Debutní desetipalec brněnskýho hardcore punku,
kterej je syrovej už jen svým názvem, vyšel sice už před nějakym tim pátkem a
to pod domácím labelem Phobia Records, ovšem čtrnáct zářezů nemilosrdnýho „brněnskýho
pochodu smrti“ pod názvem „Legální Lágry, Ilegální Lidé“ si rozhodně zaslouží
minimálně těch několik málo slov v recenzi…ovšem co je hlavní…to je maximální
pozornost fanoušků kvalitního domácího nářezu, kterej se nebojí tasit ostrý
slova v mateřskym jazyce, čimž je samozřejmě podstatně uvěřitelnější
nasranost táhnoucí se jako nepříjemná pachuť necelýma dvaceti minutama
nahrávky.
Ale nepředbíhejme a vezměme věci pěkně po
pořádku. V kapele s kořenem v roce 2012 najdeš lidi z Evidence Smrti,
Carl Gut, Korubo, Resurgo, Festa Desperato, Risposta a dalších. Nejen při
tomhle výčtu, ale při výčtu kapel, se kterýma si „Brünner Todesmarsch“ střihli
split nebo se účastnili na kompilačce (Morsa, uvedená Evidence Smrti či Age Of
Death), ti už na první pohled musí bejt jasný, že v úvodníku recky jsem
vůbec, ale vůbec nepřeháněl a že veškerý záruky nasraný výpovědi doby jsou do
puntíky splněny.
Pokud by si byl přeci jen nevěřící Tomáš, stačí
se mrknout na texty do vymazlenýho dvoustránkovýho bookletu, kterej najdeš
společně s deskou ve standardní, graficky k nahrávce parádně sedící
kapse ukrývající ještě krom desky anglický překlad textů na formátu A4 a
nálepku. Deska vyšla ve dvou verzích, standardní asfalt, černej jak svědomí
dnešní doby a sto kusová limitka ve formátu white/black split, což jsou vlastně
jediný a bez debat očekáváný barvy vhodný pro žánrovou desku.
Stopáž i počet zářezů pohybující se od dvaceti
vteřin do dvou minut jsem již prozradil, ovšem zvuk z vyškovského studia
Davos celej koncept žánrový desky posouvá trošku netradičně někam jinam. O jeho
nesporných kvalitách, tě už přesvědčí intro „Ghost Tape“, který ti dá minutku,
aby ses se zvukem popasoval…a pak tě hodí do mlýnku ve stylu „rychle a zběsile“.
Track střídá track, během poslechu je znát, že většina kapely má již něco
odehráno a s přehledem úročí svoje zkušenosti. Moc možností pro nadechnutí
neočekávej, protože kapela zvolňuje jen zřídka. Krom klasickejch žánrovejch
trademarků hudebníci kompozice pestří na střídačku „prim“ chvilkama bicích a
kytary. Všemu vévodí nafrázovanej špinavě a nasranej vokál, kterej tě tehdy
srazil k zemi při poslechu debutního alba Risposty „Schválen Byl Nový Řád“.
Stejně jako u Risposty je vokál čitelnej, takže ti nic nebrání vstřebávat
plivance do ksichtu zvrácený společnosti. Druhej vokál umocňuje refrény a
naléhavost potřebnejch partů, třeba v coverce „Nukke“ od finskejch
výtržníků Kaaos, která je předposledním chodem celýho manifestu. Sígrovská a do
alba vkusně zakomponovaná lehčí disharmonie vrcholí samotným závěrem v podobě
freejazzový koncovky v závěrečnym a prakticky nejdelšim štychu „Smrt
nepřátelům“.
Obecně se jedná o dost kvalitní nahrávku, která
na druhou stranu nemá nic, čím by mohla krom kvalitního řemesla a žánrový autentičnosti
překvapit. Jestli to je pro tebe málo, posuď sám. Je tam extrémní hardcore, je tam punk, je to metalický, zvukově
vydařený, dostatečně deprimující a zároveň agresivní…je to bez debat
nefalšovanej pochod smrti, kterej se v dnešních dnech mimo jiné pyšní i další
sedmipalcovou nahrávkou „Karneval Kolapsu A Droga Kontroly“. Pro příznivce žánru je nutnost mít desku
doma, pro hudební nadšence výborná ukázka, jak se má hrát hardcore punk.
4,5/5
Sedmička vyšla u prověřenýho domácího labelu Phobia
Records a s ohledem na vinylovej „trh“ vycházející z poptávky fanoušků
samozřejmě ve dvou verzích. Stokusová limitka se od „běžného“ presu liší čistě
jen barevným zpracováním vlastního nosiče, který je v téhle variantě
zelený a průhledný. Deska je ukrytá v klasické rozevíračce, kterou si
kapely stejně jako desku rozdělily rovným dílem a to každá dle svýho gusta.
Slutet mají barevný titulní cover, ovšem na druhé straně sázejí spíše na minimalističnost.
Arrogant State s ohledem na blackened pojetí daného žánru razí černobílé
pojetí, který stejně jako u jejich split parťáků Slutet nepůsobí vůbec
optimisticky…ale čekal někdo vůbec něco jiného. Arrogant State dále nabízí fotky
kapely a full textovou výbavu.
V rovině hudební se jedná o čtyři tracky na
ploše, bez nějakých drobných, deseti minut. Stranu „A“ okupují pořádně zčernalý
Arrogant State. Kapelka s kořenem v roce 2014 a čtyřma nahrávkama, z nichž
tři předchozí najdeš v čistě digitální podobě na bandcampu, odpaluje splitec
ženskym screamem (asi viděla oběšence na přebalu) a pak se jak jinak než sype.
Zvuk chrastí, jak to máme všichni rádi a čtyři ranaři se s tím vskutku
nepářou. Zběsilej d-beat rytmus umocněnej nenávistnýma vokálama občas nabere
ještě na větších obrátkách. Kompozičně se úročí dvě kytary, který se neboj i
menší metaličnosti, která nahrávce sluší. Skrze zčernalou nenávist se občas
vydere i nějaký to vazbeníčko, sólíčko či zajímavá kytarová linka. Křiklouni se
taky nebojí lehčí variability vokálů a vcelku dva představený tracky zní vskutku
fajně. „Béčko“ patří sestavě Slutet, která je složená z lidí z kapel jako
3-way cum, Warcollapse, Unarmed, Handgranat, Operation a SMOL. Desky bandy
chrlí nejen Phobia ale i Insane Society, takže by ti kapela neměla bejt cizí. Refrén
„MDMA“ ve stejnojmenný skladbě si můžeš zařvat rovněž s dvěma vokalistama.
V kompozici kapela i přes údernost refrénů rozhodně netlačí na pilu a krom
klasických Skandi trademarků čerpá i z americkýho kontinentu, zejména z Portlandu.
Tempo oproti „A“ straně sice klesá, ale nastupuje chytlavost s melodičností
jdoucí ruku v ruce s refrény až na úroveň jistý hitovosti. Při
poslechu si ovšem i přes preciznost tracku připadám lehce jako na chodbách
nemocnice, kterou má šestka hudebníků na přebálce…nemůžu si k tomu i
přes řadu mnoha silnejch momentů najít cestu. S druhym trackem „Mardröm“
si už tykám trochu víc, oceňuju dvě kytary, vlastní stavbu válu i nespornou
nápaditost, ale na zadku pořád nesedim…možná je to tim, že jsem obdobnýma
spolkama poslední dobou přejedenej.
