Straight – V očích tma (2015)


Straight – V očích tma (2015)

I když jsou tu už sedmnáct let, není jihlavská hardcore-rap úderka nějak extra provařeným tělesem, což je s ohledem na jejich tvorbu celkem škoda. Pokud to nevadí rapová složka do tvrdý muziky a nebo seš jen zvědavej (nejen na to kolik jsem nasekal zase hrubek), pokračuj na článek.

Kořen tohohle běsnění je zarostlej ještě před magickym rokem 2000, kdy banda působila ještě pod názvem Poorthings. Počáteční punková náplň se se změnou sestavy a přelomem tisíciletí ocitá v hardcoreových vodách. V roce 2005 dochází nejen ke změnám sestavy, ale i účasti na kompilačce vydané u Cecek Records a band vydává ve vlastní režii svůj první počin "Figurehead". V roce 2008 vychází po dalších personálních změnách u zmíněnýho Cecka regulérní album „Nejsem tvůj spasitel“ a s ním se kapela vydává na tour. Sestava se ustáluje, (pouze na mikráku se vystřídaj dva borci) a v roce 2015 nic nebrání samovydání dalšího plnohodnotného nosiče „V očích tma“, na kterym najdeš ve formě bonusu i válce od roku 2009, kdy skončila éra předchozího alba. Pokud ti tohle strohý info nestačí, mrkni na bandzone kapely, kde hudebníci předkládají svou historii poměrně podrobně.

V dnešní době si už zvuk dovolí posrat jen totální ignoranti anebo vyznavači garáže (kde je to ovšem účel), takže i zde dostaneš parádní zvuk. Kompozičně se band posouvá strmě vpřed. Grafická stránka zůstává na vysoký úrovni, jakou nastolila předchozí deska. Díkybohu i nadále převládá čeština, protože borci mají vskutku co říct a vzhledem k srozumitelnosti vokálů by byla věčná škoda topit vše do angličtiny. 

CD, jak už bylo rečeno, přišlo na svět samonákladem a se skvělou grafikou. Dalším bonusem budiž uložení do klasický plastový krabičky, protože dle mýho jsou digipacky leč často parádní na pohled, prostě nepraktický při skladování většího počtu nosičů doma po skříních…jestli vlastníš větší množství nahrávek, rozhodně můj argument chápeš. V bookletu dostaneš až na válec „Smrtka“ kompletní textovou přílohu…a to i k bonusům, který natahujou stopáž na 41 minut. Jelikož band jede na jednu kytaru, tak se v některých válcích objevují s druhou kytarou hosté. Dále na albu najdeš hosta i na vokálu a dle bookletu dal všemu výslednej ksicht můj jmenovec, to teda čumim.

Do zmíněnejch jedna čtyřiceti minutek se vtěsnalo dvanáct stop a už intro ti prozradí, že se kapela nebojí nejen rapu, ale i samplů. Intro plynule přechází do úvodního válu „Je to hra“, kde je přesně ta jedna z mnoha lyrických složek desky, kterou by bylo sakra škoda utopit do cizího jazyka. Ovšem příznivci „ingliš langvič“ si taky přijdou na svý, jelikož dva vokály patřící Magionovi a Afarastafovi přecházejí nejen plynule mezi growlem, klasickym „MC“ stylem a jakýmsi jamajkovským vokálním reagge-rap projevem, na kterej si zvykneš, ale i mezi češtinou a angličtinou. Hudebně na cca čtyřech minutkách, což je takovej stopážní standard desky, dostaneš těžkotonážní hardcore s vymazlenou kytarovou hrou. Stejná přesnost užití vokálů sedící do jednotlivejch hudebních partů, tě čeká i čistě po instrumentální stránce. Dvojka „Ostře nabroušenej den“ se dočkala klipu, kterej už nějakej čas koluje po youtube. Stejně jako v předchozím válci jede lyrika na těžce angažovaný vlně, ovšem po hudební stránce se band pouští do soft pasáží, který sice umocňujou celkově naléhavost songu, ale ten čistej vokál mi tam prostě nesedí a působí lehce křečovitě…na rozdíl od bravurního souznění frázování a kytarových rifů. Palec nahoru. Na závěr pětka hudebníků tlačí vkusně na pilu a zejména vokálama vytváří extrémní naléhavost songu. Nenápadně začínající „Vendeta“ ti ukáže hudebně extrémnější ksicht kapely. S hostující kytarou a dalším hostujícím vokálem, to má kurva koule – hudebně ostrý jak břitva, monstrózní growly i screamy, bicí kadence a celkově poctivej metalickej feeling. Na druhou stranu i tady okamžitě poznáš, jakmile nastoupí zmíněnej reagge-rap vokál (podobnej vokální styl jsem kdysi dávno zaznamenal u velšských neo metálistů Skindred), že se jedná o Straight. Těhletěch poznávacích znameních, který dělaj kapele vlastní ksicht, díky kterýmu je v českym rybníčku zaručeně poznáš, je v tvorbě Straight ovšem daleko víc.

„Sirotek“ patří na desce k chytlavějším a zároveň nejkratší kouskům a tenhle je sakra nasáklej punkovinou (že by jádro pudla?). Čistější podoba vokálu na rozdíl od klipovky „Ostře nabroušenej den“ nepůsobí křečovitě a ke kompozici skladby sedí. Navíc použití vokálů á la Plexis mám fakt rád (plus mínus 2:10). Válec působí, i když nepostrádá hardcore základ, na desce parádně svěže a jeho umístění nelze než pochválit. „Smrtku“ má po textový stránce na svědomí jeden z hostů. Už z názvu ti je jasný, že se nejedná o žádnej tralala nebo love song, takže z nastavený lajny fakt nevybočuje. Kompozičně track nabízí nejen další porci chytlavosti, ale i instrumentální parádičky…ať už rifovačky, stopky, kytarový linky, bicmanovu činelovku, basovku či doslovnej tempovej umíráček…vzhledem k celkovýmu soundu a čitelnosti nástrojů si lze tohle všechno vychutnat na maximum…u mě spokojenost po všech stránkách. Po další várce milejch překvapení přichází na řadu opět ostrej hardcore s nádachem „mačo“ podoby HC „Looser“. Vulgarismy mám osobně u prdele či chceš-li tak v píči, takže lyrika mě rozhodně po týhle stránce nepohoršuje, ale ten „mačo“ nádech mi pod vousy úplně nejde. Po instrumentální stránce i zvolenýmu použití barev/poloh vokálů, nejde nic vytknout…navíc oživení v podobě hostujícího kytaristy, tak co chceš víc?

Na řadu přichází další klipovka „Jeden život – Jedna šance“, která by se dala označit za motivační vál desky. Popisovat špičkově sladěný vokály s parádní muzikou by bylo asi už nošení dříví do lesa. Raději mrkni na klip. A vulgarismy jsme si už vyjasnili, ne? Bohužel na konci standardní stopáže přišlo na řadu to, čeho jsem se nejvíc obával…válec „The End“, kterej, kluci mi doufám odpustí, je totálně dehonestovanej nasládlym refrénem. Tohle nezachrání ani tvrdý kytary, ani tvrdý slova a ani dobrá kompozice…tohle je prostě v kopru. Pokud přežiješ ve zdraví tenhle válec, dostaneš se na bonusovou stopáž, kterou hnedka vkusně odděluje od standardní stopáže čistě rapová záležitost „I Gotta Go“, na kterou si budeš muset udělat názor sám, až si tuhle desku koupíš v distru nebo ji objednáš od kapely (chybu neuděláš). Dalším bonusem je válec „Nečekej“, kterej by se dal označit za motivační track předchozí etapy kapely. Skladba má řadu silnejch míst včetně použití samplů, ovšem refrén mezi ně bohužel nepatří. Posledním bonusem je skladba „Reprezent“ z roku 2009, za kterou mluví nejen téměř šedesát tisíc shlédnutí na youtube, ale i názor na jednu zločineckou organizaci.

Ve výslednym dojmu se jedná o neuvěřitelně svěží hardcorovou desku z domácí tvorby, na který si evidentně dala pětice hudebníků sakra záležet. Po instrumentální i kompoziční stránce nelze prakticky vytknout nic. Po vokální stránce, která je na devadesáti procentech stopáže naprosto libová a textový stránce, která si stojí procentuélně u mě stojí pouze nepatrně níže nelze než našlápnout na devátej bod.

8,5/10
Grinch

Interpret: Straight
Název titulu: V očích tma
Rok vydání: 2015
Vydavatel: samovydání
Formát nosiče: CD
Hrací doba: 41:00
Počet skladeb: 12
Země původu: ČR


Žádné komentáře:

Okomentovat