Obscene Society Fest 2025

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil již třetí pokračování přehlídky toho nejlepšího, co se na domácí tvrdě kytarové scéně zejména v předchozím roce odehrálo se suportem zajímavých zahraničních hostů…vše zabaleno v třetím pokračování reunionu kultovního Obscene Society Festu, který mě osobně, stejně jako standardní Obscene na truntovském Bojišti naservíroval v průběhu času drtivou většinu mých oblíbených kapel od punku po extrémní podoby grindu. Letos to byl opět velký hudební svátek s bezchybnou organizací, skvělým zázemím klubu, cateringem pořadatele a zvukem lahodící uchu.

Ale dost omáčky okolo. Jako první to hodinu po otevření klubu odpálili LADY GAZA. Dva borci z kapel Murder Inc., Interpunkce, Terminator X nebo Solitar, kteří loni po dvou split kazetách vydali slušně nabušenou desetipalcovou samostatnou desku. Nekompromisní set složený ze zářezů kolem půl minuty stopáže nepostrádal nejen DIY ducha Kudly v zádech, ale i velmi slušné hudební výkony. Kup desku, běž na koncert. Zprvu poměrně nenápadná litoměřická LUDRA dnes složená rovněž z letitých hudebníků z různych kytarových ranků od moderního metalcoru po hopsavý grind, dnes hrdě drží vlajku českého grindcoru po boku veličin jako Ingrowing. Borci sice více než z vlastního rukopisu vycházejí ze severského grindcoru, ale dělají to zatraceně dobře. Loni jim rovněž vyšla oficiální nahrávka branná jako dlouho hrající deska, která pro mě zcela nepochopitelně nemá LP formát. Samotný koncert byl jedna velká precizně zahraná smršť, která rozhodně potvrdila oprávněnou účast na předních domácích žánrových akcích. 

Moje osobní největší překvapení festu přišlo již se třetí vystupující kapelou, jejichž limitované EP jsem si nechal diletantsky/zahlcen jinými kapelami ujít…zejména když to vydával letitý kamarád. O co jsem vlastně přišel, jsem se pořádně dozvěděl až s prvními tóny švédského death metalového řimbuchu v podání lidí z velkých tuzemských kapel jako Locomotive, Ingrowing, Gutalax a dalších, kteří se krom poctivého rachotu lebek padajících ze schodů nebáli rovněž krapet zpomalit až doomovými prvky vystavět skrze oblaka umělého kouře neskutečnou atmosféru… TAEDIFER vau! Letos číhej na debutní velkou desku. Vysoce nastavenou laťku nesundali a vlastně ani nemohli ústečtí old skull crust grindeři MOČOVÝ KHAMENI. Nikdy jsem od téhle trojice veteránů, jak je trefně v promu na akci nazval Čurby, neviděl špatný koncert a že jich za léta ježdění po koncertech bylo. Žánrový, do jisté míry logicky kolovrátkový precizní klepec s tradičně mocnými coverkami v třeskutém finále. Bez debat jeden z TOP gigů tohoto ročníku. Naopak v DECULTIVATE, kteří se honosí letos novým dvanáctipalcem tradičně s minimalističtější stopáží, jsem se živě poněkud i přes kvalitní zvuk ztrácel. Přitom deska na mě takto nadmíru chaoticky nepůsobila i dodatečně ani nepůsobí. Každopádně minimálně studio první liga domácího extrémního hardcoru.

Z první ligy hluku chtivý návštěvník akce nemusel slevit ani s následující tuzemskou formací VOLE, která vydala v loňské roce již pátou dvanáctipalcovou desku plnou neurvalého a neskutečně syrového hardcore punku, který vždy dokáže, a ne jinak domu bylo i dnes, nasypat stejně tak neurvale do publika. Minimálně na tuhle kapelu jsem čekal ostřejší kotel pod pódiem a až na pár tanečníků se nic většího nestrhlo. Ale návštěvnost a odezva z publika malé rozhodně nebyly. De facto úplně domácí NEEDFUL THINGS nenechali nikoho vydechnout a odsypali nekompromisní grindový sekec, na který je od nich fanoušek zvyklí už od 90. let minulého století. Tohle prostě neomrzí, stejně jako distro, které s sebou vozí a které nabízí žánrové libovky. 

Když už jsem u těch dister, tak krom kapelního merche byl k mání krom již uvedeného Psychocontrolu standardně i distro Lectera i břitevního Ládi Olivy. Na akci se opět objevil s řadou zajímavých desek širšího metalového záběru i Radek Havlín nebo Péťan z Aback Distribution Records. Nechyběl samozřejmě merch OEF ani věci z dílny Extreme Print. Nohu z plynu nesundali další na domácí scéně všem dobře známí gore grindeři Jig-Ai. NaHažovaný buldozer smetl nejen vše, co stálo u pódia, ale hudební tsunami hnula vnitřnostmi i lidem venku na parkovišti. Tenhle bubenický motor potřebovala Katana (reedice aktuálně venku u BLP) ke své konstrukční absolutní přesnosti a je vskutku radost tohle vidět i slyšet živě. Ze Slovenska přivezli svoji dávku řízného grind/mince coru ABORTION. Mimo skočných/vysokooktanových kompozic proběhla i řada trefných, aktuální společenskou situaci mapujících hlášek, které si Lepra nikdy neodpustí…a to je dobře. V kapelním merchi se teprve kompletovalo de facto ještě horské sedmiplacové splitko s maďarskými rovněž letitými grindery na scéně Din Addict. 

No a pak to přišlo. HIATUS. Jejich kompilační CD jsem si kupoval na jednom z prvních ročníků Obscene Extreme Festu, kde jsem je před pár lety viděl konečně i na živo. Ovšem v klubu, i když tofužel bez již zemřelého zpěváka Willa, to bylo úplně jiné kafe. Metalický crust v duchu dva roky starého poslední full alba “Out of Hand“ a s kořenem stejně jako předchozí Abortion v roce 1989. Nemilosrdný d-beatový rytmus, nenávistné řevy a řezavé kytary…jeden z koncertů, na který se nezapomíná! Z následujícího setu staré školy death metalu v podání mocných FLESHCRAWL jsme dali už je pár fláků, před poměrně dlouhou cestou zpět do krutých Lužických hor…tím nám sice utekli taneční, a přesto ne kompozičně pitomí gore grindeři SPAMS, ale i tak bylo grindu až dost.   

Celkový dojem z dalšího Obscene Society Festu je opět na jedničku, takže se vidíme příští rok.

Děčínská zastávka tour ESAZLESA a DROM

Děčínská Garáž patří k těm komornějším klubům na severu Čech, takže to byla ideální zastávka pro letošní tour dvou tuzemských veličin oplývajících množstvím kytarových ploch a delších emotivních skladeb, a to libereckých DROM a chebských ESAZLESA, která po poměrně dlouhé době vydala svá další, i další hudební obzory otvírající, dlouhohrající alba.

Více než zdatně jim v tom sekundovala akci pořádající, domácí hudebně obdobná a na scéně nová parta Mariposa Nocturna, do nedávna fungující pod názvem Kailas, která vydala letos své debutní album, jenž stejně jako okolnosti změny názvu kapely rozčeřila vody domácího emo hardcoru. Kapela předvedla logicky své debutní album s novým bubeníkem a dnes i de facto již hostující ex zpěvačkou…a fakt se toho nebáli. Na to, že uskupení hraje živě teprve čtyři měsíce a na tuto akci muselo narychlo vše natlouct do nového bubeníka, to byl velmi slušný hudební zážitek nepostrádající všechny trademarky dnes poněkud skomírajícího hudebního subžánru. V rozmezí od podmanivého screama á la Saetia po nářezové stoner pasáže se veteráni scény z kapel jako Eric Drawen, Shut Up and Dance, Uprostřed pádu, Litha, With the other, BLU82/b a další, pohybovali s neuvěřitelnou lehkostí. Naléhavost lyrické stránky věci podtrhoval nejen zpěvákův procítěný přednes, ale i maximální řev bez mikrofonu (tohle prostě zbožňuju a obdobné kapely to musejí během koncertu alespoň jednou dát). Rozhodně cením kompletní variabilitu vokální stránky věci i vlastních kompozic. Dále cením češtinu, jasný postoj ke stále děsivějším událostem na Ukrajině i to, že hudebníci stále něco dělají a nesedí doma v papučích s pusou plnou keců, že je scéna naprd. Jak se hrálo najdeš na mém YT, třeba tady a tady. Desku si poslechni na bandcampu, stojí za to.

Následující polské hosty Dr Fleischman jsem nejen s ohledem na jejich alternativně pojatý punk/post-hardcore prostě nestrávil. Co jsem ovšem konečně strávil, byla nová a dost víc soft tvorba chebské čtveřice ESAZLESA. Jejich poslední desce jsem prostě do tohoto koncertu i dost s ohledem na větší soft stránku věci nemohl přijít jako celku na chuť, a dokonce jsem uvažoval, že si jí ani do sbírky nepořídím. Esa jsem viděl naposled během proma předchozího full alba “Společnost psů“ a s předchozím basákem rovněž s Drom v Liberci už pěknou řádku let zpátky…a odrovnali mě stejně tehdy jako dneska. Docenil jsem tedy konečně i jejich “redykirkén“ odér v nové tvorbě, jak poznamenal po koncertu jeden nejmenovaný děčínský black metalista, který cení rané nahrávky kapely. Nové věci pro mě překvapivě dravým živým přednesem rozkryly své kouzlo, a i přes často neveselou lyrickou stránku věci, která by při domácím poslechu s náhledem do bookletu zajisté zasela semínko deprese, jsem si je užil. O naprosto skvěle odehraném koncertu, stejně jako o muzikantských dovednostech téhle kapely se v médiu věnovanému hudbě fakt rozepisovat nemusím. Hrálo se krom poslední desky “Dokud vím, co mám“ i z předchozí “Společnost psů“, což můžeš ostatně posoudit na mém YT, třeba tady a tady. Poslední desku nakonec doma v polici mám a jsem spokojený.

Stejně tak jsem spokojený i s novou deskou libereckých DROM, která mě vzala hned na první poslech…ostatně stejně jako všechny jejich předchozí desky včetně split EP s BBYB. Drom stejně jako Esa vyměnili od posledního alba jednoho kytaristu a stejně jako Esa předvedli nahrávky z posledních dvou desek…Drom teda ze tří, hrál se i “Tanec světel“ z “Fullmoon Alchemy Narcotic Session“, která ve formě splitu vyšla ve stejný rok jako předchozí full album “Tady bůh není“. Liberečani i přes technické potíže s kytarou vokalisty Jirky Šticha udrželi s přehledem vysoce nastavenou laťku předchozím setem. Jejich přehrávka byla krom bezkonkurenčních hudebních výkonů plná emocí včetně nefalšované zloby, kterou svým vokálem umocňoval již na nové desce podílející se nový kytarista Honza Myslivec. Atmosféra by se dala krájet, mráz běhal po zádech a odezva publika byla i přes pro mě zcela nepochopitelně slabší návštěvnost zaslouženě…doslova…čiré nadšení…posuď sám tady a tady.  

Akci i přes časový skluz nelze hodnotit jinak než kladně. Zde se nebojím použít sousloví plný knedlík, protože to nejen mě neskutečně našláplo i přes časový skluz. O skvělý zvuk se postaral Ludva, kterého krom od zvukařského pultu můžeš znát i z parádní, časem neprávem zaváté, českolipské death metalové kapely Laniena Mentis. Fakt nechápu, že na pop punkový kolotoč Totálního Nasazení (nic proti jejich tvorbě, první desky si dodnes rád poslechnu) se nedá v děčínské Garáži projít a na tuhle přehlídku muzikantských, kompozičních, i emotivních výkonů není zaplněna ani třetina klubu.

Co víc napsat, tenhle večer v Děčíně bůh opravdu nebyl a mně osobně taky Emo dalo opravdovej smysl až po třicítce.

Grinch