Zoebeast – Gore Dancefloor (2013)
Ruští Zoebeast připravili pro
všechny milovníky zvrhlých tanečních rytmů téměř čtyřicet minut pekla na gore
tanečním parketu. Stříbrný kotouček vyšel u domácích Coyote Records oproti
předchozím nahrávkám, které spatřily světlo světa formou D.I.Y., tedy kromě
čtyři roky staré první řadovky Vengeance Z-Squad, jež vyšla na Ukrajině.
Aktuální deska je tedy druhým full albem a pojďme se na ní podívat trošku
zblízka.
První co zaujme, je titulní
cover, který perfektně ladí k hudební stránce plné nadhledu a nápadů.
Disco koule je na místě, jak na titulním coveru, tak uvnitř bookletu, který
obsahuje několik textů k sedmnácti vypalovačkám na stroze potisklém
stříbrném kotoučku. Krom textů se fanoušek dočká i fotek čtyř členů kapely a
nějakých informací o nahrávce včetně hostujícího hudebníka.
Sedmnáct stop na necelých
čtyřiceti minutách nabízí nefalšovanou grindovou tancovačku, kterou rozjíždí
vál Shaved and Juicy. Mix death metalu, grindcoru a občasných gore rifů mě nutí
pořádně zatřepat palicí. Zvuk je šťavnatý stejně jako kompozice. Hudebníci slušně
válí, ještě aby ne když to kapela řeže dvanáctým rokem. Bubeník jak metronom,
kytary řežou z ostra, basa je krásně čitelná a vokál nabízí řadu poloh. Od
death metalového growlingu, přes scream až k US kvíkotu. Některé pasáže,
hlavně kde má prim basa, mi evokují taneční grind šílence Hermaphrodit. Skladba
je v celku chytlavá, ale zároveň v žádném případě ne jednotvárná. Na
řadu přichází druhý vál Scrum, který taktéž jede převážně ve středním tempu a
vládne mu líbivý kytarový rif, proložený občas nějakou vyhrávkou. Hudebníci
místy přitlačují na pilu a tempo roste. Trojku Saints of Machine Gun otevírá
zvuková stopa z mého oblíbeného filmu o „svatých“ bratrech The Boondock
Saints. S poslední kulkou nastupují bicí a zase se jede o sto šest.
Parádní tancovačka vyšperkovaná zejména líbivou kytarovou hrou disponuje
punkovým feelingem a kupou rifů. Čtyřka Birthrate Stagnation nastupuje lehce
crustově a poté basa pořádně vyklepe prach z reprosoustavy. Rif střídá
rif, bubeník si pohrává s činely, kytaristé se mazlí s nástroji,
tempo se zrychluje a nastává pogo jako kráva doplněné sborovými vokály. Titulní
flák Gore Dancefloor otevírá sampl, který se skrývá pod jemnější kytarou a
bubenickou hrou. Nebýt brutální vokální složky, řekl bych si, co to kurva je?!
Dvě a půl minuty ladných rytmů spolu s ujetou elektronikou…peklo. Šestka
Industrial Stagnation nabizí dvaceti vteřinový kvapík končící jazzovým partem. Sedmička
True Metal Metalist valí do posluchače blackové party z temných hvozdů
Norska, které se záhy samozřejmě mění v taneční záležitost, ovšem
s příchutí temnoty v rámci vokální složky. Kytarová hra je vynikající
a rytmus opět k uklepání řepy. Black metal se nevzdává a dostává ve válu
ještě krapet prostoru společně s kytarovým sólem. Kompozice jak hrom. Osmý
zářez Grindcore is Love začíná navzdory názvu velmi zlehka, ale poté už se
klepe jak o život. Skladba má parádní drive. Devítka Mr Scrotum začíná intrem a
zase koketuje s rockabilly a je zatraceně chytlavá. Tohle má pánové a dámy
pořádný koule. Změny tempa, sóla na kytary, vražedná basa a luxusní závěr
válu…prostě paráda. Destítku The Brundlefly Project opět otevírá intro a kapela
přechází od rockabilly k hybridu všeho možné za pomoci blackových kytar,
extra hlubokého growlu a neotřepané kompozice skladby narvané hráčskými nápady
a parádičkami až po střechu. Některé rify jsou doslova zabijácké. Jedenáctka
Her Zombie Father nejdříve hustí do posluchače nějaké audio zombie porno a poté
nehoráznou jízdu, ve které opět slyším své oblíbence Hermaphrodit…technika
versus tupa tupa s vynikajícími vokály…dont eat my brain! Dvanáctka
Extreme Libido nabízí opět trochu samplů doplněných o kytarovou a bubenickou hru.
Hudebníci si zde nacházejí prostor také pro nějakou parádičku a poté si
připadám jak v náručí těch lepších kapel mísící elektroniku
s metalovou hudbou. Vál je možná zbytečně dlouhý. P-Plan je třináctou
stopou na kotoučku a otevírá jej ruština následovaná grindcore jízdou jak
z učebnice…šlape to jak hrom. Sborové zpěvy střídá scream a growl.
Kompozice je opět celkem pestrá a ohledně hry na jednotlivé nástroje bych se
jen opakoval. Čtrnáctka Binary Shit představuje takovou legrácku pro milovníky
Windows. Patnáctka Bloody Blanket opět patří k těm delším věcem na desce a
začíná kytarovými vyhrávkami, které krásně oživují death grindovou kostru
skladby i v jejím průběhu. Opět se krásně rifuje a dochází i na mandolínu,
která společně s basou dokazuje divy. Předposlední vál Red Flare začíná
lehce psychedelicky, ovšem zanedlouho přichází opět další šťavnatý rif
provázející celý fantastický song s growlem až ze záhrobí. Škoda, že je
proložen oním zmíněným psychedelickým úvodem. Poslední vál neskutečně šlape,
zase ten Hermaphrodit a náznak slámy zakomponovaný vkusně do skladby dokazuje
nápaditost a hráčkou zručnost smečky jménem Zoebeast.
Celkový dojem je vynikající.
Album je neskutečně zábavné, obsahuje řadu nápadů a vyhrávek podaných
s patřičným nadhledem a hráčským umem. Navíc ty Hermaphrodit pasáže…super.
Míň než devět bodíků dát prostě nemůžu. Za to můžu směle desku doporučit všem,
kteří hledají nenáročnou, zábavnou leč technicky a zvukově zdařilou nahrávku.
9/10
Grinch
Interpret: ZoebeastNázev titulu: Gore Dancefloor
Rok vydání: 2013
Vydavatel: Coyote Records
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 38:09
Počet skladeb: 17
Země původu: Rusko
Web:
Žádné komentáře:
Okomentovat