Můj druhý a v celku
jubilejní desátý ročník litoměřického festivalu Death Coffee Párty lákal na
poměrně velká jména, z nichž bohužel tři patřící mezi největší vypadla
měsíc před začátkem akce z důvodu stíženého vycestování ze Spojených
států. Za Exhumed, Necrot a Visceral Disgorge sehnali pořadatelé poutavou
náhradu v podobě Rotten Sound, Craniotomy a Ludra, leč o adekvátnosti
z hlediska původních plakátů nemůže být ani řeč. Další ránu pořadatelům
zasadilo počasí. I letos na OEF pršelo dvakrát, ale v Litoměřicích začalo
v pátek večer a jelo to téměř celou sobotu. S ohledem na krytou stage
a jídelnu, to zas nebyla taková katastrofa, ale rozhodně jsem nebyl sám, kdo si
dovedl představit počasí o něco lepší. Za daleko horší považuju letošní zvuk,
který až na výjimky kupříkladu u již zmíněných Craniotomy kazil dojem
z jinak výborných setů, kde jedinými vadami na kráse byly lehká zaváhání
nebo netrefení se do hudebního vkusu. Tedy vyjma secvičených šoumenů Gutalax,
na které praskal stan ve všech a dánských Psy:code, které zradila technika a
dali max. tak půl skladby.
Začínalo se v pátek po druhé
hodině, kdy se představila pro mě doposud neznámá a rozhodně zajímavá plzeňská
kapela SEARCH AND DESTROY. Příjemný a poměrně variabilní set v podobě kolize death
metalu a coru i s čistými vokály netahajícími za uši. O následující kapele
LUDRA se letos hodně mluví. Tenhle seversky střižený grindcore s autorským
přístupem složený z lidí z kapel jako Smashing Dumplings, Incarnate
nebo We All Gona Die nezklamal jak poslechem letošního ípka, tak živou
přehrávkou. K pódiu je přišlo podpořit poměrně velké množství fans a
k dokonalosti chyběl už je lepší zvuk. Následující kapela složená z
kytaristy a bubeníka z již nefungujících litoměřických Keep on Rotting doplněná
o bývalého basáka Deathstar, mě letos zaujala při klubovém koncertu v Liberci.
MORTHYMER jsou progresivní, čistě instrumentální záležitost nebojící se ani djentu
a šlapalo to opět jako dobře namazaný stroj. Celý set jsem sice neviděl, ale tu
viděnou část jsem si zase užil. Z britských sklepů, kam by ses vskutku
nechtěl dostat, přivezli porci vydatného death grindu BASEMENT TORTURE KILLING…vykuchaný
plyšový medvídek, by mohl vyprávět…ale už nemůže. Skvělá a efektní záležitost
na pohled, kterou kazil jen kouloidní zvuk. Mezi fans se začali objevovat před
stagí i nějaké masky a areál se začal kolem páté hodiny za zvuku slovenských
CRANIOTOMY více plnit. Tady se zvukaři zadařilo a šlamastisticky se mezi brutal
death metalovými kanonádami krájelo jedna báseň. Hudebně mě to ovšem minulo
velikým obloukem. O poznání (alespoň pro mě) chutnější sousto si nachystali
po pár zkouškách dnes již nefunkční a prakticky domácí osobití KEEP ON ROTTING.
Hudebníci z dalších dnes i zítra vystupujících kapel nechali povstat tuhle
death metalovou hydru z hybernice ku desátému výročí festivalu a předvedli
libový set s vyřvaným přídavkem…ostatně tak, jak si je pamatuju
z pódií v době jejich funkčního období. Po progresivně/moderně
znějícím death metalu se stage i kryté hlediště změnilo v circel pit, jelikož
nastoupili EPICARDIECTOMY se svojí novinou deskou “Abhorrent Stench Of
Posthumous Gastrorectal Desecration“, která byla po téhle krvavé lázni
k zakoupení v jídelně/fotokoutku/prostoru pro prodej kapelního
merche/útočišti před deštěm. Porci brutálního death metalu nesporných kvalit
předvedených i během živé přehrávky bylo potřeba zajíst. K dispozici bylo
vegan, vegetarián a masové jídlo. Cenovky za jídlo i pití zůstaly na loňské
hladině, což s ohledem na aktuální finanční situaci bylo fakt fér.
V průběhu festu jsem ochutnal burgery, rizoto i guláš a maximální
spokojenost stejně jako s pitím včetně kávy s možností sojového
mléka. Fronty i přes příjemně zaplněný areál život nezkracující.
Blok
zahraničních hostů zahájili GUTSLIT, se kterými se snad každý fanoušek metalové
muziky už na českých pódiích setkal. Výborná indická porce brutálního death
metalu podpořená parádním merchem. Další porci brutálního death metalu měli na
svědomí UNFATHOMABLE RUINATION. Dorazili z Londýna s novou zpěvačkou
Malikou (znáš z dnes již nefunkčních Abnormality nebo poměrně nové kapely Nidorous).
Technika, pověstný hluboký growl, delší tracky, circel pit a wall of death.
Topem dne byla bez debat finská grindcore legenda ROTTEN SOUND, která jako
jediná hrála téměř potmě a nasázela to neskutečným způsobem. Vynikající set,
jako vždy…pár let zpátky to excelentně odmlátil bubeník Rotten Sound na OEF i
se zlomenou nohou. Vlastně si uvědomuju, že je to dvacet let, co jsem viděl
Rotten Sound právě na OEF poprvé na pódiu. Zastávka u jejich merche pro
doplnění sbírky byla nutností. Z mrazivé hudebně špinavého finska se
program přesunul do francouzských moderních vod, přesněji ke kolizi deathcoru a
brutálního death metalu usazené na nejednom samplu. Silný materiál z nové
desky “Via Eterna“
přehráli HURAKAN, a to mocným způsobem. V moderním duchu pokračovala i
česká formace MARINA, která mě bavila i přes notnou soft stránku věci. Poměrně
variabilní kompozice, čisté vokály, samply…ve výsledku velice příjemný set.
Závěr dne patřil libereckým lékárníkům AMOCLEN, kteří se naprosto šílenou šou,
ve které nejde o nějaký ten přehmat, dostali v koncertních zážitcích
prvního festivalového dne na druhé místo po Rotten sound. Pekelný grindcore s úlety
do fastcore/power violence. Jako válet sudy pod nohama rozjařených šílenců po
celodenní konzumaci piváků, to chce kuráž nebo nějaký medikament a to Pípl i
zbytek téhle družiny prostě má. Hektolitry potu, grindové muziky a lékárnických
dobrot.
Noc na parkovišti, které bylo vlastně i kempem proběhla až na noční disko párty z jednoho auta v klidu. Nepříjemnosti nastali až druhý festivalový den, kdy se kradlo, doteď nevím, jestli jen ze stanů nebo i z auta…ve výsledku je oboje zlo. Téměř takové, jaké sálalo z obsluhy benzinové pumpy, kam směřovali naše kroky na snídani, kávu a ranní hygienu.
Sobota se nesla ve znamení deště,
takže připadaná hodnota festu v podobě posezení na lavičkách a trávníku s výhledem
na stege vzala za své. Náladu ze špatného počasí zvedla hned v poledne první
kapela KAAR. Česká kvalitní thrashovka, který není nic svatý a která sázela
skladby ze splitu s Murder Inc. a parádní desky “Svatej Holokaust“.
Využitý potenciál dvou kytar, české texty a tlak jako hrom…Kaar mě prostě baví.
S následující brněnskou kapelou ARCH OF HELL jsem se setkal poprvé. S ohledem na label a potažmo i poslední album to je
poslechově, pokud zkousneš kombinaci moderně znějícího melodického metalu
s příchutí coru s symfonického metalu, fajn…ovšem již několikrát
zmíněný zvuk na festu to zabil. Hodně mě bavili tentokráte HORRIBLE CREATURES.
Neskutečně agresivní a zároveň dostatečně propracovaná porce thrash metalu
nebojícího se zabrouzdat do death metalových vod nebo valivého groove metalu.
Pecka jako hrom a to i přes absenci druhého kytaristy. Pokud neznáš, poslechni
poslední studiový
materiál. WE ALL GONNA DIE byla jedna z prvních českých kapel, které
jsem si v ranku moderního metalu tak nějak víc připustil
k posluchačskému uchu. Dnes opět skvělý hudební (metal-core) zážitek a
s novými vály (kapela novinkami posledních pár let moc neoplývá). Tak se
třeba debutní, šest let staré album “Ruin“ nakonec svého nástupce přeci jen
dočká. To, že je thrash aktuálně stále na vzestupu dokazuje soupiska téměř
každého festivalu. Na DCP 2022 udržela s přehledem v rámci ranku
vysoce nasazenou laťku trutnovská EXORCIZPHOBIA, která svoje fanoušky zásobuje
poslední dobou novými nahrávkami poměrně fest. Po úspěšném poslední full “Digitotality“
nabízí nejen dvě ípka, z nich jedno tvoří split s Heresy
z daleké Costa Ricy (kdo byl na OEF, měl tu čest), ale i živák
z pražského klubu 007. Set dle očekávání jedna velká paráda v profi
podání.
Další domácí kapela, se kterou jsem měl, co dočinění vůbec poprvé byli
moderně posazení STELLARIS. I když tohle není úplně můj šálek kávy, ze setu
jsem měl pocit, že vše okolo převyšuje vlastní hudební tvorbu. Choreografie,
sebeprezentace, efekt na pohled. Shodou okolností jsem byl pár dní předtím na
jedné ze zastávek turné moldavských Infected Rain, kteří využívají prakticky
stejné trademarky, ale jejich tvorba měla na rozdíl od Stellaris neskutečný
náboj. Ale nechci nikomu křivdit, kapela je s ohledem na datum vzniku
prakticky na startu a pár věcí z debutního ípka nezní vůbec zle. Nejen
pořádný náboj, ale i tlak ze stage měli karlovarští CUTTERRED FLESH, kteří loni
opustili česká vydavatelství a poslední album “Sharing Is Caring“
vydali na indickém labelu. Dnešní koncert, ostatně stejně jako samotná
nahrávka, nabídl krom porce brutality i poutavou atmosféru a kopec poctivého
muzikantství. První dnešní zahraniční hosté PSY:CODE odehráli bohužel jen
kousek první skladby a poté to s ohledem na technické potíže
s aparátem zabalili, což byla velká škoda, jelikož to znělo poměrně
slibně. Vyjádření o ukončení setu následně poskytli na svých sociálních sítích.
Domácí a akci pořádající ANIME TORMENT dle očekávání nezklamali a rozbili svým
moderně střiženým death metalem nejen s ohledem na nepříznivé počasí zaplněný
stan. Být tebou, nenechám si ujít jejich 15. narozeniny v
Ústí nad Labem v zajímavé hudební společnosti. Jediná kapela, na kterou se
přišli podívat minimálně ze zvědavosti snad úplně všichni byli GUTALAX. Česká
taneční gore ikona, která každým rokem roste…asi jako obsah toiky u pivního
stanu na OEF během sobotního programu...ano, je to pravdou, protože ohlas na jejich
tvorbu je vskutku obrovský..viz. letošní Summer Breeze. I když je to pro mě
stále spíše koncertní šou, než muzika, co bych si pouštěl doma a tak to ve
stanu na kafíčku také vypadalo (mohutný circle pit a ještě mohutnější ovace),
tak jejich poslední album je už bez debat hudebně vyspělejší a při domácím
poslechu zábavnější…ovšem jak se ukázalo, naživo chtějí tanečníci hlavně staré
prověřené tracky. Ve výsledném dojmu opět skvělý koncertní zážitek. Další porci brutálního death metalu přivezli
tentokráte z Nového Zélandu ORGANECTOMY. Jako většina kapel i oni
představovali novou nahrávku. Zde šlo o třetí řadové album “Nail Below Nail“.
Osobně mě jejich set nepřipadal ničím zajímavý v záplavě obdobných BDM
kapel. Fanoušci daného ranku si ovšem koncert evidentně užívali. Ostatně stejně
jako běsnění následujících němců STILLBIRTH, kteří už patří k větším
jménům na scéně, čemuž odpovídají i jejich poslední nahrávky. Nezaměnitelné
koncertní úbory a nespoutaná porce metalové brutality, která má limity pouze
v hracím čase. Živě pokaždé skvělá záležitost. Naprostým TOPem celého
festu se pro mě stali francouzští INHUMATE. Přátelský přístup, divoká šou a
hudebně excelentní grindcore zběsilost. 30 let na scéně a loňské album “Eternal
Life“ je opět radost poslouchat. Během setu samozřejmě došlo na
sebedestruktivní chování zpěváka jak v psychické, tak ve fyzické podobě. Kapely
a scény obecně neznalý člověk, by to už asi viděl na svěrací kazajku a následné
oddělení neklidu. Na následující dvě kapely DILIGENCE a PRIMARY RESISTENCE už
prostě nezbylo sil.
Palec nahoru za otevření dětského hřiště v areálu festivalu, pravidelně uklízené záchody i za skvělý festivalový merch. Palec dolů za zvuk a dost mě mrzí i absence klasického hardcoru, který na loňském ročníku reprezentovali například skvělí Risk It! I přes ten zvuk je celkový dojem z festu velmi dobrý a příští ročník nelze než doporučit.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat