27.08.2022 – 13. let pivního baru Azyl aneb MEJDAN ROKU V AZYLÁKU

Třináctka je prostě šťastné číslo. Jinak se tedy nedovedu vysvětlit, že se akce ku příležitosti třinácti let pivního baru Azyl obešla téměř bez deště, bez technických problémů (posunutí bicích či a vypadnutí kytarového efektu nikomu žíly netrhalo) i bez nějaké stížnosti, kdy probíhalo ještě bujaré veselí po desáté večerní v centru Liberce.

Samotná akce startovala již v 13:00 hodin, kdy se na 13 pípách čepovala třináctistupňová piva. Piva se točila v baru a vlastní koncert probíhal cca od půl páté v Komunitní zahradě LIAS přes ulici, kde si krom pořádné porce kolem punku motající se muziky mohl dostat i porci vydatného jídla od Vaspet. Jako první zahráli UNDERGROUND THEATRE. V téhle reunion sestavě jsem kapelu viděl libereckém Hadovi letos v dubnu a tehdy mě to bavilo fest. Bavilo mě to i tentokrát a navíc jsem hudebníky na rozdíl o posledního koncertu viděl. V Hadovi byla mlha, že by ji nenakrájel ani rákosníček. Tohle oživení výborné post hardcore kapely nelze než uvítat. Jediného původního člena Charlieho (kytara a řev) doplnily basa z Drom, kytara z Much Better, bicí z Garbage Feast a hostujucí/doprovodný vokál z Amoclen. Delší atmosféru stupňující tracky se třemi kytarami a třemi řevy disponovali skvělým zvukem, který následně během večera nezhatilo ani do aparátu nalité pivo. UT vysekli i novou věc reflektující aktuální žalostnou společenskou situaci. Skvělý koncert.

Pražští ANGRY BRIGADE jsou na domácí crust punkové scéně poměrně známí. Touhle kapelou prošla za téměř dvacet let její existence řada lidí z dalších profláknutých jmen jako Dread 101, Fear of Extinction, Zelení Kanibalové, Jonestown, Demarche, Lies and Distrust a další. V aktuální sestavě, funkční od 2019, pokud se nemýlím, předvedla kapela agresivní crust punk s českými texty mířenými rovnou na komoru. S ohledem na textové poselství se trochu divím, že hráli v jednom nejmenovaném podniku na severu, ale dnes je možné asi už všechno. Z pódia tlak, nenávistný havranův štěkot a skvělá atmosféra. Na hudební agresivitě neslevila ani následující a v Azylu dobře známá berounská KIBERA. O jejich koncertech jsem psal již několikrát, včetně reportu z oslav 12 let Azylu a vždy v pozitivním slova smyslu. Nechci se opakovat, ale v ranku dostatečně variabilní hardcore crust s metalickým ocáskem a angažovaný texty v češtině vytvářející s dobrým zvukem parádní tlak do obecenstva. Hrály se i tracky mimo dosavadní nahrávky, takže se třeba dočkáme nového nosiče, nejlépe dvanáctipalcové desky. Libový debut poslouchej na bandcampu.

Čtvrtá dnešní a liberecká kapela SPROSTÁ A UBOHÁ mi zpočátku přišla mimo záběr/koncept akce, ale s přibývajícími skladbami, ze kterých muselo být nakonec s ohledem na skluz lehce ukrojeno, jsem jim přišel na chuť. Punkově neučesaná a sígrovitá tvorba linoucí se z kláves, saxofonu, basy a bicích nabízela nejen zajímavé hudební kompozice, ale i textová stránka věci nebyla vůbec marná. V hlavě mi utkvěla skladba o ezošílenci Duškovi nebo děvčici ze Záparoží. Kapela by letos měla po deseti letech existence vydat debutní album a rozhodně si ho minimálně poslechnu. Závěr venkovního hudebního programu patřil poměrně nové kapele No VIDA, která se v Liberci představila už v květnu. Ze setu jsem měl úplně stejné pocity jako posledně. Tvorba kličkující mezi hudebními škatulkami nabízející celou řadu skvělých hudebních momentů. Zdánlivě do tvorby nezapadající vokály a skvělý bubeník…no vida.

Dražba začala na kraji Široké ulice chvilku po desáté hodině, dražilo se pro libereckou pobočku Food Not Bombs, Šance Zvířatům a Srce za Šapu. Neziskovky byly případným držitelům představeny a dražil s nejen merch jednotlivých pivovarů, ale i merch Azylu, merch kapely Sprostá a Ubohá či triko Srce za Šapu. I přes aktuální špatnou ekonomickou situaci lítali stovky i tisícovky, takže se určitě něco málo vybralo…kolik se časem dočteš na FB Azylu. Po dražbě se pokračovalo uvnitř klubu na afterparty.

Vcelku se jednalo o další skvělou, nejen hudební, azyláckou párty s přesahem, který dělá scénu scénou. Takže nezbývá než popřát dalších třináct let a doufám, že k patnáctinám přijedou ty Oi Polloi.

Grinch

Death Coffee Párty10., skvělý festival kterému podsekl nohy zvuk a počasí

Můj druhý a v celku jubilejní desátý ročník litoměřického festivalu Death Coffee Párty lákal na poměrně velká jména, z nichž bohužel tři patřící mezi největší vypadla měsíc před začátkem akce z důvodu stíženého vycestování ze Spojených států. Za Exhumed, Necrot a Visceral Disgorge sehnali pořadatelé poutavou náhradu v podobě Rotten Sound, Craniotomy a Ludra, leč o adekvátnosti z hlediska původních plakátů nemůže být ani řeč. Další ránu pořadatelům zasadilo počasí. I letos na OEF pršelo dvakrát, ale v Litoměřicích začalo v pátek večer a jelo to téměř celou sobotu. S ohledem na krytou stage a jídelnu, to zas nebyla taková katastrofa, ale rozhodně jsem nebyl sám, kdo si dovedl představit počasí o něco lepší. Za daleko horší považuju letošní zvuk, který až na výjimky kupříkladu u již zmíněných Craniotomy kazil dojem z jinak výborných setů, kde jedinými vadami na kráse byly lehká zaváhání nebo netrefení se do hudebního vkusu. Tedy vyjma secvičených šoumenů Gutalax, na které praskal stan ve všech a dánských Psy:code, které zradila technika a dali max. tak půl skladby.

Začínalo se v pátek po druhé hodině, kdy se představila pro mě doposud neznámá a rozhodně zajímavá plzeňská kapela SEARCH AND DESTROY. Příjemný a poměrně variabilní set v podobě kolize death metalu a coru i s čistými vokály netahajícími za uši. O následující kapele LUDRA se letos hodně mluví. Tenhle seversky střižený grindcore s autorským přístupem složený z lidí z kapel jako Smashing Dumplings, Incarnate nebo We All Gona Die nezklamal jak poslechem letošního ípka, tak živou přehrávkou. K pódiu je přišlo podpořit poměrně velké množství fans a k dokonalosti chyběl už je lepší zvuk. Následující kapela složená z kytaristy a bubeníka z již nefungujících litoměřických Keep on Rotting doplněná o bývalého basáka Deathstar, mě letos zaujala při klubovém koncertu v Liberci. MORTHYMER jsou progresivní, čistě instrumentální záležitost nebojící se ani djentu a šlapalo to opět jako dobře namazaný stroj. Celý set jsem sice neviděl, ale tu viděnou část jsem si zase užil. Z britských sklepů, kam by ses vskutku nechtěl dostat, přivezli porci vydatného death grindu BASEMENT TORTURE KILLING…vykuchaný plyšový medvídek, by mohl vyprávět…ale už nemůže. Skvělá a efektní záležitost na pohled, kterou kazil jen kouloidní zvuk. Mezi fans se začali objevovat před stagí i nějaké masky a areál se začal kolem páté hodiny za zvuku slovenských CRANIOTOMY více plnit. Tady se zvukaři zadařilo a šlamastisticky se mezi brutal death metalovými kanonádami krájelo jedna báseň. Hudebně mě to ovšem minulo velikým obloukem. O poznání (alespoň pro mě) chutnější sousto si nachystali po pár zkouškách dnes již nefunkční a prakticky domácí osobití KEEP ON ROTTING. Hudebníci z dalších dnes i zítra vystupujících kapel nechali povstat tuhle death metalovou hydru z hybernice ku desátému výročí festivalu a předvedli libový set s vyřvaným přídavkem…ostatně tak, jak si je pamatuju z pódií v době jejich funkčního období. Po progresivně/moderně znějícím death metalu se stage i kryté hlediště změnilo v circel pit, jelikož nastoupili EPICARDIECTOMY se svojí novinou deskou “Abhorrent Stench Of Posthumous Gastrorectal Desecration“, která byla po téhle krvavé lázni k zakoupení v jídelně/fotokoutku/prostoru pro prodej kapelního merche/útočišti před deštěm. Porci brutálního death metalu nesporných kvalit předvedených i během živé přehrávky bylo potřeba zajíst. K dispozici bylo vegan, vegetarián a masové jídlo. Cenovky za jídlo i pití zůstaly na loňské hladině, což s ohledem na aktuální finanční situaci bylo fakt fér. V průběhu festu jsem ochutnal burgery, rizoto i guláš a maximální spokojenost stejně jako s pitím včetně kávy s možností sojového mléka. Fronty i přes příjemně zaplněný areál život nezkracující. 

Blok zahraničních hostů zahájili GUTSLIT, se kterými se snad každý fanoušek metalové muziky už na českých pódiích setkal. Výborná indická porce brutálního death metalu podpořená parádním merchem. Další porci brutálního death metalu měli na svědomí UNFATHOMABLE RUINATION. Dorazili z Londýna s novou zpěvačkou Malikou (znáš z dnes již nefunkčních Abnormality nebo poměrně nové kapely Nidorous). Technika, pověstný hluboký growl, delší tracky, circel pit a wall of death. Topem dne byla bez debat finská grindcore legenda ROTTEN SOUND, která jako jediná hrála téměř potmě a nasázela to neskutečným způsobem. Vynikající set, jako vždy…pár let zpátky to excelentně odmlátil bubeník Rotten Sound na OEF i se zlomenou nohou. Vlastně si uvědomuju, že je to dvacet let, co jsem viděl Rotten Sound právě na OEF poprvé na pódiu. Zastávka u jejich merche pro doplnění sbírky byla nutností. Z mrazivé hudebně špinavého finska se program přesunul do francouzských moderních vod, přesněji ke kolizi deathcoru a brutálního death metalu usazené na nejednom samplu. Silný materiál z nové desky “Via Eterna“ přehráli HURAKAN, a to mocným způsobem. V moderním duchu pokračovala i česká formace MARINA, která mě bavila i přes notnou soft stránku věci. Poměrně variabilní kompozice, čisté vokály, samply…ve výsledku velice příjemný set. Závěr dne patřil libereckým lékárníkům AMOCLEN, kteří se naprosto šílenou šou, ve které nejde o nějaký ten přehmat, dostali v koncertních zážitcích prvního festivalového dne na druhé místo po Rotten sound. Pekelný grindcore s úlety do fastcore/power violence. Jako válet sudy pod nohama rozjařených šílenců po celodenní konzumaci piváků, to chce kuráž nebo nějaký medikament a to Pípl i zbytek téhle družiny prostě má. Hektolitry potu, grindové muziky a lékárnických dobrot.

Noc na parkovišti, které bylo vlastně i kempem proběhla až na noční disko párty z jednoho auta v klidu. Nepříjemnosti nastali až druhý festivalový den, kdy se kradlo, doteď nevím, jestli jen ze stanů nebo i z auta…ve výsledku je oboje zlo. Téměř takové, jaké sálalo z obsluhy benzinové pumpy, kam směřovali naše kroky na snídani, kávu a ranní hygienu.

Sobota se nesla ve znamení deště, takže připadaná hodnota festu v podobě posezení na lavičkách a trávníku s výhledem na stege vzala za své. Náladu ze špatného počasí zvedla hned v poledne první kapela KAAR. Česká kvalitní thrashovka, který není nic svatý a která sázela skladby ze splitu s Murder Inc. a parádní desky “Svatej Holokaust“. Využitý potenciál dvou kytar, české texty a tlak jako hrom…Kaar mě prostě baví. S následující brněnskou kapelou ARCH OF HELL jsem se setkal poprvé.  S ohledem na label a potažmo i poslední album to je poslechově, pokud zkousneš kombinaci moderně znějícího melodického metalu s příchutí coru s symfonického metalu, fajn…ovšem již několikrát zmíněný zvuk na festu to zabil. Hodně mě bavili tentokráte HORRIBLE CREATURES. Neskutečně agresivní a zároveň dostatečně propracovaná porce thrash metalu nebojícího se zabrouzdat do death metalových vod nebo valivého groove metalu. Pecka jako hrom a to i přes absenci druhého kytaristy. Pokud neznáš, poslechni poslední studiový materiál. WE ALL GONNA DIE byla jedna z prvních českých kapel, které jsem si v ranku moderního metalu tak nějak víc připustil k posluchačskému uchu. Dnes opět skvělý hudební (metal-core) zážitek a s novými vály (kapela novinkami posledních pár let moc neoplývá). Tak se třeba debutní, šest let staré album “Ruin“ nakonec svého nástupce přeci jen dočká. To, že je thrash aktuálně stále na vzestupu dokazuje soupiska téměř každého festivalu. Na DCP 2022 udržela s přehledem v rámci ranku vysoce nasazenou laťku trutnovská EXORCIZPHOBIA, která svoje fanoušky zásobuje poslední dobou novými nahrávkami poměrně fest. Po úspěšném poslední full “Digitotality“ nabízí nejen dvě ípka, z nich jedno tvoří split s Heresy z daleké Costa Ricy (kdo byl na OEF, měl tu čest), ale i živák z pražského klubu 007. Set dle očekávání jedna velká paráda v profi podání. 

Další domácí kapela, se kterou jsem měl, co dočinění vůbec poprvé byli moderně posazení STELLARIS. I když tohle není úplně můj šálek kávy, ze setu jsem měl pocit, že vše okolo převyšuje vlastní hudební tvorbu. Choreografie, sebeprezentace, efekt na pohled. Shodou okolností jsem byl pár dní předtím na jedné ze zastávek turné moldavských Infected Rain, kteří využívají prakticky stejné trademarky, ale jejich tvorba měla na rozdíl od Stellaris neskutečný náboj. Ale nechci nikomu křivdit, kapela je s ohledem na datum vzniku prakticky na startu a pár věcí z debutního ípka nezní vůbec zle. Nejen pořádný náboj, ale i tlak ze stage měli karlovarští CUTTERRED FLESH, kteří loni opustili česká vydavatelství a poslední album “Sharing Is Caring“ vydali na indickém labelu. Dnešní koncert, ostatně stejně jako samotná nahrávka, nabídl krom porce brutality i poutavou atmosféru a kopec poctivého muzikantství. První dnešní zahraniční hosté PSY:CODE odehráli bohužel jen kousek první skladby a poté to s ohledem na technické potíže s aparátem zabalili, což byla velká škoda, jelikož to znělo poměrně slibně. Vyjádření o ukončení setu následně poskytli na svých sociálních sítích. Domácí a akci pořádající ANIME TORMENT dle očekávání nezklamali a rozbili svým moderně střiženým death metalem nejen s ohledem na nepříznivé počasí zaplněný stan. Být tebou, nenechám si ujít jejich 15. narozeniny v Ústí nad Labem v zajímavé hudební společnosti. Jediná kapela, na kterou se přišli podívat minimálně ze zvědavosti snad úplně všichni byli GUTALAX. Česká taneční gore ikona, která každým rokem roste…asi jako obsah toiky u pivního stanu na OEF během sobotního programu...ano, je to pravdou, protože ohlas na jejich tvorbu je vskutku obrovský..viz. letošní Summer Breeze. I když je to pro mě stále spíše koncertní šou, než muzika, co bych si pouštěl doma a tak to ve stanu na kafíčku také vypadalo (mohutný circle pit a ještě mohutnější ovace), tak jejich poslední album je už bez debat hudebně vyspělejší a při domácím poslechu zábavnější…ovšem jak se ukázalo, naživo chtějí tanečníci hlavně staré prověřené tracky. Ve výsledném dojmu opět skvělý koncertní zážitek.  Další porci brutálního death metalu přivezli tentokráte z Nového Zélandu ORGANECTOMY. Jako většina kapel i oni představovali novou nahrávku. Zde šlo o třetí řadové album “Nail Below Nail“. Osobně mě jejich set nepřipadal ničím zajímavý v záplavě obdobných BDM kapel. Fanoušci daného ranku si ovšem koncert evidentně užívali. Ostatně stejně jako běsnění následujících němců STILLBIRTH, kteří už patří k větším jménům na scéně, čemuž odpovídají i jejich poslední nahrávky. Nezaměnitelné koncertní úbory a nespoutaná porce metalové brutality, která má limity pouze v hracím čase. Živě pokaždé skvělá záležitost. Naprostým TOPem celého festu se pro mě stali francouzští INHUMATE. Přátelský přístup, divoká šou a hudebně excelentní grindcore zběsilost. 30 let na scéně a loňské album “Eternal Life“ je opět radost poslouchat. Během setu samozřejmě došlo na sebedestruktivní chování zpěváka jak v psychické, tak ve fyzické podobě. Kapely a scény obecně neznalý člověk, by to už asi viděl na svěrací kazajku a následné oddělení neklidu. Na následující dvě kapely DILIGENCE a PRIMARY RESISTENCE už prostě nezbylo sil.

Palec nahoru za otevření dětského hřiště v areálu festivalu, pravidelně uklízené záchody i za skvělý festivalový merch. Palec dolů za zvuk a dost mě mrzí i absence klasického hardcoru, který na loňském ročníku reprezentovali například skvělí Risk It! I přes ten zvuk je celkový dojem z festu velmi dobrý a příští ročník nelze než doporučit.

Grinch

Congenital Anomalies a jejich třetí řadové album

Nezávislý ruský label Lord Of The Sick Recordings posílá do světa nové album pražských brutal death metalistů Congenital Anomalies. Třetí řadovka nejen dle vydavatele, ale i dle poslechu, odkazuje na americké ikony žánru jako Dying Fetus, Pyrexia nebo Internal Bleeding. Nahrávka vyjde jako třetí řadové album kapely na CD pod názvem "Systematic Violence"…poslechni.

lordofthesickrecordings.bandcamp.com/album/systematic-violence

youtube.com/watch?v=kSJ5y94A-pY   

Přímo z okupované Ukrajiny přiváží Stoned Jesus materiál z chystané desky, zazní na koncertě v Praze

V pondělí 22. sprna představí Stoned Jesus v Praze novinky z připravovaného alba. Na pódiu před holešovickým Cross Clubem zazní také tento týden vydaný singl s názvem Con. Ukrajinské stoner metalové skupině předskočí domácí Acid Row. 

“V Praze zahrajeme několik nových songů, bude to vlastně jeden z prvních koncertů, kde zazní živě. Album vyjde ale až začátkem příštího roku. Con se od prvního singlu Porcelain velmi liší, ale posluchače vtáhne stejným způsobem,” říká Igor Sidorenko, frontman skupiny.

Ukrajinskému triu předskočí čeští Acid Row. Česká stoner-rocková formace začátkem tohoto roku vydala své druhé album Afterglow, se kterým vyrazila na jaře na turné po českých klubech i scénách v Německu a Rakousku. 

Chystaná šestá studiová deska kyjevského tria vyjde nově u metalového vydavatelství Season Of Mist, s nímž Stoned Jesus uzavřeli smlouvu na jaře tohoto roku. Kapela se tak zařadila mezi vydavatelstvím zastupované skupiny z řad black a death metalu, ale i dánsko-německé neo-folkové Heilung nebo maďarské avantgarde metalové Thy Catafalque a mnoho dalších. 

Akci pořádá kulturní iniciativa Cassiopeia Promotions. Vstupenky jsou k zakoupení na síti GoOut.

FB event - https://fb.me/e/2IotRm7Gn 

GoOut předprodej - https://goout.net/cs/stoned-jesus+acid-row/szlylau/

Youtube Stoned Jesus - https://youtu.be/XSi7q3NwEjQ 

Youtube Stoned Jesus - Porcelain - https://youtu.be/ddY5h3YNryM

Youtube Acid Row - Get Life - https://youtu.be/r_JxIphNA8c 

Kazeta DEVIANCE "Freeze, Obey" je venku!

Vychází v excelentním grafickým zpracování od Prskavce, obalem od Timbula Cahyona, v krabičce se stylovými modrými dvířky a na krásný a netradiční vesmírný kazetě se zlatými glitry!!!! Koupit můžeš jak samostatně kazetu, tak DVĚ VERZE bundlu s dvěma různými motivy trik, a to za úplně super cenu!!!!

DEVIANCE jsou tady! Tahle excelentní mladá thrash metalová partička z Brna sází jeden famózní riff za druhým, dokáže složit promyšlený, nápaditý a dramatický skladby s na místní poměry netradičním vokálem, a navíc s obrovským bonusem - DEVIANCE dokáží napsat i naprosto excelentní a žánrově velice zajímavý a netradiční texty! Suma sumárum - stylově se vracíme do roku 1984 a pokud vzpomenete na zásadní thrash metalový album jakým je "Ride the Lightning" od masterů METALLICA, tak jsme ve velice podobným soudku s vařícím asfaltem, ale DEVIANCE navíc dokázali napsat skladby současně a současným způsobem je i nahráli, totálně s vlastní invencí, takže je prostě nemožný si je splíst! A to by ti mělo stačit nebo ne? Bez diskuze jedna z nejlepších současných THRASH kapel představuje svoje album "Freeze, Obey", který právě vychází na kazetě na HARDCORE LOVES ALL COLORS RECORDS! A si piš, že z tý kazety to zní KURVA SKVĚLE! Maniaci, thrash or be thrashed!

VARIANTY:

BUNDLE 1:

Kazeta DEVIANCE - Freeze, Obey + BÍLÉ TRIKO s černým potiskem "Rain Dance"

450 Kč

BUNDLE 2:

Kazeta DEVIANCE - Freeze, Obey + ČERNÉ TRIKO s barevným potiskem "Freeze, Obey"

450 Kč

A samozřejmě samostatně i jako pouze kazeta za 200 Kč !!!!



OBJEDNÁVEJ NA:

mipunk@seznam.cz

Drén - Medical Cabinet – Laboratorium Expiravit aneb zvuky pro čekárny a operační sály!

6. 9. 2022
Balada bar, Praha
19:30

https://www.facebook.com/events/400637268836128 

Drén je již takřka legendární domácí harsh noise na trajektorii Praha- Petržalka, jeho hluky tradičně proplachují ušní bubínky, ale pokaždé přinesou i pár zajímavých zvukových nápadů, díky nimž je jeho tvorba neustále zajímavá!

https://drensoundworks.blogspot.com/

Medical Cabinet je nový projekt na scéně, za nímž stojí známé tváře Jan Kruml (Instinct Primal) a Willhelm Grasslich (UGFC, Blind Ruler Cursed Land a další). MC je založen na syrové field recordings a budete se při něm cítit, jako by vás právě čekala operace rozhodující o vašem životě či smrti!

https://medicalcabinet.bandcamp.com/

Laboratorium Expiravit je projekt z Ostravy, konkrétně z kolektivu pořádající akce „Noise for People,“ která zlidověla pod přezdívkou „noisový woodstock.“ Autor projektu si se studiovou tvorbou příliš hlavu neláme, spíše je to projekt „teď a tady,“ čekej breakcorem načichlé smyčky a cokoli, co se vejde do škatulky „experimental noise“

https://m.facebook.com/watch/?v=997916404467989&_rdr

doporučený vstup – 150,-

design by ~s
@gut_nothing

Vychází divoký živák NAŠROT

V rámci série živáků právě u PHR Records vychází koncertní nahrávka havlíčkobrodských NAŠROT. Album Live in Prague je vinylovou verzí kazety vydané původně v roce 1991 na Fuck records, vlastním labelu kapely.

NAŠROT vznikl  v roce 1988 na troskách několika místních androškých kapel. Kapela, která sama tvrdí, že stylově vycházela z Dead Kennedys a The Who svým pojetím hardcore brzo získala popularitu i mimo hranice svého kraje. Rychlé a krátké skladby doplněné texty s hospodskou tématikou, což bylo domovským tématem členů kapely, dali název i novému stylu – pubcore.

Po vydání LP na Monitoru byl na počátku devadesátých let Našrot na vrcholu a v této době odehrál jeden ze svých nejznámějších koncertů v pražském Rock Café. Kapela pod vlivem alkoholu podala  strhující výkon, bez ohledu na občasné zapomínání textů ze strany Hraboše. Koncert navštívili i členové The Exploited, kteří byli z výkonu kapely nadšeni a legendární je historika, kterak Wattie lanařil bubeníka Našrot. Tohle je autentická atmosféra raných devadesátek. 

Nahrávka na vinylu vychází v kompletní podobě včetně skladby Nemám už naději, která byla v kazetové verzi vynechána. Nedílnou součástí vinylového vydání je kromě textové přílohy i reprint dobového kapelního fanzinu. 

 

www.phr.cz

www.nasrot.cz

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/live-in-prague

13.08.2022 – Friendly Freak Festival

Druhou srpnovou sobotu proběhl v průmyslovém areálu za jedním z bílinských sídlišť první ročník Friendly Freak Festivalu. Akce byla v režii lidí z NORTH CZECH Suspension Team, kteří v rámci jejího programu předvedli i kratší performance. Samotný festival, ač netrpěl začátečnickými neduhy v pořádání obdobných akcí, se bohužel nezvládl v rámci propagační kampaně prosadit v silné konkurenci a jeho návštěvnost byla i navzdory poměrně poutavému programu velmi slabá.

V uzavřeném areálu, kam bez navigace netrefíš, se na DIY pódiu začínalo téměř přesně. Hudební program pojatý vskutku open mind odstartovala prakticky pro organizátory a jejich kamarády benešovská pop/rocková kapela METRESA. Kombinace rádiových hitů a Jaksi Taksi byla řemeslně zvládnutá na výbornou a s profi odvedenou zvukařskou prací to byl i přes soft, soft a ještě jednou soft pojetí příjemný start festivalového dne, který řadu extrémnější hudbu hltajících fans bolel rozhodně míň než punkáčova sešívačka, ale o tom později. Následující brutal death metalová, léty prověřená, partička DEAF & DUMB z Krásné Lípy už byla mému uchu podstatně blíže. Kytary do industriálního podkladu a neúnavného automatického bubeníka krájely samozřejmě hlavně z novinkové desky “Lipsygade Slegr“, a to včetně hrdelního řevu Káněte, který album v této snad již na nějakou dobu usazené kapelní sestavě také nařval. Zazněly ovšem i starší kusy. Ty nejstarší však nikoli. Živá přehrávka i následný poslech alba je bez debat důstojným nástupem pohybernačního alba “Faceless Future...“ a opět nezbývá než se podivit, že tuhle kapelu není možné vidět na předních českých death metalových festech. 

Delší pauzy mezi kapelami nebyly vůbec na škodu, člověk mohl v klidu posedět u občerstvení, kterému musím vyčíst absenci bezmasého jídla a pivka bez alkoholu. Na některých kapelách bylo vidět, že je hraní pro hrstku lidí logicky úplně nebaví. Ovšem to nebyl případ hardcore punkové kapely GRAVE THERAPY z Hrobu. Mix neurvalého punku a hardcoru amerického střihu s českými texty pár lidí přeci jen před pódiem rozhejbal. Stejně jako první kapela mi i tento soubor, který v příštím roce oslaví 15 let existenci, zůstával v českém rybníčku doposud skrytý. Feeling kapel ála E.O.S. naživo fungoval skvěle a z pódia se linul mezi punkovými kvapíky mohutný hardcorový válec. Hudebně jsem byl nadmíru spokojen s následnou HC/thrash partičkou DEATHONAR. U těhle tepličáků mi ze začátku nemile břinkla přes uši zpěvákova angličtina spojená s frázováním, ale pak jsem to nějak vstřebal či mi to přebyla zatraceně zručná muzikantská práce evokující Sepulturu, na kterou došlo nejen při zvukovce, ale i v samotném závěru setu, který patřil kultovní písni “Roots Bloody Roots“. I přes dvě sestavy během pěti let fungování kapely to čtverka hudebníků odehrála zatraceně dobře. Pokud bude možnost, koncert rozhodně doporučuji. 

U následného zdařilého tributu Panteře nazvaným PANTERA TRIBUTE jsem zavzpomínal na základní školu, kdy jsme s učitelem fyzicky měnili nahrané kazety, mezi kterými byla právě i Pantera. I když tyhle tributy prakticky nesleduju, tak tento humpolecký čtyrčlenný se poslouchal náramně. Stejně náramná byla i podívána na Ohnivou show Pánů z Kostomlat, kde se mezi ohnivými vlnami míhaly pouze siluety účinkujících. Tribal Fusion dance, jestli byl, tak jsem jej někde prokaučoval, ale show NCST jsem si ujít nenechal. 

NORTH CZECH Suspension Team jsem viděl v akci úplně poprvé a musím uznat, že příběh s kombinací závěsu s freak show jehlice vs sešívačka působil vskutku extrémně od samotného nástupu do velkolepého světlicemi podpořeného finále. Kostýmy, rekvizity, scéna i samotný scénář…prostě bylo na co koukat i u čeho omdlévat. České panteře se z pódia i přes malou účast nechtělo a závěr večera patřil projektu BEZEJMÉNA, který nahradil avizované uskupení ZVLN. I když se jednalo o velmi komorní vstoupení vedle demontované stage, které se muselo ještě ztlumit na popud PČR, byl jsem rád, že Denisův vokál oproti děčínskému vystoupení v minulém týdnu dostal potřebné grády. Denis závěr samotného setu ještě vyšperkoval další vsuvkou, která náramně ukončila stupňované elektronické násilí.

Vím, že je akcí v podobě koncertů/festivalů vskutku požehnaně a ruská válečná agrese nám přináší značná finanční omezení, ale…pokud můžeš, choď podporovat lokální akce…vzpomeň na dobu lockdownu, kdy nebylo nic…příští rok Bílina znova.

Pár obrázku ZDE.

Grinch

10.08.2022 - Infected Rain, Up!Great – Bunkr, Liberec

Nejlepší akce jsou ty, od kterých nic nečekáš. O koncíku jsem sice díky fb věděl, ale že pojedu, jsem se prakticky rozhodl v den konání s tím, že stejně musím do Liberce pro novou helmu na kolo. Před klub jsem dorazil až na osmou, kdy měl začít hudební program a hloučky metaláků i poslední dvě místa na parkování před Bunkrem značily, že bude asi narváno. 

Nealko pivko a ostravská předkapela UP!GREAT, o jejíž existenci jsem se dozvěděl až díky tomuhle gigu, byly příjemným startem. Na hudebně zdařilém crossoveru s kořenem v roce 2008 a nějakou tou nahrávkou na kontě…mrkni na bandcamp/bandzone…mi úplně nesedl projev zpěvačky Veroniky, ze kterého bylo až moc cítit, že má vysoké cíle. Kapelu dle info na netu založil kytarista Tomy, jehož hra mě neskutečně bavila celý koncert. Již zmíněná křižovatka žánrů jako je nejen tvrdý nu-metal, groove, ale i klasický rock gradovala nebo se klidnila s polohami zpěvačky Veroniky. Jako jo, přes menší poněkud subjektivní mínus to tahle čtyřka s přehledem utáhla po celou dobu koncertu. Nedivím se, že si je moldavští Infected Rain vzali jako tour parťáky na čtyři československé zastávky svého Ecdysis tour, do kterého spadal i tenhle večírek. 

INFECTED RAIN jsem kdysi díky brouzdání po klipech na youtube registroval jako jednu z moderně znějících kapel a mezitím se z nich (stejně jako z ukrajinských Jinjer) stala poměrně velká kapela vystupující na takových akcích jako je třeba německý Wacken. Tour k nové desce “Ecdysis“, která na mě při velmi letmém poslechu působila již poněkud soft, odpálila kapela na jaře desítkami akcí v Evropě, začátkem léta projela Spojené státy a nyní drtí zase Evropu…zatraceně aktivní partička. Co napsat ke koncertu…postačilo by jedno prosté wau! Neskutečně kontaktní a energická jízda od úvodních tónů až do vykřičeného přídavku. I když nebylo v klubu úplně našlapáno ani na hlavní kapelu (cca 100 hlav), tak proběhla menší řízená wall od death. Kromě poměrně velkého počtu zahraničních návštěvníků z přilehlého Německa hrozil v rámci svých možností u pódia i jeden krampusák. Stage byla díky moderní technice prostá všeho, takže prostor pro atmosféru dokreslující choreografii, kterou z části tvořila i improvizace a čirá radost z hraní a odezvy, byl dostačující. 

Rozhodně nelituju investice do lupenu, protože tohle byl skvělý hudební zážitek, který sice lehce podsekla skutečnost, že pan zvukař neměl evidentně svůj den, ale všechno nemůže bejt vždycky dokonalý.

Do Bunkru určitě v následujících dnech/týdnech zajdi…koncert na podporu Národního parku Českého Švýcarska, Pro-Pain a další…sleduj stránky. 

Pár obrázku najdeš ZDE.

Grinch

05.08.2022 – ČAD, Moaan Exis, Bolehlav – Liberec, Azyl

Azyl je srdcovka, ČAD je srdcovka…takže nebylo o čem. Zas jednou zaplněný klub, osobně jsem tedy čekal s ohledem na vystupující kapely větší návštěvnost…až tak, že se tam prostě pár lidí i nedostane, ale i tak dobrý. 

Jako první to odpálil BOLEHLAV. Začal o dost později proti avizovanému line-upu, takže už to na sále vřelo a tenhle neurotický dubstep/industrial/breakcore roztancoval nejednoho přítomného. Řada vyloženě metalových fans, která dorazila na ČAD toto dle výrazů evidentně déle vstřebávala, ale někteří nakonec podlehli tak, že v jednu ráno cedili do půl těla pot na finální Moaan Exis. Set Bolehlava mě bavil ještě více než loni v říjnu, kdy drtil společně s Vanessou teplický Božák. Pořadatel naštěstí fanouška šetřil a stroboskop i kouřové efekty zůstaly pod hranicí únosnosti, a to i na Liberec. Střídání kytarových rifů s ovládáním grooveboxu a změti krabiček i kabelů mělo díky luxusnímu zvuku naprosto devastační účinky. Při vyloženě rychtozní smyčce „ojížděči beden“ a „hroziči“ dostali společný zásah na přímo na komoru… “Jednoho dne zaplatíte za mou krev a slzy!“

ČAD předvedli stejný program jako letos na jaře v teplické Hvjezdě. Samozřejmě nechyběl pištův pověstný ostrovtip. Kněžího ovšem z rodinných důvodů vystřídal na postu basáka na přechodnou dobu Grizzly Zlý, což při přehrávce věcí z novinkové desky „Medvede“, která byla konečně ke koupi na LP, celkem sedlo. Průřezem tvorby se kapela dostala třináct let zpátky až k nahrávce “Súkromná Vojna“. Luxusní kolize metalu a punku v podobě hymnusů jako “Železný Mejdan“ střídala metaličtější kompozičně vymazlená tvorba, kupříkladu “Loď Bláznov“, která se do tvorby Čadu vkrádá s každou další deskou čím dál více a bez debat obohacuje posluchačský zážitek a zároveň nenarušuje drive nahrávek ani koncertů. Stejně tak tomu bylo i v Liberci…povedený zvuk, plný sál, mlha, pot, vedro…silný koncert a silný hudební zážitek, který mi přebili až během svého EU tour Infected Rain.

S ohledem na osobu pořadatele, pokračovalo propojení elektronické hudby s klasickými hudebními nástroji. Prochy zde krom Bolehlava vytáhl ze stáje Audiotrauma pro mě doposud neznámou francouzskou dvojici MOAAN EXIS. Digitální hardcore/industrial dostal poněkud temnější osvětlovací kabátek, který mu slušel stejně dobře jako nazvučení. Hra na bicí byla v průběhu delších kompozic kombinována nejen s řadou smyček, ale i další bubenickou hrou, drcením grooveboxu a depresivním řevem. Celý set byl neskutečně agresivní…hudebně, choreografií, vyzáží hudebníků…další překvapení z hudebního ranku, který šel vždy mimo mě.

Další elektrem a dalšími nekytarovými žánry ošlehaný hudební večírek očekávej v Azylu 20. září, kde ti Podještědský okultista naseká 20 dkg něhy.

Grinch

04.08.2022 – Bezejména, Strage di Stato, Orban v děčínské čajovně

V děčínské čajovně jsem byl na hudební akci poprvé a musím uznat, že s příští návštěvou váhat rozhodně nebudu. Příjemné vnitřní i venkovní prostředí čajovny „Ve vlnách“, které jsem si doposud užíval pouze v rámci tetovacích dýchánků, prostě nemá chybu. Ostatně stejně jako přístup lidí okolo čajovny, který se pochopitelně promítl i do téhle na čajovnu poněkud ostřejší hudební akce. Sympatické a zároveň technicky bezchybné DIY pojetí (teda až na to světlo pro hudebníky, což pohotově spravila svítilna v mobilu), naprosto dostačující zvuk, přátelská atmosféra. Na koncertu se mihla většina postav spojovaných s děčínským dnes již bohužel sporadicky fungujícím klubem Bioagraffs, kde se to obdobně rychlými kapelami pár let zpátky jen hemžilo.

Jako první se představila kapela BEZEJMÉNA. Asi můžu napsat kapela, protože Denise v  noise běsnění doplnil další jezdec hudební apokalypsy, který krom ovládání spleti krabiček a zhutnil elektronické hromobití dechovým hudebním nástrojem, který jsem viděl poprvé, takže fakt netuším, jak se jmenuje. Trošku mě zamrzelo, že byl v celkové hlukové hradbě úplně utopen Denisův řev, ale třeba to tak mělo být.

S ohledem na poměrně krátké sety se nikam nespěchalo, přestavba paletového pódia zabrala sotva minutu a už podle stikerů na kytaře jsem tušil, že se mi bude pro mě doposud neznámá brněnská kapela STRAGE DI STATO líbit (domácí přípravu jsem tentokráte poněkud zanedbal). Lidi z kapel jako Trauma 84, Lži, No God Rherotic, Orban a další to odsypali dle očekávání poměrně rychle. Kapela je na scéně cca dva roky, na kontě má krom řádky akcí po Evropě i split kazetu s Death Culture Deprivation. Disha pojatý hardcore punk v podobě kratších a úderných tracků s nezbytným řevem v českém jazyce. Ve výsledku velmi příjemné hudební překvapení.

Finální vystupující partička ORBAN, rovněž z Brna a personálně provázaná s předchozí vystupující kapelou byla bez debat jako rána kladivem do hlavy. Čtveřice hudebníků měla menší potíž se světlem, jelikož stage byla sice efektně barevně nasvícena, ale na kytaristův hmatník to bohužel nestačilo. Vše, jak jsem již zmínil v úvodu, se vyřešilo bleskově mobilem, se kterým se na polovinu desetiminutového setu stala zpěvačka Strage di Stato ještě osvětlovačkou. Intenzivní náklep složený z chytlavých rifovaček a vysokooktanových kvapíků, jak je v tomhle ranku zvykem zněl prostě skvěle. Tracky do minuty, jak je znáš ze splitu s Carl Gut a na závěr mocný cover od mocných Charles Bronson. Orban!

18. srpna budou v čajovně pražští noise rock/punkeři Patole, tak zajdi.

Grinch

31.07.2022 – Acides, Breakout a Just War v libereckém Bunkru

Poslední červencová neděle pro mě byla v rámci programu libereckého Bunkru trefa do černého. Dvě skvělé punkové kapely, které si vždycky rád poslechnu plus oznámení třetího chodu doslova pár hodin před začátkem akce v podobě třetí punkovky, která si v mém poslechovém žebříčku hoví prakticky obdobně, ovšem naživo mi doposud unikala…jmenovitě Acidez, Just War a Breakout…zeměpisně Guadalajara, Praha a Paříž.

Už při příjezdu před klub to vypadalo jako výjev ze závěrečné sloky kultovního tracku od HNF “Punk a pogo“. Barevná číra černě oděných a ocvokavných punx ze dvou kontinentů v ostrém kontrastu s místními lovci autogramů…tu jejich podpisovou knihu bych si chtěl někdy prohlédnout…plus tři generace šílenců, kterým to pořád stojí za to mizerný ranní vstávání. Do útrob krytu pod tržním náměstím, jehož historie sahá dále, než paměť pražského Rock Café se lifroval kapelní merch a předzahrádka nabízela příjemné posezení do prvního zahřmění kytar.

Akci s drobným skluzem odstartovali poměrně brzy s ohledem na neděli francouzští BREAKOUT, jejichž jediná šest stará deska pojmenovaná po hitovce tohoto alba “Nothing In Sight“ stojí rozhodně za poslech. Silnější debut než kořalka, která tekla na akci proudem, na jehož následovníka čekáme již šestý rok…snad ne marně. S využitým potenciálem dvou kytar, bez nějakého zdlouhavého představování nasypali do zpola zaplněného sálu porci přímočarého pouličního punku nepohrdajícím řadou melodických linek, které jejich tvorbu dělají příjemně stravitelnou. Poměrně ostré nasazení a salva naštvaných vokálů rozpoutaly i menší moshpit. Samozřejmě došlo i na “Nothing In Sight“, kterou v rámci randálu přídavků vysekli následně i Acidez, ale o tom později, protože na řadě byli Domácí Just War.

JUST WAR je poslední dobou poměrně koncertně aktivní kapela, která vystupuje nejen na hardcore punkových akcích. Tuhle partičku sleduju od začátku, kdy jsem na ně narazil poprvé o pár ulic dál v Azylu. A i když mě jejich poslední materiál nedokázal chytit pod krkem tak jako debutních dvanáct palců “Situation Normal Still Fucked Up“, rád si ho poslechnu. Kolize punku a metalu v mlýnku s logem Motorhead je vždycky zárukou kvalitního hudebního zážitku. Kapela nemá prakticky slabé místo, a i když byla jeden čas na umření, tak dneska jde na dračku a vydává kompilační CD v Japonsku. Po koncertu bych tyhle slova i přes jistou míru statičnosti vystoupení v porovnání ze zahraničními hosty tesal do kamene a s chutí položil jeden ze tří asfaltů s jejich logem doma na gramec.

Triko a deska “In Punk We Thrash“ už byly v autě a teď už jen zbývalo tu parádu posoudit naživo (naposledy jsem kapelu viděl na OEF 2018). Zvukově krásně čitelné, ovšem stále dostatečně agresivní jako celý dnešní večer. Nástup a první část setu mexických ACIDEZ byla pod rudým nasvícením plná paroháčů se Španělsko-anglickým diktátem…jako otevřené peklo. I když bylo vidět, že zpěvákovi hlasivky jedou ke konci eu tour na doraz, odeřval to nekompromisně a přidávalo se a přidávalo, až jsem to po jedenácté hodině po cover verzi od Breakout prostě vzdal. Mezitím to ovšem vřelo na stagi i pod ní…koloval mikrofon i kořalky. I přes nějaká drobná zaváhání, která se sem tam mihla v průběhu celého večera, byl set odehrán na punk vskutku profi. Vzájemné hecování do publika a z publika rozvířily občas solidní mosh, tak jak se na hardcore punkovou akci sluší a patří.

Punková nespoutanost a přátelský přístup nezná státní hranice, kulturní rozdíly ani rasové předsudky…tak to má být a tak se v tom člověk cítí dobře.

Kompletní fotoreport najdeš na mých stránkách

Grinch

09.07.2022 – Ultra fast gig - Total Tinnitus v Azylu

Ještě před kultovním OEF proběhla návštěva libereckého Azylu, kde plágo lákalo na vskutku zajímavou sestavu od nekompromisních Člověk v plísni přes thrashové domácí bombice Faüst a Laid to Waste až po německé fast šílence Turtle Rage…pak už jen péče magistrů z lékárničky jménem Amoclen. I když Turtle Rage nakonec opět nepřijeli (už podruhé bohužel neklapla v Azylu jejich účast) a Amoclen jsem s ohledem na pokročilou noční hodinu neviděl, byla to nehorázná šleha.

Akci otevřeli bez varování ČLOVĚK V PLÍSNI a během poměrně krátkého setu s jedním zpěvákem (druhý se vydal zachraňovat mediální gramotnost společnosti…všechna čest) sdělili všem přítomným špinavým crusty grindcorem, že jsme úplně v háji. Ostrý, ale ušní bubínky nepropichující zvuk a kadence krátkých tracků udělala ze setíku extra výživné sousto.

FAÜST, jméno nejen na thrashové scéně poslední roky toliko skloňované. Během setu, stejně jako v loňském roce na OEF, kde jsem borce viděl poprvé (nepočítám vystoupení ještě jako CBF), tahle čtveřice netlačila na pilu a s naprostou rozvahou nabídla hudebními parádičkami prošpikovaný  thrash metal s živelnou pódiovou show, kterým jsem naplno docenil až nyní při klubové přehrávce (na festu prostě jedeš spoustu kapel jedním uchem, pokud tě vyloženě nesrazí na kolena nebo je nemáš v hledáčku). Tuhle chybu jsem odčinil koupí skvělého CD “Tinnitus Inquisition“, které mi doma hučí už téměř měsíc se železnou pravidelností, a na asfalt se určitě chystám také. Takže po Force of Hell druhé domácí thrashové zadosti učinění…haha.

Následujcí LAID TO WASTE mám prostě rád, psal jsem postupně recky na jejich full alba, která vycházela u koníkova labelu Support Underground…R.I.P…tento label byl pro mě zárukou hudební kvality. Stejně pro mě byla zárukou kvality tahle plzeňská kapela a nezklamala. Jediné, co bych na jejich speed thrash nátěru vytknul, byl přepálený zpěv, který už krapet štípal do uší. Jinak bez debat udrželi dnešní vysoce nastavenou laťku, kterou v jistých ohledech ještě zvedli. Metalový vokál, který můžeš nyní slyšet i v berounských Murder Inc., rychlá kytarová a precizní bubenická práce přenesly fanouška nejen s novým válem do hudebního nebe…

Choď na koncerty, ať o podobné zážitky nepřicházíš.

Grinch