné. Celý festival provázela přátelská, doslova až domácí atmosféra. Rozhodně si další ročník nenechám ujít!