Celkem dlouho jsem přemýšlel, jak pojmout letošní report. Jelikož čtu
v jednom kuse na fejsbůku o tom, jak a co je na festivalu
v posledních letech špatně, pokusím se krom pár řádek o vystupujících
kapelách přispět i pár moudry do této diskuze a celkově hojně uváděné názory na
věc shrnout. Takže kdo má chuť si připomenout většinu vystoupení (nebo se
dozvědět co a jak na OEF hrálo, když tam nemohl letos být), zamyslet se nad
tím, o čem vlastně festival je – respektive přežít pár mejch plků a netrefit ho
šlak z nějaké té gramatické nesrovnalosti v mém psaném projevu, ať
směle pokračuje dále.
Na trutnovské Bojiště jsem
dorazil tradičně až ve čtvrtek kolem oběda, takže jsem, ač mě to mrzelo,
propásl středeční program, který se tento ročník točil okolo italských hardcore
crust kapel. I přes to, že je mi obdobná hudební tvorba hodně blízká, nejsem
schopen přežít tolika denní festival…prostě kdybych vyrazil ve středu, tak bych
byl na sobotní program s největší pravděpodobností dost v křeči.
Bohužel stejně to mám logicky i se středeční olympfreakyádou a after party
v neděli večer. Zde se dostáváme k první diskutované otázce a to je
délka festivalu. Sám si pamatuji OEF ještě jako dvoudenní akci a v jistých
ohledech souhlasím s lidmi, kterým kratší festival vyhovoval mnohem více.
Ovšem za tuto cenu bylo hozeno do placu logicky taky o dost méně kapel. Obscene
prostě roste, vyvíjí se, nabízí „větší“ jména a větší komfort než kdysi (sprchy
v areálu, větší počet bister vně i mimo areál, nabíjecí stanice na foťáky
a mobilní telefony, plus celou řádku vychytávek), takže pokud je někdo lemra
jako já, tak má prostě smůlu…navíc nikdo nikoho nenutí, aby na Bojišti čekal,
až se otevře brána a posléze se nechal vypakovat jako poslední z areálu,
ne?!
První tóny čtvrtečního programu
měla na svědomí poměrně mladá partička z Německa, která svůj hardcore
crust pořádně nasáklý grindovou tvorbou valí pod názvem IMPLORE. No, slušnej otevírák. Parádní zvuk evokující nařachané
švédské kapely provětral moji kedlubnu spařenou z několika hodinové cesty
autem velmi výživně. Trojice hudebníků nabídla jak crust grindové sypanice, tak
střednětempé hardcorem prolezlé pasáže s poměrně slušným hrubším scream
vokálem, což mělo samozřejmě za následek první dnešní moshpit pod pódiem i
poměrně hojně obsazené hlediště.
Vedro jak v peci pročistil
nejen lehký deštík, ale i taneční gore party slovenských SPERM OF MANKIND, na které se jak již bývá na OEF zvykem rozpoutala
šílená tancovačka fans na pódiu i pod ním. Zvuk se držel na dobré úrovni, takže
tihle čtyři týpci měli vynikající podmínky rozválet Bojiště dle libosti.
Nebyl by to pravej OEF, kdyby nezazněly
i punkové rify, které měli na svědomí švédští SUFFER THE PAIN. Kdo by čekal čistý punk, čekal by marně. Tahle
partička totiž kloubila s punkem (a to pořádně špinavým) death metalovou
jízdu par excelance. Pokud člověk vezme v potaz jméno From the Ashes,
s nímž jsou někteří členové kapely navždy spjatí, nedalo se krom pořádné
porce metalové crust špíny s koulema doslova ze železa, čekat nic jiného.
Pozitivně naladěn předchozími
třemi vystoupeními jsem se dost těšil, co předvedou čtyři Poláci vystupující
pod jménem OJCIEC DYKTATOR, kteří se
z nahrávek v redakci Tubery těší velké oblibě. No, řeknu to na
rovinu, bylo to zklamání. Jejich pojetí grindcoru mě na živo vůbec
neoslovilo…víc dojmů nejspíš doplní redakční kolega Haboš.
Rumunské CLITGORE jsem si vzhledem k nutnosti pozřít něco k snědku
a trošku si odfrknout nechal ujít. Navíc jakmile je někde uváděno brutal death,
jímá mě hrůza.
Co jsem si ovšem nechtěl nechat
ujít, byl norský crusty hurikán LIVSTID,
který byl minimálně pro mě jedním z dnešních TOP setů. Pořádná porce
energie umocňována třemi vokály, které dostávaly největší grády při řvavých
refrénech, no prostě masakr s velkym M.
Nějaké zpomalení rozhodně
nehrozilo, protože na scénu nastoupili údajně nejrychlejší fastcore hudebníci
na starém kontinentu, a to Francouzi CHIENS,
kterým právě na OEF vyšlo split EP s českou kultovní formací Lycanthrophy,
která taktéž nepatří mezi pomalejší spolky. Což o to, fofr to byl pořádný,
nasazení maximální, basová kytara nepotřebná, až jsem se divil, že těmhle třem
střelcům v polovině setu nedošel v tomhle vedru dech. Co jim ovšem
rozhodně došlo, byla inspirace při tvorbě válů - standardní bolavé místo všech
fast spolků. Během pětadvacetiminutového setu prostě kurevsky vystrkovala růžky
čubka nuda. Hrát rychle ano, stereotypně ovšem ne.
Stereotypní tvorba naštěstí
rozhodně neseděla na další band, a to australské DARK HORSE, které jsem měl možnost vidět ještě před OEF
v klubovém prostředí a doslova mě uzemnili. Na velké stagi jim to šlo
zrovna tak výborně. Crustem ošlehaná, rozhodně ne pomalá temná hardcore jízda
přímo do pekel. Jejich první velká deska s názvem Sick of the Living, High
on Death je vynikající a hrálo se hlavně z ní. Crustová skočnost řady válů
se nádherně prolínala s hardcore úderností a těžkými rify zejména ve válu
Bitterness, kterej má potenciál urazit posluchači během pár minut hlavu
z krku. Teď trošku předběhnu, ale jejich set byl pro mě zcela srovnatelný
s dnešním nejlepším setem mocných ACxDC. Takže TOP dne!
Po australské šleze měli trošku těžší
pozici nasraní grindcoráci WHORESNATION.
Ovšem i těmhle borcům z Francie to velmi slušně šlapalo a nabídli parádní
syrovou rubanici s občasnými decentními disharmonickými vyhrávkami.
Absolutně největší dnešní pařby
se Bojiště dočkalo samozřejmě u domácích gore fekálistů GUTALAX. Veselá intra, taneční rytmy, kostýmy, vokál tažený až
z paty a názvy válů, které vykouzlí úsměv každému, kdo vnímá v gore
tvorbě nadhled a vtip. OEF Crew se na pódiu lehce zapotili, protože se zelí
šlapalo úplně všude včetně pódia, a to v hojném počtu šílenců vybavených
všelijakými nafukovacími volovinami. Sety se již protáhly na půl hodinku,
kterou Jihočeši utáhli s naprostým přehledem.
Při vpomínkách na tuhle
nehoráznou pařbu mi vyvstává před očima další věc, která je na OEF poslední
roky dost kritizována, a tou je malé zastoupení gore žánru a přednost všemožným
neznámým crust a powerviolence kapelám. Argumetace, že při vystoupeních
goregrindových kapel je vidět, co lidi chtějí, a co je baví je zcela na místě.
Ovšem já od festivalu čekám krom tanečních oddychovek také kapely, které bych
jinde prostě neviděl a hlavně kapely, které mohou hudebně nabídnout i něco
jiného než „tupa tupa“, které mám sice také rád, ale rozhodně bych na něm fest
nestavěl. To si myslím, že bylo na letošním ročníku splněno celou řádkou jmen,
které se představily publiku ještě v následujících dvou dnech. Navíc jako
posluchač powerviolence a crustu nemám v tomto ohledu problém jako
čistokrevní death-grindeři. Ke všemu když opět trošku lehce předběhnu a zpětně
se podívám na sobotní set Vitaminu X, rozhodně si nemyslím, že se paří jen na
goregrind, protože na tyhle hardcoráky byl zatraceně slušnej kotel.
Tak zpátky ke kapelám. Jedna
z nejočekávanějších kapel dneška pro mě byli jednoznačně američtí ACxDC. Powerviolence nejvyšší jakosti. Potřebná
rychlost přesným poměrem vyvážená hutnými hardcore party – přesně jak to má
být, přesně jak je to nejlepší a přesně jak je docíleno největší vražednosti
hudební produkce tohohle nasraného subžánru extrémní muziky. Co víc psát, tohle
je potřeba slyšet a hlavně zažít naživo. Společně s Dark Horse TOP dne!
Produkce ruských death metalistů KATALEPSY rozhodně nepatří mezi muziku,
kterou bych si pustil doma a na kterou bych se šel podívat na stage – tohle jde
prostě mimo mě. Naštěstí není každej jako já, takže se na tyhle borce sešlo pod
pódiem a v hledišti dost lidí a mezi nimi zajisté i redakční kolegové,
kteří doplní tuhle mezeru v reportu.
Asi se nemá smysl rozepisovat o
tom, že spousta návštěvníků OEF jezdí na akci s tím, že je pro ně většina
hudební produkce víceméně brána pouze jako kulisa pro setkání se s přáteli
z celého světa, které ve většině případů dotyční potkají jednou za rok
právě zde na Bojišti. Takže silnější vs. slabší ročník, což je další dost diskutovaná
otázka a zejména letos, vem čert. Možností jak trávit čas na Bojišti krom
pleskání čelem o praktikáble pod hřměním kytar je vždycky dost a pokud se během
dne vyskytne v line-upu pár kapel, který jdou mimo mě je ten pravý čas
prošmejdit distra, kterých letos bylo opět požehnaně – celé jsem je za tři dny
ani nestihl pečlivěji prohlédnout. Pokud dojdou distra jsou tu pivní stany plné
lidí, se kterými člověk může dle svých jazykových vybaveností prokecat hodiny a
hodiny. Nebo sebou může člověk jentak prašit o zem někde na klidnějším místě a
načerpat novou energii na další sety…prostě silnější vs. slabší ročník vem
čert.
Proto mě víceméně vůbec nemrzí,
že z dnešních headlinerů jsem preferoval pouze dva sety, z nichž
jeden se v podání japonského dua FINAL
EXIT právě rozbíhal na pódiu. Vzhledem k noisegrindové produkci byla
volba „pouhých“ dvaceti minut ideální. Během této doby fans dostali optimální
dávku veselých i skočných rozehrávek zakončených noisovými výbuchy, u kterých
bicman div neodlétl od bicích, které se přesunuly blíže k fans.
V závěru setu došlo na očekávané a bubeník skončil v kotli, kde byl
vyřván následně ještě jeden mikrovál. Co jsem čekal, jsem dostal, takže
spokojenost.
ZOMBIE INC. nedělají muziku dle mého gusta, ovšem ze zvědavosti
jsem jejich set navštívil – i z důvodu, že rád fotím a fotit bylo co –
masky, umělá krev, zombie motiv za kapelou, tahle stránka vystoupení byla
zmáknutá na výbornou. Co se týče muziky, jednalo se střednětempý death metal,
který šel dle očekávání mimo mě, ale dle ohlasů, podobně jako já smýšlející
jedinci byli na Bojišti spíše výjimkou.
Australani THE KILL to už bylo jiný kafe, alespoň jsem teda jiný kafe
očekával. Ovšem moje očekávání po poslechu tvorby z nahrávek, byla nejspíš
tak vysoká, že jejich nabušená grindová produkce byla pro mě bohužel lehkým
zklamáním. Jejich set nebyl špatný, ale
na prdel mě dle očekávání prostě neposadil.
S prvními tóny MASTER, jejichž tvorba rozhodně za
pozornost stojí, jsem se odebral ke spánku, jelikož kapela vystupuje tak často,
že už je člověk jejich old skull death metalové tvorby lehce přejeden. Navíc
neúměrná délka jejich setu by mi beztak nedovolila dožít ve vnímavém stavu
vystoupení nizozemských INHUMATE,
které dle doslechu stálo prý za to. Předem děkuji za doplnění Habošovi, který
mi o tomto setu druhý den v dobrém referoval.
Dlouhé sety headlinerů jsou
dalším, o čem se vedou debaty. Osobně se přikláním k názoru, že by měly
být rozhodně kratší, protože ačkoliv má fanoušek tvorbu těchto kapel rád,
hodina je prostě hodně.
Hell Show jsem viděl naposledy tuším
v roce 2004 a už sem smířený s tím, že to prostě nedávám.
Report z pátečního programu
bude následovat, zatím si můžete prohlédnout fotky ze čtvrteční přehlídky kapel
ZDE.
Moje první ráno na Bojišti bylo
krušné jako vždy, obležené benzinové pumpy brali útokem další a další jedinci
držící křečovitě ruličku toaletního papíru či prahnoucí po ranní kuželce nebo
kafi z matu. Sluníčko pralo už od božího rána, takže venkovní studená sprcha
v areálu po ranním bloumání a klábosení s přáteli byla jasnou volbou.
Po obstarání si dostatečného množství kofeinu a nikotinu zbylo pouze pár
minutek do dnešní první hudební produkce, kvůli které jsem rozhodně nechtěl
zachrápat.
Vstávání se stejně jako loni
vyplatilo. Co víc si přát po ránu, než energickou kapelu. To bylo splněno na
sto procent, protože domácí crusteři KRÜGER
dnešní program nakopli, jak se slušelo a patřilo. Dva vokalisté, z nichž jeden byla na
první pohled křehká dívčina, která ovšem když spustila, spadla mi čelist jak u
poslechu desek téhle pražské sebranky. Hutný D-beatem ještě zhutněný crust.
Další band stejně jako předchozí
kapela pocházel z české kotliny a stejně jako Krüger koketoval
s crustem. Ovšem tentokrát crusty rytmy hutnil nefalšovaný jihočeský
grind. MURUROA je poměrně mladá
kapela, ovšem svým split LP si vydobyla místo na scéně a svou tvorbu se
rozhodla nahustit všem šílencům dnes na OEF po ránu pěkně do kedlubny. Což o
to, husté to bylo, ovšem jejich tvorba na živo mě zrovna dvakrát neuchvátila.
Celkově mi to přišlo tak nějak slitý dohromady, a to že zvuk po celý včerejšek
i dnešní ráno vůbec nebyl špatný. Těžko říct, možná jsem byl po ránu jen moc
vytrolenej.
Dvě české úderky vystřídala ještě
v dopoledních hodinách brazilská úderka DEAF KIDS, která mě svým vazbícím D-beatem přímo nadchla. Hudební
šílenství na notně očesanou bicí soupravu, basu a kytaru. Tvorbu těchhle třech týpků
mi ovšem krapet kazil vokál s přepálenou ozvěnou, kterej mi prostě
k muzice neštimoval.
Již včera mě jeden hudební
nadšenec upozornil, že vystoupení tunisko-francouzské KALIYUGY bude nejspíš stát zato. Vzal jsem si jeho slova
k srdci a smažil se před pódiem už na zvukové zkoušce, která nejen že jeho
slova potvrdila, ale minimálně podle mě ještě znásobila. Co napsat o setu,
který osobně považuji za TOP celého festivalu (zase krapet předbíhám, co?) –
precizně tepající bubeník, excelentní vokalistka i v hrubších growl
polohách, muzika parádně zkomponovaná, rychlá, drsná, ale i správně těžká v hácéčkem
nasáklých, doslova devastujících pasážích – libovka!
Jelikož nastala doba oběda a
tvorba EPICARDIECTOMY je prostě
brutal death, šel jsem do bistra něco zakousnout a opět se smočit pod sprchu,
protože vedro začínalo být více než neúnosné, což uznali i OEF Crew a hadicí
během setů s citem zkrápěli všechny šílence, které vedro od muziky
rozhodně nedokázalo odradit. Na set českých brutalistů jsem po návratu slyšel
jen slova chvály.
Notně posilněn jsem opět zamířil
pod pódium, protože čurbyho brožurka lákala na další crusťárnu a v textu
padlo jméno i mých oblíbených seveřanů Tinner. Od nováčků na scéně IDIOT IKON jsem dostal skočnou porci
crustové muziky se záplavou kytar a vokálů, kterým vévodila rusovlasá zpěvačka
v kostýmu, jenž nádherně ladil s duchem celého OEF. Aby vokální
složky nebylo náhodou málo, přiřítil se ještě zařvat i modrovlasej zpěvák
z Livstid a posléze i další seveřan, který se během festu na pódiu mihnul
několikrát, ale nedokázal jsem jej dodnes nikam zařadit. Každopádně další dobrá
kapela, od které se má smysl v distrech pídit po nahrávce.
Dnešní zatím převážně crusty
produkci vystřídala slušná porce krvavého grindu, který toho naštěstí
s brutal death metalem moc společného neměl. MASOCHIST, čtyři maníci z Thajska, kteří se s tím opravdu
nesrali a v čele se šíleným vokalistou nasypali do publika svůj
pětadvacetiminutový set s pořádným nasazením.
Tvorba NAZARENO EL VIOLENTO mě prostě baví, jak z nahrávky, tak na
živo. Před měsícem jsem navštívil jejich klubový koncert a byla to slušná mela,
ovšem na úkor kvality zvuku, takže jsem se těšil, že si je dnes dám se solidním
zvukem. Očekávání byla naplněna a mexikáni rozjeli svoji spletitou
hardcore-grindcore rubanici, která díky dobrému zvuku nepostrádala tolik
potřebné momenty pro úplné pochopení umění, které sami hudebníci nazývají fast
agressive chaotic hardcore.
Na další kapele se přiznám bez mučení,
jsem setrval velmi krátce. Jednalo se o klasický brutal death metal. Dva vály
sice dokázaly kvality jednotlivých hudebníků i kanál ve zpěvákově hrdle, ale
prostě málokterá kapela mě v tomhle ranku bere a GUTSLIT z Indie to
také rozhodně nebyli.
Takže opět bistro a jelikož jsem
letos nevlastnil ani jeden žeton, jednalo se opět o bistro mimo areál. Vzhledem
k tomu, že jako celá řádka mých přátel, nejsem vegetarián a ani vegan, by
mi beztak na nic nebyly, když nepiju ani pivo. Pro návštěvníky, kteří mají rádi
maso, bylo mimo areál otevřeno, ostatně jako každý rok, bistro u benzinové
pumpy a dokonce přibyly ještě další dvě. Jedno naproti hlavní bráně a druhé u
parkoviště pro kapely – já letos preferoval to poslední. Nemám nic proti
veganům ani vegetariánům a jsem velice rád, že vegani i vegetariáni nemají nic
proti mně, když mě vidí, jak se tlačim steakem z grilu na zahrádce bistra,
když si jdou pro věci do aut. Strava je totiž další věc, která je na OEF často
diskutována. Osobně nevnímám prakticky vůbec nic špatného na tom, že bistra
kolem areálu jsou a navíc kde je poptávka, tam je i nabídka.
Od žrádla ovšem rychle zpátky
k pódiu, protože ačkoliv mě Portugalci BESTA z desek moc neberou, na živo by to mohlo znít mnohem
lépe…a taky že znělo. Zde jejich tvorba konečně dostala potřebnou živelnost,
kterou jsem postrádal ze zmíněných nahrávek. Agrese kloubená
s rytmičností vyvstala na povrch a tihle čtyři démoni vypustili do
hlediště všechno zlo, které čiší z jejich grafických coverů nejen u desek,
ale i triček a posterů.
Po zlovutném díle z Portugalska
přišlo na řadu trošku gore dancingu z Holandska v podobě českému
publiku dobře známé sebranky jménem RECTAL
SMEGA. V záplavě další várky nafukovacích balónů, lehátek, kruhů a
všeho možného se opět vynořily různé masky vyčkávající na pravou a nefalšovanou
gore diskotéku, jež měla oproti Gutalaxu jednoznačně lepší bubenický podklad.
Slovenští mincing grindcore
úderníci ABORTION patří k mým
top kapelám pěknou řádku let. Dalo by se říci že, se jedná o stálici na scéně,
která má ve svých setech vždy co nabídnout a nejinak tomu bylo i dnes.
Půlhodinkový set zvládli na výbornou a naprali do všech šílenců v hledišti
i materiál ze zbrusu nového LP Konvert. Šlapavá energická muzika s jasným
poselstvím…kde je tvůj bůh!
Největší moje dnešní očekávání
s přehledem naplnili švédští WARCOLLAPSE,
jejichž desky zbožňuju a dnes mi bylo dopřáno vidět tyhle vynikající veterány
crustové špinavé scény naživo. Dechberoucí pomalejší pasáže s angažovaným
zpěvákovým projevem doslova válcovaly Bojiště. Ovšem hudebníci neměli problém
předvést i velmi slušné D-beatové rubanice, jenž krásně umocňovaly zmíněné
pomalejší party. Lahůdka.
Prakticky srovnatelnou lahůdku co
se kvality týče, ovšem hudebně trošku jinde, předvedli po pauze, kterou jsem si
během vystoupení maltských death metalistů BEHEADED
musel dát, holandští hardcore nezmaři VITAMIN
X. Jak jsem se již zmínil v první části reportu, na tuhle bandu se dle
mých očekávání strhl mohutný moshpit. Vysokooktanová produkce a stoprocentní
nasazení kapely rozběsnilo fans do takové míry, že připravili další horkou
chvilku pro OEF Crew, kteří se snažili dostat šílence z řad fans
z pódia. Řadu chytlavých pecek si střihli s vokalistou i fanoušci
přímo do mikrofonu. Opačnou stranu si vyzkoušel i sám vokalista, který si to
v závěru setu namířil přímo do kotle. Pro ostříleného hardcoráka, který
šel dokonce v jednu chvilku k zemi po nechtěném bodychecku jednoho
z fans přímo na pódiu, musel představovat kotel na OEF stoprocentní
zadostiučiní jako reakci na letitou tvorbu kapely.
Zde jsme u další otázky, kterou
často čtu i slýchám - jaké kapely vlastně na OEF patří a jaké ne. U Vitaminu X
jsem naprosto přesvědčen, stejně jako bych byl u jiných energií našlapaných HC
spolků, že na OEF prostě patří – OEF přeci je a vždycky byl o rychlé a dalo by
se říci o agresivní muzice, kterou kapely typu Vitamin X rozhodně splňují. Tato
otázka ale letos vyvstala krom Vitaminu X i kolem dalšího headlinera, ale o tom
později.
Na pódiu OEF se dnešního večera
objevila další z řady legend UG scény, a to američtí death metalisté NUNSLAUGHTER. Čtyři hudebníci jasně
dávali najevo svůj postoj ke křesťanství, který na svých albech hájí už od roku
1987. Hudebně nabídli špinavý thrashem nasáklý death metal ze staré školy se spoustou
úderných i šlapavých míst, které opět hecovaly fans v šíleném kotli, který
dnes již neustával. Myslím, že spousta návštěvníků OEF si po jejich vystoupení
škrtla ve svém pomyslném seznamu kapel, které chtějí vidět naživo, další jméno.
Místo avizovaných Cattle
Decapitation, kteří se nakonec na OEF nedostavili, nastoupili rovněž američtí WEHRMACHT se svým speciálním setem se
zakládajícím členem CRYPTIC SLAUGHTER, který měl být jedním z hlavních
bodů programu zítřejší produkce. Takže po old skull hrození paroháčem dostali
fanoušci pro změnu další porci kurevsky energické muziky ve formě
nekompromisního thrascore se záplavou chytlavých momentů, kytarových kudrlinek
dokazující kvality hudebníků dosažené několika dekádami tvorby, bubenických
orgií a vokálního štěkotu – vše s potenciálem, který mě téměř vystřelil
z kecek.
Z americké produkce jsem se
dnes již nedostal. Další zástupci této země na OEF byli dnes již také
legendární BRUTAL THRUTH.
Z jejich setu jsem měl lehké obavy, aby se nejednalo o neposlouchatelný
bordel. Obavy se naštěstí nenaplnily a dostal jsem poslouchatelný a celkem
slušný set, který ovšem trpěl neúměrnou hodinovou délkou, kterou kapela ještě
nakonec přetáhla. Jak jsem se již zmínil v první části reportu, hodinové
sety jsou minimálně pro mě vzhledem k celodennímu programu opravdu
neúnosné a nejinak tomu bylo i dnes – čtyřicet minut by dle mého i názoru
dalších, se kterými jsem se na otázce délky setů shodl, bohatě stačilo. Brutal
Thruth na OEF uzavírali jednu velkou kapitolu grindové tvorby vzhledem
k tomu, že se basákovi přiblížily padesáté narozeniny a odchází do
grindového důchodu a kapela samozřejmě s ním.
Legendami dnešní večer pokračoval
směle dále – na pódium nastoupili mocní POSSESSED
jejichž logo je metalovým fanatikům daleko známější než kdejaká provařená
obchodní značka. Hororové intro odehrávající se pod zmíněným logem a třemi
šestkami pomalu rozjelo nekompromisní chorobným death metalem dochucenou thrash
metalou jízdu ze samotného pekla. Zpěvák, ač byl upoután na invalidní vozík,
rozjel poctivé old skullové vokální orgie, jež samozřejmě korespondovaly
s neméně old skull hudební tvorbou celé kapely. Poctivá šlapavá muzika,
která když všechny šílence neposlala do kotle, tak je minimálně rozhoupala
v kolenou a donutila mocně zahrozit na satanovy zástupce na pódiu. Ovšem
ke konci setu na mě opět neúprosně dolehla jeho neúměrná délka.
EYEHATEGOD, asi nejvíce diskutovaný headliner, který na OEF co si
pamatuji, byl. Osobně mám sludge velmi rád a vystoupení těchhle borců
z Louisiany jsem si užil (pochopitelně vyjma jeho délku) a rozhodně si
opatřím jejich nové album, které jsem zatím neměl možnost poslechnout.
Maximální těžkotonážnost s naléhavým vokálním projevem houpala
s Bojištěm ze strany na stranu jako mocné vlny neklidného moře se záblesky
v podobě vazbení kytar. Pro vyznavače podobné tvorby lahůdka, pro jiné
zpestření dnešního hudebního programu, pro řadu lidí ovšem hodinová kolíbačka,
před dalšími vystupujícími rychlostí daleko více korespondující s tradicí
OEF. Co teď, babo raď. Šoupnout amíky formou otevíráku na středeční program,
kde by je řada lidí včetně mě neměla možnost vidět nebo je šoupnout na konec
festu sobotního programu jako parádní zavírák, kde by to ovšem
s návštěvností dopadlo obdobně jako v prvním případě? No, těžko říct.
Rozhodně
bych se chtěl v této části reportu ještě vyjádřit k setům časně
k ránu, které stejně jako celá řada lidí nedávám. Hraní po půl třetí ráno
je prostě vražda. Myslím, že kdyby se zkrátily hodinové časy hlavních kapel,
mohl program končit v lidštější hodinu a mě by neunikly krom portugalských
šílenců WE ARE THE DAMNED ani další
tři kapely: grindcore HUMAN CULL, švédský
thrash WARFECT a švédští death
metalisté DEMONICAL, kteří mě na ročníku
2012 dost bavili. Tímto zcela osobním názorem bych si dovolil uzavřít druhou
část reportu z OEF 2014.
Report
ze sobotního programu bude následovat, zatím si můžete prohlédnout fotky z
páteční přehlídky kapel ZDE.
Třetí den na Bojišti začal
obdobně jako druhý. Fronta na hajzlíky, fronta na snídaně a následné sdělování
si dojmů s přáteli z viděného programu festivalu. Vedro postoupilo do
dalšího levelu, ale jelikož OEF Crew kropili z hadice fans před pódiem
pravidelně, nebylo ani tolik zapotřebí běhat k pivním stanům pod sprchu.
Ostatně jako vždy mě velmi lákal
ranní program, který dnes zahajovali jihočeští BEHIND THE CEMETERY WALL.
Thrashová produkce s příměsí velmi slušného grindu mě celkem probrala,
takže jsem si vydařený set v čele se zpěvačkou celkem vychutnal a kapelu
řadím mezi ty, které se vyplatí na scéně sledovat.
Jako další na scénu nastoupili švédští
crusteři UTANFÖRSKAPET, a jelikož
podrobný program festu u této kapely házel jmény jako Uncurbed nebo Crossing
Chaos, stálo to samozřejmě za to. Crust n roll jízda s parádními basovými
vyhrávkami, uvřískaným vokálem a nezbytným kolovrátkem bicích. Takže potřebná
dávka energie po ránu bezezbytku splněna.
Po dvou velmi slušných kapelách
ovšem minimálně pro mě následovalo překvapení dne, né-li překvapení celého OEF
v podobě produkce ruských DEHYDRATED.
Rusové v čele s výbornou vokalistou rozjeli parádní technickou death
metalovou smršť, decentně proloženou samply a optimální dávkou metalcoru, aby
produkce dokázala posluchače patřičně oslovit a trošku jej také rozhýbat. I
když hudební styl kapely není mým šálkem kávy, tak u tohoto setu mi doslova
spadla brada.
Brada mi spadla také u dalšího
setu, zde ovšem z naprosto opačného důvodu. ŠKODA 120 dnes totiž předvedla set, od kterého jsem musel prostě
odejít, protože nesladěnost dvou vokalistů byla do očí i do uší bijící. Českou
a UG věrnou Škodovku mám jinak rád jak z desek, tak z klubových
vystoupení, ale tohle bylo prostě moc. Byla to opravdu doslova škoda.
Náladu mi ovšem během krátké
chvilky zvedli kolumbijsko-španělští FORENSSICK,
kteří svůj prdel nakopávající death grind nasypali do slušně se rozrůstajícího
publika s naprostým přehledem a živelností kapelám z těchto zemí
vlastní. Vokalista se slušným hlasovým rozsahem, špinavá rychlá produkce,
prostě pořádný peklo v polední sluníčkové výhni.
Před obědem jsem si ještě
rozhodně nechtěl nechat ujít francouzské grindery ze staré školy FILTHY CHARITY, kteří ve třech
předvedli slušnou porci grindu se třemi vokály. Kulomet bicích, nenávistný
štekot a hudební špína tekoucí přes okraj pódia na řadu spokojených hudebních
šílenců.
Bohužel nelze vidět všechny
kapely a kór v tak hudebně natřískaném dni jako sobotní program OEF, takže
jsem vynechal chilské thrashery NUCLEAR
a šel se posilnit na ještě poměrně dlouhou přehlídku kvalitních kapel.
Tuto přehlídku odstartovala
chorvatská grindcore mašina BOLESNO
GRINJE, která rovněž jako Francouzi prala do publika svoje poselství třemi
vokály. Kulometná palba bicích také neustávala, zde byla ovšem proložena
hutnými a zatraceně chytlavými party, které dělaly z celého setu Chorvatů
výborně stravitelnou a poutavou záležitost.
Po přehlídce zahraniční kapel se
fans dočkali opět jedné domácí, kvalitativně samozřejmě na výši. Jednalo se o thrashové
RADIOLOKÁTOR, které jsem měl konečně
možnost vidět na živo. Plejáda známých hudebníků z ještě známější českých
hudebních uskupení na živo nezklamala a krom vlastní tvorby se fans dočkali a i
nějaké té předělávky. Navíc byl ještě naplněn stoprocentně duch celého
festivalu, protože se vokalista zapojil do tolik oblíbených hrátek
s publikem a kosil během setu fans vodní pistolí. Má smysl rozebírat
hudební kvality členů Gride, Lahar a Avenger?
Po poctivé thrashárně přišla na
řadu pro změnu poctivá gore tancovačka v podání italských ULTIMO MONDO CANNIBALE, kteří ve svých
tradičních maskách opět rozjařili plážové typy s lehátky, kruhy a dalšími
šílenostmi. Došlo i na nějakého toho naháče z řad fanoušků a celý set byl
i přes své „tupa, tupa“ pojetí krásně poslouchatelný až do konce. Kotel byl,
jak je na OEF u houpavé gore tvorby zvykem, celkem masivní, takže OEF Crew
nejen že zkrápěli rozparáděné tanečníky pod pódiem chladnou vodou, ale museli i
řadu tanečníků korigovat na pódiu.
Po letních plážových radovánkách
přišla na řadu německá crustcore vichřice jménem ACCION MUTANTE. Vysoká jakost produkce neklesla ani zde. Poctivá crusty
nabušená jízda se dvěma sólovými vokalisty, kteří byli sympatičtí nejen tím, že
jeden z nich měl triko mých oblíbenců Detestation, ale i tím, že před
setem podávali přátelsky ruce řadě fans. I takto se naplňuje duch celého
festivalu…přátelství a žádné podělané bariéry mezi kapelou a fanoušky. Parádní
set!
Moje další dnešní oddychová pauze
mě stála set na scéně hudebně kontroverzních KADAVERFICKER, čehož jsem pak sice trošku litoval, ale vše člověk
vidět prostě nemůže. Třeba doplní nějaké dojmy redakční kolegové.
Co jsem si ovšem rozhodně nechtěl
nechat ujít, byli američtí thrashem nasmrádlí fofrníci TURBOKRIEG. Slušně zmixovaný rychlý thrash metal s grindovou
úderností korunovaný hrubým growlem. Ovšem i přes solidní hráčské parádičky se
dostavila po polovině setu nuda.
Nuda ovšem v žádném případě
nebyli čeští grind experimentátoři CONTRASTIC,
jejichž návrat na scénu je stejně famózní, jako byl jejich debut před lety. Takže
nasamplovaný grind s řadou nápadů, hudebních libůstek a tentokráte i hostů
ve formě zpěvačky a Žláby z Brutally Deceased, se kterými si „Kontráši“
střihli na jaře libové tour. Fans se dočkali zatraceně vydařených pecek
z nového split desetipalce i starých dnes již kultovních fláků navždy spjatých
s malou mořskou vílou. Jeden z nejlepších setů dnešního programu!
Po malém experimentu přišla na
řadu death metalová brutalita z Texasu. Napíšu to na rovinu - PROPHECY
mě bavili z desky Our Domain, pak šla jejich produkce úplně mimo mě a
stejně tak tomu bylo i s jejich dnešním setem.
Španělští grindeři MACHETAZO se na Bojiště pro mě
z neznámých důvodů nedostavili a jejich čas si přivlastnili festivalem milovaní
GUTALAX. Mě bohatě stačil jejich
čtvrteční set, takže jsem si je nechal ujít. Bohužel i k mé škodě
s hostujícím prvkem v podobě vokalisty z neméně choré grupy
Spasm.
Sluníčko už se trošku umoudřilo a
sety se večer začaly opět natahovat. Po třičtvrtě hodince gore dostali fans
stejně dlouhou porci death doomové bolesti v podání těch nepovolanější. VALLENFYRE z Británie přivezli
uhrančivou a pořádně hutnou metalovou tvorbu, které vévodil charismatický
frontman s hlasem ze samotného záhrobí.
Po částečném doomovém zpomalení nabral
program OEF s prvními tóny italských hatecoristů CRIPPLE BASTARDS opět na obrátkách. Obohaceni o dalšího kytaristu,
nabídli set plný nefalšované nenávisti skládající se jak z nové tvorby, která
mi jeden čas vskutku nešla pod vousy, tak i profláklých pecek jako například: I
hate Her či Misantropo A Senso Unico. S kytarovou posilou to byla
neskutečná morda, která donutila plesknout sebou do kotle i členy OEF Crew!
V hlavních hracích časech
nabídl festival svým návštěvníkům další legendu death metalové scény,
tentokráte šlo německé vyznavače smrtícího kovu MORGOTH. Díky old skullové řezničině pokračoval před pódiem masivní
kotel a i když nemám desky této kapely nijak naposlouchané, tak to co jsem
slyšel na OEF mi dokázalo, že se o kapele právem mluví jako o legendě žánru.
WEHRMACHTU se fans dočkali nakonec již včera, takže kdo měl chuť,
dal si je znova. Kousek jsem viděl a mohl bych o něm napsat totožné co
v reportu z předchozího dne.
Na rozdíl od německého mě
americký death metal v podání IMMOLATION
vůbec nevzal. Pro mě vždycky hráli takovej ten „bubáckej“ metal. Čekal jsem, že
na živo to bude třeba lepší…nebylo. Navíc hodinová masáž před další kapelou mě
i celkem otrávila, což se však nedá říct o zástupech šílenců pod pódiem.
Konečně přišli na řadu mnou velmi
očekávaní veteráni crustové scény DOOM,
kteří mě napumpovali energií i přes pokročilou noční hodinu, během které jsem
měl v plánu festival definitivně opustit. Než jsem však odjel, dopřál jsem
si plnými doušky nefalšovaný crust, který asi není více třeba pitvat…jedná se
přece o DOOM!
Doom byli pro mě nádhernou tečkou
za letošním OEF, který osobně rozhodně považuju za podařený. Na závěr si však opět
neodpustím zmínku o hraní kapel do tří do rána, protože mi to prostě přijde neúnosné
a navíc škoda nevidět kvalitní zástupce grindu jako jsou čeští TWISTED THRUTH či slovenští KILLCHAIN, rovněž tak škoda Britů CORRUPT MORAL ALTAR, kteří mě zaujali
z poslechu jejich nahrávek.
No, jestli jste dočetli až sem,
klobouk dolů. Otazníky kolem OEF vyčerpány v předchozích dvou částech a
nyní nezbývá nic, než se těšit na další ročník tohoto skvělého festivalu.
Fotky ze sobotního programu si
můžete prohlédnout ZDE.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat