Slovenská death metalová smršť přišla
v loňskym roce se svým třetím dlouhohrajícím albem čerpajícím z většiny
death metalových škol. Ve výsledku se sice se jedná o death metal brutálnějšího
ražení, ovšem jeho inspiraci hledej spíše o pár dekád zpět…žádná dnešní BDM
sláma nebo překomponovaná blasfemie se nekoná.
Vydání stříbrnýho kotoučku si vzal na bedra
slovenskej label Slovak Metal Army, kterej má v plánu i striktně limitovanou LP
edici. Ovšem kdy LP verze spatří světlo světa, uvedeno zatím není.
Na ploše pětatřiceti minut dostaneš sedm delších
tracků a démonický intro. I přes delší stopáž nedochází jednotlivejm skladbám a
vlastně ani celý desce dech. Poměrně obsáhlý texty najdeš pěkně v plný palbě
v povedenym bookletu. Nezbytný info o nahrávce se skrývá pod vlastnim
nosičem v průhledný standardní CD krabičce. Kvalita materiálu stoupá
nahoru nejen se zvukem z Davosu a Tretratrodu, ale i v bezchybnym prolínání
jednotlivej podob smrtícího kovu…klasická amerika, melodickej, ale přesto drtivej
sever starýho kontinentu, namakaná, leč stále posluchačsky únosná techničnost.
Aktuální čtyřčlenná sestava nadrtila vskutku
kvalitní materiál, za což se zaslouží vyseknout poklonu a to zejména s ohledem
na personální kotrmelce, který kapelu provázej průběžně v celé její
historii započatý již v roce 1998. Brute maj na kontě za celý ty roky
(mínus osm let pauzy) tři demáče a tři řadovky pod třema různýma labelama,
ovšem ani toto evidentně neubírána na síle vůdčí osobnosti kapely, kterou je už
od samýho začátku Štefan Tokár, kterej jeden čas měl kapelu dokonce jako one man
band. Takže není s podivem, že dotyčnej má na desce lví podíl v podobě
všech textovejch obratů a kytarovejch linek…a že jich tam je.
I přes brutalitu sluší dle mýho více graficky
démonicky vyvedenýmu Henchmenovi spíše střední tempa a těžší rifovačky
střídající jak disha tak melo kytarový linky, který ve společnosti excelentního
growlu spolu s lebkama na obalu drtěj sluchovody zejména při vyšší
hlasitosti doslova neskutečně. Bubenický rubanice s kytarovym podkladem á
la Cannibal Corpse, Death či dalších jedou díky výbušnosti sice prim, ale bez výše
uvedenýho by sami o sobě tvořily „pouze“ další tuctovku, kterejch roste na
dnešní hudební scéně jak hub po dešti.
Zpočátku ti může přijít, že kapela jednotlivý
kompozice krapet předimenzovala, kór pokud nekonzumuješ jako já příliš často
technickej a brutální death metal. Ovšem můžeš mi věřit, že tenhle pocit po
opakovanejch posleších vyšumí a naopak začneš vnímat pevný pozice a krásu
jednotlivejch prvků skladeb.
4/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat