úterý 15. prosince 2020

Phylactery – Aeber

Phylactery – Aeber

Další z recenzentských restů je debutní album “Aeber“ od brněnských death metalistů Phylactery. Pro mě absolutně neznámé jméno vytasil opět na svém labelu Support Underground Koník, který když už uhne od svého thrashe, tak to vždycky stojí za to.

Základní kámen Phylactery položili Aleš Krupica a Dominik Kuře v roce 2014. O dva roky později se těleso dočkalo po nějakých těch personálních kotrmelcích dvou singlů, které se krom digitálního otisku ze stejného roku pod prostým názvem “demo“ nacházejí i na stříbrném kotoučku “Aeber“, který spatřil světlo světa o další dva roky později pod uvedeným labelem.

Po pěkné řádce poslechů, kterých je k plnohodnotnému vstřebání jedenácti kompozic na stopáži sedmatřiceti minut vskutku třeba, musím uznat, že jsem opět minul domácí kapelu, která stojí rozhodně minimálně za bližší pozornost. Ústřední BDM koncept, který se táhne celou stopáží jak mohutné a precizně spletené ocelové lano, napíná pětice hudebníků nejen moderním zvukem ze studia Sonidos, ale i prvky z dalších subžánrů smrtícího lovu, a to jako struny na dvou kytarách v sestavě, které zde svůj potenciál rozhodně nemarní. Vyvážená porce technických prvků, “náladovek“ a přímého tahu na branku rozhodně potěší, stejně jako graficky perfektně zmáknutý dvoupanelový digipack s vloženým bookletem s full textovou výbavou, o jehož ústřední motiv se postaral Pedro Sena aka Lordigan, který seká démonické motivy dle BDM trademarků jak na běžícím pásu (dělal obálky například pro Putrid Pile, Analepsy či Mental Cruelty).

Ale zpět k muzice, která je naštěstí na hony vzdálená infantilní monotónní kompozici, kterou by daná stopáž poslala do kopru. Hudebníci poměrně ladně, dáli se to v BDM takto slovně vyjádřit, koření svou tvorbu nejen technikou, ale pašují do blapshemické jízdy i slam či nějakou tu melodii. Vše se odvíjí bez jakýkoliv inter a zejména start je vskutku vražděný. Zmíněná vražednost sice prostupuje celou deskou, ovšem její intenzita naprosto cíleně kolísá, aby dala vyniknout muzikantskému a kompozičnímu umu až dokonce k stojatým lety prověřeným death/doomovým vodám (břinklo mě přes oušku rané období mých oblíbenců Décembre Noir), jejichž opakem jsou moderní postupy čpící metalcorem. Výborná práce s vokály, které najdeš na desce dva, rozhodně stojí také za zmínku. Poslech nahrávky ti bude rozhodně evokovat celou řádku provařených jmen, z nichž vyplouvají na povrch nejčastěji USBDM bůžci Dying Fetus, ovšem žádné vyložené vykrádačky se nakonají, jelikož kapela má vskutku vlastní rukopis.

Na michelinskou hvězdu sice recepty Phylactery nejsou, ovšem babicův balón ze šlemu, co dům dal, nechávají za sebou hóódně daleko. Osobně jsem zvědavý na další album, protože tomuto již není co vytknout, ovšem prostě postrádá to něco, co pokoří metu nejvyšší.  

4,5/5

Grinch

Žádné komentáře:

Okomentovat