Slovenská metalická crustovka čerpající taktéž ze
školy hrubýho grindcoru Ataraxia vystrčila růžky teprve poměrně nedávno.
Jednalo se o rok 2014. O rok později borci vysolili čtyřskladbový epko, který
jak hudební náplní, tak po lyrický stránce udalo jasnej směr hudebnímu uskupení
pod vlivem inspirace kapelama, jako jsou Tragedy, Entombed, Nasum či Rotten
Sound.
Zmíněnej matroš s kadencí skladeb průměrně
po dvou minutách nedisponoval, jak to u demonahrávek bejvá zrovna dvakrát vydařenym
zvukem. Ovšem posluchač zvyklej na starej špinavej hardcore nebo crust se tim s přehledem
prokousal a s blaženym úsměvem si dal znova vypalovačku „Vztýčená Päsť“ či
temnotu „Remorkér“ a odpustil kapele počáteční nedokonalost projevu.
Proč začínám tak obšírně? Ne, fakt nechodim kolem
hrnce horký kaše, ale to, co na demonahrávce mohlo rušit, je u debutního full
prostě v trapu. Zvuk je pořádně nařachanej a po švédsku nachrastěnej.
Zpěvák si je ve svym projevu jistej a i přes menší natáhnutí stopáže
jednotlivejch skladeb, to šlape jako hrom. Demo borci nahráli ve třech, kdy
kytarista měl na starosti i basový linky…když rozbalíš sakra minimalistickej
digipack, dostaneš na vnitřní straně černýho dvoupanelu info o stejný sestavě i
při nahrávání tohohle stříbrnýho kotoučku, kterej byl mimochodem první
vlaštovkou labelu Slovak Metal Army. Ta sestava mě trochu zaráží, jelikož na
bandcampu kapely je uvedenej u sestavy, která se podílela na tvorbě desky, i
basák, kterej s kapelou brázdí klubový i fesťákový pódia. No pravda vyjde
najevo při troše zapátrání na netu, ostatně stejně jako texty, který se do
minimalismu přebalu logicky nevešly…dostaneš je ovšem v plný palbě na
bandcampu. Jinak černošedý provedení na lesklym papíře nahrávce sluší. V tomhle
provedení, stejně jako v několika hudebních postupech ty avizovaný Tragedy
opravdu najdeš.
Ovšem přece jen o něco víc než temnej hardcore
vládnou na dvacetiminutový nahrávce čítající deset stop oktany. Intro se mihne
jen zřídka a rozhodně celkově nezlepšuje potemnělou a místama pěkně nasranou
náladu nahrávky. Olej do ohně přilévají i sociálně kritický texty podávaný převážně
hrubším growlem občasně unikajícím do jedovatějších poloh…viz. znova nahraná „Vztýčená
päsť“. Vše si užiješ dosyta i díky zmíněnýmu dobrýmu zvuku neukrývajícímu ani
jednu kytarovou vyhrávku či zasyčení činelu…který samo na výsledný temnotě
neubírají.
Nahrávka kompletně představuje vskutku velmi dobrej
střet temnýho hardcore crustu s metalem a grindcorem. Jeden příklad za
všechny je track „Bratstvo neohrozených“, ve kterym údernej nástup po několika zvratech
bez sebemenší kompoziční křeče střídá vyhrávka, která se pomalu rozpouští ve
středních tempech do dalšího nášupu…skvěle to drží pohromadě a parádně se to
poslouchá, ostatně jako celej matroš, ve kterym nudu rozhodně nenajdeš
PS: pokud by ti zbyly ještě nějaký ideje o
krásnym světě před samotnym koncem nahrávky, rozhodně ji nevyndávej z přehrávače
předčasně (o obojím minimálně pochybuju, ale co kdyby), protože závěrečná věc s trefnym
názvem „Realita“, tě o ně spolehlivě připraví.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat