Straight Hate - Mental Disorder (2014)
Straight Hate je poměrně nová polská smečka,
jejíž debutní materiál se dostal k nám do redakce prostřednictvím
vokalisty Kuby Brewczyńskyho, který nejenže trápí hlasivky v grindcore
úderce Parricide, ale zároveň se zhostil loni touhle dobou mikrofonu i ve
zmíněných Straight Hate.
EP Mental Disorder spatřilo světlo světa začátkem
tohoto měsíce a krom vokalisty se na něm samozřejmě podíleli i další hudebníci
z polského Lublinu v klasické sestavě pro pořádnej náklep, takže
sestavu doplňuje kytarista, basák a bicman. I když jsou tihle čtyři týpci
kloubící grindcore s hácéčkem a špetkou death metalu na scéně dle
dostupných info pouze rok, povedlo se jim dát dohromady velmi solidní materiál.
Čtyřskladbová porce s průměrnou stopáží
jednotlivých válů ke dvěma minutkám vyšla jako internetová nahrávka, ke které
sama kapela na svém bandcampu uvádí, že pokud se ozve nějaká banda, která
s nimi vydá split, jdou do toho. Navíc je tahle výzva směřovaná i
k labelům…ale jeden už je zaháčkovanej…asi dobře ví proč.
No protože matroš je to opravdu kvalitní, navíc
se slušným pochystaným titulním coverem. Věc otevírá vál Sweet Carnage, který
kombinuje střední tempa s těžkými houpačkami, čímž tvoří vynikající
HC/grindcore s optimálně vykresleným hrubým vokálem, jenž si občas přihodí
trošku screamu. Nahrávka má solidní zvuk a jednotlivé nástroje jsou i
v této hutné porci krásně čitelné. Hradcore hutnost čeká posluchače i ve
druhém fláku Liquid Laugh, kde vystrkuje zejména v kytarové hře krapet
zmíněného death metalu, když k tomu přičtu brutální basovou linku a
celkový kompozičně i hudebně zdařilí koncept válu, který následuje kvalitou
svého předchůdce, jsem spokojen jak to prase podrbané na hřbetu. Kritickou
tématiku songů nepřerušuje ani trojka s názvem Resistance, která má díky
své délce dostatek prostoru představit podrobně jednotlivé nástroje. Posluchač
se dočkává jak grindcore kvapíku, tak úderných rifovaček, kterým mocně diktuje
tempo mistr tlučmistr. Práci kytaristy se také prakticky nic vytknout a
basovému bublání jakbysmet. Kratičké epko uzavírá death metalově rozjetá
finální kompozice Bloodshot Eyes, ve které se opět klasické HC postupy
prolínají s ostřejší grindcore jízdou. Kytarista parádně a
s naprostým přehledem po celou stopáž epka plynule přechází mezi styly hry
definující jednotlivé uvedené žánry extrémní muziky, takže hrát stejně jako
ostatní hudebníci prostě umí.
Ve výsledném dojmu se asi budu opakovat, když
napíšu, že se jedná o kvalitní věc, ale tak to prostě je, no. Kritici mé chabé
slovní zásoby si z toho můžou pohonit a já můžu ještě přihlédnout
k tomu, že se jedná o debutní počin. Dalším kladem budiž fakt, že vzhledem
k slyšenému pojetí válů by se můj pohled na full desku, co se týče kvality
i nepřítomné nudy, nejspíš nijak výrazně nezlepšil. Deská má i mírné
zápory-spíše nedotaženosti (zvuk i propracovanost obalu by mohly být dle mého
ještě lepší, no), které ovšem celkovou slast z poslechu příliš nekazí.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat