Alternativní
prostor na úpatí polské strany Jizerských hor Atelier Wolimierz, kde stále
platí, že hardcore je více než hudba, nabídl mimo každoroční dvoudenní festival
i další line-upem velmi slušnou klubovku. Po kanadských Endform tentokrát
provozovatel ateliéru společně s berlínským DIY labelem Abnegat Records,
který fušuje i do promotérské činnosti, nabídl rovněž berlínské sludgem a
noisem ošlehané hardcore punkery Wet Dream War Machine, které předchází jejich
pověst po právu vystavená na debutním EP z roku 2021…“Nikdy nebudu dost
starý na to, abych zemřel mladý“.
Tohle
místo vedou fajn lidi, za které mluví nejen jejich četné aktivity, ale i jejich
sasmotný přístup k návštěvníkům akcí. Pokud pominu, že se jedná o kuřácký
prostor, což je pro mě v dnešní době poněkud nepochopitelné a vlastně se
to ani neslučuje s ideou tohoto prostoru, nelze najít žádné další mínus.
Na
místě lahvové pivo, limonáda i něco k jídlu. Když si přineseš vlastní,
nikdo to neřeší. Hraje se v jakési dílně, která je dostatečně prostorná a
rovnou navazuje na další prostornou místnost s posezením. Není problém
zajet na pozemek autem a v pohodě v něm přespat, ovšem cesta je
punková jako místo samotné, takže pokud se nechceš zdržet do druhého dne, nemusíš
zůstat v bahně nebo odřít spodek a můžeš nechat auto u nedaleké bývalé drážní
budovy, prakticky hned za odbočkou z hlavní silnice.
S ohledem
na zpáteční cestu mě tentokráte trochu děsil line-up pěti kapel
se začátkem na osmou hodinu, ale odsýpalo to jedna báseň. Po cestě jsme
měli drobnou potíž s objížďkou a dorazili jsme kapánek po osmé. I přes
zavřená vrata dílny už hřměla CHUJOZA z Jelení Hory, poměrně mladá kapela
ctící odkaz legendárních hardcore punkových kapel jako Homomilitia, od kterých
zazněla i coverka “Praca zabija“. Střídání ženského a mužského vokálu v hrubých
polochách do nikam extra nespěchajících kompozic
nevyznělo rozhodně zle.
Jistá dřevnost, kterou trpí téměř všechny začínající kapely, zde byla vyvážena
zápalem a nadšeností. Kapela samotná měla na místě vskutku početnou
fanouškovskou základnu složenou z mladých lidí a na jejich set přišlo dohromady
nejvíce lidí za celý večer. Uznání se kapela dostalo i v průběhu dalších
setů, kdy jim vysmekli poklonu grindeři, kteří hrají minimálně o čtvrt století
déle…pamatuješ Self Hate, CD “ At The Beginning God Created Fear“ má doma asi
každý fanoušek polské grindcore scény…ale o tom později.
Poměrně
spokojen jsem se po zhlédnutí obsáhlého distra Abnegat Records vracel do
prostoru pro hraní, kde zrovna rozjížděli svůj brutální sludge válec rovněž
polští 71 TONNMAN. Tuhle kapelu jsem kdysi viděl v Liberci ještě
se zpěvačkou Justýnou.
Kapela je od té doby už někde jinde. Počítal jsem sice s brutálnější podobou,
jelikož kapelu sleduju a slyšel jsem věci z chystané desky “Of End Times“,
ale takovou drtivou sílu jsem opravdu nečekal. Neskutečný válec, který pro mě
tenhle večer už nic nepřekonalo. Mimo totální rifové devastace dvou kytar a
nervy drásajících zpětné vazby mi orgány v dutině břišní porovnaly i efekty
poupravené vokály. Zvuk byl skvělý. Naprosté dílo zkázy, nedivím se, že
prodávají cédéčka balená v rakvích. Pátral jsem v paměti, jaký sludge
mě kdy takto odrovnal a došel jsem pouze ke klubové přehrávce první desky
finských Morbid Evils, kde na vokálu exceloval Keijo Niinimaa (Rotten Sound,
Nasum). Pokud máš rád tuhle muziku, sleduj nabídku svého dealera hluku, protože
se tam časem objeví “
Of End Times“ na
LP od i v ČR hojně využívané indického labelu Transcending Obscurity.
Po
pro mnohé umíráčku přišla na řadu grindcore sprcha v podání českému
posluchači dobře známé další polské kapely NONSANTO. Zvukař se i zde vytáhl a
po nepříliš přesvědčivém začátku začala kapela složená i z veteránů scény (uvedení
Self Hate nebo smrtonoši Evil – dnes Icon of Evil) promovat svoje aktuální epko
“
Human
Condition“, které na CD verzi doplnila předchozím full albem “Enslaved By
The Grind“, které najdeš na LP stále v každém druhém distru. Výbuchy hněvu
s perfektním bubeníkem a zběsilými vokály se pohybovaly kolem minuty
stopáže. Publikum, které uvedl do tranzu předchozí sludge přešlo opět do varu.
Nevím, jestli byl set tak extrémně krátky, ale za chvíli bylo odsypáno, a to
včetně opakovaných poklon pro večer otevírající kapelu Chujoza. Kuřáků se
tentokráte našlo skutečně poskrovnu, takže tahle kratochvíle tentokráte
prakticky nenarušovala zážitek z jednotlivých setů včetně tohoto. Kapely
měly svůj merch plácek přímo vedle zvukaře a nabídka byla stejně pestrá jako
uvedené distro jednoho z pořadatelů. Samozřejmě nechyběly ani dnes tolik oblíbené
kazety, o které je vskutku v posledních letech zájem a které jsem vlastně z
Polska kupoval osobně ještě před nástupem cédéček…tak jsem si to po letech opět
zopákl.
Po
trojici polských kapel nastoupili na DIY pódium, na kterém se ovšem, co se alespoň
aparatury týče, vskutku nešetřilo první němečtí hosté. Jednalo se o taktéž pro
českého posluchače známou kapelu PEST HOLE, které mě živě vystřelila z kecek,
a to i přes poněkud přepálený zvuk, který utopil řadu zajímavých momentů, které
můžeš znát ze dvou dlouhohrajících a už poměrně starých
desek (poslední full 2016).
Neskutečně živelný thrash/black/crust z Braniborska udržel mou pozornost
stejně jako předchozí dvě kapely po celý set. Tohle rozhýbalo každého, i když
počet lidí na sále ještě před půlnocí poněkud prořídl. Kvitoval jsem nejen
skvělé triko Implore, ale i uchu lahodící black metalové postupy, které do
crustového “tanečního kolovrátku“ vnášely uvěřitelnou metalovou zlobu…žádné
pozérství,
skvělá muzika
a stoprocentní nasazení…přesně ten okamžik, kdy si uvědomíš, že je fajn, že si
nezůstal sedět doma na zadku.
Stejně
nadšení přetrvalo i u druhé německé kapely. Jednalo se o WET DREAM WAR MACHINE
z Berlína, u kterých se zvuk také úplně nevyvedl, ale s ohledem na
jejich produkci…dle stránek kapely: raw & noisy sludge infused hardcore punk,
nenapáchal takové škody. Šou to byla naprosto šílená a
hrálo jim to naprosto skvěle. Moje pocity
jistého „křížence“ českých spratkovitých Vole a extra hlučných berlínských s vokálem
experimentujících GAU přetrvaly. Těžko popsat to, co jsem živě viděl a slyšel…představ
si, že ti někdo plivne do obličeje a pak ti dá vší silou pěstí...lépe asi nejde
vystihnout noisem podkreslené rozladěné kytary utopené pod dunivou basou a
vytaženými tepajícími bicími, Samotnou kapitolou byl šílený řev neméně šíleného
frontmana, který v průběhu setu odhalil pod SM maskou nejen osmdesátkový
knír, ale i náušnici na řetízku. Tohle jsou prostě společně s neotřelým zvukem
jdoucím ruku v ruce s neotřelou tvorbou trademarky nové vlny skvělých
kapel. Vzpomeň na Kurvy Češi nebo na Amyl and The Sniffers. Kapela má venku dvě
kazety, z nichž druhá se dočká v srpnu i zasloužených asfaltových
drážek. Kapela plánuje striktní limity, takže bych v případě zájmu dlouho
neváhal s
předobjednávkou.
Grinch
