The Revolt – Lost in Fiction (2013)
Do redakce dorazila poslední studiová deska pelhřimovských
crossover metalistů The Revolt. Band na scéně sice působí již sedm let, ovšem
jeho existenci jsem zaznamenal až díky mailu, který mi poslal frontman kapely
Hájič.
Kapela se samo prezentuje na webu, po dnes již standardním FB profilu a registraci
na bandzone má i své vlastní celkem
slušně vyvedené stránky. Po
troše šmejdění po zmíněných webových profilech se člověk dozví, že Lost in
Fiction je již třetí full deska a mezitím proběhlo nějaké epko. Jak šel čas,
nepřibývaly pouze nahrávky, ale narůstaly i nároky hudebníků na vlastní tvorbu,
takže po experimentech s elektronikou na posledním albu se kapela pouští i
do tvorby na osmistruných kytarách a od konce srpna letošního roku shání
klávesáká, který by měl zvýšit počet členů bandu na číslo šest.
Při pohledu na obal i název alba, bych desku tipoval na
nějakej doom…no posuďte sami. Stejně tak působí i lyrická stránka věci. Hudebně
je to ovšem samozřejmě jinde…je to sice místy lehce soft, ale pořádnýho nářezu
se posluchač dočká taky. Navíc se nejedná o žádnej agro band, který v ČR
rostou jak houby po dešti a některý z nich slaví nepochopitelně u
posluchačů úspěch…bych blil!
Zmíněná soft stránka věci je pro mě ve většině případů
celkem oříšek a ne jinak tomu je i u třinácti stop pod názvem Lost in Fiction.
Album otevírá dvou a půl minutová téměř soundtracková věc, kde nad kytarami
těžce převládají samply, kterých se posluchač na albu dočká sice vícero, ale
tvorbu nijak nenarušují. Po úvodních tónech už se sype, díky perfektnímu zvuku
nahrávky může kapela stoprocentně podat to, o co jí jde. Hutné metalové party
okořeněné hácéčkem v kontrastu s melodickou stránkou věci. Je
v tom dost cejtit inspirace řadou zvučných jmen, ale The Revolt si to
dělají v celkovém konceptu po svém. Od nazvučení jednotlivých nástrojů až
po celkový koncept válů, které jsou pro mě místy bohužel lehce schizofrenní.
Kontrast je to sice úderný, ale představte si, že držíte za prdelku svojí
přítulkyni a ploužíte na pop rockovej cajdák a v mžiku vteřiny vás porazí
hradba kytar s mohutným bubenickým základem a hlavně dostanete přes ty
pracky, který chmataj na fajn místech takovou šlehu basovou strunou, že budete
tejden ledovat, protože si nezavážete ani kecky a s obíračkou máte po
prdeli. Toť pocit z druhého a třetího válu desky. Ona vlastně tvorba bandu
bude dost o pocitech a hlavně taky o hráčském umu a propracovanosti
jednotlivých válů, kde krom proklamovaného crossoveru, metalu, slyšeného pop
rocku, dostane posluchač i post prvky a řádku hudebních vychytávek, které by
šly do dalších a dalších škatulí. Víceméně v tomto duchu jede celá deska,
někde je soft stránky víc, někde míň…co je ovšem důležité, že vše je naprosto
čisté, od vokálů až po instrumentalitu. Pestrost vokální složky alba je
nepřeberná, stejně jako bubenické sestavy, kde je technika i údernost. O práci
kytaristů by se dalo napsat prakticky totéž.
V pátém válu hudebníci sakra přibrzdí a rozbalí během
čtyř minut, což odpovídá průměrné stopáži válu na desce, rockový „Dirty
Dancing“, který si ovšem pustíte s chutí znovu. Umístění válu má opět
kontrastní kouzlo, protože následující věc Sea full of hell s Korn-ovskym
nástupem má slušnou sílu, kterou umocňují solidní growly. Poskládání vokálů do
hutné skladby je perfektní. Pro oživení nějakej ten sampl na úvod, sólová
kytarová práce během hřmění ostatních nástrojů. Ve výsledku parádní vál. Pro
vydechnutí následuje krátká mezihra na piano a pak kapela předvádí další
vydatnou porci tvrdosti, nepostrádající melodie, další řadu hudebních
parádiček, vkusně umístěných samplů, velmi slušných vokálních kreací. Detailně
pitvat každej vál by zabralo pár stránek textu a už teď je mi jasný, že
šéfredaktor si vaří druhý kafe a kolegům cuká cévka v mozku, takže směle
zabruste na youtube, kde má kapela dva klipy z nahrávání alba (výše
popsaná věc Not afraid
a následující Broken
wings) nebo na bandzone kapely, kde je k poslechu a zdarma ke stažení
mimo jiné i celé album. Ale teď se ještě pojďte ve zkratce mrknout na závěr
alba. Jednotlivé vály jsou znatelně delší, ovšem stále se drží až na Scars
Remain zaběhnutého postupu. Rozhodně se nejedná o stereotypní tvorbu, každý vál
má své gró, na kterém staví. Scars Remain je na mě bohužel až tak soft, že si
ani nemůžu dosyta užít jeho koncept, zejména závěrečné party, ke kterým se
protrpím – tohle není můj šálek kávy, fakt ne. Je to pop a kór v porovnání
s vynikající věcí Perfect couple, která nepatří mezi nejtvrdší, ale je
geniálně chytlavá.
Lehkou pachuť z jinak velmi slušné desky naštěstí na
závěr ještě vyvažuje skladba You don´t know, kde band s příchutí další
řady zvučných jmen nabízí parádní melodické party částečně i bez čistých
vokálů. A stejně jako na celé desce ukazuje, že těchhle pět týpků umí na své
nástroje opravdu hrát, netrpí skladatelskou impotencí a nejsou semletí českou agro
scénou. I přes ten občas mě drtící, pánové mi zajisté toto slovo odpustí,
„kňouring“, musím s bodama celkem vysoko.
8,5/10
Grinch
Interpret: The Revolt
Název titulu: Lost in Fiction
Rok vydání: 2013
Vydavatel: samovydání
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 58:00
Počet skladeb: 13
Země původu: ČR
Žádné komentáře:
Okomentovat