15. 04. 2023 - Wet Dream War Machine, Pest Hole, Nonsanto, 71Tonman, Chujoza - Atelier Wolimierz

Alternativní prostor na úpatí polské strany Jizerských hor Atelier Wolimierz, kde stále platí, že hardcore je více než hudba, nabídl mimo každoroční dvoudenní festival i další line-upem velmi slušnou klubovku. Po kanadských Endform tentokrát provozovatel ateliéru společně s berlínským DIY labelem Abnegat Records, který fušuje i do promotérské činnosti, nabídl rovněž berlínské sludgem a noisem ošlehané hardcore punkery Wet Dream War Machine, které předchází jejich pověst po právu vystavená na debutním EP z roku 2021…“Nikdy nebudu dost starý na to, abych zemřel mladý“.

Tohle místo vedou fajn lidi, za které mluví nejen jejich četné aktivity, ale i jejich sasmotný přístup k návštěvníkům akcí. Pokud pominu, že se jedná o kuřácký prostor, což je pro mě v dnešní době poněkud nepochopitelné a vlastně se to ani neslučuje s ideou tohoto prostoru, nelze najít žádné další mínus.

Na místě lahvové pivo, limonáda i něco k jídlu. Když si přineseš vlastní, nikdo to neřeší. Hraje se v jakési dílně, která je dostatečně prostorná a rovnou navazuje na další prostornou místnost s posezením. Není problém zajet na pozemek autem a v pohodě v něm přespat, ovšem cesta je punková jako místo samotné, takže pokud se nechceš zdržet do druhého dne, nemusíš zůstat v bahně nebo odřít spodek a můžeš nechat auto u nedaleké bývalé drážní budovy, prakticky hned za odbočkou z hlavní silnice.

S ohledem na zpáteční cestu mě tentokráte trochu děsil line-up pěti kapel se začátkem na osmou hodinu, ale odsýpalo to jedna báseň. Po cestě jsme měli drobnou potíž s objížďkou a dorazili jsme kapánek po osmé. I přes zavřená vrata dílny už hřměla CHUJOZA z Jelení Hory, poměrně mladá kapela ctící odkaz legendárních hardcore punkových kapel jako Homomilitia, od kterých zazněla i coverka “Praca zabija“. Střídání ženského a mužského vokálu v hrubých polochách do nikam extra nespěchajících kompozic nevyznělo rozhodně zle. Jistá dřevnost, kterou trpí téměř všechny začínající kapely, zde byla vyvážena zápalem a nadšeností. Kapela samotná měla na místě vskutku početnou fanouškovskou základnu složenou z mladých lidí a na jejich set přišlo dohromady nejvíce lidí za celý večer. Uznání se kapela dostalo i v průběhu dalších setů, kdy jim vysmekli poklonu grindeři, kteří hrají minimálně o čtvrt století déle…pamatuješ Self Hate, CD “ At The Beginning God Created Fear“ má doma asi každý fanoušek polské grindcore scény…ale o tom později.

Poměrně spokojen jsem se po zhlédnutí obsáhlého distra Abnegat Records vracel do prostoru pro hraní, kde zrovna rozjížděli svůj brutální sludge válec rovněž polští 71 TONNMAN. Tuhle kapelu jsem kdysi viděl v Liberci ještě se zpěvačkou Justýnou. Kapela je od té doby už někde jinde. Počítal jsem sice s brutálnější podobou, jelikož kapelu sleduju a slyšel jsem věci z chystané desky “Of End Times“, ale takovou drtivou sílu jsem opravdu nečekal. Neskutečný válec, který pro mě tenhle večer už nic nepřekonalo. Mimo totální rifové devastace dvou kytar a nervy drásajících zpětné vazby mi orgány v dutině břišní porovnaly i efekty poupravené vokály. Zvuk byl skvělý. Naprosté dílo zkázy, nedivím se, že prodávají cédéčka balená v rakvích. Pátral jsem v paměti, jaký sludge mě kdy takto odrovnal a došel jsem pouze ke klubové přehrávce první desky finských Morbid Evils, kde na vokálu exceloval Keijo Niinimaa (Rotten Sound, Nasum). Pokud máš rád tuhle muziku, sleduj nabídku svého dealera hluku, protože se tam časem objeví “Of End Times“ na LP od i v ČR hojně využívané indického labelu Transcending Obscurity.

Po pro mnohé umíráčku přišla na řadu grindcore sprcha v podání českému posluchači dobře známé další polské kapely NONSANTO. Zvukař se i zde vytáhl a po nepříliš přesvědčivém začátku začala kapela složená i z veteránů scény (uvedení Self Hate nebo smrtonoši Evil – dnes Icon of Evil) promovat svoje aktuální epko “Human Condition“, které na CD verzi doplnila předchozím full albem “Enslaved By The Grind“, které najdeš na LP stále v každém druhém distru. Výbuchy hněvu s perfektním bubeníkem a zběsilými vokály se pohybovaly kolem minuty stopáže. Publikum, které uvedl do tranzu předchozí sludge přešlo opět do varu. Nevím, jestli byl set tak extrémně krátky, ale za chvíli bylo odsypáno, a to včetně opakovaných poklon pro večer otevírající kapelu Chujoza. Kuřáků se tentokráte našlo skutečně poskrovnu, takže tahle kratochvíle tentokráte prakticky nenarušovala zážitek z jednotlivých setů včetně tohoto. Kapely měly svůj merch plácek přímo vedle zvukaře a nabídka byla stejně pestrá jako uvedené distro jednoho z pořadatelů. Samozřejmě nechyběly ani dnes tolik oblíbené kazety, o které je vskutku v posledních letech zájem a které jsem vlastně z Polska kupoval osobně ještě před nástupem cédéček…tak jsem si to po letech opět zopákl.

Po trojici polských kapel nastoupili na DIY pódium, na kterém se ovšem, co se alespoň aparatury týče, vskutku nešetřilo první němečtí hosté. Jednalo se o taktéž pro českého posluchače známou kapelu PEST HOLE, které mě živě vystřelila z kecek, a to i přes poněkud přepálený zvuk, který utopil řadu zajímavých momentů, které můžeš znát ze dvou dlouhohrajících a už poměrně starých desek (poslední full 2016). Neskutečně živelný thrash/black/crust z Braniborska udržel mou pozornost stejně jako předchozí dvě kapely po celý set. Tohle rozhýbalo každého, i když počet lidí na sále ještě před půlnocí poněkud prořídl. Kvitoval jsem nejen skvělé triko Implore, ale i uchu lahodící black metalové postupy, které do crustového “tanečního kolovrátku“ vnášely uvěřitelnou metalovou zlobu…žádné pozérství, skvělá muzika a stoprocentní nasazení…přesně ten okamžik, kdy si uvědomíš, že je fajn, že si nezůstal sedět doma na zadku.

Stejně nadšení přetrvalo i u druhé německé kapely. Jednalo se o WET DREAM WAR MACHINE z Berlína, u kterých se zvuk také úplně nevyvedl, ale s ohledem na jejich produkci…dle stránek kapely: raw & noisy sludge infused hardcore punk, nenapáchal takové škody. Šou to byla naprosto šílená a  hrálo jim to naprosto skvěle. Moje pocity jistého „křížence“ českých spratkovitých Vole a extra hlučných berlínských s vokálem experimentujících GAU přetrvaly. Těžko popsat to, co jsem živě viděl a slyšel…představ si, že ti někdo plivne do obličeje a pak ti dá vší silou pěstí...lépe asi nejde vystihnout noisem podkreslené rozladěné kytary utopené pod dunivou basou a vytaženými tepajícími bicími, Samotnou kapitolou byl šílený řev neméně šíleného frontmana, který v průběhu setu odhalil pod SM maskou nejen osmdesátkový knír, ale i náušnici na řetízku. Tohle jsou prostě společně s neotřelým zvukem jdoucím ruku v ruce s neotřelou tvorbou trademarky nové vlny skvělých kapel. Vzpomeň na Kurvy Češi nebo na Amyl and The Sniffers. Kapela má venku dvě kazety, z nichž druhá se dočká v srpnu i zasloužených asfaltových drážek. Kapela plánuje striktní limity, takže bych v případě zájmu dlouho neváhal s předobjednávkou.

Grinch

Malé ohlédnutí za Grind Párty v Azylu

Vernerovci jsou fanoušci tělem i duší a jejich hudební vkus je rozhodně po chuti nejednomu grinderovi. A jelikož se jedná o takové fanoušky, že jsou schopni na dvoudenní akci v Praze přespávat někde ve křoví, aby viděli všechny kapely i druhý den, je jasné, že jejich narozeninová a rozhodně ne první grind party byla skvělých kapel plná až po víko. Limitováni jsou pouze časovým rozsahem jednoho večera a aktuální dostupností kapel, sestavili vskutku chutné menu.

Na plakátu avizované death grindery Narcoleptic, jejichž tvorba se mě osobně celé roky velmi zamlouvá, nahradili na poslední chvíli s ohledem na zdravotní indispozice, léty i mnoha pódii prověření AGRESSIVE TYRANTS…s kořenem v roce 1993 a od roku 1997 stále ve stejné sestavě! Než se dostaneme k vlastnímu setu, je potřeba uvést, že osobně preferuji nejen z nostalgického hlediska ranou tvorbu v podobu hudebně ostřejších demáčů z let devadesátých. Jejich tvorba po hardcorovém úletu pod taktovou Cecek records, který jsem na přelomu milénia celkem dost poslouchal, mě s deskou “Narcosurrealismus“, moc neoslovila. Ovšem po živé přehrávce tracků z poslední desky “Blázinec sexu a vražd“ v Azylu, což jsem během setu chytil, si to i přes před mileniální textovou náplň, kterou ne každý snese a kterou dnes najdeš zejména v porn grindu, budu muset doposlouchat. Zvukově v Azylu opět bez ztráty kytičky. Zato v BDSM maskách a zástěrách o po více než tisíci odehraných koncertech předvedli AT profi grindový set s nadhledem i perverzí kapele vlastní. Video zde.

Českolipští INCARNATE vždy dělali, co je bavilo. Začali rovněž v roce 1993 a přes jiné názvy a death metalové začátky, se posunuli k jednodušší formě grindu a to i přes skutečnost, že původní páteř, která je v době psaní tohoto článku, opět osamocená (letos je opustil již třetí zpěvák), je hráčsky/technicky na mnohem vyšší úrovni, než co produkuje. Loňské EP “Nenasytní červi“ nezní zle, ale…prostě v Doksech dělají, co je baví…rychlejší a gorem ošlehaný taneční grind. V Azylu kapela nabídla mimo uvedeného ep ještě dva nové válce. Koncert měl opět skvělý tlak, který zvýšil ještě hostující vokalista z Crowtocrow. Zasloužený ohlas mi aktuálně poněkud hořkne na jazyku při rozpadu kapely kvůli hraní s lidmi, kteří nemají v metalové scéně co dělat…o to víc je důležité mít na stagi plachtu GNWP, která pro všechny idioty jasně deklaruje antifašistický i antirasistický postoj vystupujících kapel.

Minimálně pro mě byla hlavním lákadlem další domácí grindová legenda, a to PURULENT SPERMCANAL s kořenem v roce 1995 a chrlící skvělé nahrávky od roku 1997. PS byla vždycky na české poměry tak trochu jiná grindová kapela, jejich gore do roku 2000 bylo neurvalé a šílené po vzoru mexických nebo španělských kapel. Ani jim se nevyhnulo koketování s hardcorem po roce 2000, aby se následně vrátili pevně do sedla před rokem 2020, po kterém vydali téměř polovinu své diskografie, a i přes nepřízeň osudu začali sklízet zasloužený úspěch právě v zemích latinské Ameriky. Z původní trojice zbyla jen kytara a bicí, což vůbec nebránilo nejen vynikající tvorbě, ale ani dvanáctipalcovému splitu s v ranku jedněmi nejpovolanějších, a to americkými Impetigo. V Azylu to rozbalili ve velkém stylu mezi dvěma kanibalskými maskami na kůlech a získali svým vysoce oktanovým setem sympatie i u jedinců neholdujících danému ranku. Chytlavě napsané, doslova taneční, ovšem infantilnost postrádající set proložený nefalšovanou skromností při ohlížení do úspěšné minulosti a věřím, že ještě do úspěšnější budoucnosti kapely. PS jsou srdcovka!

Jako bonus se na akci v průběhu jejího plánování přilepila německá zčernalá a crustem ošlehaná thrashovka PEST HOLE, která mě už zaujala pár let zpátky v kultovním prostoru Atelier Wolimierz na polském úpatí Jizerský hor, kde se koná každoročně libový dvoudenní featival Izero Hardcore Fest. Němečtí hosté, jak můžeš vidět i na přiloženém videu, i přes pokročilou hodinu, udrželi fanoušky na sále a se třemi kytarami předvedli poměrně solidní válec s patřičně hrubým vokálem. Nato, že jsou koncertně aktivní, je poněkud divně, že poslední album vydali před více než deseti lety. Možná o to větší důvod zvednout zadek a zajít se podívat osobně jak jim to aktuálně hraje.

Grinch