Afterlife – st (2017)


Afterlife – st (2017)

Když tahle partička středočeskejch týpků poprvé vylezla s timhle čtyřskladbovym matrošem na svejch webovejch profilech a podotýkám, že to rovnou vypustili komplet, byl jsem nadšenej a nejednou jsem si oněch dvaadvacet minut nalejval s blaženym úsměvem do kebule.

No cirka po roce mam na stole hotovou desku v podobě černýho elpíčka, o který se postaral Míra z Phobia Records v kooperaci s Pure Heart Records a při jeho poslechu z tohohle čtyřskladbovýho matroše prolínající post-hardcore s novou crustovou školou s metalickym vocáskem neubylo nahrávce na síle ani hovno.

Ale poď se mrknout na celou věc pěkně od začátku. Můžem začít třeba kratšim štěkem, kterej sem vypustil po jejich koncertu loni prvního června a to: “Největším překvápkem pro mě bylo ovšem vystoupení pražských Afterlife. Nová formace na scéně složená s ostřílenejch hudebníků předvedla vskutku libovej potemnělej crusty hardcorovej set s řadou naléhavejch hudebních hradeb podpořenejch třema vokálama. Dvě kytary, basa, bicí a tři zmíněný řevy jely v extrémním nasazení a výsledek stál fakt za to. Mocný downtempa krásně kontrastovaly s kytarovýma vyhrávkama a prakticky každej válec měl neuvěřitelnej tah na branku. O Afterlife ještě zřejmě uslyšíš. Jelikož je o kapele na netu velmi málo informací, mrkni alespoň na povedený videjko z jednoho z jejich setů.“
První slovo platí, druhý leze z gatí, takže teď o týhle čtyřčlenný partičce čteš na Tubeře podruhý. Pro upřesnění uvádim, že v kapele najdeš lidi z crustovky Propaganda, který působili i v syrový punkovce Blinded nebo v démoničnosti Pray For Death. I když to byla asi Součást plánu opustit D-beat mafii a ponořit se do pro někoho možná trendy ranku emotivních záležitostíí, stále tam zůstala Bijící srdce, díky nimž tohle uskupení nezapadne mezi záplavou desek z tohoto ranku.

Už při shlédnutym setu jsem měl pocit jistýho minimalismus nastolenýho za účelem vyšvihnutí co nejlepšího hudebního výkonu. Tenhle minimalismus najdeš i v pojetí celý desky, jelikož její přebal tvoří velmi strohá, nikoli však špatná černobílá grafika doplněná „ pouze“ o poměrně malý název kapely na přední straně a tracklist na straně zadní. Prostý font najdeš i na vložené kartě s texty, která je téměř totožná s přebalem – pouze na zadní straně dostaneš rozepsané tři texty s ohledem na druhej track v podobě čistě instrumentální.

S ohledem na uvedenej styl či jeden aktuálně hojně užívanej slepenec stylů se tady klade na instrumentální složku věci primární důraz. Ohledně lyrický stránky věci nesmíme zapomenout, že slova i jejich podání dodávají samo kompozicím v tomhle ranku další potřebný oktany pro uzemnění posluchače a s obojím se zde pracuje zatraceně dobře. V textech dostaneš sice poněkud otřepaný, leč pravdivý, že minulost tě dostihne, mrháme životem (jestli jsem text pochopil správně) nebo jakýsi smíření s koncem, ovšem těžko psát, co nebylo napsaný a zároveň se držet vize, kterou má mraky dalších obdobně smýšlejících a nebojím se použít slovo angažovaných hudebníků.

Gró nahrávky, jak už bylo několikrát řečeno, stojí na instrumentálnosti…dvě kytary, basa (v jednom tracku zdublovaná), bicí…silná dvacetiminutovka natočená v Davosu s očekávanym velmi chutnym zvukem tohoto studia. Stopáže od tři a půl minutky téměř k devíti minutám s tahem na branku jako hrom. Parádní kompoziční skladba ovlivněná řadou velkých jmen žánru a s autorským srdcem „špinavých“ punkerů. Hra na city, excelentně vystupňovaná naléhavost a to i v podobě práce s vokálem (zejména ve finálním zářezu). Titulka bez vokálů s kytarovou první ligou. Vazbení vyvážený podmanivýma kytarovýma plochama…nic se netrhá, nic není v křeči…s touhle silnou dvaceti minutovkou příjemně popluješ, jen tě občas pěkně rozhoupe či ti postaví všechny chlupy na zádech třema vokálama balancujícma na hranici úpěnlivosti a šílenství.

Pro detailní subjektivní posouzení nahrávky tě odkazuje na bandcamp kapely. Pokud holduješ tomuhle ranku, jsem skálopevně přesvědčenej, že si desku od vydavatelů nebo od kapely nakonec objednáš. S ohledem na nastolenej minimalismu i v rámci stopáže v ranku ne úplně běžné nechávám bodovou rezervu. Jinak za mě rozhodně veliká spokojenost a po oživení si materiálu na tuhle recku bude zase nějakou dobu Afterlife v pravidelnym domácím playlistu.

9/10

Grinch
Interpret: Afterlife
Název titulu: st
Rok vydání: 2017
Vydavatel: Phobia Records, Pure Heart Records 
Formát nosiče: LP
Hrací doba: 22:00
Počet skladeb: 4
Země původu: ČR
Web:   afterlifepunk.bandcamp

Žádné komentáře:

Okomentovat