Incarnate – promo
2013
Počátky této českolipské úderky
sahají až do roku 2004, kdy kapela vychází z popela death metalového
spolku Testification. Po dvou letech je na světě formou samovydání demo Lair of
Suffering. Následně je v plánu i další demonahrávka, která se ovšem kvůli
personálním změnám nekoná. Po nějakém čase a v nové sestavě začíná kapela
koketovat s grindem a vychazí z toho šesti skladbový materiál.
Vše otevírá kratičké intro
schované v minutu a půl dlouhém válu s názvem Shit On The Wall. První
co posluchače práskne přes ušní bubínky je solidní zvuk se všemi čitelnými
nástroji. Začíná se zostra, po krátké vyhrávce následuje grindová tancovačka se
slušným growlem na pomezí kvičení USBDM. Bubeník taneční rytmus prokládá
přechodem a po chvilce nastává grindové peklo, rychlost strmě stoupá a zpěvák
tasí vyšší polohu hlasu. Druhý vál Insane Brain Cocaine má podobný nástup, jen
je proložen basovkou, bubeník se opět činí a nastává další taneční kousek, ve
kterém zpěvák střídá dvě výše popsané polohy. Nemůžu si pomoct, ale ve hře i
stavbě válu slyším Isacaarum v jednom okamžiku proložené prasečím gore.
Stavba válu je velmi slušná, stejně jako výkony jednotlivých hudebníků. Třetí
song Putridity má opět parádní nástup, po kterém se sype s řadou menších
vyhrávek až k drtivým rifům přecházejících do smrdutého gore. Vokál á la
Gutalax se střídá s kvíkotem a vál se v pomalém tempu příjemně houpe.
Vše střídá sypačka, která zdařilými stopkami přechází do další tancovačky se
super bicími. Na závěr ještě sypačka proložená sólovou basou, trošku kanálních
vokálů a člověk žasne, kolik toho hudebníci do necelých dvou minut našlapali. Bukkake
Night Fever je nejdelším počinem. Death grindová řezanice s technickou
kytarou i bicími, která ovšem nezapomíná na taneční grindové pasáže a to vše
dochucuje dvěma polohami vokálu. Po této opět slušné kompozici je vidět, že
hudebníci mají již něco nahráno. Předposledním zářezem je minutová záležitost
s názvem One Minute To Gore. Taneční rytmy, sypačky, brutální rify, polohy
vokálu, který v jednom okamžiku od prasečího kvíkotu přechází svou výškou
v hrubé poloze až někam k mrouskající kočce a opět se vrací pod víka
od kanálu jménem Gutalax. Super. Posledním válem na promáči je Haribo otevřené intrem.
Haribo je takovým vokálním i hudebním křížencem Gutalax a Isacaarum ale
zatraceně fajně se to poslouchá. Nástup á la Gutalax, střídají úchylné melodie
Isaccarum, bubeník jede jako metronom, zpěvák dává svým hlasivkám zatraceně na
frak a kytaristi to prasí naprosto bezchybně a co je hlavní, taky líbivě. Celkem
se těším na slibované full album, které má kapela v plánu příští rok.
Na promo materiál, i když
vzhledem k historii kapely mají hudebníci už něco za sebou, to není vůbec
špatné. Zjevná inspirace výše popsanými kapelami není nijak na škodu. Poslouchá
se to dobře a má to řadu super míst, zejména díky tomu, že hudebníci skutečně
umějí hrát. Příjemně a výživně
strávených deset minut. No, ostatně můžete posoudit sami, materiál je komplet
k poslechu na bandzonu kapely.
7,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat