Pure - Hell on Earth

Pure je jméno, které na domácí grindcore scéně už nějakou dobu rezonuje. Někoho neočekávaně sestřelilo tři roky debutní mini CD a někdo šel na jistotu za kapelní sestavou, jejíž složení garantuje bez debat minimálně výkon hodný pozornosti žánrového posluchače.

Tak jako název Pure vzniknul tak nějak samospádem, vznikla samospádem i tahle kapela nebo projekt…těžko říct, jak to uchopit. Každopádně jedno je jisté, že základní kámen byl položen v roce 2017 na troskách legendární rubanice БУТ, kdy kytaristu Honzu a bubeníka Zbyňu začaly po třech letech svrbět prsty. Přes veškeré snahy se jejich nová tvorba stočila k tomu, co jim jde nejlépe. Ve zkušebně se následně objevuje s basou Vlakin (Ingrowing) a po poslechu demonahrávky se přidává na vokálu Bilos (Malignant Tumour). První kapitolu kapely/projektu společně s uvedeným mini CD uzavírá hostující vokalista Topi (Pigsty). Mini CD rozpoutává pod vynikajícím obalem (toto se tofužel nedá říct o obalu z Hell on Earth) libozvučné deseti skladbové grindcore peklo. Druhou kapitolu PURE uzavírá právě recenzovaná nahrávka Hell on Earth, která spatřuje světlo světa tři roky po debutním mini a na které nahrazuje vytíženého Vlakina mistr neméně profláknutá postava domácí scény Beherit (Ahumado Granujo nebo Alienation Mental).

Na plnohodnotném albu natahuje kapela dvounásobně jak track list, tak stopáž…tudíž se dostáváme na dvacet skladeb a stopáž necelých dvaceti čtyř minut, což je u tohoto žánru optimální. Jen ta grafika mi oproti debutu prostě nesedí, stejně jako font z bookletu. Nahrávalo se opět u Otyna v Davosu, takže zvuk nemohl dopadnout špatně, stejně jako tvorba z rukou a hrdel lidí z Ahumado Granujo, Alienation Mental, Bizarre Embalming, БУТ, Dobytčí Mor, Ingrowing, Isacaarum, Kandar, Malignant Tumour, Pigsty, Plastic Grave, Rubufaso Mukufo, Sick Sinus Syndrome nebo Uprise…slušný výčet více jak dvaceti let zkušeností s tímhle třeskutým žánrem u všech zúčastněných.   

Kapela koncertovala nejprve z Bilosem a poté s Topim, se kterým jsem je viděl letos na Obscene Extreme a bylo to maso. Maso je ostatně i poslech nahrávky samotné, protože po intru z mocného hororového bijáku Hellraiser se to sype jedna báseň. Báseň je to ovšem pořádně naštvaná, jak se na daný rank sluší a patří. Skladby se ani zdaleka nepřibližují hranici dvou minut a paní nuda zde vskutku nemá prostor dělat posluchači v hlavě neplechu. Kompozice léty prověřených kytarových a bubenických postupů je vskutku čirou radostí poslouchat. Chvilku jsem si sice musel trochu zvykat na polohu vokálu, ale nakonec mi dosedl jako poslední díl bezchybné skládačky toho nejlepšího, co můžeš na domácí scéně a v daném žánru poslechnout (no…uvidíme, spíše uslyšíme, jak budou znít z nahrávky nové válce mocných Ingrowing). Po Sick Sinus Syndrome je tu další grindová a to doslova kamarádská radost pro radost…radost budeš mít taky, když si stříbrný kotouček za lidový peníz koupíš…teda až na ten obal, ale tím si nenecháme tu radost kazit, žejo. TOP!

PS: křest proběhne pod taktovkou Marcelky na letošním Power Grindcore.

5/5

Grinch