Mad Rabbits a jejich protest Behind Bars

Pražská hardcore partička Mad Rabbits, která se nebojí plnýho klubu ani velký stage na festu a už vůbec ne benefiční akce vypustila před pár dny videoklip „Behind Bars“, kterej více méně zobrazuje vše, co hudebníkům na domácí politický scéně leze krkem. Na bandzone, youtube a bandcamp profilech kapely najdeš další štych „Global Call“, ke kterýmu je k dispozici taky klip. Mrkni na to a třeba tě tahle partička zrovna chytne.

Bandzone: https://bandzone.cz/_102923

Bandcamp: https://madrabbits.bandcamp.com/releases

FB: https://www.facebook.com/madrabbitshc/

Youtube: https://www.youtube.com/channel/UCABCpGRkD4JaszaDHgTjr1w

PYOPOESY OSLAVÍ SVÝCH 25 LET TAKÉ VYDÁNÍM REEDIČNÍHO ALBA POD PAŘÁTEM (TZ)

PYOPOESY z Banské Bystrice se stali aktivní součástí slovenské deathmetalové scény už v první polovině devadesátých let. A od té doby uběhlo čtvrstoletí. Tohoto výročí se kapela nedožívá v plné vitalitě. Už pár let neodehrála jediný koncert, na druhém studiovém albu „…Alea Iacta Est…“ je nabalena vrstva prachu… Ale to všechno se už od července změní!

Výročí 25 let od založení chalany vyprovokovalo ke „vzpomínkám na staré časy“. Znovu se sejít, zablbnout, odehrát několik koncertů, protože kdo ví, jestli to už nebude naposledy. Koncertní comeback odstartuje letos v červenci na Gothoomu a následně na něj v říjnu a listopadu naváže šest klubových koncertů po Slovensku. A v mezičase? 20. srpna najdete v Pařátu vzpomínkové album na PYOPOESY. Co přesně bude obsahovat, to ještě ponecháme v tajnosti a prozradíme až v květnu.

Pařát magazine & Productions

Klášterec nad Orlicí 196

56182

e-mail: redakce@paratmagazine.com

web: www.paratmagazine.com

www.paratshop.cz

tel. 774967229

Další zářez Needful Things

Ještě pořádně neutichly blasty Needful Things ‎z loňský a v celkovym pořadí již třetí velký desky „Deception“ a tihle pardubičtí grindcore matadoři s kořenem v roce 1995 už servírují další porci hluku v podobě sedmipalcovýho splitu s grindcore mašinou z emerickýho San Pedra Nerve Grind. Nerve Grind rádi vydávaj splity s kvalitníma kapelama a zde se opět trefili do černýho. Předchozí splity proběhly pro představu s Organ Dealer, UxDxS a dalšíma. Deska obsahující čtyři sklaby od Needful Things vyšla pod zámořskym labelem Agromosh Records ve dvou barevenjech verzích a k dostání bude zřejmě přímo u kapely.

https://needfulthings.bandcamp.com/album/needful-things-nervegrind-split-7ep

A je to prakticky venku...An Adrestia And Encore Release

Dvanáctipalcový splity mi sednou kus od kusu, ovšem novinkovej splitec Adrestia a Encore je vskutku povedená záležitost.

Švédskej mix staroškolskýho death metalu a nabroušenýho crustu ADRESTIA asi není potřeba představovat. Na debutním LP „The Art Of Modern Warfare“ z roku 2017, kterym kapela odstartovala svoje tažení na scéně…s ohledem na jeho kvality hned na první dobrou…se podílely přední domácí žánrový labely Phobia Records a Insane Society Records. Vskutku výborná deska se dočkala následující rok i dolisu. Ve stejnym roce jako debut vyšel i benefiční sedmipalec s nekorunovanými králi crustu Martyrdöd s názvem„In Solidarity With Rojava“, čímž si kapela upevnila svoje místo na poměrně monstrózní scéně, co se počtu kapel koketujících s crustem týče. Pod vše říkajícím názvem novinkového dvanáctipalcového splitu „An Adrestia And Encore Release“ se ukrývají čtyři nový tracky švédů a hned k otevíráků „Insight“ kapela vypustila klip, kterej stejně jako přechozí tvorba reflektuje „to špatný“, co je kolem nás.

Pražští dis-beateři ENCORE jsou známí především na domácí půdě, kde se mihlo v roce 2014 demíčko s názvem „total DEMO lition“, který je s ohledem na svůj náklad samo vyprodaný, takže timhle splitem a koncertama mimo ČR (i v ČR se jmény na scéně často dost provařenýma) si otevírají cestu k širší posluchačský základně…přičemž stále razí cestu textů v mateřštině podávanejch více hlasně v čele se zpěvačkou Mishou. Kapela na svým bandzone i bandcamp profilu zveřejnila track „Utíkám“, kterej spolu se šesti dalšíma věcma najdeš na encorovský straně splitu. S ohledem na žánr a sestavu kapely je textová náplň více než jasná.

Deska vyšla v kooperaci několika labelů Loner Cult Records, Mundo En Kaos Records, Anomie Records ,¡ZAS! Autoproduzioni, Insane Society Records, Phobia Records, Ultima Ratio ,Svab, Nuclear Madness, kde hrajou prim opět labely domácí včetně labelu bubeníka z Encore Šváb Records a Nuclear Madness Records, pod kterým vyšlo uvedený demíčko Encore.

Adrestia:

https://www.facebook.com/Adrestiaofficial/

https://adrestia.bandcamp.com/releases

Encore:

http://encorepunx.com/index.php

https://encore666.bandcamp.com/

https://bandzone.cz/encorepunx

https://www.facebook.com/ENCOREPUNX/

Source Of Sadness zveřenili další track z nového CD

Liberečtí death/doomoví Source Of Sadness, o kterejch už tu padla zmínka, zveřejnili další track z nového alba, které hodlají hodit mezi fanoušky v dubnu tohoto roku…CD ponese název „Schizofrenik“ a novinková věc „Invitation For Execution“ hudebním pojetím název alba rozhodně nezapírá. Další tracky budou postupně přibývat na Soundcloudu a novinky o kapele najdeš na jejím FB profilu.

24.3.2019 – Zkriplená liška se smetanou

24.3.2019 – Crippled Fox,  Kajse//Kajto

Maďarský thrashing tornádo Crippled Fox se po letech vrátilo na místo činu. Libereckej Azyl přijeli rozdrtit opět po čtyřech letech. Léta páně 2015 sice na turné k LP „The Final Thrash“, který bylo toho času teprve v lisu, avizovali konec kapely – ostatně jak napovídal název samotnýho LP, ale víš jak… proběhla sice kratší menopauza, změnila se sestava, ale nakonec přišlo to, co muselo - Thrashcore was Back!

Parťáky na libereckym večírku, kterej se tentokráte pyšnil poměrně silnou návštěvností a dle očekávání i těžkym moshpitem, jim dělali místní Kajse//Kajto. Tuhle sebranku není potřeba blíže představovat, jelikož o ní bylo napsáno, více než dost…recka na demíčko a jeden z posledních reportů. Ale na rovinu píšu, že borci zrajou jak víno a každym koncertem je to prostě lepší a lepší. Aktuální gig mi evokoval nejednu oblíbenou stenchcore kapelu a ten „násilnickej ocásek“ v podobě rychlejch pasáží s řádně nasranym křiklounem v čele dával celýmu sety pořádný grády. Vskutku bravurně vyvážená porce metalu, punku a rychlýho hardcoru. Krom několika novejch tracků samozřejmě zazněly i věci z uvedenýho demíčka včetně ódy na smetanu…kdyby si maďarská liška naskakující po KK (tvl…ještě že nemaj v názvu ty „K“ tři) tuhle smetanu slízla, ulevilo by se všem.

Osud CRIPPLED FOX už jsem trochu nakous, takže by to jako představení mohlo stačit. Ovšem na začátek je nutný uvíst, že s tim „Thrashcore is Back“ to není úplně přesný, jelikož aktuální tvář kapely je spíše thrashing powerviolence a to nejen co se týče instrumentální stránky tvorby, ale i KisGova vokálu, kterej momentálně drtí i kytaru. Jednoznačně za touhle změnou stojí nástup Márka (Aladár, Chappa'ai, ex-Human Error, SxOxTxE a buhví co dalšího), kterej vystřídal předchozího bubeníka a s KisGem zařádil při zmírání lišky ve studiovym fast projektu ála Hellnation „Aladár“. Navíc se už dobře znali z Crippled Fox, kde trhal blány na debutním LP, než kapelu opustil kvůli hlavní úloze v Human Error…a že jim to tehdy sakra šlapalo. Tahle dvojka nakoplá power violencem s basákem Csirkem, kterej je v lišce od počátku věků, představila novou tvář v Liberci v podobě 33 tracků s minimálním vydechnutím a oktanama v červenejch číslech. Žádný zbytečný kecy, sypec od začátku do přídavkem vymazlenýho konce. Tohle si prostě ten moshpit zasloužilo. Pro mě rozhodně překvapení, ale jednoznačně příjemný. Pokud si kapelu v Liberci a nebo o pár dní dříve v Brně propásl, s její novou tváří se můžeš seznámit na bandcampu ve formě epek „10 Years Of Thrashing“ a split se Satanic Youth.

Na závěr bych rád uved, že poslední nahrávky Crippled Fox vyšly na maďarskym a s kapelou spřátelenym labelu „Drinkin' Beer In Bandana Records“, jehož distro bylo na koncertu k dispozici a na kterej stojí určitě zato mrknout.

Fotky sleduj na mejch stránkách a choď na koncerty.

Grinch

Dead?...Not Yet!!!

Sice se tenhle matroš kultovních SQUASH BOWELS namlácenej před miléniem dočkal už oprášení CD kompilací "For Dead God - International Devastation" pod Obscene Productions v roce 2003 a materiál z kazety "Dead?!" ještě v rámci CD splitu s Flesh Grinder v roce 2009...ale do drážek asfaltu se zaryje uceleně vůbec poprvé...postupně se tracky objevily při společnym sedmipalcovym splitování např. s C.U.M., na samostatný sedmičce "Something Nice" a podobně...ale tohe je komplítek jedna báseň...pro fanouška kapely jasná volba!

Po LP reedicích matroše Dead Infection z let 1991 a 1992, je to další trefa do černýho jak jinak než polských s vydáváním poněkud skromnýho labelu Underground Front Records. 

Oficiální info label: "Squash Bowels 'Dead?...Not Yet!!!' LP is already avilable. First time on vinyl legendary three demos - 'Furgot' 94, 'Dead?!' 95 and 'International Devastation' 96. 27 tracks of Pure Grindcore Gore Holocaust in old style. Limited to 500 copies /100 transparent red and 400 black vinyl/. Red vinyl - 14 EU + postage, black 13 EU + postage. All with Japan style OBI! Obligatory position in your collection!!! Order on Underground Front Records fb site or on email: ufrec@wp.pl"

19.3.2019 – POT KŘIK A SLZY

19.3.2019 – Baestien // Antisocial Skills // Jungwirth

Sokolovští epičtí hardcore crusteři Baestien se chystají vydat druhou desku a aby si kluci dva tracky, který budou na desce ve stopáži poctivý půlhodinky, pořádně procvičili, tak se před samotným nahráváním vydali na evropský tour. Jako parťáky přibrali hardcore punkery Antisocial Skills a jednou z jedenácti zastávek napříč třemi státy, kde hodlali/hodlají svoje emoce vyřvat do publika, byla samozřejmě i azylácká zkušebna v Liberci.

V Liberci tenhle vypečenej večírek dost slušně nazvučil i se svým projektem JUNGWIRTH odpálil Vrablo z DROM. Jelikož jsem se domníval, že na place stále probíhá zvukovka, neviděl a jsem neslyšel z tohohle audiovizuálního ambient projektu vůbec nic. Pokud tě tahle věc zajímá blíže, přečti si pár slov z vystoupení na loňskym Doom Over Reichenberg (ale těch slov je vskutku jen pár), nebo si rovnou poslechni ukázku na bandzone profilu.

Sice oproti nahrávkám na bandcampu o kytaru chudší, ovšem stále s třeskutym hardcore punkem, to následně rozbalili pražští ANTISOCIAL SKILLS. Tahle původně slovenská partička s kořenem v roce 2016 poměrně čeří vody českýho hardcore punkovýho rybníčku a kam se podívá, sklízí slova uznání. To teda můžu po kratičkym setu v Liberci jenom potvrdit…a to i bez tý druhý kytary. V kapele, která servíruje autorskou tvorbu s parádním citem pro žánr a zužitkovává nejednu hudební zkušenost svejch členů, najdeš za lidi ze slovenskejch nihilistů Rübänïskö či starý školy Time Of My Life. Pokud se chceš o kapele dozvědět víc a víceméně proniknout hlouběji do jejich tvorby, pust si rozhovor s Banánem.

BAESTIEN přijeli do Liberce nejen s novym play listem, ale i s novym bubeníkem Jirkou z další epický domácí crustovky Lakka. Jmenovaný dvě kapelky maj i další společný věci, ale o tom jindy. Zde je stěžejní nová deska Baestien, kterou kapela hodlá nahrát po skončení tour a to opět ve zkušebně a následně ji vydá na scéně label s velkym L a to Alerta Antifascista Records…a kterou v azylácký zkušebně přehrála kapela živě. Set stejně jako u předchozích AK nebyl rozhodně ztrátou času, ovšem byl jsem překvapenej, že oproti první desce „Uroboros“ (recenze) je tohle mnohem hutnější a ještě emotivnější a to samo při zachování vysoký jakosti předchozí tvorby…dle očekávání přišlo mimo hudební pohrávání si s publikem i na řevy mimo mikrák, který jsou vždycky třešničkou na pomyslnym dortu v budování atmosféry v danym ranku…a že atmosféra koncertu byla nejen díky muzikantskýmu umu jdoucímu ruku v ruce s dobrym zvukem, ale i podmanivýmu nasvícení herního plácku vskutku vynikající…ostatně jako celej hudební program. Víc se nemá smysl rozepisovat…projeď si linky a podpoř kapely koupí desek.

Fotky sleduj na mejch stránkách a choď na koncerty.

Grinch

Novinky z tábora INSISTENT

Pražská a poměrně již na domácí scéně provařená mladá grindová sebranka INSISTENT zveřejnila na youtube klipovku „TERRORSTORM“, kterou najdeš časem na chystaném EP „SUSPECT“. Vydání novýho epka se stejně jako u debutu „Serenity Of Suffering“ zhostí L´imphatile collective. Nahrávku na fyzickym nosiči čekej v létě, stejně jako kapelu na prknech, co znamenají grind…ano, na OEF 2019!

https://www.facebook.com/insistentgrind/

https://insistent.bandcamp.com

https://www.facebook.com/neonarcis/

Novinky z tábora The Corona Lantern

Po vynikajícím albu "Consuming the Tempest" z roku 2016 se po delší době hlásí o slovo The Corona Lantern s novym materiálem v podobě klipu "Turning Possibly Into Never". Víc se nemá smysl rozepisovat, vše pochopíš, pokud si přečteš níže recku na uvedený album.

profily kapely:

Bandcamp: https://thecoronalantern.bandcamp.com/

Facebook: https://www.facebook.com/thecoronalan...

Instagram: https://www.instagram.com/thecoronala...

RECENZE: The Corona Lantern – Consuming the Tempest (2016)

Na navážce suti za velmi skromnýho osvětlení, tun umělýho kouře a vlhkýho studenýho vzduchu jsem v Liberci poprvé viděl živě pětici hudebníků, která dokázala z pražskýho studiovýho projektu vykřesat maximum v podobě na domácí poměry značně nadstandardního sludge / doom bahna.

Poslech CD vyhrabanýho ze hřbitovní hlíny vlastníma silama kapely působí stejně znepokojivě jako živej set. Černobílá grafika tří panelovýho digipacku s kompletní textovou přílohou, což má na svědomí „hlas kapely“ Dahlien, kterou určitě znáš ze spolku Keep on Rotting, působí jako parte pro poslední zbytky tvýho optimismu, o který po poslechu tohohle bahna zaručeně přijdeš.

Pohřební hlas Dahlien (taky zmíněný Keep on Rotting, Diligence), doplňujou na kytaře Igor Krakhmalev (Diligence, Demimonde), na druhý kytaře Tonda Smrčka (Rise of Surya), na base Dima Borovkov (ex Sepsis) a za bicíma Šimon Hajdovský (Monna, Sinuhet).

Výčet v předchozim odstavci by tě měl ujistit, že se nejedná o borce, který maj nástroje poprvé v ruce a jejich jediná hudební zkušenost je agro fest v nejbližšim městě nad pět tisíc obyvatel. I když kapela působí teprve třetím rokem, sehranost i studiovou práci si již hudebníci měli možnost vyzkoušet na epku s názvem „MMXV“, který zplodili ještě o kytaru chudší léta páně 2015.

Digipack obsahuje sedm kompozic na stopáži něco málo přes čtyřicet minut a jako bonus nabízí právě zmíněný epko a to dva tracky na stopáži dalších jedenácti minut. Jestli seš schopnej dát přes padesát minut instantní deprese, by sis měl dobře rozmyslet, ještě než vložíš CD do přehrávače a po úvodním tření provazu o větev, na jehož druhym konci se drtí něčí hrdlo za smíchu havranů…intro „Vertical Whispers“ nemohlo znít líp.

Po libovym úvodu přichází na řadu první regulérní kompozice, přes šest minut je u bandu až na dvě drobný výjimky standardarní dýlka tracku. Depresivnosti válu dodává nejen úvod jak vystřiženej z DSBM nahrávek, ale i zmíněnej pohřební growl a mocný downtempa. Hudebníci vskutku nikam nespěchaj a tenhle kar servírujou s naprostym citem vytaženym k dokonalosti melodickýma kytarovýma linka. Hutnost střidající se s umrlčí lehkostí pěchuje tvoje pocity pod takovym tlakem, že ti začne bejt krapet úzko a údery kopáku ti ježí chlupy. Neidentifikovatelný pazvukový podbarvení jen utvrzuje nejistotu a úzkost vzrůstá.

Předností nahrávky je jasně její zvuk a samo taky jakási varianta modernity vyhýbající se trendovejm sračkám. Tam, kde tě první válec nechal ležet, tě druhej zářez „Apathy That Resonates“ pomalu ale jistě posouvá k poslední díře, kterou v životě uvidíš. Hall na growl a spodní elektronická místama vostře nepříjemná hluková hradba tě nenechá ukolíbat v monotónním tempu poplatnýmu stylu, stejně jako občasný přiostření kompozice. Nechybí ani podmanivý melodický linky, který s rychlým breakem bubeníka načechrávaj stavbu tracku.

„Incompatible Structures“ představuje kytarovej koncert mezi tradičníma bahenníma postupama. Vokální koncovky zahřívaj u srdce, teda pokud ho máš dostatečně černý a díky zmíněnými zvuku i přes lehkou disharmoničnost a náznak noisovosti slyšíš každý břinknutí o činel. Slabší jednici už by ve vypolstrovaný cele žrali mouchy, mně teče poleva do gatí a to fest při dalších melodíích, kterýma band svůj pohřební pochod vyšperkovává. Intenzivní závěr válu patří jednoznačně pánovi za škopkama.

„A Ray of Black Light Lantern“ se vymyká konceptu dílka nejen stopáží, ale i pojetím tracku samotnýho. Démonická našeptávačka toho zlýho, kterýho nepouštíš ven, pokud máš dostatek léků…zní sice medově, ale nic pěknýho ti neradí a to nepěkný pořád opakuje…přerušíš ho jen vlastnim řevem nebo bolestí…vyber si. I přes zdánlivou jednoduchost válu ti při vnímavym poslechu neunikne libová kytara schovaná pod ústředním motivem. Věc hodící se na finále vyznívající do ztracena říkáš si, ovšem tak to rozhodně není…

„Beneath the Leaves of Solitary“ využívá předchozí zářez pro nekompromisní kontrast, kterym tě vytrhne z počínající letargie, aby tě do ní mohla zavrtat ještě hlouběji. Nakládá ti nejen údernýma přechodama a další z řady kurevsky podmanivejch melodickejch linek, ale i další parádní noisovou složkou. Kytaristi místama občasně jen hrábnou do strun, místama ostře zarifujou nebo vykouzlí libovej nářek. Ústřední motiv skladby z hlavy dlouho nedostaneš, to mi věř, již několik dní s tim bojuju. Hodně silná věc.

Základní stopáž sedmi kompozic končí věcí „Consuming the Tempest“, která si zpočátku už jen tak pohrává s tvym bezvládnym tělem na okraji díry, kterou pro tebe vykopali. Dahlien chroptí několik slov, aby někdo něco řek, než tě zasypou. Kytary ti brečí na poslední cestu a basovka mocně odměřuje poslední minuty do posledního výdechu. V polovině přichází mocnej nádech, band nešetří melodičností ani tempama, který tasí tahle pražská pětka zatraceně nízko. Totálně zčernalá věc, ve který slyšim svý oblíbence Algaion… Vox Clamentis, ve který dostávám přehlídku hudebního a kompozičního umu...ve který dostávám absolutní TOP alba!

I když nejsou na track listu uvedený, tak na řadu přichází dva válce z v úvodu uvedenýho epka „MMXV“. Nejprve stopáží netradiční „Thick Lava in My Mouth“, kde Dahlien chroptí obzvláště silně, což v soft partech zářezu působí neskutečně silně, což zajisté doceníš, pokud už tě nezahazujou vrstvama hlíny. Soft části podkreslujo opět blíže neidentifikovatelný změti zvuků, který až lehce zastíní mocnější hra Corony. Post apokalyptickej závěr válu opět nádherně kontrastuje s extra pomalym nájezdem „An Embrace Discolored“, kterej prezentuje bahno ve svý nejryzejší podobě. Mocnej growl, místama zkreslenej jakoby už druhý strany, kam si tě chtě nechtě tvorba Corony připravuje. Tempa pomalejší, údery bicí baterie silnější, kytary naléhavější…konec neodvratnej.

Ve výslednym dojmu se jedná o naprosto výbornou desku, který chybí k dokonalosti pouze jedna věc…a to aby vyšla na asfaltu…samozřejmě černym. Smekám a vytahuju plnej počet…jelikož zaujmout a nepřestat udivovat přes padesát minut, to už je kumšt.

10/10

Grinch

NOVÉ ALBUM DMC VYJDE V ČERVNU POD PAŘÁTEM (TZ)

30 let na tuzemské tvrděmetalové scéně? Ano, kořeny jihomoravských DMCskutečně sahají až do roku 1989, nicméně až v posledních letech kapela chytla druhý dech. Jak nejlépe oslavit kulaté výročí než vydáním nového alba! Po „Murderous Power“ (2012) a „Blitzkrieg“ (2015) spolupráce kapely a Pařátu pokračuje také na třetí desce, které ponese název „Decapitation“ a vyjde 13. června, v první den MetalGate Czech Death Festu, na němž DMC albovou novinku představí naživo!

Pro „Decapitation“ vzniklo ve studiu Davos deset nových (a ryze původních, tentokrát žádná coververze) old school deathmetalových songů v délce 32 minut, grafiku si opět vzal na sebe mistr Deather. Hudební a grafické ukázky budeme zveřejňovat průběžně!

Pařát magazine & Productions

Klášterec nad Orlicí 196

56182

e-mail: redakce@paratmagazine.com

web: www.paratmagazine.com

www.paratshop.cz

tel. 774967229

Benefice na bulharský DIY kulturní prostor Fabrika Avtonomia

Pravěk Noise Section zve na benefiční večer pro bulharský DIY kulturní prostor Fabrika Avtonomia! 

Zahrají:

Postea - epic crust/hardcore s tíživou atmosférou
https://postea.bandcamp.com/

KriminalRoman - psychedelic rock/stoner s částí textů v latině
https://bandzone.cz/kriminalroman

Lhostejnost – dark drone/doom, naživo něco mezi ranými Earth a první půlhodinou koncertu Swans v jejich závěrečném období

https://lhostejnost.bandcamp.com/releases

20.4. 2019
19:00
Eternia Smichov, Nádražní 3 · Praha

Vstup dobrovolný, ale fér bude dát aspoň to kilo. Po zaplacení cesťáků kapelám jde všechno na Fabriku.

Fabrika Avtonomia je kulturní samosprávný prostor v bulharské Sofii, který je založený na myšlenkách solidarity a anti-autoritářství. V současné době je pomalu jediným místem v bulharském hlavním městě, kde se dají pořádat DIY koncerty a akce experimentálnějšího ražení, nemluvě o rovnostářských politických aktivitách. Prostor se v současné době potýká s vážnými finančními problémy. Další info v angličtině zde:

http://fabrika-avtonomia.org/about-us-english/

Díky a vidíme se za měsíc a něco na rampách!
http://praveknoisesection.blogspot.com/
http://www.pravek.eu/

FB event

Další porce hluku od Uncle Grasha's Flying Circus

Blíží se jaro, tudíž se vše plní optimismem a nadějí…teda až na pražské hlukové komando Uncle Grasha's Flying Circus, kteří přicházejí s klipovkou „Denumenized“. Track pochází z desky „Stalinist God“, o který jsem již na Crumpitu psal a to zejména to, že každá z kompozic se dočká i své video podoby. V aktuálním videu Willhelm a jeho existencionální družina jeptišek předkládá denumenizaci dobovými audio a video materiály z Druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava, které doplňuje o svou zvukovkou podobu daného pojmu.

“The act of being denumenized means to be deprived from having god’s status. In the circumstances of god being dead it can be applied to any status of power that symbolize the right to exist of any society. “

The example shown on this video is from The Second Czechoslovak Republic and from The Protectorate of Bohemia and Moravia (the propagandist newsreels are used).

Nech na sebe dopadnout skutečnou tíseň, a pokud nebudeš mít dost, pokračuj na bandcamp nebo youtube kanál… Strýček Grasha tě do svého létajícího cirkusu přivítá s otevřenou náručí.  

Uncle Grasha's Flying Circus: https://unclegrashasflyingcircus.bandcamp.com/

15.3.2019 – Grind u Faráře

15.3.2019 – Histos, Incarate, Metaknife

Mezi záplavou thrash, death a black metalovejch koncertů Jirka Farář občas ujede i do hudebních vod ještě o krapet extrémnějších. Grindová párty v čele s německými nezmary Metaknife, kteří brázdí pódia už pětadvacet let, byla přesně ten případ. Publikum i přes jistou formu domácího zastoupení bylo s ohledem na žánr sice poněkud prořídlejší, ovšem opět s ohledem na žánr o to šílenější.

Těžká pozice zahajující kapely padla na HISTOS z Nové Paky. Tohle těleso s kořenem v roce 1997 (i když v grindu jede kapela až od roku 2012) bylo nějakej čas u ledu. První vlaštovka po době hibernace vylétla v roce 2017 v podobě přílohy domácího časáku Pařát (asi netřeba představovat), kterou tvořil CD splitec kapely s domácí deathovkou Marana. Cédko obsahovalo jinak poskládanej play list samovydání kapely „Deviation“ z roku 2015. I z Deviation se na akci, i když v pozměněné sestavě, samozřejmě hrálo…ovšem novej zpěvák Michal podal oblíbenou „Koblihu plněnou kvasinkovým výtokem“ totálně gore. Ostatně celá kapela se z uvedený hibernace, do který padla na pomezí deathu a grindu, probrala jako patologická gore mašina se zprasenym vokálem. Takže nový album „Příčina smrti neznámá“, o kterym jsem už na Crumpitu psal a ze kterýho zazněly na akci samo taky tracky, bude jeden velkejch chlív (v dobrym slova smyslu). Novinkovou desku, která bude vlastně debutním full albem kapely, mužeš sehnat u frontmana Pavla koncem dubna…sleduj fb stránky kapely nebo bandzone profil. Ale zpět k živý přehrávce, která nedopadla i přes technický potíže s basou a nějakej ten hračskej renonc vůbec marně. Nedokonalej zvuk v klubu Histosu slušel, stejně jako finální coverka od kapely Root, během který zapěl i Richard Lecter. Radost z hraní, nadhled a žádný pozérství…nezbejvá než s radostí přivítat Histos opět na scéně. Jen doplňuju, že s ohledem na nedostupnost webzinu, na který jsem dříve psal, přikládám pod report dobový recenze na samovydání „Deviation“ a o tři starší promo „Suture“.

Jako druzí naskočili, rovněž se změnou postu zpěváka, českolipští INCARNATE. Uvedená změna jim vskutku prospěla, chrlič Ondra je v rozsahu svýho vokálu rozhodně bohatší a dovede ze sebe text vysypat takovym stylem, že i celý kapele to poměrně přidává na dravosti a hlavně rychlosti. Incarnate už jsou vyhraní a protřelí hudebníci, takže to nasypali do publika úplně s přehledem. Odměnou jim byl neustávající mosh pod pódiem. Nechyběla ani coverka mocných Birdflesh. V porovnání s posledním mnou viděným koncertem s původním zpěvákem se jedná rozhodně o zatraceně velkej krok vpřed. Sám jsem zvědavej, jak dopadne kolaborace kapely u Bizzare Leprous Production s dalšími severočeskými kapelami DEAF & DUMB / BUM / NECOTOPSY / EVIL REGIMENT / LEPRATORY. Materiál na tenhle „6-way“ CD splitec už je nahranej u Leoše z Deaf & Dumb a jelikož mi živě některý přechody z třeskutýho grindcoru na „tupa tupa“ gore přišly až vyloženě rušivý, což byla pro mě během setu jediná vada na kráse, rozhodně to hodlám poslechnout i ze „studiovky“. Jestli na tom borci, zejména teda zpěvák, trošku zamakaj, rozhodně o kapele ještě minimálně na domácí scéně hodně uslyšíš. Stejně jako u Histosu přikládám pod report dobovou recku na promo nahrávku Incarnate z roku 2013, která je stále posledním záznamem tvorby dostupným na webových profilech kapely jako je dnes již standardní FB prezentace a starej dobrej bandzone. Jo a málem bych zapomněl, že i Incarnate se vytasí ke konci letošního roku s debutním CD.

Do třiceti všeho dobrýho předvedli gore slameři MEATKNIFE. Ani téhle, dalo by se řici už kultovní, kapele se nevyhnuly nějaký změny…opět jinej line-up a do budoucna pro všechny fans ne moc příznivý zprávy…teda krom vydání výběru toho nejlepšího ze šesti studiovejch desek a tří splitů. Uvedený „The best of“ bude desátým jubilejním nosičem pod hlavičkou Meatknife a uvažuje se i o LP verzi, který se doposud dočkal pouze naprosto vražednej debut „Blood Blister“ z magickýho roku 2000. Osobně bych ze všech nahrávek vzniklých na základech smrdutého gore a postupně krystalizujících do gorem načichlých slamových vod, uvítal LP reedici pro mě jednoznačně nejlepší (ještě gore) fošny „Brutalized Blowjob“. Ale zpět ke koncertu, kterej kapela zmákla opět naprosto bravurně a to i přes počáteční chladnost fanoušků. Během setu nechyběly samo ani masky, nadhled frontmana Martina a hlavně nehoráznej tah na branku v podobě pekelnejch tancovaček a hutnejch rifovaček zejména z posledních dvou alb „Pimple With Pus“ a „Junkey Town“, na který jsou velmi rozporuplný reakce. Na závěr kapela nešetřila přídavkama stejně jako předchozí úderníci.

Celkově nelze hodnotit akci jinak než kladně, někdo mohl bejt možná otrávenej vyšším vstupným, ovšem Meatknife do Bolky nejeli  osm hodin na výpary a o dalších nákladech s pořadáním akcí se asi nemusíme bavit…nebo snad ano?

Fotky sleduj na mejch stránkách a choď na koncerty.

Grinch

RECENZE: Histos – Deviation

Po delší době o sobě dává vědět opět grindová sebranka Histos…aktuálně novým materiálem s názvem Deviation.

Na šestiskladbovém matroši s ručně vytvořenou přebálkou se skrývá šest kompozic, které už na první poslech posluchači dávají jasně znát, že se jede v krapet smrsklé sestavě – řev, kytara, basa a automatický tlučmistr. Dle názvů válů se ovšem dá čekat opět úchylná grindová jízda…Kobliha plněná kvasinkovým výtokem, je toho jasný důkazem.

Cédko se krom tohoto DIY pojetí dočká i klasické plastové krabičky se standardním bookletem, jehož finální podoba visí na stránkách bandu. Stopáž se šplhá nějaký ten drobák přes čtvrthodinku včetně inter, takže pro paní nudu vskutku málo místa.

Ale teď už k muzice vlastní. Jsem rád, že Histos neztratili krom zmíněné zvrácenosti i smysl pro humor. Po těžkých rifovačkách v první zářezu, kde odhalují sice téměř celou, ale celkem zdařilou vokální složku dílka, nasazují těžký kalibr válem „Přátelé zeleného údolí“, u kterého si můžete společně se Scoolem, Matesem a Bobem zplna hrdla zajódlovat. Hudebně jednodušší kompozice není v tomto ranku rozhodně na škodu, takže tupa tupa jede jak namazanej stroj. Možná jí lehce trhají death metalové party, ovšem to je věc názoru. Krapet zahuhlaný zvuk nepotápí čitelnost jednotlivých nástrojů a jsou čitelné i experimenty se zvukem, které dávají celkem šmrnc zmíněné plněné koblize, která kurva těží z pomalých temp umocněných basovou kytarou. Vokál pracuje výborně a gore bublanice, i když jich není moc, jsou vskutku parádní. Posraná mísa v songu „Rectal Resonance“ ustupuje další salvě rifů se zručně naprogramovanými bicími a opět vidím silná místa zejména v pomalejších tempech, která nevyznívají nuceně na rozdíl od některých rychlejších partů. Zakomponování více vokálů nahrávku krásně oživuje, než ji usmrtí doslova spalovač mrtvol v zářezu „Negrotherm“, kde konečně během poslechu přicházím na chuť i vyšším polohám Matesova vokálu. V jednoduchosti je síla a tenhle počin ji rozhodně má. Závěrečná opět lehce death metalová porce „Onkel Bobo Der Kinderfauster“ sází na modernější pojetí brutální tvorby a lehce evokuje dnešní trendy krájení salámu. Na tomhle naštěstí muzika Histos nestojí.

Pokud bych to měl shrnout jak na TV Hovna, tak vtip 3/5, napětí 2/5, akce 4/5…Histos tímhle počinem, i když sestavou nejchudší stvořili svou doposud nejlepší nahrávku. Těžký grind s jedovatým gore ocáskem a death metalovým ostřím…sice nijak extra nevybočuje z české tvorby, ale rozhodně patří k tomu, co si lze doma bez nějakých kyselých úšklebků dopřát do ouška. Pokud bude možnost, rád si nechám do ouška pošeptat i z pódia. Za mě šest kvasinek a půl kalíšku výtoku do koblihy k tomu.

6,5/10

RECENZE: Histos – Suture (promo 2012)

Dostalo se mi do rukou promo CD kapely Histos. Před poslechem tohoto stříbrného kotoučku jsem měl možnost vidět opakovaně tyhle grindery na pódiích lokálních akcí, takže tradičně nejdříve live a pak ze záznamu. Ale teď již k vlastní desce.

Na první pohled mě upoutává grafické ztvárnění dílka, které bych směle zařadil k těm zdařilejším. Na přední straně jakýsi sešívaný zjev částečně schovaný za rozteklým logem – ostatně jej vidíte sami. Vzadu na vás kromě seznamu jednotlivých skladeb, které zavání pitevnou a gore tématikou, jukne dredatá, přírodou krásně obdařená dívčina v plynové masce. Pro červeno černé obaly mám prostě slabost. Z plastu vytahuju čtyřstránkový jednostranně natištěný booklet s potřebnými informacemi o kapele a fotkami hudebníků, který se také celkem povedl.

Po spuštění média v mechanice na mě útočí ihned vál, kterým Histos zahajují své live sety. Zvuk je slušný a kapela si pokvíkává ve středním tempu. Druhá věc tempo sice nemění a song se opět houpe, ale dva zpěváci skladbu příjemně zpestřují jak growlingem, tak screamem. Třetí věc už odsýpá trošku rychleji, ze středního tempa však nevylézá, ovšem vokální stránka ala Heamorrhage je parádní. Kytarista sice tlačí převážně jeden rif, ale s údernými bicími se to dobře poslouchá – v jednoduchosti je síla. Čtvrtý vál nabízí pestřejší kompozici kytary a bicích, ovšem stále nijak neregistruju basu a zpěv mi chvilkami připadá mimo. Pátý vál se opět houpe ve standartním tempu z předchozích skladeb, což začíná působit jednotvárně. Poté na mě útočí Eva s Vaškem. Při této šesté CD stopě zjišťuju, že je to vlastně původní, na přebálce zmiňované outro – v půlce desky? Sedmá věc je kupodivu intro, které mělo být na začátku. Poté již nastupuje další skladba, která má v bookletu druhé pořadí – těžko říct jestli je chyba na straně nosiče či mechaniky. Vál opět připomíná již na této desce mnohokrát slyšené, ale bubeník se trošku rozvášňuje a celkově vše příjemně zpestřuje. V předposlední skladbě konečně slyším basu, která dostává trošku prostoru při partu bez kytary. Tento song je sice krátký, ale nabízí rychlejší pasáž zakončenou výkřikem apendix, což je i název celé skladby. Poslední věc zahajuje opět střední tempo podpořené slušným growlingem, pak se zrychluje a podruhé mě na desce tluče přes uši, že vokál není tam, kde bylo asi původně zamýšleno. Skladby se pohybují v rozsahu do dvou minut stopáže, ještě aby ne, když se s intrem i outrem vejdou do čtvrthodinky bez pár vteřinek.

Sice se jedná o promo, ale pár chybiček tam přeci jen je. Ovšem když člověk vezme v potaz, jak kapela působí dlouho, žádná katastrofa to prostě není. Necelá čtvrthodinka stopáže uteče celkem rychle a nepříjemné to na poslech určitě také není. Uvidíme, jak se Histos budou vyvíjet dál. Zatím těsně pod průměrem.

4,5/10

RECENZE: Incarnate – promo 2013

Počátky této českolipské úderky sahají až do roku 2004, kdy kapela vychází z popela death metalového spolku Testification. Po dvou letech je na světě formou samovydání demo Lair of Suffering. Následně je v plánu i další demonahrávka, která se ovšem kvůli personálním změnám nekoná. Po nějakém čase a v nové sestavě začíná kapela koketovat s grindem a vychazí z toho šesti skladbový materiál.

Vše otevírá kratičké intro schované v minutu a půl dlouhém válu s názvem Shit On The Wall. První co posluchače práskne přes ušní bubínky je solidní zvuk se všemi čitelnými nástroji. Začíná se zostra, po krátké vyhrávce následuje grindová tancovačka se slušným growlem na pomezí kvičení USBDM. Bubeník taneční rytmus prokládá přechodem a po chvilce nastává grindové peklo, rychlost strmě stoupá a zpěvák tasí vyšší polohu hlasu. Druhý vál Insane Brain Cocaine má podobný nástup, jen je proložen basovkou, bubeník se opět činí a nastává další taneční kousek, ve kterém zpěvák střídá dvě výše popsané polohy. Nemůžu si pomoct, ale ve hře i stavbě válu slyším Isacaarum v jednom okamžiku proložené prasečím gore. Stavba válu je velmi slušná, stejně jako výkony jednotlivých hudebníků. Třetí song Putridity má opět parádní nástup, po kterém se sype s řadou menších vyhrávek až k drtivým rifům přecházejících do smrdutého gore. Vokál á la Gutalax se střídá s kvíkotem a vál se v pomalém tempu příjemně houpe. Vše střídá sypačka, která zdařilými stopkami přechází do další tancovačky se super bicími. Na závěr ještě sypačka proložená sólovou basou, trošku kanálních vokálů a člověk žasne, kolik toho hudebníci do necelých dvou minut našlapali. Bukkake Night Fever je nejdelším počinem. Death grindová řezanice s technickou kytarou i bicími, která ovšem nezapomíná na taneční grindové pasáže a to vše dochucuje dvěma polohami vokálu. Po této opět slušné kompozici je vidět, že hudebníci mají již něco nahráno. Předposledním zářezem je minutová záležitost s názvem One Minute To Gore. Taneční rytmy, sypačky, brutální rify, polohy vokálu, který v jednom okamžiku od prasečího kvíkotu přechází svou výškou v hrubé poloze až někam k mrouskající kočce a opět se vrací pod víka od kanálu jménem Gutalax. Super. Posledním válem na promáči je Haribo otevřené intrem. Haribo je takovým vokálním i hudebním křížencem Gutalax a Isacaarum ale zatraceně fajně se to poslouchá. Nástup á la Gutalax, střídají úchylné melodie Isaccarum, bubeník jede jako metronom, zpěvák dává svým hlasivkám zatraceně na frak a kytaristi to prasí naprosto bezchybně a co je hlavní, taky líbivě. Celkem se těším na slibované full album, které má kapela v plánu příští rok.

Na promo materiál, i když vzhledem k historii kapely mají hudebníci už něco za sebou, to není vůbec špatné. Zjevná inspirace výše popsanými kapelami není nijak na škodu. Poslouchá se to dobře a má to řadu super míst, zejména díky tomu, že hudebníci skutečně umějí hrát.  Příjemně a výživně strávených deset minut. No, ostatně můžete posoudit sami, materiál je komplet k poslechu na bandzonu kapely.

7,5/10

Tažení švédských „d-beat all star“ „Svaveldioxid“ pokračuje

Tažení švédských „d-beat all star“ „Svaveldioxid“ pokračuje letos na jaře dalšími dvanácti palci s název „Dödsögonblick“. Podle zveřejněné ukázky „Brutal Verklighet“, se bude opět jednat o matroš, kterej tě vystřelí z kecek. Stopáž se opět zřejmě nepřehoupne přes dvacet minut (debutní LP „Ändlös Mardröm“ mělo při osmi stopách „pouhých“ třináct minut…ale pokud si půjčím slovní spojení od domácích Decultivate, tak „ale jakejch“…navíc došlo už na třetí lis týhle parády)…ale zpět k novince „Dödsögonblick“, která vychází v kooperaci vydavatelství D-takt & Råpunk Records a Konton Crasher v nákladu šesti stovek kusů s absencí jakékoliv limitované edice a bude obsahovat deset tracků s odkazem na předmileniální kangující švédskej punkoš. Gatefold přebálka je opět neveselá, přesně jak to máme rádi a když borci změnili studio, je to špína, jak se patří.

Pokud máš zájem, tady si můžeš přečíst recku na předloňský ep „Krigets Brutalitet E.P.“ a níže přikládám i přepis recky z dnes již neexistujícího webzinu Tubera.cz, kam jsem psal nějaký plky na uvedené debutní LP:

Svaveldioxid – Ändlös Mardröm (2016)

Jestli ti nejsou neznámý jména jako Disfear, Warvictims, Operation nebo Anger Burning, zbystři a zbystři dvakrát, pokud máš rád pořádnej d-beat mangel.

Čtyřčlenná úderka Svaveldioxid ze švédskýho Stockholmu je velmi často titulovaná jako „d-beat all star band“. Sice za svou krátkou historii (od roku 2015), stihla vyměnit už basáka, ale jejich debutní LP, mohu-li třináctiminutovou fošnu „Ändlös Mardröm“ elpíčkem nazvat se dočkala jak evropský edice pod českym labelem Phobia Records, tak zámořskýho pressu pod amíkama Konton Crasher.

Desku, kterou právě držim v ruce (evropská edice), vypálili jako neřízenou střelu do světa v první polovině loňskýho roku. Jedná se o fialovej vinyl ukrytej v parádním černobílym gatefoldu (barevenej kontrast vlastního nosiče a přebálky působí velmi dobře). Titulní cover zdobí jakejsi výbuch, nejspíš zeměkoule, v jehož komiksově pojatejch paprskách najdeš nejen název desky, ale i to, že tě čeká osm válů. Všemu vévodí poměrně velký logo. Na zadní stráně gatefoldu najdeš info o nahrávce i o kapele samotný a názvy jednotlivejch tracků i s jejich stopáží. Uvnitř přebalu na tebe čekaj texty, ale pokud nejseš zběhlej ve švédštině, moc si nepočteš (možná by stálo za to příště přihodit vnitřák s anglickym překladem, myslim, že nejen já, bych to uvítal). Jen dodám, že pro Evropu bylo těhle 500 kopií a v zámoří byla další pětistovka (sto kusů na oranžový limitce a čtyři stovky klasickejch asfaltů).

A jelikož je deska téměř rok stará, není se čemu divit, že se schyluje k vydání dalšího matroše a to sedmipalcovýho splitu s amíkama „Mania For Conquest“ pod americkym DIY labelem Brain Solvent Propaganda a samostatnýho pětiskladbovýho  singlu „Krigets Brutalitet“ pod Phobia Records. Takže pokud tě nahrávka „Ändlös Mardröm“ zaujme, pátrej nejen po ní, ale číhej už i na zmíněný sedmipalce.

Tak na úvod bylo keců víc než dost a teď k tomu hlavnímu. Osm tracků na stopáži třinácti minut se zvukem špinavym jak tvoje spodky po tejdnu na trutnovskym Bojišti. Nahólovanej vokál a nehorázná kadence d-beatu či kängu…říkej tomu, jak chceš. Stopáž jednotlivejch zářezů od minutky maximálně do dvou, zhudebněná nenávist…hned při prvnim tracku mi naskakujou Skitsystem a jejich mocná deska „Grå Värld / Svarta Tankar“ (obdobnej tah na branku). Činely syčí jak klubko jedovatejch hadů, vokál je totálně nasranej, basovka práská, kytara vřeští v občasnym sólíčku…tohle tě rozválcuje a pokud se zvedneš, podstoupíš to dobrovolně znova, znova a znova… Z desky bych vypích hlavně vál „Nukleär Vinter“, kterej nesází tolik na rychlost, ale zato je totálně vražednej, kombinace těžkejch rifů, mocnejch úderů do bicích, vřeštivý kytary, naprosto nutnýho švédskýho chrastění a hlubokýho vokálů ti zaručeně napne poklopec. Úvody jednotlivejch tracků jsou vskutku vražedný…zbytek hrubost, špína a nenávist ze všech sraček světa!

Ve výslednym dojmu se jedná o ránu kladivem do hlavy, při který místo hvězdiček dostaneš zcela nečekanou melodickou linku…zbytek je käng as fuck. Drobnou výtkou budiž místama lehce utopený bubenický přechody pod salvou chrastivejch kytar (zejména v tracku „Liemannen“). Vcelku si řekneš, sice nic objevnýho, ovšem na poslech bezpochyby uvěřitelnýho a bezchybně zahranýho…oktany mimo stupnici snesitelnosti…nech si chutnat.

PS: desku na recku poskytl Míra z Phobia Records, kterýmu si o ní můžeš napsat. A vzhledem k tomu, že nás Míra začíná zásobovat pod tlakem stejně jak Koník ze Support Underground, čekej recky na jeho další tituly. Jestli budou stejně fajný, jak poslední dva asfalty, máš se na co těšit. Svaveldioxid bez debat za devět.

9/10

Martyrdöd pomalu odkrývají svou sedmou řadovku

Rozporuplný reakce budí na sociálních sítích track „Cashless Society“ z nový a v pořadí již sedmý řadovky "Hexhammaren" nekorunovaných králů švédskýho crustu Martyrdöd. Krom názorů na samotnou hudební náplň se budou postoje posluchačů štěpit i s ohledem na výběr labelu, jelikož deska vychází letos v květnu u Century Media Records. S ohledem na vydavatelství se dal čekat poměrně silnej náklad, kterej nakonec činí jen v limitovaných LP edicích 500 kusů v podobě čtyřech barevných verzí. Náklad standardního asfaltu není nikde uveden. Album vyjde samozřejmě i na CD. Svůj názor na label si nechám pro sebe, ale k muzice bez okolků dodávám to, co jsem psal už v jedné s diskuzí na facebooku: Dle mýho si k týhle desce, jestli teda bude celá v duchu uvedenýho tracku, bude muset každej hledat cestu. "Cashless Society" sice obsahuje klasický trademarky kapely, ale kompozičně mi přijde trošku jinde. Takže počítám, že i přes počáteční chladnost u některejch fanoušků, rozkryje svoje kouzlo až na několikátej poslech a s odstupem času...vzpomeňte si na "Darker Days Ahead" u Tragedy.

Nakonec úplně nejlepší bude, když „Cashless Society“ poslechneš sám a necháš si ji pěkně uležet v hlavě. Pokud sbíráš limitovaný edice desek, neotálel bych…poškádli google a třeba chytneš ještě limitovku i na nějakym domácím e-shopu…jen počítej, že cenovka je poměrně vysoká.

Info u Century Media Records

FB stránky Martyrdöd

Novej závan z domácí gore stoky: Murder_Rape_Amputate

Každej kde jede v domácím grindu a gore moc dobře zná jména jako Carnal Diafragma, Spasm, Rubufaso Mukufo či BaBaYaBa. Lidi, který působily či stále působí v uvedenejch kapelách zplodili s hardcorovym basákem vskutku nechutný gore chlív nazvaný dle tradic žánru neméně nechutně a to Murder_Rape_Amputate. Kapela sama na svym FB i bandcamp profilu sepsala několik vět, který tě jasně uvedou do děje:

„Z hnilobných hlubin ostravského podhoubí, vyvstala lítá a krvechtivá bestie jménem Murder_Rape_Amputate, kterou z inspirací z nejhorších nočních můr vytvořil pukavcovým vaječným slizem protřelý kytarista Daniel Ožuch aka Vajico (ex-Rubufaso Mukufo). Díky jeho patologické auře k sobě ihned přilákal jako lačné mrtvolné mouchy další choré nadšence – Lukáše Jelínka – bicí, vokály (ex – Spasm, Carnal Diafragma), Jakuba Moje - basa (ex – The Bone Collector) a Martina Vaška aka Kino - vokály (Carnal Diafragma, BBYB), jež dali vzniknout projektu, který nekompromisně vybízí k utancování se k smrti zvlášť pomalým a trýznivým způsobem. Murder Rape Amputate – tříslovná mantra, kterou budete po poslechu s pichlavou bolestí u srdce ještě rádi opakovat.“

Pokud tě tohle krátký představení zaujalo, rozhodně sleduj profily kapely, jelikož v létě vyjde u Bizarre Leprous Production debutní CD „Cadaverous Lullabies“ a bude to dle ukázky na youtube „Chopped Torso Puzzle“ velmi sick gore buldozer.

Bandcamp

Facebook

Novinky u Bizarre Leprous Production

O vinylový verzi chorobnýho splitu Gruesome Stuff Relish a Choked by Own Vomits na mexickym labelu Grotesque Records jsem již psal, ovšem horkou novinkou je vydání této společné nahrávky na CD formátu pod domácím labelem Bizarre Leprous Production, kterej se mimo jiné podílí i na vydávání řadových alb obou kapel. A když už jsme u BLP, tak bych rád uvedl, že po parádních kolekcích domácích Pathologist a japonských Catasexual Urge Motivation se label chystá na další CD kolekce dalších gore šíleností a to mexických Septic Autopsy a kultovních Oxidised Razor. Sleduj web labelu a jelikož je znovu zprovozněn bandcamp vydavatelství, můžeš ty „chlívy“ i poslechnout…postupně se na bandcamp přidávají i starší nahrávky včetně všech uvedených jmen.

http://bizarreleprous.cz/

https://bizarreleprous.bandcamp.com/

Consumed by Vultures – In Eterneo

Švýcarská partička Consumed by Vultures působí na scéně teprve šestý rokem. Na kontě mají epko „Demonstration of Negative Way“ a svého debutní full se dočkali u českého a v rámci žánru labelu nejpovolanějšího a to Nice To Eat You Records. Logo kapely a volba labelu už jsou myslím dostatečný indicie pro žánr, kterej šestice poměrně mladejch hudebníků produkuje.

Ano jedná se death metal brutálního střihu, kterej až na závěrečný opáčko již slyšené skladby v orchestrální verzi a jedné instrumentálky, kapela servíruje na čtyřech desítkách minut měrou vskutku vrchovatou. Grafický pojetí přebálky cédka je taktéž žánrové…samej „bubák“ pro tentokrát v jakémsi „alien“ hávu, kde z členitejch kokonů (ostatně jako muzika samotná) vylejzaj smrtonoši šířící zkázu jako uvedená šestice hudebníků. V poměrně tlustém bookletu nechybí lebky ani full textová příloha, jejíž font je poněkud nešťastnej, ovšem s ohledem na konceptuálnost nahrávky zcela pochopitelně užitej.

Pokud se mrkneme podrobněji na vlastní hudební náplň, máme zde uvedenej brutal death stojící nejen na střídání pomalejch, slam nevyjímaje, temp a rychlejch bubenickejch kanonád, ale i na techničnosti opírající se o zdatný dva kytarový hráče, velmi solidního bubeníka a dva chrliče pohybující se od hlubokých growl poloh až k dávivýmu screamu. Kompozičně šestice hudebníků sahá i do dalších subškatulí smrtící kovu, čímž vyhání nudu z leckdy delších stopáží jednotlivejch zářezů, jejichž průměr je kolem čtyř minut. Užití orchestrálních pasáží nejen v instrumentálkách dokáže taktéž s přehledem kompenzovat na dnešní poměry poměrně dlouhou stopáž…která se s ohledem na vývoj a dnešní rozměry žánru prostě skládá a nejspíš již vždycky bude skládat z mozaiky již mnohokráte slyšeného. Švýcaři ovšem tuhle mozaiku skládají se značným citem pro věc a dokážou zaujmout i posluchače, kterej se v brutal deathu příliš nerochní.

Zvukově se nahrávka bez debat povedla. Sound je dostatečněj hustej a naprosto čitelnej. Abych řekl pravdu, tak největší grády nabírá při moderně znějících core pasážích, který bez debat na nahrávce válcujou dneska velmi trendy slam. Cédko mi jelo doma nějakej čas spíše jako kulisa, ovšem díky již uvedenýmu kompozičnímu umu mě minimálně jednou u každý skladby dokázalo přimět k bližší pozornosti, což s uvedenou pestrostí jdoucí ruku v ruce s umem hudebníků, vidím jako největší devízu debutního alba Consumed by Vultures…prostě si pozornost dokáže vydobýt.

3,5/5

Grinch