Malé ohlédnutí za Grind Párty v Azylu

Vernerovci jsou fanoušci tělem i duší a jejich hudební vkus je rozhodně po chuti nejednomu grinderovi. A jelikož se jedná o takové fanoušky, že jsou schopni na dvoudenní akci v Praze přespávat někde ve křoví, aby viděli všechny kapely i druhý den, je jasné, že jejich narozeninová a rozhodně ne první grind party byla skvělých kapel plná až po víko. Limitováni jsou pouze časovým rozsahem jednoho večera a aktuální dostupností kapel, sestavili vskutku chutné menu.

Na plakátu avizované death grindery Narcoleptic, jejichž tvorba se mě osobně celé roky velmi zamlouvá, nahradili na poslední chvíli s ohledem na zdravotní indispozice, léty i mnoha pódii prověření AGRESSIVE TYRANTS…s kořenem v roce 1993 a od roku 1997 stále ve stejné sestavě! Než se dostaneme k vlastnímu setu, je potřeba uvést, že osobně preferuji nejen z nostalgického hlediska ranou tvorbu v podobu hudebně ostřejších demáčů z let devadesátých. Jejich tvorba po hardcorovém úletu pod taktovou Cecek records, který jsem na přelomu milénia celkem dost poslouchal, mě s deskou “Narcosurrealismus“, moc neoslovila. Ovšem po živé přehrávce tracků z poslední desky “Blázinec sexu a vražd“ v Azylu, což jsem během setu chytil, si to i přes před mileniální textovou náplň, kterou ne každý snese a kterou dnes najdeš zejména v porn grindu, budu muset doposlouchat. Zvukově v Azylu opět bez ztráty kytičky. Zato v BDSM maskách a zástěrách o po více než tisíci odehraných koncertech předvedli AT profi grindový set s nadhledem i perverzí kapele vlastní. Video zde.

Českolipští INCARNATE vždy dělali, co je bavilo. Začali rovněž v roce 1993 a přes jiné názvy a death metalové začátky, se posunuli k jednodušší formě grindu a to i přes skutečnost, že původní páteř, která je v době psaní tohoto článku, opět osamocená (letos je opustil již třetí zpěvák), je hráčsky/technicky na mnohem vyšší úrovni, než co produkuje. Loňské EP “Nenasytní červi“ nezní zle, ale…prostě v Doksech dělají, co je baví…rychlejší a gorem ošlehaný taneční grind. V Azylu kapela nabídla mimo uvedeného ep ještě dva nové válce. Koncert měl opět skvělý tlak, který zvýšil ještě hostující vokalista z Crowtocrow. Zasloužený ohlas mi aktuálně poněkud hořkne na jazyku při rozpadu kapely kvůli hraní s lidmi, kteří nemají v metalové scéně co dělat…o to víc je důležité mít na stagi plachtu GNWP, která pro všechny idioty jasně deklaruje antifašistický i antirasistický postoj vystupujících kapel.

Minimálně pro mě byla hlavním lákadlem další domácí grindová legenda, a to PURULENT SPERMCANAL s kořenem v roce 1995 a chrlící skvělé nahrávky od roku 1997. PS byla vždycky na české poměry tak trochu jiná grindová kapela, jejich gore do roku 2000 bylo neurvalé a šílené po vzoru mexických nebo španělských kapel. Ani jim se nevyhnulo koketování s hardcorem po roce 2000, aby se následně vrátili pevně do sedla před rokem 2020, po kterém vydali téměř polovinu své diskografie, a i přes nepřízeň osudu začali sklízet zasloužený úspěch právě v zemích latinské Ameriky. Z původní trojice zbyla jen kytara a bicí, což vůbec nebránilo nejen vynikající tvorbě, ale ani dvanáctipalcovému splitu s v ranku jedněmi nejpovolanějších, a to americkými Impetigo. V Azylu to rozbalili ve velkém stylu mezi dvěma kanibalskými maskami na kůlech a získali svým vysoce oktanovým setem sympatie i u jedinců neholdujících danému ranku. Chytlavě napsané, doslova taneční, ovšem infantilnost postrádající set proložený nefalšovanou skromností při ohlížení do úspěšné minulosti a věřím, že ještě do úspěšnější budoucnosti kapely. PS jsou srdcovka!

Jako bonus se na akci v průběhu jejího plánování přilepila německá zčernalá a crustem ošlehaná thrashovka PEST HOLE, která mě už zaujala pár let zpátky v kultovním prostoru Atelier Wolimierz na polském úpatí Jizerský hor, kde se koná každoročně libový dvoudenní featival Izero Hardcore Fest. Němečtí hosté, jak můžeš vidět i na přiloženém videu, i přes pokročilou hodinu, udrželi fanoušky na sále a se třemi kytarami předvedli poměrně solidní válec s patřičně hrubým vokálem. Nato, že jsou koncertně aktivní, je poněkud divně, že poslední album vydali před více než deseti lety. Možná o to větší důvod zvednout zadek a zajít se podívat osobně jak jim to aktuálně hraje.

Grinch