Entrapped - Pohřebiště popela

Další ještě prakticky horkou novinkou je vinylové vydání debutního alba jihočeských death metalistů Entrapped – Pohřebiště popela. Abych se přiznal, tak mi tahle nahrávka vydaná v loňském roce u Filth Junkies Records na kazetě proklouzla mezi prsty a zaregistroval jsem ji až při promu LP  vydání u Phobia Records.

Deska vyšla v půlce dubna jak na klasickém černém asfaltu, tak na barevném limitu. Limitovaná edice ukrývá fialový nosič, který krásně koresponduje s barevným provedením přebalu, kde je logo i název nahrávky na jinak černobílém pojetí vystřižen také ve fialové barvě. Fialová je to tmavší a je nutné se pořádně podívat proti světlu, aby si ji odlišil od klasického asfaltu, což jsme si ostatně vyzkoušeli s vydavatelem na letošním Obscene Society Festivalu, kde jsem si desku kupoval.

Nahrávka ukrývá deset středně dlouhých kompozic včetně instrumentálního intra a mírně překračuje půl hodinku stopáže, což by se dalo označit za ideální, ale s ohledem na to, jak je to zahrané a jaký to má zvuk, bych ještě pár minut navíc rozhodně snesl. I když se jedná o debut, tak jednotliví hudebníci nejsou na scéně žádní nováčci. Entrapped vlastně vznikli ze sestavy metal punkových Kuzimu Mabaya s bubeníkem z Dezinfekce. Takže tady máme další metalovou kapelu, která by se dalo říct, pochází z hardcore punkového prostředí, ve vlastní tvorbě se za to nestydí a rozhodně stojí za tvojí pozornost.

Když položíš jehlu do drážky, vyvalí se na tebe v rámci intra pozvolna mohutný švédský zvuk, který tomuhle staroškolskému death metalu prostě sluší. Brutální basu, kterou drtí při řevu čitelných českých textů Růžena řvoucí také v Lahar, doplňují dvě kytary, které tam nejsou rozhodně jen na okrasu. Bubeník to žene neuvěřitelně dopředu, ale v rámci kompozic dokáže i velmi zvolnit, což ještě násobí údernost nahrávky. Drtivá většina skladeb má lehce zapamatovatelný motiv, jenž ti dokáže znít ještě nějakou dobu po vypnutí gramofonu v hlavě. Ať se jedná o údernou rifovačku, jednoduchý leč úderný refrén, nejednu kompoziční libůstku nebo kytarové linky, které dokáží skvěle po dismemberovsku obohatit kompozici. Mými osobními favority jsou titulní skladba “Pohřebiště popela“, obsahující nejen všechny uvedené trademarky kapely, ale má neuvěřitelný nástup, čitelný refrén umocňuje hallem a dopřává solidní exibici pro jednotlivé nástroje. “Poslední člověk“ s naprosto parádní kompozicí nebo závěrečný vál „Smrtí to nekončí“, který krom dalšího bravurního nástupu navozuje opakujícími se motivy doslova apokalyptickou atmosféru. Vlastně všechny dlouhé skladby, kde se čtveřice hudebníků pořádně hráčsky rozmáchla…a že hrát i skládat umí.  

S ohledem na hardcore punk i death metal nečekej žádné optimistické texty. Mísí se tu standardní metalové, leč uchu lahodící, klišé a ostrá kritika. Obě polohy se krásně pojí například v otvíráku druhé strany desky „Hnijící větev“. Všechny texty najdeš na přiložené kartě jak v českém, tak anglickém jazyce.

Tuhle desku rozhodně nelze doporučit řadě agro death metalových kapel v českém rybníčku, urychlilo by se globální oteplování, jak by se hromadně pálily paličky.  

4,5/5

Grinch