Pokud ti přijde, že
tahle recenze začíná zvráceně, případně vážně nevážně, tak se pořádně podívej
na přebálku nového full alba domácích nestorů zběsilého grindcoru Amoclen a
pokud máš větší dávku odvahy, vlož stříbrný kotouček z dílen Maximed a
Defense Records do přehrávače. Farmakologický rituál trvá necelých dvacet
minut a obsahuje sedmnáct léčebných procedur včetně již pár let dostupné
čtyřstupňové terapie dle řáholeckého protokolu Xanax. Michal Veverka nejen opět
přestřihl pupeční šňůru u dalšího dítka také tak trochu svého Amoclenu, ale v rámci
svého labelu vsadil na osvědčenou hudební žánrovou kvalitu, kterou zde
podtrhuje vskutku mocný zvuk. Ostatně onen mocný zvuk je základem téhle pětice
a samozřejmě nechyběl ani na podzimním křtu
nahrávky v libereckém Azylu.
Stopáž alba nevyplňuje
jen instrumentální a vokální šílenství, ale standardně se zde posluchač dočká i
nějakého toho intra podtrhující nevážnost nahrávky. Hudebně se jedná o
provazbený a instrumentálně velmi dobře zmáknutý grindcore, který se v rámci
toxické psychózy utrhl kompozičně ze řetězu a kombinuje na první poslech
autorský ksicht Amoclenu s prvky, které žánru nakloněný posluchač zajisté
docení. Občasné taneční gore party s rytmikou až k mocným Impetigo (to
mě až zamrazilo) střídá mocné pw podávající si dveře s punkgrindem. Můj
favorit je ovšem stále Xanax, který se už objevil již na stejnojmeném singlu a
který naživo bez servítek trhá blány basových reproduktorů.
Album nemá šanci
nudit nejen díky optimálně dlouhé stopáži, ale i s ohledem na poměrně
velkou porci hudebních nápadů, kterým samozřejmě dopomáhá i poslední příchozí
člen Dominik svou bubenickou hrou. Léty prověřené kytary také nezklamou stejně
jako vokály, kterými je kapela proslulá…účast na OEF, Power Grindcore i dalších
akcích, kde prkna znamenají grind, je toho jasným důkazem.
Pokud máš rád
hudební extrém, je nové album Amoclenu jasnou volbou, anebo můžeš udělat jen
radost svým sousedům.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat