Malé ohlédnutí za Grind Párty v Azylu

Vernerovci jsou fanoušci tělem i duší a jejich hudební vkus je rozhodně po chuti nejednomu grinderovi. A jelikož se jedná o takové fanoušky, že jsou schopni na dvoudenní akci v Praze přespávat někde ve křoví, aby viděli všechny kapely i druhý den, je jasné, že jejich narozeninová a rozhodně ne první grind party byla skvělých kapel plná až po víko. Limitováni jsou pouze časovým rozsahem jednoho večera a aktuální dostupností kapel, sestavili vskutku chutné menu.

Na plakátu avizované death grindery Narcoleptic, jejichž tvorba se mě osobně celé roky velmi zamlouvá, nahradili na poslední chvíli s ohledem na zdravotní indispozice, léty i mnoha pódii prověření AGRESSIVE TYRANTS…s kořenem v roce 1993 a od roku 1997 stále ve stejné sestavě! Než se dostaneme k vlastnímu setu, je potřeba uvést, že osobně preferuji nejen z nostalgického hlediska ranou tvorbu v podobu hudebně ostřejších demáčů z let devadesátých. Jejich tvorba po hardcorovém úletu pod taktovou Cecek records, který jsem na přelomu milénia celkem dost poslouchal, mě s deskou “Narcosurrealismus“, moc neoslovila. Ovšem po živé přehrávce tracků z poslední desky “Blázinec sexu a vražd“ v Azylu, což jsem během setu chytil, si to i přes před mileniální textovou náplň, kterou ne každý snese a kterou dnes najdeš zejména v porn grindu, budu muset doposlouchat. Zvukově v Azylu opět bez ztráty kytičky. Zato v BDSM maskách a zástěrách o po více než tisíci odehraných koncertech předvedli AT profi grindový set s nadhledem i perverzí kapele vlastní. Video zde.

Českolipští INCARNATE vždy dělali, co je bavilo. Začali rovněž v roce 1993 a přes jiné názvy a death metalové začátky, se posunuli k jednodušší formě grindu a to i přes skutečnost, že původní páteř, která je v době psaní tohoto článku, opět osamocená (letos je opustil již třetí zpěvák), je hráčsky/technicky na mnohem vyšší úrovni, než co produkuje. Loňské EP “Nenasytní červi“ nezní zle, ale…prostě v Doksech dělají, co je baví…rychlejší a gorem ošlehaný taneční grind. V Azylu kapela nabídla mimo uvedeného ep ještě dva nové válce. Koncert měl opět skvělý tlak, který zvýšil ještě hostující vokalista z Crowtocrow. Zasloužený ohlas mi aktuálně poněkud hořkne na jazyku při rozpadu kapely kvůli hraní s lidmi, kteří nemají v metalové scéně co dělat…o to víc je důležité mít na stagi plachtu GNWP, která pro všechny idioty jasně deklaruje antifašistický i antirasistický postoj vystupujících kapel.

Minimálně pro mě byla hlavním lákadlem další domácí grindová legenda, a to PURULENT SPERMCANAL s kořenem v roce 1995 a chrlící skvělé nahrávky od roku 1997. PS byla vždycky na české poměry tak trochu jiná grindová kapela, jejich gore do roku 2000 bylo neurvalé a šílené po vzoru mexických nebo španělských kapel. Ani jim se nevyhnulo koketování s hardcorem po roce 2000, aby se následně vrátili pevně do sedla před rokem 2020, po kterém vydali téměř polovinu své diskografie, a i přes nepřízeň osudu začali sklízet zasloužený úspěch právě v zemích latinské Ameriky. Z původní trojice zbyla jen kytara a bicí, což vůbec nebránilo nejen vynikající tvorbě, ale ani dvanáctipalcovému splitu s v ranku jedněmi nejpovolanějších, a to americkými Impetigo. V Azylu to rozbalili ve velkém stylu mezi dvěma kanibalskými maskami na kůlech a získali svým vysoce oktanovým setem sympatie i u jedinců neholdujících danému ranku. Chytlavě napsané, doslova taneční, ovšem infantilnost postrádající set proložený nefalšovanou skromností při ohlížení do úspěšné minulosti a věřím, že ještě do úspěšnější budoucnosti kapely. PS jsou srdcovka!

Jako bonus se na akci v průběhu jejího plánování přilepila německá zčernalá a crustem ošlehaná thrashovka PEST HOLE, která mě už zaujala pár let zpátky v kultovním prostoru Atelier Wolimierz na polském úpatí Jizerský hor, kde se koná každoročně libový dvoudenní featival Izero Hardcore Fest. Němečtí hosté, jak můžeš vidět i na přiloženém videu, i přes pokročilou hodinu, udrželi fanoušky na sále a se třemi kytarami předvedli poměrně solidní válec s patřičně hrubým vokálem. Nato, že jsou koncertně aktivní, je poněkud divně, že poslední album vydali před více než deseti lety. Možná o to větší důvod zvednout zadek a zajít se podívat osobně jak jim to aktuálně hraje.

Grinch

Offline kurz vyvolávání čerta s ďáblem v těle

Taková temnota a U Bílé Labutě, a co a kde je vlastně ta Bílá labuť? Už několik let žiju v domnění, že Varnsdorf a Rumburk jsou v tomhle duchu mrtvá místa. A co je sakra ta Bílá labuť? Mapa odkazuje na rozbitou cestu mezi hřbitovem a nějakým brownfieldem. Píšu místním, kteří tam hrají a kdyby nemuseli táhnout cajky, dojdou tam de facto pěšky. Ti tam jdou také poprvé. Naštěstí se ozve Radek z No Vida, který tam teda nehraje, ale jede tam a ne poprvé…

Průmyslový areál podobný tomu u Zauhlovací a vodárenské věže ve Vratislavicích, kde jsem shodou okolností viděl naposledy Thulsu, která je hlavním lákadlem dnešní akce, ukrývá funkční dílnu, jenž místním máničkám/punkáčům a obecně alternativní scéně slouží jako koncertní prostor/hospůdka/bar. Poté, co míjím švédský stůl s občerstvením jak pro kapely, tak fanoušky, hážu dobrovolné vstupné do sklenice u výčepu. Mírně mě rozladí kuřácký prostor, ale kouří se v zadní části dílny u vrat, kterými to jde ve větší míře do háje. Mohutná ferka vytápí příjemně prostor a až spustí kapely, bude tu určitě zatraceně horko. Různě rozmístěné stoly pojímají zejména lidi z kapel a místní štamgasty, ke kterým se následně připojuje tvrdé jádro z Varnsdorfu, Nového Boru, Liberce a dalších míst.

Akci po chvilce zahajují EVIL REGIEMENT s basou navíc oproti sestavě, ve které před lety natloukli svůj poslední opus “Satanik Schönborn“. Poslední full, na kterém se opakují některé hymny z předchozích nahrávek téhle black punkové hydry z nedaleké Studánky, vyšlo krom standardního DIY CD-r také na oficiální kazetě pod křídly neomylného archiváře domácí scény Leviho a jeho Dead Maggoty Productions. Přes mlhu, co by se dala krájet a přes kterou nejsem schopen zřít ani Záhvozd, se po krátké zvukovce valí v převážně delších tracích stará metalová škola, pod jejímiž tóny praskají nejen okenní tabulky, ale kroutí se i všechna pozerská black metalová elpíčka. Druhá generace členů kapely fanoušky nešetří a v triku Mayhem do nás pere oblaka kouře, což cení zejména Slávek z Mörkhimmel, který už se připravuje na svůj set. Téměř hodinovému koncertu tofužel na konci dochází šťáva, což je škoda…protože tuhle skvadru mám neskutečně rád už od kapely Mrázek, na jejímž torzu Evil Regiment postupně vzniknul…a to je historie stará čtvrt století.

Pro následující MÖRKHIMMEL jsem měl vždycky slabost. Jsou to nejen další zčernalý punkáči hrající metal s kořenem v takových jménech jako Thema Eleven, Mother, See You in Hell, Mass Genocide Process a dalších, ale svojí poslední deskou “Genium Obskurity“, která se spíše blíží k šílenému projevu rovněž pražské party Plešatá zpěvačka (Plešatá zpěvačka je jedna z těch vzácnejch kapel, co si nehledají cestu k žádnýmu publiku – tahle entita operuje na hranici mírnýho autismu a neskrývaný misantropie…text vydavatele), než k vlastní předchozí tvorbě, čeří vodu na domácí scéně. Velký palec nahoru za motiv na tílku bubeníka a vskutku neuvěřitelnou gradaci setu, představující od A do Z právě desku “Genium Obskurity“, jenž rozděluje fanoušky víc než Covid. Výborná kytarová práce ruku v ruce s příjemným zvukem umocňuje zážitek stejně jako polohy vokálu Slávkův přednes. Tohle si neskutečně užívám a lehce zahanbený kupuju s více než ročním zpožděním uvedené LP. Záznam z koncertu zde a zde.

Možná někomu přijde, že začínám nešetřit v článku superlativy, ale poté co dopíjím venku dvojité presso, slyším zvukovku THULSA, nemohu jinak. Jak jsem již uvedl, viděl jsem tuhle kapelu loni v přízemí průmyslové Zauhlovačky a následně si odnesl debutních dvanáct palců, které pravidelně točím. Set mě tehdy totálně rozbil a dnes mě rozbíjí znovu. Banán je šoumen, kapela valí nekompromisně stoner hardcore a vzniká hluková stěna bez pódia proti natěsno postavené zdi z fanoušků od cca deseti let do cca sedmdesáti let. Atmosféra houstne, Banán plive do vzduchu, visí na žebřinách v jiné části dílny, mlátí do činelu, který sbírá bubeníkovi a posílá jej dál. Vynikající hudební zážitek od lidí ex-Tummo. Chci další koncert a další desku!

U Bílé Labutě je vskutku trů UG prostor a tohle je trů UG akce. Takový Argonaut poznamenává jedna kamarádka Z Liberce a má pravdu. Přijeď se přesvědčit osobně…stojí to zato!

Grinch

Benefiční večer Food not bombs Liberec

Stejně jako hardcore, tak Azyl byl, je a vždycky bude víc než jen hudba. Tenhle alternativní prostor opakovaně bojující o přežití s vyšším kapitálem či jen obyčejnou lidskou hloupostí nabízel vždycky mimo muziky a piva i prostor pro různě benefiční aktivity, sbírky oblečení a další záslužné projekty, díky kterým má tahle scéna stále smysl na rozdíl od nahnědlého metal, pivo, párek.

Benefit na fůdko se v Azylu neodehrál zdaleka první a lidi, kteří se kolem Azylu točí, působí i ve FNB Liberec. No a my, jelikož jsme dorazili až na hudební program, který navazoval na společnou benefiční večeři, tak na nás zbyla jen bageta a dezert. Aspoň tedy nějaká koruna putovala do kasy na vaření pro lidi v nouzi.

Téměř na čas vlastní hudební program zahájili hudebně těžko zařaditelní veteráni místní punkové scény NO VIDA. O téhle kapele jsem tu psal už mnohokrát a s jejich koncertem jsem byl vždycky spokojený. Tentokráte sice vybočovali z akce hudebně, ovšem svým přístupem k hudbě a světu obecně, našli na této akci pevné místo. Delší tracky mísící hardcore punk, který duo kytara a basa drtilo před lety z ostra v jedinečně znějící crustové úderce Samochotijo, s alternativou a částečně s se stonerem či noisem posluchače rozhodně nenudily. Hudebníky hraní nejen evidentně stále baví, ale dokáží napsat bez mantinelů nějakého žánru i kompozici dalece přesahující v žánru kritickou stopáž, která tě pustí až během posledních tónů. O kvalitách kapely prostě není pochyb…posuď sám na bandcampu nebo záznamu z koncertu.

S mírný zpožděním, technickým problémem a bez distra Psychocontrol records nastoupili grindcore nezmaři s kořenem v roce 1998 LYCANTHROPHY, kteří loni mimo tsunami splitek a ípek vydali konečně druhou řadovou desku s názvem “On The Verge Of Apocalypse“, která se soustředí právě nejvíce na grindcore a pv/fastcorem koření neskutečných osmnáct minut. Stejně jako deska, sypal i koncert. Kadence přibližně minutových výplachů s nemilosrdným Ondrou Šemrincem za bicími…rozhodně doporučuju s tímto člověkem díl podcastu Fury Up Your Ass…soutěžila o pozornost přítomných s hmatníky tří kytar. Metronomická, léty, tedy spíše desetiletími prověřená smršť, která v ČR po ukončení činnosti Gride těžko hledá konkurenci. Neskutečné.

Místo avizovaných dalších fofrníků Controled Existence, kteří mají rovněž nově další dvanáctipalcovou desku na akci zaskočili z důvodu zdravotní indispozice rovněž léty prověření anarcho punkeři SPOTS. Tímto jsem si odškrtl další restík z mého seznamu, jelikož mi nejen tahle kapela zcela nepochopitelně dlouho unikala posluchačsky, ale koncertně jsem měl možnost teprve nyní. Jak z definice subžánru vyplívá, jednalo se o angažovaný a poměrně zpěvný/chytlavý punk, který rozpohyboval slušně zaplněný koncertní sál. Prostě jedna velká koncertní paráda.

Jako poslední akci s opět skvělým zvukem a fanouškovským zázemím rozproudili strakoničtí crustem ošlehaní hardcore punkeři NO MORE HIROSHIMA, kteří mají aktuálně čerstvě venku debutní LP u Vévy “Near the End“. Deska není a zřejmě nebude nikde k poslechu. O to víc možná stojí za to dorazit se mrknout osobně na tenhle výživný koktej, který mixuje sice od dalších a větších jmen již slyšené, ovšem s autorským přístupem. Dvě kytary, uřvané vokály a pumelenice nestojící jen na tanečnosti nebo tlaku…pro mě velmi příjemné překvapení a desku fakt zvažuju.

No a ty bys měl zvážit support tomuhle místu, třeba na další rychlý a hlasitý koncert, kde se představí Contrastic, Ludra, Amoclen a St. Mincer.

Grinch