pondělí 1. ledna 2018

Svaveldioxid - Krigets Brutalitet E.P.


Jak jsem psal loni v recce na debut týhle čtyřčlenný úderky ze švédskýho Stockholmu, která je velmi často titulovaná jako „d-beat all star band“: Jestli ti nejsou neznámý jména jako Disfear, Warvictims, Operation nebo Anger Burning, zbystři a zbystři dvakrát, pokud máš rád pořádnej d-beat mangel.

Osmiskladbový debutní LP „Ändlös Mardröm“ spatřilo světlo světa léta páně 2016 a na poslech dopadlo na výbornou. K dnešnímu dni čítá diskografie kapely nahrávky už celkem čtyři. Krom zmíněnýho LP vypustila kapela v průběhu loňskýho roku sedmipalec „Krigets Brutalitet E.P.“, sedmipalcový split s Mania For Conquest ze Severní Karolíny a dvanáctipalcový split s kanadskýma Absolut. Ve dvou ze třech zmíněnejch nahrávek má prsty opět Mirek z Phobia Records a ty se poď podrobněji mrknout na druhej zářez v pořadí týhle kängový smrště.


„Krigets Brutalitet E.P.“ se dočkalo dvou zpracování. Klasický černoty, která k minimalistickýmu černostříbrnýmu obalu dle mýho ladí rozhodně líp, než modrá limitka v pressu sto kusů. Dobře známý logo s křížema visí na lícový straně pošetky nad neveselym coverem a rub obsahuje playlist s komplet autorskou textovou přílohou (track s názvem „4000000000 Döda Kroppar“ je coverkou starý švédský hardcore punkový kapelky D.N.A.) a nezbytnym infem o nahrávce.

Na celkový ploše necelých deseti minut dostaneš pět třeskutejch kompozic včetně uvedený coverky. I když se nahrávalo ve stejnym studiu, má nahrávka oproti debutu hutnější zvuk, což rozhodně vítám. Celkově mi přijde, že díky zvuku má epko ještě větší tah na branku než předchozí full, ostatně můžeš posoudit sám na bandcampu kapely. Po několika úderech zvonu se na tebe vyřítí smečka vzteklejch vlků a během zmíněnejch deseti minut tě rozpáře od břicha ke krku. I když deska pekelně odsejpá v klasickym rytmu, sází spíše na kompoziční stavbu než na kolovrátkovou údernost. Vokál sice jede v ustálený podobě, ovšem jeho zabarvení a nazvučení dodává nahrávce závan smrti (zejména natahovaný koncovky a řevy mezi textem např. ve skladbě „Extrem Realism“), na kterej už upozorňuje víceméně samotnej přebal. Kytary maj celkově dost prostoru (rifovačky, nervy drásající vyhrávky včetně basovky) a bubenický obraty, který se mi v debutu místama utopily, vytvářej parádní podklad pro celej fiakr smrti. Zdánlivou monotónnost při opětovném poslechu trhá už samotná třískladbová „A“ strana nosiče (zejména kytarový orgie v zářezu „Hederskodex“ či chytlavá změna tempa v tracku „Dödens Uttryck“) a „béčko“ jí ve finále coverkou posílá úplně do háje.

4/5

Grinch

Žádné komentáře:

Okomentovat