Po
deseti leté pauze se prkna, co znamení grind vrátila do indoor podoby. Zde tedy
spíše s výstižným heslem “In grind we crust“, jelikož je všem scény znalým
jasné, že se obnovilo koncertní pouto léty prověřených labelů Obscene
Production a Insane Society, z nichž ten první jmenovaný se po delší
odmlce vrací i s novými tituly. No, nebudu lhát, že tahle akce pro mě byla
dost nostalgická. Nevrátil jsem se v čase ani tak do doby, kde tenhle
indoor festival končil, ale ještě o deset let dál, tedy do roku 2003, kdy jsem
si užil pro mě nejlepší ročník v čele s americkou Phobií, které
mimochodem tehdy sekundovali Ingrowing a Lycanthrophy, jako dnes, o dvacet let
později…tedy bez té Phobie, kterou už nikdy neuvidíš, pokud si nezaletíš na
koncert za oceán. Tehdy sokolovna v Chlumci nad Cidlinou, dnes ABC Klub v Pardubicích
a než se začnu rozplývat, rád bych pochválil výběr ABC Klubu, protože jeho
zázemí pro fanoušky bylo bez chyby. Od parkovacích míst, přes chill-out zónu až
po samotný sál.
Jelikož
jsme měli na cestě drobné komplikace, propásli jsme poměrně mladou death
metalovou kapelu MILLIGAN a před stage se dostali až na další kapelu z nové
domácí thrashové vlny REFORE. Tahle čtverka mě před dvěma lety sestřelila debutním
albem “Built To Nothing“ a jejich kvality se také promítly do hlasování “Břitva
2021“, ale osobně jsem neměl na živo ještě tu čest. Jsem rád, že premiéru jsem
si odbyl právě na OSF, protože ten zvuk se prostě povedl a atmosféra byla
již během prvních setů taktéž náramná. Delší, leč kompozičně zejména díky
kytarové práci záživné skladby fungovaly na pódiu skvěle. Publikum bylo sice
ještě vlažnější na větší pohyb, ale spokojenost byla dostatečně hlasitá.
Žánrovou pestrost line-upu nedeklarovala nejen kooperace uvedených labelů, ale
i dlouhodobý přístup v sestavování programu standardního Obscene Extreme
Festivalu. Takže po deathu a thrash metalu přišel na řadu hardcore punk v podobě
domácích CONQUESTIO. Tuhle kapelu můžu jak z desky, tak z pódia a ani
tentokráte jsem nebyl zklamaný. Sice na mě některé pomalejší party působily
trošku mimo, ale maximálně tak dvakrát během setu a nikdo po nikom nelil pivo. Krom
tohoto vcelku zanedbatelného nedostatku tepal neúprosný d-beat rytmus i
libozvučně vřeštily kytary. Pokud máš rád tuhle muziku, mrkni na kapelu
Altercation, na které jsem byl minulý víkend a ve které působí jeden z kytaristů
Conquestio.
V rámci
občerstvení čekal návštěvníka mini festival malých pivovarů a vegan catering.
Jako dlouholetý abstinent nemůžu posoudit kvalitu piva, ale jídlo bylo opět vynikající.
Navíc na nealko byla kratší fronta. Čtvrthodinové pauzy mezi sety byly akorát,
žádné zbytečné prostoje, jako když jdeš na tři grindcore sety, které dohromady
nezaberou ani hodinu a v klubu zevlákuješ od osmi do půl jedné. Kdo se
nestihl občerstvit během pauzy před SICK SINUS SYNDROME, mohl si nechat od Martina
Schirence nalít whisku přímo do chřtánu během křtu nové desky “Swarming of
Sickness“. Martin Schirenc a OEF konferenciér Áda byli totiž kmotři této po dlouhé
době první vlaštovky v rámci nových titulů pod Obscene Productions a
zároveň druhého alba SSS. CD už bylo na místě k mání, jeden šťastlivec získal
to křtěné a LP verze budou následovat (předobjednat můžeš už teď).
Patologickému komandu Bilos, Jürgen a Hary to hrálo opět náramně a jejich
chorobný grindcore k akci se probouzejícím publikem a kvalitním zvukem musel pohladit po duši každého grindera. I když SSS hrají teprve třetím rokem a mají venku tři
nahrávky, řadí se právem k “Daddies go grindcore tour 2023“ s Ingrowing a
Disfigured Corpse, o kterých bude ještě řeč, protože za ně mluví jejich nesmazatelná
hudební stopa na domácí grindové scéně…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo…asi
stačí. Pumelenice i šlapavé party s kanálním vokálem do dvou minut stopáže
vystřídaly ještě kratší a rychlejší stop and go party od dalších velikánů
domácího grindcoru LYCANTHROPHY. Na jejich druhou, řadovkou desku v záplavě
sedmipalců, stále netrpělivě čekám (ukázky i obal jsou lákavé). Nekompromisní
bicí a smýkání se prstů po hmatnících kytar byly bezchybné a zároveň
devastujcí, přesně jak to od Lycanthropy fanoušek očekává. Skvělý set.
Na
místě byla k mání distra Psychocontrolu, Insane Society, Lecter Music
Agency a dalších. Nechyběly věci z dílny EXTREME PRINT a samozřejmě ani merch
jednotlivých kapel…bylo skutečně z čeho vybírat. Po metronomickém nářezu
přišla na řadu živelná show DISFIGURED CORPSE, což přivítali moshem i
stagedivingem přední řady fanoušků v příjemně zaplněném sále. Během staré
dobré známé (od roku 1991) směsice grindcoru a hardcoru si mohli šílenci v pitu
dát kolečko s Vláďou Třískalou nebo si zařvat do mikrofonu. Bylo to
neskutečně intenzivní a na tu chvíli mi bylo o dvacet let méně. Zazněly i věci
z nového ep, které by mělo vyjít ve formě splitu s Ingrowing u
Obscene Productions jestli jsem tedy během večera zaslechl správně. V hlavě mi
utkvěla věc “Green Kill“, která je venku pár dní ve formě klipu a je neskutečně
šlapavá, ovšem i tak se domnívám, že peníze se nedají pít. Další intenzivní set
měli na svědomí slovenští hosté ČAD. Všem dobře známá a v posledních letech
velmi oblíbená kapela kloubící zdárně žánry extrémní kytarové muziky a stojící
na skvělých textech i dobře napsané muzice. Zazněly největší mordy jako Železný
mejdan nebo Bastard. Po setu, kterému nešlo nic vytknout, jsem měl nejen pivo v botách
i trenkách, ale i pachuť po zbytečném incidentu na stagi, který sice usekl
poslední vál, ale naštěstí dopadl bez zranění. Stejně jako ČAD mě hudebně v klubech
za poslední dobu nezklamali ani následující LAHAR, kteří mě dokonce loni na
podzim na Infernal Festu v hradeckém Bastionu doslova vystřelili z kecek.
Opět nekompromisní diktát, jaký dostaneš, když položíš jehlu na loňskou desku “Stínání
Hlav“. Tracky “Připrav se chcípnout“ nebo “Čas lámání chleba“ se znásobenými thrashovými
oktany v rámci živé přehrávky za doprovodu další stagedivingů včetně toho
zpěvákova byly naprosto devastující. Bez debat jeden z nejlepších setů
večera. Ten nejlepší měli totiž na svědomí INGROWING, kteří vlezli na pódium během
letošního března po dlouhých devatenácti letech téměř v původní tříčlenné sestavě.
Tohle byla grindcore odysea složená hlavně z věcí z desek “Suicide
Binary Reflections“ a “Sunrape“, na které jsem kdysi čekal, stejně jako na nová
alba Isacaarum, Pigsty, Negligent Collateral Collapse nebo Abortion pod Obscene
Productions jako na smilování. Jedna ze zásadních kapel domácí grindcore scény
je zpět a rovnou s novým materiálem, na který se můžeme už v brzké době
těšit. Vepředu jsem sice neměl úplně ideální zvuk jako vzadu u zvukaře, ale
tenhle set člověk musel vidět pořádně zblízka, jestli ho nešálí zrak…schválně
kdo čekal, že uvidí ještě někdy Ingrowing na pódiu? I přes drobná zaváhání to
bylo neskutečné, nekompromisní klepec z rukou léty a řadou kapel
prověřených borců…respekt!
Ve
stejné době, kdy jsem hltal Ingrowing jsem přičichl díky titulům labelů Obscene
productions a Insane Society i k italským hardcorem ovlivněných grindcore
úderníkům CRIPPLE BASTARDS. Po hudební stránce je i jejich aktuální tvorba
velmi kvalitní, což prokázali během setu k výročí 35 let na scéně, kde
jsem registroval zejména starší věci, které mám ještě z dob “Almost Human“
nebo “Misantropo A Senso Unico“ stále dobře naposlouchané. Nečekaný technický
výpadek vyplnil bubeník přehlídkou svého umu. Set jsem neviděl celý, jelikož
nepříjemně dlouhá dojezdová vzdálenost navíc s porouchaným autem
vyžadovala dřívější odjezd.
Výsledný
dojem je skvělá akce, kterou si dokážou pokazit sami sobě tak maximálně někteří
fanoušci. Příjemně nostalgický a zároveň ultimátní zážitek! Díky!
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat