Po několikadenní selekci fotek, kterých jsem letos i přes velmi úsporné cvakání pořídil opět přes tisíc (prohlédnout si je můžete během čtení v několika odkazech), je na čase zbilancovat ročník 2015 do několika odstavců formou každoročního tuberáckého reportu.
Asi nemá smysl podrobně se rozepisovat u každé bandy, která na letošním ročníku zahřměla, jelikož dlouhý věci prostě nikdo nečte…je rychlá doba, takže se letošní postřehy pokusím celkem zkrátit a doufám, že mé případné nedostatky doplní redakční kolega Haboš.
Na trutnovské Bojiště jsem již tradičně dovalil kolem čtvrtečního poledne. Tematickou středu, tentokráte věnovanou noisecore jsem opět vypustil, jelikož přežít bez úhony tento několikadenní hlukový maraton dá člověku i bez zmíněné středy celkem zabrat. Ovšem vystoupení legendárních 7MON si většina nezmarů, kteří se na červenou půdu vypravili o den dříve, chválila, stejně jako set DECHE-CHARGE i SEDEM MINUT STRACHU.
Obscene není zdaleka pouze jen o muzice, krom každoroční přehlídky masek, proběhlo i několik FREAK SHOW. A právě dvě z těchto vystoupení se odehrály již ve středu. První po zběsilém tradičním FREAK FESTIVALU obsahujícím pět šílených disciplín a druhé po běsnění třech zmíněných noisecore bandů. Letošní šílenosti měly na svědomí Samora Squid Swallows Swords a Jenn O Cide, kteří spojili své síly a pod hlavičkou THE SQUID O CIDE FREAK SHOWS a společným vystoupením potrápili žaludky i bránice návštěvníků OEF.
Ale postupme ke čtvrtečnímu hudebnímu programu, který zatraceně zostra zahájili grindcore Francouzi UNTAMED. Na úvod šleha jak hrom, takže nebylo divu, že se na pódiu objevili první skokani z řad fans. Po zběsilém otvíráku přišli na řadu gore tanečky za hudebního doprovodu UxLxCxMx. Relativně mladá německá trojice zabublala, tak jak mají fans tanečního gore rádi, takže pomalu se probouzející peklo před pódiem a částečně i na něm rozhodně nevyhasínalo. Na gore mám rád nejen nadhled v tvorbě ale i kopec zvrácené legrace která se těmhle borců rozhodně nedá upřít…jak jinak by mohli stvořit tribut disco Spice Girls.
Trošku chladným mě nechalo vystoupení britských death grinderů FOETAL JUICE, zato španělské GC/PV tornádo TEETHING rozhodně nezklamalo, masakr, který lze slyšet například na posledním epku, dokázali s přehledem rozpoutat i na pódiu. Jedno z největších očekávání dnešního programu byly alespoň pro mě dánští goreviolence šílenci UxDxS, kteří stejně jako předchozí band bez jakýkoliv okolků vysmahli na živo přesně to, co mě baví na jejich desce…chorobnost, rychlost a kulervoucí zvuk.
První crustový kolovrátek na letošním ročníku patřil dnes již poměrně provařenému jménu FREDAG DEN 13:E. Švédský crustcore nejen vysoké jakosti, ale také vysokých oktanových čísel a to zejména při živých vystoupeních, jako bylo například toto. Nové LP jsem ještě neslyšel, ale nepředpokládám, že by nějak zvlášť uhnuli ze své cesty, takže si jej rozhodně nenechám ujít. Extrémně jsem byl spokojen s novým materiálem holandských TEETHGRINDER, jejichž progresivnější podoba grindcore působí mezi záplavou stereotypních grindcore bandů neuvěřitelně svěže. Na živo dle očekávání naprosto těžkotonážní masáž (leč s progresivní složkou) jedna báseň.
Švédští KORSFӒST bohužel svým setem zapadli mezi záplavu stereotypně znějících crusťáren a italské HIDEOUS DIVINITY jsem vzhledem k uspokojení základních životních potřeb, mezi které nepatří pouze strava, ale navštívení opět úctyhodného množství dister, vynechal. K vydařeným crustovým setům bych po pátku 13. zařadil i vystoupení švédských LAUTSTÜRMER, jejichž dis-beat poměrně solidně rozvířil prach na Bojišti. Co ovšem nechápu, je ten rozdíl s předchozí crustovkou, když mají shodný poloviční počet členů?
U brazilských thrasherek NERVOSA mi nezbývá než na plnou hubu napsat, že průměrnou muziku ani pohledný vypasovaný zadek v maskáčích výše neposune. Zato švédští GENERAL SURGERY, kteří se letos jako první vytasili s kostými a umělou krví na pódiu mě naprosto odrovnali…goregrind par excellence! HIRAX ze států, mě živě neoslovil prakticky vůbec, stejně jako BROKEN HOPE, jejichž album The Bowels of Repugnance už nějaký ten pátek doma pravidelně otáčím v přehrávači.
Když vytáhnu další letošní velké jména TERRORIZER LA a OBITUARY, může směle napsat, že většinu letošních trumfů si‚ Čurby vymlátil hned první/druhý den festivalu. Terrorizer s živou přehrávkou kultovní desky World Downfall nemohli zklamat a taky nezklamali…tohle bylo suverénně nejlepší vystoupení dnešního programu a jedno z nej celého festu (ale o tom později). Před vystoupením Obituary jsem měl lehce smíšené pocity, které se ovšem po několika válech rozplynuly a zbyla pouze touha po dalších death metalových hymnách. Obituary sice postavili set na pomalejších věcech, což ve výsledku vůbec nevadilo a nádherně to kontrastovalo s dnešními rychlopalnými sety. PIG DESTROYER osobně neposlouchám a část viděného setu mě k tomu opět nepřivábí.
Po hudebním programu tradičně následovala vystoupení „propichujeme se a visíme na hácích“ opět s nezbytnou dramaturgií s patřičným nadhledem. Vše pod názvem FLYING HIGH TRIBE. A jako třešnička na dortu vystoupení S&M PROJECT SHOW v podání dvojice Sultan Sade a Majkelina Cat. Něco málo o této dvojce vyzvíte na jejich webovce. Ani jedno jsem bohužel neviděl, jelikož jsem se pod vlivem nechutné zimy balil do všeho možné v autě do spacáku.
Páteční hudebně nařachaný program byl ve výsledném dojmu sestaven adekvátně pro posluchače extrémních žánrů, zvuku nelze nic vytknout, počasí se již tradičně vyřádilo…krom čtvrtečního, když se ohlédnu do minulosti, nezbytného deště letos fans potrápila ještě neuvěřitelná klendra, jelikož k ránu byly pouhé tři stupně nad nulou.
Report z následujícího dne bude co nevidět následovat. Fotky ze čtvrteční přehlídky kapel můžete sčíhnout zde.
Páteční počasí si s návštěvníky trutnovského Bojiště rovněž krapet pohrávalo. Ranní ukrutná zima přes den ještě občas vystrčila růžky, ovšem pokud vykouklo slunko, bylo vedro na padnutí…takto se to střídalo víceméně celý den, který se po hudební stránce samozřejmě vyplatil už od samotného zahájení programu na desátou dopoledne.
Jako první to dnes odpálili italští MINDFUL OF PRIYAT s kytaristkou na vokálu. Vskutku extrémní start, jen jsem se nemohl ubránit dojmu, že z desky mě tato grindovice bavila prostě mnohem více. Stejný pocit jsem měl u vystoupení power violence britů GETS WORSE, kteří sice předvedli zatraceně těžkotonážní set se třemi vokály, ale na prdel, jako kdysi při poslechu stejnojmeného fulka, jsem se neposadil. Na tyhle borce jsem měl přehnaná očekávání, tím chci říci, že se rozhodně nejednalo o špatný set. Prdel mi řádně nakopla další vystupující holandská grindcore s příchutí power violence trojice SICK OF STUPIDITY sázející na v žánru tolik oblíbenou sestavu kytara, bicí, řev.
Brutální death metalisty z Běloruska POSTHUMOUS BLASPHEMER jsem si na úkor oběda nechal ujít. Najíst se na OEF letos stejně jako každý rok nebyl žádný problém. Dostatečný počet stánků s nejrůznějšími veganskými i vegetariánskými pokrmy nabízel opravdu široký sortiment, který se následně nechal spláchnout pivkem, limčou či kapkou něčeho ostřejšího. Vše samo za žetony, které se jako vždy daly pořídit v těsné blízkosti hlavní brány. Jen ty kelímky letos nové nebyly. Sortiment pro masožrouty se v těsné blízkosti areálu krapet oproti loňskému ročníku smrsknul, ale ten řízek si člověk mohl dopřát taky.
Nedávno viděný klubový set mexických FAILURE TRACE ve mně zanechal pouze pozitivní dojmy, tudíž jsem byl zvědav, jak se poperou s velkým pódiem a ve výsledku mělo jejich vystoupení prakticky stejné grády jak v těsných prostorách pro několik desítek lidí. Špinavý a nádherně syrový grindcore. Po rychlejších vystoupeních přišlo na řadu opět gore a stejně jako předchozí band opět z Mexika. GORE AND CARNAGE předvedli proklamovanou taneční jízdu, které ovšem i vzhledem ke kratšímu setu docházel dech. Cirka v polovině setu začala vystrkovat růžky slečna nuda. Ale na skotačení před pódiem i na něm to byl ideální soundtrack…dle fanoušků vhodný i ke svlékání.
Za holandské BODYFARM, kteří bohužel nemohli vystoupit, zaskočila efektivně česká thrashová stálice EXORCIZPHOBIA, která mě stejně jako na splitu, tak živě, zaujala více než jejich thrashový kumpáni Lahar. Tanečky jsou na OEF potřeba v jakémkoliv množství, takže dvojice ANALKOHOLIC, údajně z Nové Kaledonie sklidila i přes vlnu kritiky na svou full desku, která vyšla nedávno u BLP, celkem slušný ohlas. Bicí automat, škraboška s čurákem a nakonec šli dolů i ty legíny (což jsem ovšem postřehl až doma při prohlížení nepřeberného množství fotografií, které se vždy pár dní po akci rojí ze všech stran. Ovšem nutno uznat že borci z kapely si pekelně užívali nejen svůj set, ale i celý svůj pobyt na festu.
Krev do žil mi po gore hopsanici vlila španělská grindcore šílenost s parádně využitým potenciálem dvou solových vokalistů ENTROPIAH. Neuvěřitelně živelné grindcore vystoupení s hudebním přesahem do dalších stylů. Ano božská Ekkaia byla v tvorbě vskutku znatelná. Sobotní program se nesl i v duchu rozlučkových vystoupení, z nichž první obstarali rakouští SQUIRTOPHOBIC, jejichž tvorba mě kurevsky baví. Navíc set obohacený hostujícími vokalisty z Gutalax a Rompeprop…co chtít víc…fanouškovský kotel jak hrom a Cuntry Loads.
Hudebně se začínalo přiostřovat a američtí fofrníci FISSURE srovnali doslova Bojiště se zemí. Oktany v červených číslech, podstatná dávka hrubosti a jakost nevyšší třídy. Jedním slovem bomba. Tímto jedním slovem se dalo dle očekávání zhodnotit i vystoupení brazilské dvojice TEST. Zároveň dle očekávání to nebylo v Trutnově vystoupení poslední, protože tihle týpci hrají pořád a často nepohrdnou aparát rozbalit třeba na ulici. Na OEF si to následně střihli i za pivními stany.
Velmi příjemné překvapení pro mě byl set gore death metalových veteránů PUTRID OFFAL. Stará škola plná nefalšované brutality. Letos vylezlo na světlo světa nové, prakticky první samostatné full album Mature Necropsy, které je k dostání v podobě double CD, obsahující i dosavadní „skromnější“ tvorbu. Pořádný vítr po francouzské hnilobě obstarali finští FEASTEM, kteří měli na fans prakticky stejný devastující účinek jako dnes vystupující Fissure. Práce bubeníka téhle řezničiny je vskutku něco nevídaného.
Celkem zklamaný jsem byl ze setu amerických LIVIDITY a další americké death metalisty VITAL REMAINS jsem nakonec vypustil. Co jsem si ovšem nechtěl nechat ujít, byl set holandských gore šílenců ROMPEPROP (dle doslechu jeden z posledních), kteří nešetřili umělou krví na sobě ani na fans, které zlil basák namontovanou hadicí přímo z kytary. Tímto kouskem ovšem šílenosti Rompe zdaleka nekončily. Na škopky zaskočil tlučmistr z Birdflesh a holandský bubeník si to bezhlavě střihnul z pódia přímo do kotle, který byl samozřejmě opět monstrózní. Na pódium se vydrápala za hecování hudebníků spousta lidí a obscénnosti jeli na plné obrátky. Gore prostě OEF sluší.
Následující trojice kapel byla taktéž sázka na jistotu. Italští thrashoví veteráni BULLDOZER předvedli poctivý staroškolský set během kterého zpěvák hrozil za kazatelským pultem v dlouhém plášti a při červeném osvětlení se svými kotletami přecházejícími do plnovousu vypadal vskutku zlověstně. Statičnost vystoupení nelze u této kapely brát jako zápor, každopádně oproti Hirax jsem si set maximálně užil. Při japonských S.O.B. jsem měl polevu v gatích. Neskutečná koncentrovaná energie, strhující vály a naprosto parádní show…k mému překvapení mě S.O.B. strhnuli víc než následující den jejich krajané Unholy Grave. To, co načali Japonci, domázlo rakouské chorobné trio SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH. Mnoho z vás si zajisté vybaví set v původní sestavě na tomto pódiu léta páně 2002…já si jej vybavil a musím uznat, že z těchto chorých rytmů jsem měl naprosto stejný pocit… bizrre klub pouze pro členy…patříte tam?!
Jak zavládla zima, CENTINEX a další již prakticky sobotní kapely šly bohužel stranou.
Ale aby nebyl tenhle pamflet pouze o kapelách, musím a chci zde rozhodně napsat, že rodinná atmosféra plná tolerance vládla i na letošním ročníku. Několikrát jsem tuto jedinečnou atmosféru pocítil na vlastní kůži. Jako jeden příklad za všechny mohu uvést, že při ukládání se ke spánku vedle notně podnapilých dalších návštěvníků akce, kteří kurevsky nahlas poslouchali muziku z auta, mě fascinovalo to, že se dotyční i v tomto stavu dopotáceli k mému autu a optali se, zdali to nemají moc nahlas. Když jsem odvětil, že by sem uvítal, kdyby to trošku ztišili, zamumlali, že to není problém, muziku vypli a šli řádit do areálu. OEF prostě není Votvírák.
Report z následujícího dne bude co nevidět následovat. Fotky z páteční přehlídky kapel můžete sčíhnout zde.
Sobota byla naším již tradičně posledním dnem na Bojišti. Na After Party stejně jako na poslední kapely dnešního programu nezbývaly síly. Ovšem muziky, obscénovské atmosféry, přehrabování se v distrech jsem si od prvního dnešního vystoupení slovenských rychlýků ALEA IACTA EST užil až až.
ALEA ICTA EST, slovenský power violence/grindcore výsyp se vším všudy. Tenhle band měl rozhodně potenciál probrat i toho posledního ospalce v kempu. Grindcore střídala vzápětí sláma, která mi nikdy nešla pod vousy a o opaku mě tentokráte nepřesvědčili ani němečtí LOWER THAN ZERO s growlující zpěvačkou.
Set holandské death grindové mašiny COTE D’AVER stál nejen na uvedeném hudebním stylu, ale i speciálních kostýmech, ve který se Holanďani představili již na loňském NTEY Death Festu. Disfigured Corpse je na české scéně docela pojem, proto jsem byl zvědav, co předvedou grindující hardcoráci PRIMARY RESISTANCE, ve kterých právě působí jedinci ze zmíněný Disfigured Corpse. No musím konstatovat, že i přes zatraceně skočné kousky jsem si z jejich tvorby na zadek rozhodně nesedl.
Na místo italských DILUTION a britských EVIROSAX mě zatraceně přesvědčiví kámoši zlomili na obědovou pauzu během které se hlavně bilancovalo o viděných setech. Pauzička se protáhla až do vystoupení Italských milovníků akčních flicků a tanečnějších podob grindu RABID DOGS. Bez mučení se přiznám, že tuhle kapelu naprosto žeru. Před OEF jsem si je dal v klubu a se stejným nadšením jsem si užil i jejich set na velkém pódiu. Energie, nadhled, strhující rifovačky…pro mě byly jedním z nejlepších dnešních vystoupení.
Řecká odpověď na Napalm Death v podobě čtveřice HEAD CLEANER předvedla, to co bylo od nich očekáváno. Death grind vysoké jakosti nenechal jednoho šílence před pódiem v klidu. Ovšem to byla pouze předzvěst tanečního šílenství, kterého se povedlo rozpoutat mexickým pornogore maniakům URTIKARIA ANAL. Slovo porno je zde víc než na místě, jelikož předkožek tanečníků na pódiu bylo více než členů samotného bandu s bicím automatem za zády. Sado maso masky, podprdy, nafukovačky všeho druhu, maximální možný počet lidí na pódiu…prostě masakr. Po hudební stránce ovšem těžký průměr.
Slovo průměr rozhodně nešlo užít během a hlavně ani po setu amíků CLOUD RAT, jejichž vystoupení díky noisovým prvkům nevyznělo zbytečně suše jako jejich žánrovým kolegům Gets Worse. Kytara, hlukový aparát, bicí a naprosto libový vokál zpěvačky mě poslali s přehledem po pár válech do kolen. Tohle byla panečku jízda. Navíc došlo i na dvě zpěvačky, což celý tenhle power violence mlýnek plný krutých stopek umocnilo ještě na druhou.
Během vystoupení LAHAR jsem se vydal obrazit naposledy distra a během nakupování v průběhu celého festu se právě dnes jedinkrát spálil u polských borců prodávajících z krabice na konci distro road. Čachry s cenami, čachry s kurzem, hloupost.
Nechutenství z tohoto setkání mě pod pódiem vymlátili z hlavy borci ze států z death grindové technické smečky MARUTA. Krkolomné kousky, neúprostná bicí baterie a pořádně nasranej řev. Libovka! V pořádné brutalitě se pokračovala i následujícím setem indonéských death metalistů JASAD. Matně si vzpomínám, že se ke mně kdysi dostalo CD těchto vskutku brutálních death metalistů, ale jelikož nejsem příznivcem žánru, někde jej zavál prach. Ovšem precizně přesné a vzhledem k žánru delší zářezy nevyzněly na živo nakonec vůbec špatně.
Očekávání dalšího švédského kolovrátku mě naprosto vyvrátili MARTYRDӦD. Jak jsem se konec konců přesvědčil na vlastní uši, následně dočetl v brožuře a v šoku byl upozorněn známými, tohle mělo do stereotypu kurva daleko. Neo crustový feeling, jehož melodické prvky šli opravdu až za hranici daného žánru. Kompozice ovšem nevyznívali podbízivě a zároveň nepostrádaly pořádnou porci crustové špíny. Po návratu z festu a poslechu alba Elddop, mě tihle Švédi dostali podruhé. Zatraceně originální věc.
Originalitu ovšem nikdo nečekal u vystoupení francouzských grindových šílenců INHUMATE, tady se hrálo na něco zcela jiného a to na maximální nasazení spojené s nefalšovaným šílenstvím hudebníků přímo na pódiu…mlácení mikrofonem do hlavy, mlácení hlavou o pódium, víc pohybu než DM3 na ročnim turné, šílenství hostujících vokalistů, šílenství fanoušků a extrémní nasazení členů kapely za hranicí lidských možností završené totálně bezprostředním skokem do fans...pecka! O tom se nedá číst, to se musí zažít!
Po relativně rychlých bandech přišla na řadu další nefalšovaná gore žánrem nasáklá brutalita. HEMDALE ze států, kteří letos na OEF patřili k řadě uskupení, jež se po letech vrátila na scénu a hraje jim to stále skvěle. Ostatně předvedli pekelný set, který nestál pouze na mocných rifech a chorobném vokálu, ale dokázali také zdárně přitlačit na pilu a vystřihnout rychlejší kousky při kterých lehce prořídlé publikum začalo rovněž šílet.
UNHOLY GRAVE na mě k mému překvapení působili lehce unyle a to že je z desek sakra žeru. Navíc v porovnání se včerejšími S.O.B. jim prostě chyběli potřebné oktany. Set jsem sice se zájmem shlédl, došlo i na kultovní vály z desek Crucified a Inhumanity, ale nějaké extrémní nadšení u mě rozhodně tihle veteráni nevyvolali.
Unholy Grave byly alespoň pro nás ne moc slavnou tečkou letošního ročníku, jelikož na parkovišti již čekalo naložené auto, takže bohužel PROTECTOR, speciální set BLOOD a další již prakticky nedělní vystoupení, musely jít stranou.
Nevím, pokud bych měl tento ročník shrnout do pár vět, tak bych začal tím, že se úplně neztotožňuju s názory na špatný zvuk. Velmi mě překvapila čtvrteční večerní kapelová nálož. O přehlídce masek se asi nemá smysl rozepisovat, stejně jako o naháčích, šílenostech a perfektní organizaci celého festu se skvělým zázemím pro návštěvníky. Jako každý fanoušek extrémní hudby jsem byl s nějakými vystoupeními spokojen, z některých nadšen a jiné jsem po pár válech vzdal či úplně vynechal. Jako každý rok jsem byl ovšem přímo nadšen z výběru méně známých kapel, u kterých nemá člověk moc příležitostí je vidět na vlastní oči…pár jmen za všechny: Cloud Rat, Get Worse, UxDxS.
Takže nezbývá než Čurbymu a všem, co se na akci podíleli vystřihnout poklonu a začít odpočítávat čas do rozpoutání pekla na OEF 2016.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat