Pod hlavičkou “20 let přátelství“ proběhly dva společné koncerty punk rockových kapel Houba a Leniwiec, které spolu před dvaceti lety natočili split Crazy Bros (...Houba Hraje Leniwiec, Leniwiec Gra Houbę...). Páteční večírek proběhl v pražském Crossu a sobotní kde jinde, než v libereckém Azylu, jehož pódium takovým kapelám prostě sluší, jak během setu ostatně poznamenal jeden ze zpěváků kapely Houba.
Osobně jsem byl naposledy na koncertu ústecké Houby minimálně před dvaceti, kdy jsme na tuhle kapelu s kámošema ze střední chodili v Děčíně poměrně pravidelně a jejich nahrávky chroupaly před trendem vypalování cédéček ještě na kazetách. Houbu jsem po střední škole, která mě od metalu přivedla i k punku, přestal aktivně sledovat a věnoval se opět řekněme tvrdším kapelám. Poslední nahrávku, kterou jsem měl fakt naposlouchanou, bylo právě split CD s polskou kapelou Leniwiec.
Během koncertu, HOUBA hrála jako první, jsem zjistil, že si dodnes pamatuju řadu textů z éry 1997 – 2004 a jsem neskutečně rád, že během setu zazněly v tak početném zastoupení. Zvuk byl naprosto ukázkový a návštěvnost na hraně kapacity sálu. Kapela, která za téměř třicet let na scéně nedostála velkých personálních změn, zněla nejen díky zvuku, ale i vlastnímu nasazení a nefalšované radosti z hrání neskutečně energicky a vskutku hutně. Hrálo se od uvedeného roku 1997 z kazety “Hnus Fialovej“, přesně track “
Ústí pod Labem“, až po letošní kompilát “Svět sám pro sebe“, kde najdeš stejnojmennou cca
rok starou věc, která zazněla mezi posledními. Na uvedeném kompilátu najdeš i materiál Houby ze zmíněného polského splitu. Vydal jej Papagájův Hlasatel Records, který postupně vydává i řadová alba kapely zpět do její hudební minulosti. Letos se asfaltových drážek dočká i nahrávka z roku 2000 “Kuře Punk-Pao“. Plný sál a nasazení na stagi vykouzlilo parádní atmosféru, kterou narušovalo pouze po nějaké době poměrně silné nedýchatelno. Po koncertu vlastně vůbec netuším, proč jsem přestal kapelu sledovat. Bylo to jedním slovem skvělý a rád na jejich koncert opět zajdu, i když jsem musel zvednout ruku na výzvu, kdo se tady narodil dřív jak v roce 1997, haha. Navíc když na poslední řadovce jasně deklarují i po těch letech svoje nekompromisní postoje k hnědnutí punkové scény. Respekt! Na závěr si neodpustím v této souvislosti jednu poznámku. Když jsem začal na střední škole střídat punkové a metalové koncerty, byl jsem ze strany děčínských metalistů upozorněn, že jsem býval dobrý metalista, než jsem se dal dohromady s těma punkáčema. To mi řekl jeden velmi nakrátko střižený metalista, který přitom důrazně požadoval na metalovém koncertu v Pro-Pasti, abych sundal z mikiny nášivku, kde se vyhazuje hákový kříž do koše…toliko k metalové scéně v Děčíně, která se prakticky dodnes nezměnila. GNWP!
Během druhé dnešní živé přehrávky jsem byl mile překvapený, jak dobře působí polská LENIWIEC z pódia. Tuhle kapelu znám jen díky zmíněnému splitu a s ohledem na jejich
hudební styl, bych si jejich věci mimo cover verze od Houby doma asi ani nepustil. Dvě kytary, akordeon i pozoun na hraně punk rocku a ska/reggae. Skvělé sehrání, žádné zaváhaní, které se stalo v zápalu boje v předchozím setu a další čirá radost nejen z hraní, ale i poga, které jelo prakticky od začátku tohoto večírku. Kvitoval jsem zejména společné vystoupení se zpěvákem Houby během skladby “Bomba“, což byla vskutku bomba. Set jsem sice nedal s ohledem na soft stránku věci a vydýchaný sál celý, ale žádné velké zklamání se nekonalo.
Za to velikým překvapením bylo závěrečné vystoupení pražské punk/HC/skacore (jak se sami profilují) poměrně početné partičky JET8. Tohle těleso pro mě bylo prakticky neznámé, ovšem o to víc jsem si užil jejich set, který se pohyboval od poměrně soft pasáží až k ostrému hardcoru. Neuvěřitelná variabilita nejen v rámci pěti vokálů, které šly občas na samotnou hranci rupnutí cévky v mozku, ale i třech dechů (trubka, pozoun, saxofon) a v neposlední řadě standardní sestavy basa, bicí, kytara. S tím saxofonem to byl velmi zajímavý příběh o tom, jak sehnat v crusterském doupěti náhradní za poškozený…nakonec se kupodivu sehnal, takže poměrně velké množství přeživších fanoušků dostalo ještě před hodinou duchů plnohodnotnou palbu. Kapela to i přes pokročilou hodinu dokázala solidně rozproudit, zpěvák se nebál do publika a basák se i se svým nástrojem proběhl po stropě. Navíc přidaná hodnota ve formě angažovaných textů, třeba “
Rise up“ z poslední nahrávky. Nakonec se přidávalo jako u předchozích setů a hranice mezi fanoušky a kapelou téměř zmizela. I když měli Jet8 problém se vměstnat na azylácké pódium, byli na něm přesto v jednu chvilku přečísleni z publika. Koncert byl opět velmi energický a naprostou sehranost podtrhovali jak přátelské strkanice kytaristů, tak výpomoc trumpetisty bubeníkovi při hře na činely. Skvělý koncert!
Díky Kubovi za tenhle večírek a ještě jednou vše nejlepší k narozeninám…s Houbou ti to za mikrofonem slušelo.
Pár obrázků z koncertu najdeš na mých
stránkách.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat