27.05.2023 – Jelen Fest 2023

Pátý ročník mimoňského Jelena se vskutku vydařil. Hrálo se opět ve vojenském stanu bez pódia a hranice mezi kapelami a fanoušky, kterých mohlo být rozhodně více, zmizela několikrát během slunného dopoledne a příjemného večera….tedy až na tu zimu. Hrálo se od dvou do deseti hodin v nefalšovaném DIY duchu až na v dnešní době nezbytnou podporu města.

Jednodenní fesťáček odstartovala teplická punková kapela RACHOT FRÁNI ŠRÁMKA. Až přehnaně sígrovitý a doslova dřevní punk plný textových klišé přilákal prvních několik jedinců před stan z bezpečí stínu na lavičkách za hospodou u Jelena, kde se akce opět konala. Skvělé bylo deklarování jasných antifašistických postojů, a to zejména v této době, kdy je punková scéna plná latentních rasistů a homofobů. Následující personálně provázaní RIOT CHAOS nabídli už bez debat ostřejší a celkově poutavější porci muziky. Během poměrně silně angažovaného setu proběhly vzpomínky na Miladu, Birkenau nebo Hong Kong. Fanoušek, pro kterého není punk jen permanentní lití piva a řev, tohle prostě musel ocenit. Samozřejmě nechyběly dýmovnice v červeno černých barvách a trošku větší pohyb před kapelou. Přídavek byl na místě, stejně jako zasloužený aplaus.

Pod jelení lebkou s černým áčkem mezi parohy umístěné na vršku stanu, nad kterým se majestátně tyčil český Mount Everest (kdo nedal ještě výšlap, rozhodně doporučuju), zahráli svoji směs starších, lokálně kultovních skladeb a nových, ze strany publika trochu nedoceněných skladeb J.T.N. ze Stráže pod Ralskem. Pokud bych se o setu měl rozepsat, asi bych se opakoval, protože vše už bylo napsáno v reportu z koncertu v novoborském klubu Díra, který proběhl den před Jelenem. Stačí pouze doplnit, že kapele sedlo i venkovní hraní. Ostatně stejně jako následujícím GRILL KILLERS ze Sloupu v Čechách, kteří v Díře hráli také.

OSLIZ dost přitvrdili a rozhýbali konečně lidi k nějaké větší akci, z nichž někteří vytrhli i mezi hudebníky. Přišlo samozřejmě GNWP i fuck na Putina.  Řezalo to bez debat ostře, což jsem od druhé poloviny dnešního programu čekal. Strhla se vskutku mela, letěla piva a občas i nějaký punker, případně punkerka…případně Angličan, který jel okolo, slyšel dobrou muziku, dal si panáka Alpy a šel do pitu. V záznamu z jeho telefonu pojedou OSLIZ přes kanál La Manche. Ve výsledku musím konstatovat, že naštvaný vály sluší kapele rozhodně více než halekačky o chlastu a jejich tah na branku je až za hranicí standardního punku…i když skladba "všechno je v pohodě“ zpívaná s publikem, byla vskutku v pohodě. S.N.A.D. hráli skvěle, potenciál dvou kytar naplněný, sborové halekačky á la SPS a léty prověřená vyhranost…vlastně za čtyři roky už budou na scéně 30 let…však je na severu hrajou poměrně často a každý je zná. Ostatně stejně jako znají všichni pražské punkery P.U.M. Ty jsou totiž nejen “ostudou punku“ ale nemají ani problém seřezat fanoušky, kteří přijdou na jejich koncert…prostě Robert. Nízko posazená světla se zvukaři na rozdíl od zvuku fakt nepovedla. Na předposlední kapelu byla ještě snesitelná, ale na P.U.M. už to bylo až nepříjemné. Nepříjemný ovšem nebyl rozhodně koncert, který neztratil na kráse ani krátkodobým výpadkem proudu…za který nemohl nikdo jiný než Kalousek. Kompozičně zručně zmáklá hudba na pomezí punku a metalu, která mě z CD fakt baví a také jsem ji docenil živě už loni v nedalekém Radvanci.  Po textové stránce si servítky vskutku neberou, ale téměř ve všem s nimi člověk musí souhlasit.

Negativ akce bylo minimum. Uvedená světla a to, že někdy by to chtělo víc punku a míň piva…jinak skvělá organizace...tak snad příští rok…pár obrázku najdeš na mých stránkách.  

Grinch

Papagájův Hlasatel přináší třetí nahrávku živého jara: Hrdinové nové fronty – Punk a pogo/Rockfest 87.

V roce 1987 už byli HNF zavedenou kapelou. Vydali dvě zásadní demokazety a měli za sebou řadu koncertů. Některé z nich se dokonce přes odpor moci podařilo odehrát celé :) Ačkoliv jsou mezi fanoušky známy převážně ony kazetové nahrávky, hlavní síla kapely byla v koncertech. Kombinace neuvěřitelné pódiové show doplněné o ostrou punkovou image a kapela hrající s ještě větší razancí, než se povedlo zaznamenat na demáčích, teprve definitivně vytvořila kult HNF.

Právě na Rockfestu předvedli HNF před stovkami příznivců jedno ze svých nejlepších vystoupení. A vznikla i nahrávka, ze které doslova dýchá dobová koncertní atmosféra. Vše je navíc díky kvalitní aparatuře nahráno s velice dobrým zvukem, který byl citlivě upraven pro vinylové vydání.

Záznam koncertu z Rockfestu vychází pod názvem Punk a Pogo u PHR Records na vinylu rovnou ve 2 verzích. Klasická černá deska v obalu s 5 mm hřbetem obsahuje kromě insertu s texty a sleevenotesem z pera Aleše Opekara také reprint původního kapelního fanzinu Punk Maglajz. K dispozici je i limitovaná číslovaná verze (pouze 275 ks) na bílo-červeném vinylu, která je zabalena v otevíracím gatefold obalu, a navíc obsahuje i reprint druhého fanzinu s názvem Punk Schrott.

punkrock.cz/cs/

26.05.2023 – No Vida, J.T.N., Gril Killers, Postea – Hudební klub Díra, Nový Bor

O historii novoborského Hudebního klubu Díra jsem už psal v reportu z loňského listopadu, kdy tam pořádal koncert právě Míra z místních No Vida, kteří dnešní akci zahajovali s více než hodinovým skluzem. Čekalo se na lidi. Věčné téma…ovšem vždy s nevalným výsledkem v podobě pár přeživších na poslední kapelu mezi jednou a druhou ranní. Za zvukařským pultem byl opět člověk, který moc dobře věděl, jak zvučit tenhle žánr, takže pokud si kapela nediktovala nějaká specifika, zvuk byl skvělý. Zahajující NO VIDA si ovšem přidala na intenzitě a tím se bohužel utopila spoustu skvělého muzikantství. Největší devízou kapely je originalita. Prostě jakmile začnou hrát, poznáš je, stejně jako si poznal vždycky Samochotijo, kde Míra s Radkem hráli. Oba na kytary kouzlí a Míry typický zpěv je na domácí scéně nezaměnitelný. Velkým plusem je také skvělý bubeník, výborně gradující skladby až do noisového finále, jsou také jeho zásluhou. Tempa, nálady, hromada nápadů a rozrůstající se mírova krabičková základna. Tahle kapela zraje jako víno. Škoda jen toho zvuku a absence zpěvačky Martiny.

Punkovka ze Stráže pod Ralskem J.T.N. byla nejen skvělá nostalgická vzpomínka (vůbec jsem netušil, že ještě hrají) ale i poměrně veliké překvapení, kam se kapela posunula od doby (rok 2002), kdy jsem naslepo za posledních 60 peněz koupil na jednom koncertu jejich kazetu “Půdní punk“. Progres mezi staršími skočnými a novějšími tvrdšími i technicky vyspělejšími věcmi byl sakra znát. Kratší jednoduší punkové halekačky z uvedené kazety jako “Láďa“ nebo “Zelená“ versus propracovanější a delší kompozice jako “Fízlové“ s využitým potenciálem dvou kytar, které kopírovaly policejní sirény, tvořily poutavý set až do vod ostrého hardcoru. K tomu tři uchu lahodící standardní punkové klišé chrlící vokály. Na setu byla jediná chyba, byl moc krátký. Ochutnej na bandzone.

Dalším poměrně velkým překvapením byla nová kapela sestavená ze starých známých regionálních tváří GRIL KILLERS. V kapele najdeš lidi od dřevního punku nejen přes progresivnější polohy tohoto žárnu, ale i přes heavy rock až po thrashově řízný metal. I když o kapele vím od loňského podzimu, setkal jsem se s ní naživo poprvé. První co mě překvapilo, byl kvalitní, neunavný až d-beatový bubeník. Pod jeho rytmikou stály slušně vystavěné kompozice, ve kterých Franta (ex-TAT, Šašci bez hodnosti a další) hraje prozatím doprovodnou kytaru. Jakmile se zapojí do kompozičního procesu, který má zatím na triku kytarista Martin, půjde to ještě nahoru. Silnou stránkou tvorby a viděného koncertu byly i vokály. Hutný, ale čistý hlas zpěvačky v kombinaci s roky vyřvaným punkovým zpěvákem byl ideální kombinací…ne vždy potřebuje tvrdá hudba co nejdrsnější vokály…a že GK poměrně tvrdě hrají. Drobná zaváhání během setu jsou na profilaci a krátké působení kapely naprosto pochopitelná. Tady má bez debat Papagáj dalšího koně do své punkové stáje!

POSTEA z Pardubického kraje už s ohledem na pokročilou noční hodinu neměla tak velké obecenstvo jako předchozí kapely, ale ten zvuk…jak fík. Kapelu mám naposlouchanou a mám ji v rámci cz scény poměrně vysoko v poslechovém žebříčku…a obě řadová LP v polici. Kdo z přítomných náhodou nevěděl, co čekat, trika kytaristů Ekkaia a Ictus mu byla jasnou nápovědou. Pět kompozic…víceméně přehrána druhá deska dlouho avizovaného triptychu (pro pořádek třetí není ještě natočena). Tři extrémní vokály, dvě kytary a vynikající bubeník, jehož závěrečná palba do black metalových kytarových vichřic mě posadila na zadek. Vlastní hudební náplň se skládala z delších tracků stavěných na neo i emo custu a temném hardcoru. Pečlivě poskládané kompozice gradované všemi nástroji včetně uvedených hlasivek doplňovaly skvělé texty…když v závěru druhého tracku zpěvačka zařvala “dopadla hlína na rakev“ přeběhl mi mráz po zádech…TOP! Nechyběly samozřejmě vysvětlující úvody skladeb korespondující víceméně s tím, jak jsem promoval dnešní koncert na FB. Nebezpečí vzestupu nacionalismu zastoupeného zejména Tomiem Okamurou a jeho SPD, neblahé opakování historie v podobě Putinova krvavého tažení nebo důležitost pospolitosti a solidarity ve společnosti. Tohle miluješ nebo milovat budeš…bandcamp.

Nějaká videa z akce najdeš zde.

Grinch

24.05.2023 – Crua, Solitär - Liberec Azyl

Uprostřed pracovního týdne a slušně plno. Tohle zajistila nejen anarchopunková CRUA z daleké Brazílie, ale i v Liberci populární pražská d-beat partička SØLITÄR. Zpěváka jičínských BRAINDEAD bohužel zkosila viróza, takže náhradní termín jejich koncertu je 9. června, pokud máš zájem a pokud tedy nedáš v Liberci přednost koncertu P/\ST v Bunkru.

Jak jsem už uvedl, pražští d-beat punx SØLITÄR mají v Liberci silnou fanouškovskou základnu, což je fajn, protože se jednalo o další azylácký koncert s velmi příjemnou návštěvností. Skvělé pro kapely i pro klub. Už jsem to psal v reportu z loňského chilli festu, tahle partička je složená z různorodých hudebníků a každý do tohohle d-beatového hmoždíře přináší to svoje, takže kromě nezbytného a neúprosného kolovrátku s dvěma uřvanými vokály dostal návštěvník akce i porci hardcoru nebo power violence. Opět mě zaujaly zejména zpěvy a bicí, které to teda tlačily neskutečně. Pozvat SØLITÄR bylo od pořadatele velmi prozíravé, jinak by s ohledem na vypadnuvší Braindead neměla brazilská kapela žádný support. Informace o kapele krom zmínky o koncertech na webu nenajdeš, budeš muset navštívit koncert nebo pro částečný náhled alespoň youtube.

I přes třeskutý set pražáků poněkud povadlé publikum rozproudila až brazilská CRUA stojící překvapivě zejména na stupňujících se a k pohybu vybízejících partech nikoli na anarchopunkových diktátetch á la Aus Rotten, od kterých měla zpěvačka mikinu. Fanoušci v Liberci byli bohužel ochuzeni o hallové zkreslení zpěvu, protože harmonizér dělal brikule a nakonec ho prostě během zvukové zkoušky museli odpojit. Zpěvačce v mnoha syrových textových poselství ze života poblíž Sau Paula zdatně pomáhala kytarista. Basák si evidentně koncert neskutečně užíval. Jen z toho bubeníka jsem měl takový zvláštní pocit, protože nevím, jestli jednotlivé jihoamerickou živelnost nepostrádající kompozice měly obsahovat přesně to, co v klubu zahrál...znělo to občas dost improvizovaně. Každopádně to nemění nic na tom, že ve výsledku to byl skvělý a zatraceně energický koncert, kdy se po stropě neproběhl nejen jeden z fanoušků, ale částečně i zpěvačka, ze které byla cítit nejen skromnost, ale i nadšení z odezvy publika…ostatně jako z ostatních členů kapely. Po setu se zaprášilo nejen po asfaltech v podobě doposud jediného alba kapely, ale zájem byl i o trika a benefiční předměty na řešení mnoha brazilských problémů. Ostatně jak poznamenal během setu jeden fanoušek…Fuck Bolsonaro.

Další akce v Azylu sleduj zde.

Grinch

20.05.2023 - BIZARRO MASACRA VIOLENTO TORTURA FESTA XX. - Liberec Azyl

Ani dvacátý ročník léty prověřené značky Bizarro se neobešel bez úprav line-upu. Za mě to byla změna rozhodně k lepšímu, protože na poslední chvíli uvedenou turnovskou kapelu AM I GOD jsem ještě neměl možnost vidět živě. Tahle progresivní/groove partička s kořenem až v roce 1994 a lidma z Amoclenu v sestavě překvapila delšími propracovanými skladbami, na které bohužel nedorazilo i přes název kapely moc fanoušků. Set stál na skvělých hutných partech, které díky již standardně skvělému azyláckému zvuku tlačili vskutku pěkně. Stejně jako jsou pánové střídmí ve svých webových profilech na informace, tak přistupují i k merchi. Důležitá je ovšem muzika a ta byla vskutku dobrá i přes skutečnost, že pro Bizarro byla poněkud netypická.

Druhý chod, který už dostál jménu akce, měla na svědomí jihlavská PRŮMYSLOVÁ SMRT. Extrémní hardcore nebojící se průniku do dalších žánrů jako jsou thrash nebo grindcore mám dlouhodobě ve svém TOPu a poslední řadovku jsem nejen poslal v rámci nahrávek roku 2022 do Břitvy, ale i do multižánrového TOP 10 CZ desek 2022. Ano, ta deska je skutečně tak dobrá a koncert v Azylu, který nebyl pro Průmyslovku v tomhle prostoru prvním, byl bez debat také. Hrálo se logicky z uvedené desky “Pedagogika poražených“. Živě hudebnicí těžili ze všech poloh tvorby, kvapíky, rifovačky i krkolomné zvraty za mičlova kázání o kataklyzmatech moderní doby, a to i s jeho nezbytnými vyhrocenými koncovkami. Zvuk jak fík. Víc psát netřeba. Nová deska je povinnost a návštěva koncertu jasná volba.

Na místě byl merch většiny vystupujících kapel včetně zbrusu nových plecháčků na horské túry od Amoclenu. Na akci se dokonce ukázal i Ríša Lecter s obsáhlým distrem, které na místo i z místa dopravil tradičně spolujízdou. Za největší pozornost ovšem stálo distro kazetového labelu Hardcore Loves All Colors Records. Tenhle label vede zpěvák Průmyslovky Mičl pěkně po staru pouze po e-mailu. Vydává skutečné perly domácího undergroundu jako Messerschmitt 109, Láje, Rmut nebo Kaosquad. Pokud chceš distro list, stačí napsat na mipunk@seznam.cz.

Třetí set patřil dalším veteránům scény. Tentokráte z České Lípy. INCARNATE aktuálně tvoří dva nejstarší členové Míla a Petr. Řevem je doplňuje naopak služebně i věkem nejmladší člen Dominik (bicí Amoclen nebo MxWx). Kapela s kořenem v roce 1993 se pod různými jmény dočkala debutního alba, pokud nepočítám 23 let starý CD-r split ještě za Testification, teprve v loňském roce. Kluci stejně jako na uvedeném CD tak i logicky během koncertu čerpali nejen ze své death metalové minulosti, ale i ze své vášně ke grindové muzice. Dominik to tlačí do moderního křížence brutal deathu a goregrindu. Celkově mám ovšem z poslechu CD i koncertu stejné pocity. Kluci se snaží balancovat mezi taneční festivalovou gore muzikou a starým poctivým výplachem. Příklon k jednomu nebo druhému by byl asi lepší. Za mě teda rozhodně k tomu druhému. V Azylu sklidili ovace za poměrně živelnou šou. Pokud hraješ na basu a jseš v dojezdové vzdálenosti České Lípy, pomoz jim dokázat, že českolipský death/grind ještě neřekl poslední slovo.

Po vážně nevážné porci prasečího grindu přišla na řadu vážně nevážná porce panzer punku v podání BLITZKRIEG BOYZ. Už zparodovaný název finské punk rockové kapely dává tušit, že tohle bude jízda. Na Bizarru nebyli poprvé a do konceptu večera sedli jako lahváč do chřtánu trutnovského pokáče (z wishe). Mocný growl pod logem Mayhem a Vilém Čok ve vestě technických služeb s crustovými nášivkami, no ty vole. Muzika od punk rocku, přes crustový drtikol až po nefalšované grindové násilí. Nějaká ta zpětná vazba, angažovaný textový přesah i ne příliš hezké vzkazy pro Krajča, Babiše nebo všechny chlastence. Přímý tah na branku. Prostě radši se zadusit ptákem, než se bavit s estébákem.

Závěr večera už byl doslova na Xanax, který velmi rádi doporučují magistři z AMOCLENu (mimo lexaurinu pro učitelky samozřejmě). Poslední roky co koncert, to perla. Extrémní nasazení, extrémní tři vokály a extrémní grindcore. Na živo u mě pořád vede skladba Xanax z posledního split EP s Bambulkyní, které bylo na azylácké půdě pokřtěno močí samotného Grashy. Co víc napsat? Devastace!

Piš červenou tužkou do kalendáře. Příští Bizarro 15. září v čele s kultovními Abortion.

Pár obrázků a videí z koncertu najdeš zde.

Grinch

Tři nové tituly na Phobia Records

PR221 AHNA – Crimson Dawn LP (stenchcore / death metal ffo Sacrilege, Bolt Thrower)

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/ahna-crimson-dawn-lp?from=embed

PR251 DECADE – World Stops Turning LP (d-beat, Canada)

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/decade-world-stops-turning-lp

PR275 PLAGUE THIRTEEN – Healing Ground LP (d-beat / crust, Belgium, ex-Link)

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/plague-thirteen-healing-ground-lp

Vše na černých vinylech: https://phobiarecords.net/en/

Břitva oznamuje nominace za rok 2022

České rockové ceny Břitva, zaměřené na převážně tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2022, jež určilo 44 hlasujících z přibližně 30 magazínů, fanzinů, webzinů či pořadů.

Konečné výsledky vyhlásí Petr Korál v neděli 4. 6. v pořadu Hard and Heavy na Radiu Beat.

Nominace jsou uvedeny v abecedním pořadí.

ALBUM ROKU

Prvořadě bude vyhlášeno celkové pořadí, tedy bez žádného žánrového dělení. Na umístění v celkovém pořadí aspirují všechna alba v rámci níže uvedených žánrových kategorií. Ty jsou vytvořeny nikoli samostatným hlasováním, ale pouze rozčleněním celkového pořadí tak, že nejlépe bodující alba jsou rozmístěna do čtyř početně rovnoměrných celků.

ALBUM ROKU – ROCK & CROSSOVER

Většina vzešla z dávných metalových kořenů, z nichž prorůstá do sfér art rocku, gothic roku či se páří s elektronikou, nebo činí úkrok až k někam k folku.

APLAUS PRO DVA – Aplaus pro dva (CD/MC – Magick Disk Musick)

DYING PASSION – Skylor (CD – Epidemie)

FACE THE DAY – Echoes Of The Child’s Mind (CD)

INSANIA – GRRRotesky (LP/CD/MC – Smile)

PROJEKT XIII – Ad Radices Tergum (CD – Melody Gardos)

VYPSANÁ FIXA – Kusy radosti (LP/CD – San Piego)

ALBUM ROKU – BLACK & DOOM METAL

Temnější či jinak atmosférické formy metalu, v nichž black a doom tvoří přibližný středobod, ale často s přívlastky jako death, sludge, gothic, symphonic nebo množstvím jemnějších a odlehčujících prvků.

ET MORIEMUR – Tamashii No Yama (CD/CD box – Transcending Obscurity)

GOSPEL OF THE FUTURE – Blowtorch Mankind (LP – Kabinet // CD – Epidemie // MC – Filth Junkies / Vřesová studánka)

HEIDEN – Andzjel (LP/CD – Magick Disk Musick)

INNER FEAR – Cäzilia (CD – Black Barn)

RAVENOIR – In The Womb Of Sin (CD – Gothoom)

TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (CD – Magick Disk Musick)

ALBUM ROKU – DEATH & THRASH METAL

Ostře deathmetalové či thrashmetalové nářezy, ať už přímočaře masakrujícího nebo techničtějšího charakteru.

ALTARS ABLAZE – Life Desecration (CD – Lavadome)

FAÜST – Tinnitus Inquisition (LP – Tapes Of Terror / Witches Brew // CD – Witches Brew // MC – Tapes Of Terror)

GODLESS TRUTH – Godless Truth (CD/CD box – Transcending Obscurity)

HEAVING EARTH – Darkness Of God (CD – Lavadome)

LAHAR – Stínání hlav (LP/MC – Doomentia)

NEUROTIC MACHINERY – A Loathsome Aberration (CD – Bizarre Leprous)

ALBUM ROKU – PUNK & HARDCORE

Tradiční punk a hardcore, v jednom případě obzvláště extrémního ražení, ale také subkulturně spřízněné přesahy do country, popu či kdovíkam jinam.

DEZINFEKCE – Předstírat štěstí chce trochu cviku (LP – PHR)

CHOROBOPOP – Odrazit od dna (LP – Malárie / Cultburger / Burina // CD – Malárie)

KAKKTUS – Na hrbatým koni (LP – Kabinet // CD)

MMNK – Uměnení 2: Ohnivá pomsta (LP – Kabinet // CD – Kabinet / Full Moon)

PACINO – Sedm světů (LP – Stoned To Death)

PRŮMYSLOVÁ SMRT – Pedagogika poražených (LP – PHR // MC – Hardcore Loves All Colors)

OBJEV ROKU

Pokud někomu náleží aplaus, jde nejen o ty dva, kteří si o to říkají svým názvem, ale i ostatní nově či konečně objevené.

ALTARS ABLAZE (Life Desecration – CD – Lavadome)

APLAUS PRO DVA (Aplaus pro dva – CD/MC – Magick Disk Musick)

BRAN (Odcházení – CD – Signal Rex)

HADÍ MORD (Smuteční slavnost – CD – Bizarre Leprous)

KAKKTUS (Na hrbatým koni – LP – Kabinet // CD)

MISS MARPLE (Shit Goes In / Shit Comes Out – MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

NEŘADOVÉ ALBUM ROKU

Převážně staré legendy či naopak mladší výtečníci nabízejí hodně hodně dávné i zcela čerstvé živáky, sem tam nějaké reedice nebo retroalba a pro zpestření i souhrnný komplet sólové tvorby jednoho postaršího pána.

ARAKAIN – Schizofrenie (LP/CD – Supraphon)

BigBoss – Pentagrammaton (6CD box – MetalGate)

Doležal Dodo Miloš & VITACIT – 1986-1991 Revisited – Part 2. (2LP/2CD – Warner)

EXORCIZPHOBIA – Live At 007 (CD/MC – L’inphantile Collective)

FLAMENGO REUNION SESSION – Live (CD – Supraphon)

KRABATHOR – Rebirth Of Brutality – Live In Uherské Hradiště (three-sided 2LP – Monster Nation)

KRITICKÁ SITUACE – Stále na útěku (LP – Emergency)

MICHAEL'S UNCLE – Live Brno 1988 (LP – PHR)

Olafsonn Olaf and THE BIG BAD TRIP + Bön – Eclipse One (LP)

POSTCARDS FROM ARKHAM – Oceanize – Ten Years In Arkham Anniversary (CD – Epidemie // MC – Dead Maggoty)

MINIALBUM & SPLIT & SINGL ROKU

Převážně ostřeji znějící tóny a zvuky na všech možných i nemožných formátech kratší délky.

BAHRATAL – Legie ubožáků (SP – Stoned To Death)

DECULTIVATE – Pohrdat (one-sided LP – Pushteek)

EXORCIZPHOBIA – Voracious Lunacy (w/Heresy – LP – Soman)

FLESHLESS – Kingdom Of The Liars (CD)

MISS MARPLE – Shit Goes In / Shit Comes Out (MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

MURDER INC. – Sám sobě soudcem (CD)

PANYCHIDA – Říruřec: Dreisessel (CD – Folter)

PROTIJED – Jediné, na čem záleží, jsou stopy lásky, které tu po nás zůstanou (one-sided LP – Kabinet)

RUTKA LASKIER – Krásná doba (MP – Kabinet)

SICK SINUS SYNDROME – Rancid Fermenting Disgust (w/Vomi Noir – EP – Psychocontrol)

VIDEOKLIP ROKU

Pokud se někdo domnívá, že ty vůbec nejlepší klipy tvoří Cyberolas, netřeba se obávat omylu, protože "žádný strachy, je tam zábradlí, to kvůli bezpečnosti, jinak bychom přepadli, na všechno jsou důkazy".

APLAUS PRO DVA – Tajemství (Michal Šteflovič, Desed)

DARK GAMBALLE – Nenapravitelný (Cyberolas)

HEIDEN – Musím ti tolik říct

INNER FEAR – The Farm (Snovonne ‘Sno’ Drake)

INSANIA – Placatej svět (Cyberolas)

KNIHA ROKU

Zatímco o vinylech platí, že "jsou to jen desky, kusy plastu", labužníci mohou zkusit zapečené hlemýždě, pampelišky s vajíčky či obalované hadovky smrduté a ti ostatní si nadále vzájemně plést dva hardcorové fotografy podobných jmen.

Banán & Horovic Maxim – Nepřestat se dívat kolem sebe – Rozhovor o hudbě, politice a emocích (Paseka)

Necro Cook – Podivuhodná kuchařka Toma Necrococka & Houbové Marie (MetalGate)

Siki / Syky

FESTIVAL ROKU

Pandemie pominula a tvrdé či ještě tvrdší festivaly se zdárně a úspěšně vracejí do předcovidových kolejí.

Brutal Assault (Josefov)

Enter The Eternal Fire (Volyně) 

Festa de la Pohoda (Vodňany)

MetalGate Czech Death Fest (Červený Kostelec)

Obscene Extreme (Trutnov)

Thrash Nightmare (Písek)

 

MÉDIUM ROKU – TISKOVINY

Ve všech typech médií to zdánlivě vypadá na ustálenou situaci, protože dominují většinou ti stejní co loni, minimálně jeden z nich však naposledy.

Buryzone

Kids And Heroes

Parambucha

Pařát

Telepatie

MÉDIUM ROKU – WEBY

Crazy Diamond

Echoes

Fobia

Marast Music

Periferia

MÉDIUM ROKU – STANICE & POŘADY

Modeláři (Radio Wave)

Radio Beat

Sklizeň (BCTV)

FIRMA ROKU

Intenzivní chrliči jednoho titulu za druhým, šiřitelé vybraných lahůdek, pozoruhodné návraty po letech, ale také jeden novější a zde poprvé se zjevující pojem.

Bizarre Leprous Production

Doomentia Records

Epidemie Records

Kabinet Records

Magick Disk Musick

MetalGate

Papagájův hlasatel Records

Pařát Productions

Phobia Records

Stoned To Death

POTĚŠENÍ ROKU

Dva veteráni, z nichž svěžeji působí ten o dekádu starší, slavili kulatá výročí, po letech ožili hojně aktivní vydavatel či mrtvolná kapela, zatímco jiná v přímém přenosu dodala, že "OSA je zkurvená věc". Podobně jako ruská válečná agrese, jejíž protiklad tvoří četné benefice pro napadenou zemi.

70 let Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

návrat skupiny DISFIGURED CORPSE

návrat labelu Doomentia Records

80 let Petra Jandy (OLYMPIC)

skupina SNĚŤ odmítající cenu Anděl kvůli spolupráci s OSA

benefiční koncerty a festivaly na podporu Ukrajiny

ZKLAMÁNÍ ROKU

Zcela odešla rocková legenda či letitý metalový magazín, naopak jen do ústraní se stáhl Velký šéf a dozvuky pandemie.

zemřel Michal Ambrož (JASNÁ PÁKA, HUDBA PRAHA, DIVOKÝ SRDCE)

konec koncertní činnosti Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

zemřel rockový znalec, sběratel, prodejce a publicista Jaromír Merhaut

pandemie koronaviru omezující či rušící koncerty (v lednu a únoru 2022)

konec magazínu Pařát

konec skupiny PERFECITIZEN

Vychází vinyl jihočeské punk kapely Funkce Šroubu

Zdá se to neuvěřitelné, ale letos uplyne již dvacet let od okamžiku, kdy vyšlo debutové album Funkce Šroubu. Jihočeská kapela, která se hrdě hlásí ke svému původu v malebném městě Blatná, má ovšem ještě starší kořeny sahající do druhé půle devadesátých let. Za svou existenci prošla jak personálním, tak i hudebním vývojem, kdy se od klasického punku jejich zvuk postupně zhutnil pod vlivem hardcoru a metalu. Přes tento vývoj však zůstává styl kapely stále jasně rozpoznatelný.

Na debutové album Nepřipadá vám někdy? nedá mnoho fanoušků stále dopustit. Není divu, protože předběhlo svou dobu díky precizním výkonům všech muzikantů a zároveň velmi kvalitnímu zvuku ze studia Hacienda. V té době ještě zdaleka nebylo běžným zvykem, aby se punková kapela takto zajímala o zvuk své nahrávky. I to pomohlo tomu, aby album Nepřipadá vám někdy? přežilo bez problémů zkoušku časem.

Ke 20. výročí vychází u PHR Records tato deska vůbec poprvé také na vinylu. Původní již tak zdařilý zvuk navíc Barmy ze Zeměžluče ještě vyšperkoval tak, aby zněl z vinylových drážek co možná nejlépe.

www.phr.cz

13.05.2023 – New Hate Form, Vanguard, Neurotic Machinery – Liberec, Bunkr

Poslední zastávkou tour na podporu desky “A Loathsome Aberration“ byl pro přehlídku moderního progresivního deathu / post metalu v podání Neurotic Machinery liberecký Bunkr. Krom jejich tour partnerů, brněnských Vanguard, se po delší době a na domácí půdě objevili i New Hate Form. Kdyby mě Honza Táborský na jiném koncertu neurgoval, asi by mě tahle parádní přehlídka rozmanitého death metalu minula, což by byla fakt škoda.

Akci zahájili, v Bunkru už standardně o hodinu později proti avizovanému času, místní NEW HATE FORM. Naposledy jsem tuhle kapelu viděl ve Varšavě v roce 2018 na křtu jejich doposud jediného alba “Stories Repeat“. V dnešní společnosti na mě set s ohledem na žánrově jiné kapely a de facto jejich aktuálně opačného postavení v mohsově a vlastně i v moshově stupnici působil také logicky opačným dojmem. V jejich doom coru, jak se sami výstižně prezentují, stojícím zejména na atmosféře a náladách vykouzlenými dvěma kytarama, byla nejsilnější místa v epických pasážích. S kapelou vystoupil ještě jejich zpěvák Kuba Viták (Purnama nebo u ledu hození Capture or Kill), který v rámci svých možností/preferencí využil několik poloh od growlu přes hluboký a téměř čistý vokál až po blackový skřek. Nový vokalista, kterého kapela už marně delší dobu shání, by mohl s větší variabilitou posunout tuhle neotřelou tvorbu ještě dál. Rozhodně na to, po jak dlouhé době borci hráli, to byla neskutečná paráda. Navíc se povedl zvuk a během setu byla ta nejpříjemnější zelená světla.

S ohledem na přestavby bicích nabírala akce čím dál větší skluz, který se ve finále ustálil na dvou hodinách, což je už fakt hodně. Stejně hodně mě ovšem bavili i brněnští melodičtí death metalisté VANGUARD, a to i pře skutečnost, že byli v rámci tak nadupané konkurence tenhle večer nejméně poutaví...i nejméně depresivní. Sice tady už začal bohužel haprovat zvuk a pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů zvukař jednu kytaru vypálil o hodně výš, což zejména během sólové práce utápělo celý zbytek kapely. S Vanguard jsem také už měl tu čest, ovšem jednalo se festivalový set, což je vždycky trochu hendikep v záplavě kapel a dalšího festivalového vyžití. Na předloňské Death Coffee Party prostě pro mě bili “pouze“ jedni z mnoha a mou pozornost si nezískali. V klubu pro hrstku, dnes bohužel doslova pro hrstku a to na ně bylo nejvíce lidí, jsem si koncert fakt užil. Jejich melodický death metal, místy i přes moderní kabát fakt téměř až power metal zvládl i poměrně rychlé party. Zpěvák ani kytarista se nebáli sestoupit z pódia, což rozhýbalo doposud poměrně statické publikum. Skvělé těžké rify v kontrastu až s uvedenou metalovou pompézností vyznívaly neskutečně hutně. Kompozičně i melodicky velice záživné. Jinak na to, že do rána točili klip k chystané druhé řadové desce, vypadali velmi svěže a i před půlnocí měli energie na rozdávání.

Poslední set patřil tachovským NEUROTIC MACHINERY. První, co mě zaujalo, byla skutečnost, že zpěvák byl oproti těm z předchozích kapel obutý. Pak samozřejmě i vlastní hudební náplň, která prostě neměla zvuk, který by potřebovala. Přesto jsem se ve věcech z nové desky orientoval a užil si zejména velice depresivní klipovku “Transcendental“ včetně uhrančivého saxofonu v pozadí. Stejně uhrančivého jak v Barvě noci při duševním rozkladu Bruce Willise. Došlo i na starší věci, třeba “Slave“ z doposud jediného vinylového vydání kapely předposlední desky. Set odehráli ve čtyřech a zpěvák se odhodlal opakovaně do obecenstva a s bezdrátovým mikrofonem to měl i o dost lehčí. Technicky precizní i vyhajpované skladby poskytovaly dostatek záchytných míst i melancholických nálad k pevnému uchycení posluchače a moderní feeling naplnil dostatečně devastační účinek. Poslední album super stejně jako koncert…teda až na ten zvuk, který tomu bohužel dost ubral.

Grinch

12.05.2023 – Origin of Infinity, Malignant Tumour, Fatal Punishment - Hudební klub Le Garage Noir Děčín

Do Děčína na metalové koncerty se mi po pravdě už moc jezdit nechce, ale tady to nešlo jinak. Jednalo se totiž o stále poměrně vzácné živé vystoupení moderní death metalové kapely Origin of Infinity, která sklízí oprávněně pozitivní reakce všude tam, kam se jejich nahrávky dostanou. Akci navíc spolupořádal její bubeník Levi a na místě byl i logicky s distrem v rámci svého labelu Dead Maggoty Productions obsahujícím řadu konečně vydaných klenotů tuzemské undergroundové scény.

Další pozitivem akce byl prostor Hudebního klubu Le Garage Noir Děčín, kde jsou obdobné kapely, snad až na vystoupení Hentai Corporation spíše výjimkou. Akci na desátou hodinu večerní s ohledem na program kina (klub se nachází v budově kina Sněžník) zahájili právě ORIGIN OF INFINITY. Intro, decentní světla a pak už jen precizní metalový válec s mohutným moderním zvukem a dvěma vícestrunnými kytarama, které se krom výměny rifů a linek prostřídaly i v sólové práci.  Vše umocňovaly strojové bicí a léty i mnoha kapelami prověřený growl. Kořen téhle kapely v podobě ústřední dvojice Levi (bicí) a Vládin (kytara), na které Origin v roce 2017 vznikly, sahá téměř dvacet let zpět do death metalové kapely Nekrolog. Původně studiový projekt Origin of Infinity, na kterém Vládin nahrával všechny kytary a zpěvy si odskočil nahrát vokalista Victims, vypustil dvě skvělé nahrávky. Jak debutní full album “The Last Day on Earth“, které tehdy zaujalo i Juraje Harína ze SMA (R.I.P.) a vydal jej i na CD, tak EP “Ocvltism“ (obě si kapela vydala sama na dvanácti palcích). Následoval sedmipalcový singl “Chronosphere“, kde se už objevil druhý kytarista Jakub Vácha a poslední (loňská) řadovka “After The Slumber“, kde krom všech uvedených hraje basu a další kytaru Honza Kapák a za vokálem se s Tomášem Hospodkou (Victims) objevuje i Jirka Krš (Cutterred Flesh, Pandemia). Oba asfalty si opět kapela vydala sama. Kazeta a CD poslední řadovky pak vyšla na Leviho labelu Death Maggoty Productions, který vznikl v pravěku s Nekrologem a tím kruh se uzavřel. Aktuální živou sestavu, ve které kapela odehrála již pár koncertů včetně tohoto dnešního, doplnil Tomáš Tilner (ex-Livores Mortis, ex-Laniena Mentis , ex-Deaf & Dumb, ex-Depressive Reality). Tomáš zpívat umí a dnes to opět dokázal. Samotný koncert byl přehlídkou skvělého muzikantství a svěže znějícího moderního death metalu s prvky coru a djentu. Statické vystoupení od obdobného setu bylo očekáváno a zvuk byl na daný prostor vskutku povedený. Skvělý set!

Ostravskou stálici MALIGNANT TUMOUR asi není potřeba představovat. Minimálně tedy její aktuální a velmi úspěšnou metalickou crust ´n´rollovou podobu. Její historické tváře chorobného grindcoru nebo skvělého mincecoru či crustu, by určitě stály za připomenutí, ale nebudu článek natahovat. Ostatně kdo nezná, může naposlouchat třeba prostřednictvím kolekce “ ...And Some Sick Parts Rotting Out There 1992 – 2002“ nebo dalších (vyšlo jich dost). Případně lze kapelu zmapovat pomocí dokumentu "The Way Of Metallist 1991-2016". Aktuální tvář Malignantů tvoří samozřejmě poslední album “Mentalist“ a s přivřením oka se dostáváme až někam k “Burninhell“. Zábava, rock´n´roll, metal i punk a velká porce nadsázky z pódia. Energické sety jsou jejich předností a ani v Děčíně tomu nebylo jinak, a to přes ne moc dobře nazvučené kytary. Zazněly velké hity z posledních desek, pivo teklo proudem, ovšem komorní ráz akce i v tak poměrně velkém městě to moc nerozbouřilo. Škoda, koncert to byl bez debat povedený…teda až na jednoho banána, který si splet Václavák s tímhle klubem a přišel šířit Putinovo poselství se "zetkem" na čepici přímo před stage…ale to je prostě Děčín, kde se politika do metalu netahá, přece.

Poslední set, který startoval až po hodině duchů se skluzem, na kterém se podíleli i MM, patřil litoměřickým thrasherům FATAL PUNISHMENT. O této kapele jsem slyšel jen samá pozitiva, ať už od pořadetele Leviho, který na DMP vydal jejich ep nebo od dalších nadšenců na debutové album “Age Of Madness“, které stejně jako Faüstům vydal německý label Witches Brew. Jako musím uznat, že zvěsti ani trochu nepřeháněly a kdybych nemusel set i s přídavkem přes únavu vyloženě dožít, kvíknul bych nadšením. Uchu lahodící variabilita kompozic i vokálního projevu, skvělé hráčské výkony od vynikající kytary přes s lehkostí odehranou basou po náhradního bubeníka, který se musel set narychlo naučit…což teda stálo kapelu pár zcela pochopitelných zaváhání. Tahle thrashárna čerpala od klasického heavy metalu až po moderní nášlapy a pak zpět k pizza thrash metalu (v dobrém slova smyslu). Vypisovat všechny odkazy na tuhle scénu, které jsem chytil během koncertu, by opět poměrně natáhly článek, takže napíšu pouze…překvapení večera. Rozhodně doporučuju jejich debut.

Doporučuju i návštěvu klubu, ve kterém se dělá spousta kvalitní muziky.

Grinch

Wet Dream War Machine - Songs of Joy and Recreation

Když jsem zhruba před měsícem vyrazil na koncert do polského Atelieru Wolimierz, bylo pro mě jméno Wet Dream War Machine neznámé a prakticky pouze jedno z mnoha na plakátu. Po koncertu jsem si ovšem odvážel obě jejich nahrávky na kazetách a netrpělivě vyhlížím LP vydání té druhé “Songs of Joy and Recreation“, což je vskutku povedené debutní album.

Tahle poměrně mladá berlínská parta, která je na informace o sobě na webu velmi skoupá, což je vlastně jeden ze znaků nové vlny “sígrovitých“ kapel jako jsou u nás třeba Vole nebo Kurvy Češi (asi jako když neocrusteři hráli před lety zásadně zády k lidem), produkuje dle vlastního označení raw & noisy sludge infused hardcore punk. Já bych jen dodal, že se na nahrávkách nebojí ani EBM nebo metalových prvků.

Z letmého poslechu a následného i přes přehulený zvuk libozvučného setu jsem si odnesl kolizi právě zmíněných Vole s taktéž berlínskými GAU. Syrová, neurvalá, nahólovaná, odpudivá…asi jako když Steve Haris přišel v sedmdesátých letech v Anglii na koncert Sex Pistols a cítil absolutní zhnusení produkcí…přehrávka. Přesně takový, tentokráte pouze jen obrazný, plivanec a pěstí do obličeje jsem dostal a byl jsem vskutku zvědav, jak tahle nová hudební revoluce obstojí bez litrů potu, davové psychózy a hlasitostí za hranou únosnosti…prostě doma z přehrávače.

Deset skladeb na cirka půlhodince stopáže ukryté v růžové, případně ručně stříkané fialovo zlaté (v limitu) kazetě. Texty na hranici protestu, vzdoru, výsměchu a schízy…ostatně ve stejných mantinelech se pohybuje i zpěvák se svým projevem. Skladby řídí převážně nijak závratně rychle, leč dostatečně devastující bicí, kterým dali hudebníci v Hidden Planet Studios jasnou úlohu. Rozladěné kytary utopené pod mohutnou basou často splývají se zpěvákovým zastřeným řevem a to, co má znít fajn, tak zní a to co ne, zní, jako když si nahraješ kus koncertu na lacinej mobilní telefon. Obojí pak jako soundtrack k apokalypse. Je v tom správná alchymie. Dostatečně špinavé, ale zároveň čitelné a zážitek z poslechu nádherně umocňující. Celkově zní nahrávka strojově, ale často boří nastolený řád, což ještě umocňují tracky jako “Dissociation“ s naléhavým textem uprostřed EBM běsnění nebo “No“, který svou krásu v podobě nezvykle podmanivé kytary symbolicky postupně utápí v ruchu. Najdeme zde i skladby, které jsou téměř klasické hardcore vypalovačky jako třeba věc “Death Row All Stars“, kde se všichni zúčastnění v závěru doslova trhají z řetězu jakékoli kompozice. K čemuž ostatně dochází za nezbytné zpětné vazby během celé nahrávky několikrát. Klasické hudební hardcore postupy se střídají s post-punkovou úmorností rozčísnutou na několik kusů dvěma číry Keitha Flinta. Příměrů a odkazů je na albu nepřeberné množství stejně jako různých technických parádiček jednotlivých hudebníků¨, kterým bez debat kraluje metalem prověřený bubeník.

V bookletu kazety najdeš pouze logo kapely. Pro texty musíš na bandcamp. Je to stejná cílená hra jako s tempy/zvraty nebo než si zpěvák odhalí tvář během koncertu (čti REPORT z Polska) jinak ukrytou několik skladeb v SM masce. Zatím kapele tahle hra vychází, ale jak obstojí nahrávka v rámci času, kdy scénu zaplaví podobně znějící kapely, se necháme překvapit.

Pokud tě album zaujalo, neváhal bych s objednávkou desky. Kapela chystá pouze striktní limity.

Neotřelé, devastující, svěží a na poslech poměrně návykové.

4,5/5

Grinch

06.05.2023 - Houba, Leniwiec, Jet8 - Liberec Azyl

Pod hlavičkou “20 let přátelství“ proběhly dva společné koncerty punk rockových kapel Houba a Leniwiec, které spolu před dvaceti lety natočili split Crazy Bros (...Houba Hraje Leniwiec, Leniwiec Gra Houbę...). Páteční večírek proběhl v pražském Crossu a sobotní kde jinde, než v libereckém Azylu, jehož pódium takovým kapelám prostě sluší, jak během setu ostatně poznamenal jeden ze zpěváků kapely Houba.

Osobně jsem byl naposledy na koncertu ústecké Houby minimálně před dvaceti, kdy jsme na tuhle kapelu s kámošema ze střední chodili v Děčíně poměrně pravidelně a jejich nahrávky chroupaly před trendem vypalování cédéček ještě na kazetách. Houbu jsem po střední škole, která mě od metalu přivedla i k punku, přestal aktivně sledovat a věnoval se opět řekněme tvrdším kapelám. Poslední nahrávku, kterou jsem měl fakt naposlouchanou, bylo právě split CD s polskou kapelou Leniwiec.

Během koncertu, HOUBA hrála jako první, jsem zjistil, že si dodnes pamatuju řadu textů z éry 1997 – 2004 a jsem neskutečně rád, že během setu zazněly v tak početném zastoupení. Zvuk byl naprosto ukázkový a návštěvnost na hraně kapacity sálu. Kapela, která za téměř třicet let na scéně nedostála velkých personálních změn, zněla nejen díky zvuku, ale i vlastnímu nasazení a nefalšované radosti z hrání neskutečně energicky a vskutku hutně. Hrálo se od uvedeného roku 1997 z kazety “Hnus Fialovej“, přesně track “Ústí pod Labem“, až po letošní kompilát “Svět sám pro sebe“, kde najdeš stejnojmennou cca rok starou věc, která zazněla mezi posledními. Na uvedeném kompilátu najdeš i materiál Houby ze zmíněného polského splitu. Vydal jej Papagájův Hlasatel Records, který postupně vydává i řadová alba kapely zpět do její hudební minulosti. Letos se asfaltových drážek dočká i nahrávka z roku 2000 “Kuře Punk-Pao“. Plný sál a nasazení na stagi vykouzlilo parádní atmosféru, kterou narušovalo pouze po nějaké době poměrně silné nedýchatelno. Po koncertu vlastně vůbec netuším, proč jsem přestal kapelu sledovat. Bylo to jedním slovem skvělý a rád na jejich koncert opět zajdu, i když jsem musel zvednout ruku na výzvu, kdo se tady narodil dřív jak v roce 1997, haha. Navíc když na poslední řadovce jasně deklarují i po těch letech svoje nekompromisní postoje k hnědnutí punkové scény. Respekt! Na závěr si neodpustím v této souvislosti jednu poznámku. Když jsem začal na střední škole střídat punkové a metalové koncerty, byl jsem ze strany děčínských metalistů upozorněn, že jsem býval dobrý metalista, než jsem se dal dohromady s těma punkáčema. To mi řekl jeden velmi nakrátko střižený metalista, který přitom důrazně požadoval na metalovém koncertu v Pro-Pasti, abych sundal z mikiny nášivku, kde se vyhazuje hákový kříž do koše…toliko k metalové scéně v Děčíně, která se prakticky dodnes nezměnila. GNWP!

Během druhé dnešní živé přehrávky jsem byl mile překvapený, jak dobře působí polská LENIWIEC z pódia. Tuhle kapelu znám jen díky zmíněnému splitu a s ohledem na jejich hudební styl, bych si jejich věci mimo cover verze od Houby doma asi ani nepustil. Dvě kytary, akordeon i pozoun na hraně punk rocku a ska/reggae. Skvělé sehrání, žádné zaváhaní, které se stalo v zápalu boje v předchozím setu a další čirá radost nejen z hraní, ale i poga, které jelo prakticky od začátku tohoto večírku. Kvitoval jsem zejména společné vystoupení se zpěvákem Houby během skladby “Bomba“, což byla vskutku bomba. Set jsem sice nedal s ohledem na soft stránku věci a vydýchaný sál celý, ale žádné velké zklamání se nekonalo.

Za to velikým překvapením bylo závěrečné vystoupení pražské punk/HC/skacore (jak se sami profilují) poměrně početné partičky JET8. Tohle těleso pro mě bylo prakticky neznámé, ovšem o to víc jsem si užil jejich set, který se pohyboval od poměrně soft pasáží až k ostrému hardcoru. Neuvěřitelná variabilita nejen v rámci pěti vokálů, které šly občas na samotnou hranci rupnutí cévky v mozku, ale i třech dechů (trubka, pozoun, saxofon) a v neposlední řadě standardní sestavy basa, bicí, kytara. S tím saxofonem to byl velmi zajímavý příběh o tom, jak sehnat v crusterském doupěti náhradní za poškozený…nakonec se kupodivu sehnal, takže poměrně velké množství přeživších fanoušků dostalo ještě před hodinou duchů plnohodnotnou palbu. Kapela to i přes pokročilou hodinu dokázala solidně rozproudit, zpěvák se nebál do publika a basák se i se svým nástrojem proběhl po stropě. Navíc přidaná hodnota ve formě angažovaných textů, třeba “Rise up“ z poslední nahrávky. Nakonec se přidávalo jako u předchozích setů a hranice mezi fanoušky a kapelou téměř zmizela. I když měli Jet8 problém se vměstnat na azylácké pódium, byli na něm přesto v jednu chvilku přečísleni z publika. Koncert byl opět velmi energický a naprostou sehranost podtrhovali jak přátelské strkanice kytaristů, tak výpomoc trumpetisty bubeníkovi při hře na činely. Skvělý koncert!

Díky Kubovi za tenhle večírek a ještě jednou vše nejlepší k narozeninám…s Houbou ti to za mikrofonem slušelo.

Pár obrázků z koncertu najdeš na mých stránkách.

Grinch

Music For Zeppelins In Windstorms

Willhelm Grasslich zve k poslechu nového alba "Music for zeppelins in the windstorms, které složil společně s Ondreyem Zinaerem. Je to ve zkratce svého druhu sonická epopej o časech vzducholodí okořeněná trochou avantgardy. Nahrávka vychází na kazetě v klasické i speciální edici. Ta má provedení látky s potiskem včetně zmenšeniny dobové pohlednice a to celé ještě ve dvou verzích – německá (svázána v barvách černo-červeno-bílá) s napodobeninou podpisu barona Zeppelina a americká (svázána v barvách modro-červeno-bílá) s napodobeným podpisem Karla Arnsteina, konstruktéra USS Akron.

UGFC bandcamp

Metal Madness 2023

Jubilejní desátý ročník šumavského metalového svátku pozvolna nabírá jasné obrysy. Festival Metal Madness, který se pravidelně koná poslední víkend měsíce srpna, čímž razantně uzavírá éru prázdnin, letos přinese jednu maličkou změnu. Tou bude program páteční warm up party, kde mezi sebou nebudou soupeřit nováčci scény, ale proběhne regulérní koncert tří kapel. Nyní již můžeme odtajnit tu hlavní – Hypnos. Legenda tuzemského death metalu a matador české scény obecně. Pokud chcete jejich morové epidemiology (The Whitecrow a The Blackcrow) nechat zapůsobit i na své tělo – neváhejte a kupujte lístky v předprodeji, neboť tímto krokem se na páteční seanci dostanete zdarma. Ano, kdo zakoupí lupeny v předprodeji, má páteční vstup volný. Na hlavní sobotní program se chystá mohutné těleso z ostrovního státu Malta. Jedná se o hydru Beheaded, která do lidí nabuší brutální death metal ve stylu Suffocation nebo Aborted. Milovníky džínovin a nášivek potěší thrashové těleso Accu§er, kteří dorazí ze soudního Německa. Jejich teutonic thrash je však prostoupen volnějším střihem moderních směrů, takže zde najdeme otisky jak Exodus, tak třeba i Lamb Of God. Příznivci černého kovu jistě uvítají akvizici rakouských Theotoxin, jejichž death metalem nasládlý black připomene jejich krajany Belphegor nebo švédské buldozery Watain.

Souhrn důležitého:

Co: Metal Madness 2023

Kdy: 25. – 26. 8. 2023
Kde: ostrov Santos, Sušice
Kdo: Hypnos https://www.hypnos-cz.com/
Beheaded https://www.facebook.com/BeheadedMT
Accu§er https://accuser.de/
Theotoxin https://www.facebook.com/TheotoxinOfficial/
Předprodej: https://www.mortifilia.cz/metal-madness/#registration

Hellshock – Hellshock

Dnes tu mám evropskou verzi poslední řadové desky portlandských Hellshock. Jedná se o jejich čtvrtou desku, která je opět o něco víc death metal crust. Deska vyšla loni mimo americký trh u italských Agipunk v oku lahodícím gatefoldu ukrývajícím standardní asfalt.

Pokud se vrátím v čase, tak ke kapele samotné jsem v době jejich prvních alb, což je téměř dvacet let zpět, musel uzrát. V době kdy tahle kapela lámala všem crusterům vazy jsem po pár posleších usoudil, že tohle i přes mou oblíbenost ranku prostě není pro mě. Proto mám aktuálně pochopení pro všechny neznabohy, kteří rouhačsky ohrnují nos nad poslední řadovkou se slovy, že jde o obyčejný střednětempý death metal…oni uzrajou.  

Na rozdíl od prvních desek ve mně novinka roste každým poslechem, a že jich už bylo. Pražský koncert jsem sice promarodil, ale kšiltovku z něj mám. Tak si alespoň stejně jako desku opakuju slušné záznamy z živých přehrávek, třeba ten z brooklynského baru Saint Vitus, kde jeden fanoušek v přední lajně hrozí obřím mečem, takovým, jaký najdeš mezi texty a fotografiemi hudebníků, když rozevřeš uvedený gatefold. Stejně epicky jako tahle scéna, působí celý koncert a i nahrávka samotná. Deset nikam zbytečně nespěchajících skladeb na necelých čtyřech desítkách minut ze světa, kde kříží meče stenchcore s válečným death metal dřímajícím prapor Bolt Thrower.

Na desku se čekalo více jak deset let a ať ji poslouchám, jak ji poslouchám, neobsahuje žádná hluchá místa, vatu, natož nudu. Bez trendových příměsí vždy spolehlivě zaměstnává velmi příjemně tvoji pozornost. Za těch dvaadvacet let se podařilo kapele dopilovat jejich styl k dokonalosti a ten vtlačit do vinylových drážek symbolicky pod stejnojmenným titulem. Epický a ano střednětempý, leč vše jen ne obyčejný death metal na kompoziční i hráčské úrovni (ještě aby ne, když členové mají odehráno v průměru minimálně dvacet let) plný kytarových vyhrávek netrhající válcující celek. Menší předěl sice tvoří čistě akustická věc “Cross Into Darkness“, ale její pozice je pevná předzvěst pozvolna vzestupné závěrečné skladby “Echopraxia“…kterou chápu jako takovou sabbathovskou pre Symptom of the Universe. Vynikající atmosféru nahrávky podtrhuje spousta hudebních detailů. Čirá radost tohle poslouchat i to v gatefold balení ukrývajícím ještě jako bonus plakát držet v ruce. Za mě osobně vede track “Speech Of Death“, který posbíral většinu toho, co dělá čtvrtou desku Hellshock tak skvělou. To jest celková zlověstnost korespondující s grafikou, vymazlené kytary a potažmo celková hudební preciznost (včetně chirurgického citu pro věc), tlak na posluchače v ideálním poměru k poslechovosti, mohutný a v případě potřeby vrstvený řev i ideální tempo…pro toto dílo zkázy!

Verdikt? Bez debat vynikající deska!

5/5

Grinch

Grinch

Beton - Zombie Mustang Safari

Slovenský Beton sleduju od splitu s ČAD, můj hudební archiv čítá devět kusů jejich nahrávek a měl jsem možnost vidět v průběhu let i pár jejich koncertů…ten poslední byl na loňském Šlinc festu, kdy mě tahle kolize staroškolského death metalu a dis-beatu ze švédského hmoždíře opět zadupala do země…tam teda do písku.  

Historie kapely se datuje téměř dvacet let zpět, přičemž “Zombie Mustang Safari“ je teprve druhým dlouhohrajícím albem. Kapela mezitím nelenila, něco málo prosplitovala a jejich nahrávky krom domácích československých labelů zaujaly mimo jiné i vydavatelství v Bělorusku, Malajsii nebo Mexiku. V Mexiku nebo v Brazílii také absolvovali i koncertní tour.   

Aktuální nahrávka je opět o něco víc metal než crust. Punk je tam ovšem pořád a to nejen duchem. Desku vydal před měsícem Papagájův Hlasatel Records a k mému velkému překvapení ve velmi povedeném gatefoldu obsahujícím opět pěkné kresby Zombiemustanga a kompletní textovou přílohu. Vším se prolíná nadsázka, která je vlastně i jedním z trademarků kapely. Texty o Bezezubovi přicházejícím si přijde pro tvůj chrup nebo o pomatencích pijících savo jsou toho jasným důkazem. Kazeta s touto nahrávkou vyšla už na podzim u Filth Junkies Records, jelikož se nahrávalo loni v létě a předloni na jaře. CD pak také letos v Brazílii na Cianeto Discos.

Standardní černý asfalt s devíti stopami otevírá intro evokující italské zombie horory, které bez varování přeskočí do death metalových vod starších než je kapela samotná. V poslední době opět toliko oblíbený HM-2 pedal, který Beton používá prakticky od počátku, lahodí bez debat uchu. Delší kompozice v čela s barbarským řevem (pro texty budeš muset do gatefoldu, kde ovšem budeš s ohledem na font také chvilku luštit) nenabízejí sice žádné novum, ale poslouchají se nejen velmi příjemně (pokud tvůj hudební vkus není v rozporu s hlukem rachotících lebek kutálejících se z ocelových schodů), ale i kompozičně mají rozhodně co nabídnout. S využitým potenciálem dvou kytar dokáže kapela pěkně šlápnout na plyn, což kupříkladu společně s řevem a psychedelickým kytarovým sólem působí stejně mocně jako sady těžkých rifů ve středních tempech. Jednotlivé tracky se od sebe sice pro posluchače výrazně neliší, ale jako celek to má poměrně silný tah na branku.  

Mým favoritem je track “Paleoman“, který je nefalšovaně metalově zlý, prosázený riffy, i skvělými kytarovými linkami. Dokáže vytvořit nehorázný tlak a samotný Paleomanův řev, je tak mohutný, že mi doma tlačí hřeby z dřevěné podlahy. Poté také “Homeo Astralotypecus“ vyprávějícím o vedlejším účinku covidové pandemie. Další parádní “zlej“ metal, který je jako buldozer, v jehož převodech nechrastí jen HM-2 pedal, ale i nemilosrdně řeže basa a objevují se i další zlověstné blíže nespecifikovatelné zvuky. Desku uzavírají dva specifické tracky. “Safari“ s dvojicí hostů, z nichž první drtí kytaru a druhý banjo...ano banjo. Finální cover verze “Rooted in Helvete“ od Graveless / Bombanfall je poté krásnou tečkou za půl hodinkou stopáže.

Verdikt? Desku doporučují čtyři z pěti crusterů, kteří nepohrdnou poctivým death metalem.

4/5

Grinch

Entrapped - Pohřebiště popela

Další ještě prakticky horkou novinkou je vinylové vydání debutního alba jihočeských death metalistů Entrapped – Pohřebiště popela. Abych se přiznal, tak mi tahle nahrávka vydaná v loňském roce u Filth Junkies Records na kazetě proklouzla mezi prsty a zaregistroval jsem ji až při promu LP  vydání u Phobia Records.

Deska vyšla v půlce dubna jak na klasickém černém asfaltu, tak na barevném limitu. Limitovaná edice ukrývá fialový nosič, který krásně koresponduje s barevným provedením přebalu, kde je logo i název nahrávky na jinak černobílém pojetí vystřižen také ve fialové barvě. Fialová je to tmavší a je nutné se pořádně podívat proti světlu, aby si ji odlišil od klasického asfaltu, což jsme si ostatně vyzkoušeli s vydavatelem na letošním Obscene Society Festivalu, kde jsem si desku kupoval.

Nahrávka ukrývá deset středně dlouhých kompozic včetně instrumentálního intra a mírně překračuje půl hodinku stopáže, což by se dalo označit za ideální, ale s ohledem na to, jak je to zahrané a jaký to má zvuk, bych ještě pár minut navíc rozhodně snesl. I když se jedná o debut, tak jednotliví hudebníci nejsou na scéně žádní nováčci. Entrapped vlastně vznikli ze sestavy metal punkových Kuzimu Mabaya s bubeníkem z Dezinfekce. Takže tady máme další metalovou kapelu, která by se dalo říct, pochází z hardcore punkového prostředí, ve vlastní tvorbě se za to nestydí a rozhodně stojí za tvojí pozornost.

Když položíš jehlu do drážky, vyvalí se na tebe v rámci intra pozvolna mohutný švédský zvuk, který tomuhle staroškolskému death metalu prostě sluší. Brutální basu, kterou drtí při řevu čitelných českých textů Růžena řvoucí také v Lahar, doplňují dvě kytary, které tam nejsou rozhodně jen na okrasu. Bubeník to žene neuvěřitelně dopředu, ale v rámci kompozic dokáže i velmi zvolnit, což ještě násobí údernost nahrávky. Drtivá většina skladeb má lehce zapamatovatelný motiv, jenž ti dokáže znít ještě nějakou dobu po vypnutí gramofonu v hlavě. Ať se jedná o údernou rifovačku, jednoduchý leč úderný refrén, nejednu kompoziční libůstku nebo kytarové linky, které dokáží skvěle po dismemberovsku obohatit kompozici. Mými osobními favority jsou titulní skladba “Pohřebiště popela“, obsahující nejen všechny uvedené trademarky kapely, ale má neuvěřitelný nástup, čitelný refrén umocňuje hallem a dopřává solidní exibici pro jednotlivé nástroje. “Poslední člověk“ s naprosto parádní kompozicí nebo závěrečný vál „Smrtí to nekončí“, který krom dalšího bravurního nástupu navozuje opakujícími se motivy doslova apokalyptickou atmosféru. Vlastně všechny dlouhé skladby, kde se čtveřice hudebníků pořádně hráčsky rozmáchla…a že hrát i skládat umí.  

S ohledem na hardcore punk i death metal nečekej žádné optimistické texty. Mísí se tu standardní metalové, leč uchu lahodící, klišé a ostrá kritika. Obě polohy se krásně pojí například v otvíráku druhé strany desky „Hnijící větev“. Všechny texty najdeš na přiložené kartě jak v českém, tak anglickém jazyce.

Tuhle desku rozhodně nelze doporučit řadě agro death metalových kapel v českém rybníčku, urychlilo by se globální oteplování, jak by se hromadně pálily paličky.  

4,5/5

Grinch