sobota 16. března 2019

15.3.2019 – Grind u Faráře


15.3.2019 – Histos, Incarate, Metaknife

Mezi záplavou thrash, death a black metalovejch koncertů Jirka Farář občas ujede i do hudebních vod ještě o krapet extrémnějších. Grindová párty v čele s německými nezmary Metaknife, kteří brázdí pódia už pětadvacet let, byla přesně ten případ. Publikum i přes jistou formu domácího zastoupení bylo s ohledem na žánr sice poněkud prořídlejší, ovšem opět s ohledem na žánr o to šílenější.

Těžká pozice zahajující kapely padla na HISTOS z Nové Paky. Tohle těleso s kořenem v roce 1997 (i když v grindu jede kapela až od roku 2012) bylo nějakej čas u ledu. První vlaštovka po době hibernace vylétla v roce 2017 v podobě přílohy domácího časáku Pařát (asi netřeba představovat), kterou tvořil CD splitec kapely s domácí deathovkou Marana. Cédko obsahovalo jinak poskládanej play list samovydání kapely „Deviation“ z roku 2015. I z Deviation se na akci, i když v pozměněné sestavě, samozřejmě hrálo…ovšem novej zpěvák Michal podal oblíbenou „Koblihu plněnou kvasinkovým výtokem“ totálně gore. Ostatně celá kapela se z uvedený hibernace, do který padla na pomezí deathu a grindu, probrala jako patologická gore mašina se zprasenym vokálem. Takže nový album „Příčina smrti neznámá“, o kterym jsem už na Crumpitu psal a ze kterýho zazněly na akci samo taky tracky, bude jeden velkejch chlív (v dobrym slova smyslu). Novinkovou desku, která bude vlastně debutním full albem kapely, mužeš sehnat u frontmana Pavla koncem dubna…sleduj fb stránky kapely nebo bandzone profil. Ale zpět k živý přehrávce, která nedopadla i přes technický potíže s basou a nějakej ten hračskej renonc vůbec marně. Nedokonalej zvuk v klubu Histosu slušel, stejně jako finální coverka od kapely Root, během který zapěl i Richard Lecter. Radost z hraní, nadhled a žádný pozérství…nezbejvá než s radostí přivítat Histos opět na scéně. Jen doplňuju, že s ohledem na nedostupnost webzinu, na který jsem dříve psal, přikládám pod report dobový recenze na samovydání „Deviation“ a o tři starší promo „Suture“.

Jako druzí naskočili, rovněž se změnou postu zpěváka, českolipští INCARNATE. Uvedená změna jim vskutku prospěla, chrlič Ondra je v rozsahu svýho vokálu rozhodně bohatší a dovede ze sebe text vysypat takovym stylem, že i celý kapele to poměrně přidává na dravosti a hlavně rychlosti. Incarnate už jsou vyhraní a protřelí hudebníci, takže to nasypali do publika úplně s přehledem. Odměnou jim byl neustávající mosh pod pódiem. Nechyběla ani coverka mocných Birdflesh. V porovnání s posledním mnou viděným koncertem s původním zpěvákem se jedná rozhodně o zatraceně velkej krok vpřed. Sám jsem zvědavej, jak dopadne kolaborace kapely u Bizzare Leprous Production s dalšími severočeskými kapelami DEAF & DUMB / BUM / NECOTOPSY / EVIL REGIMENT / LEPRATORY. Materiál na tenhle „6-way“ CD splitec už je nahranej u Leoše z Deaf & Dumb a jelikož mi živě některý přechody z třeskutýho grindcoru na „tupa tupa“ gore přišly až vyloženě rušivý, což byla pro mě během setu jediná vada na kráse, rozhodně to hodlám poslechnout i ze „studiovky“. Jestli na tom borci, zejména teda zpěvák, trošku zamakaj, rozhodně o kapele ještě minimálně na domácí scéně hodně uslyšíš. Stejně jako u Histosu přikládám pod report dobovou recku na promo nahrávku Incarnate z roku 2013, která je stále posledním záznamem tvorby dostupným na webových profilech kapely jako je dnes již standardní FB prezentace a starej dobrej bandzone. Jo a málem bych zapomněl, že i Incarnate se vytasí ke konci letošního roku s debutním CD.

Do třiceti všeho dobrýho předvedli gore slameři MEATKNIFE. Ani téhle, dalo by se řici už kultovní, kapele se nevyhnuly nějaký změny…opět jinej line-up a do budoucna pro všechny fans ne moc příznivý zprávy…teda krom vydání výběru toho nejlepšího ze šesti studiovejch desek a tří splitů. Uvedený „The best of“ bude desátým jubilejním nosičem pod hlavičkou Meatknife a uvažuje se i o LP verzi, který se doposud dočkal pouze naprosto vražednej debut „Blood Blister“ z magickýho roku 2000. Osobně bych ze všech nahrávek vzniklých na základech smrdutého gore a postupně krystalizujících do gorem načichlých slamových vod, uvítal LP reedici pro mě jednoznačně nejlepší (ještě gore) fošny „Brutalized Blowjob“. Ale zpět ke koncertu, kterej kapela zmákla opět naprosto bravurně a to i přes počáteční chladnost fanoušků. Během setu nechyběly samo ani masky, nadhled frontmana Martina a hlavně nehoráznej tah na branku v podobě pekelnejch tancovaček a hutnejch rifovaček zejména z posledních dvou alb „Pimple With Pus“ a „Junkey Town“, na který jsou velmi rozporuplný reakce. Na závěr kapela nešetřila přídavkama stejně jako předchozí úderníci.

Celkově nelze hodnotit akci jinak než kladně, někdo mohl bejt možná otrávenej vyšším vstupným, ovšem Meatknife do Bolky nejeli  osm hodin na výpary a o dalších nákladech s pořadáním akcí se asi nemusíme bavit…nebo snad ano?

Fotky sleduj na mejch stránkách a choď na koncerty.

Grinch

RECENZE: Histos – Deviation

Po delší době o sobě dává vědět opět grindová sebranka Histos…aktuálně novým materiálem s názvem Deviation.

Na šestiskladbovém matroši s ručně vytvořenou přebálkou se skrývá šest kompozic, které už na první poslech posluchači dávají jasně znát, že se jede v krapet smrsklé sestavě – řev, kytara, basa a automatický tlučmistr. Dle názvů válů se ovšem dá čekat opět úchylná grindová jízda…Kobliha plněná kvasinkovým výtokem, je toho jasný důkazem.

Cédko se krom tohoto DIY pojetí dočká i klasické plastové krabičky se standardním bookletem, jehož finální podoba visí na stránkách bandu. Stopáž se šplhá nějaký ten drobák přes čtvrthodinku včetně inter, takže pro paní nudu vskutku málo místa.

Ale teď už k muzice vlastní. Jsem rád, že Histos neztratili krom zmíněné zvrácenosti i smysl pro humor. Po těžkých rifovačkách v první zářezu, kde odhalují sice téměř celou, ale celkem zdařilou vokální složku dílka, nasazují těžký kalibr válem „Přátelé zeleného údolí“, u kterého si můžete společně se Scoolem, Matesem a Bobem zplna hrdla zajódlovat. Hudebně jednodušší kompozice není v tomto ranku rozhodně na škodu, takže tupa tupa jede jak namazanej stroj. Možná jí lehce trhají death metalové party, ovšem to je věc názoru. Krapet zahuhlaný zvuk nepotápí čitelnost jednotlivých nástrojů a jsou čitelné i experimenty se zvukem, které dávají celkem šmrnc zmíněné plněné koblize, která kurva těží z pomalých temp umocněných basovou kytarou. Vokál pracuje výborně a gore bublanice, i když jich není moc, jsou vskutku parádní. Posraná mísa v songu „Rectal Resonance“ ustupuje další salvě rifů se zručně naprogramovanými bicími a opět vidím silná místa zejména v pomalejších tempech, která nevyznívají nuceně na rozdíl od některých rychlejších partů. Zakomponování více vokálů nahrávku krásně oživuje, než ji usmrtí doslova spalovač mrtvol v zářezu „Negrotherm“, kde konečně během poslechu přicházím na chuť i vyšším polohám Matesova vokálu. V jednoduchosti je síla a tenhle počin ji rozhodně má. Závěrečná opět lehce death metalová porce „Onkel Bobo Der Kinderfauster“ sází na modernější pojetí brutální tvorby a lehce evokuje dnešní trendy krájení salámu. Na tomhle naštěstí muzika Histos nestojí.

Pokud bych to měl shrnout jak na TV Hovna, tak vtip 3/5, napětí 2/5, akce 4/5…Histos tímhle počinem, i když sestavou nejchudší stvořili svou doposud nejlepší nahrávku. Těžký grind s jedovatým gore ocáskem a death metalovým ostřím…sice nijak extra nevybočuje z české tvorby, ale rozhodně patří k tomu, co si lze doma bez nějakých kyselých úšklebků dopřát do ouška. Pokud bude možnost, rád si nechám do ouška pošeptat i z pódia. Za mě šest kvasinek a půl kalíšku výtoku do koblihy k tomu.

6,5/10

RECENZE: Histos – Suture (promo 2012)

Dostalo se mi do rukou promo CD kapely Histos. Před poslechem tohoto stříbrného kotoučku jsem měl možnost vidět opakovaně tyhle grindery na pódiích lokálních akcí, takže tradičně nejdříve live a pak ze záznamu. Ale teď již k vlastní desce.

Na první pohled mě upoutává grafické ztvárnění dílka, které bych směle zařadil k těm zdařilejším. Na přední straně jakýsi sešívaný zjev částečně schovaný za rozteklým logem – ostatně jej vidíte sami. Vzadu na vás kromě seznamu jednotlivých skladeb, které zavání pitevnou a gore tématikou, jukne dredatá, přírodou krásně obdařená dívčina v plynové masce. Pro červeno černé obaly mám prostě slabost. Z plastu vytahuju čtyřstránkový jednostranně natištěný booklet s potřebnými informacemi o kapele a fotkami hudebníků, který se také celkem povedl.

Po spuštění média v mechanice na mě útočí ihned vál, kterým Histos zahajují své live sety. Zvuk je slušný a kapela si pokvíkává ve středním tempu. Druhá věc tempo sice nemění a song se opět houpe, ale dva zpěváci skladbu příjemně zpestřují jak growlingem, tak screamem. Třetí věc už odsýpá trošku rychleji, ze středního tempa však nevylézá, ovšem vokální stránka ala Heamorrhage je parádní. Kytarista sice tlačí převážně jeden rif, ale s údernými bicími se to dobře poslouchá – v jednoduchosti je síla. Čtvrtý vál nabízí pestřejší kompozici kytary a bicích, ovšem stále nijak neregistruju basu a zpěv mi chvilkami připadá mimo. Pátý vál se opět houpe ve standartním tempu z předchozích skladeb, což začíná působit jednotvárně. Poté na mě útočí Eva s Vaškem. Při této šesté CD stopě zjišťuju, že je to vlastně původní, na přebálce zmiňované outro – v půlce desky? Sedmá věc je kupodivu intro, které mělo být na začátku. Poté již nastupuje další skladba, která má v bookletu druhé pořadí – těžko říct jestli je chyba na straně nosiče či mechaniky. Vál opět připomíná již na této desce mnohokrát slyšené, ale bubeník se trošku rozvášňuje a celkově vše příjemně zpestřuje. V předposlední skladbě konečně slyším basu, která dostává trošku prostoru při partu bez kytary. Tento song je sice krátký, ale nabízí rychlejší pasáž zakončenou výkřikem apendix, což je i název celé skladby. Poslední věc zahajuje opět střední tempo podpořené slušným growlingem, pak se zrychluje a podruhé mě na desce tluče přes uši, že vokál není tam, kde bylo asi původně zamýšleno. Skladby se pohybují v rozsahu do dvou minut stopáže, ještě aby ne, když se s intrem i outrem vejdou do čtvrthodinky bez pár vteřinek.

Sice se jedná o promo, ale pár chybiček tam přeci jen je. Ovšem když člověk vezme v potaz, jak kapela působí dlouho, žádná katastrofa to prostě není. Necelá čtvrthodinka stopáže uteče celkem rychle a nepříjemné to na poslech určitě také není. Uvidíme, jak se Histos budou vyvíjet dál. Zatím těsně pod průměrem.

4,5/10

RECENZE: Incarnate – promo 2013

Počátky této českolipské úderky sahají až do roku 2004, kdy kapela vychází z popela death metalového spolku Testification. Po dvou letech je na světě formou samovydání demo Lair of Suffering. Následně je v plánu i další demonahrávka, která se ovšem kvůli personálním změnám nekoná. Po nějakém čase a v nové sestavě začíná kapela koketovat s grindem a vychazí z toho šesti skladbový materiál.

Vše otevírá kratičké intro schované v minutu a půl dlouhém válu s názvem Shit On The Wall. První co posluchače práskne přes ušní bubínky je solidní zvuk se všemi čitelnými nástroji. Začíná se zostra, po krátké vyhrávce následuje grindová tancovačka se slušným growlem na pomezí kvičení USBDM. Bubeník taneční rytmus prokládá přechodem a po chvilce nastává grindové peklo, rychlost strmě stoupá a zpěvák tasí vyšší polohu hlasu. Druhý vál Insane Brain Cocaine má podobný nástup, jen je proložen basovkou, bubeník se opět činí a nastává další taneční kousek, ve kterém zpěvák střídá dvě výše popsané polohy. Nemůžu si pomoct, ale ve hře i stavbě válu slyším Isacaarum v jednom okamžiku proložené prasečím gore. Stavba válu je velmi slušná, stejně jako výkony jednotlivých hudebníků. Třetí song Putridity má opět parádní nástup, po kterém se sype s řadou menších vyhrávek až k drtivým rifům přecházejících do smrdutého gore. Vokál á la Gutalax se střídá s kvíkotem a vál se v pomalém tempu příjemně houpe. Vše střídá sypačka, která zdařilými stopkami přechází do další tancovačky se super bicími. Na závěr ještě sypačka proložená sólovou basou, trošku kanálních vokálů a člověk žasne, kolik toho hudebníci do necelých dvou minut našlapali. Bukkake Night Fever je nejdelším počinem. Death grindová řezanice s technickou kytarou i bicími, která ovšem nezapomíná na taneční grindové pasáže a to vše dochucuje dvěma polohami vokálu. Po této opět slušné kompozici je vidět, že hudebníci mají již něco nahráno. Předposledním zářezem je minutová záležitost s názvem One Minute To Gore. Taneční rytmy, sypačky, brutální rify, polohy vokálu, který v jednom okamžiku od prasečího kvíkotu přechází svou výškou v hrubé poloze až někam k mrouskající kočce a opět se vrací pod víka od kanálu jménem Gutalax. Super. Posledním válem na promáči je Haribo otevřené intrem. Haribo je takovým vokálním i hudebním křížencem Gutalax a Isacaarum ale zatraceně fajně se to poslouchá. Nástup á la Gutalax, střídají úchylné melodie Isaccarum, bubeník jede jako metronom, zpěvák dává svým hlasivkám zatraceně na frak a kytaristi to prasí naprosto bezchybně a co je hlavní, taky líbivě. Celkem se těším na slibované full album, které má kapela v plánu příští rok.


Na promo materiál, i když vzhledem k historii kapely mají hudebníci už něco za sebou, to není vůbec špatné. Zjevná inspirace výše popsanými kapelami není nijak na škodu. Poslouchá se to dobře a má to řadu super míst, zejména díky tomu, že hudebníci skutečně umějí hrát.  Příjemně a výživně strávených deset minut. No, ostatně můžete posoudit sami, materiál je komplet k poslechu na bandzonu kapely.

7,5/10


Žádné komentáře:

Okomentovat