Šestej ročník NTEY Deathfestu se
letos odehrál ve třech nejen slam / brutal / death / grind / gore ale i krapet thrash
/ black dnech v areálu Kempu u Ferdinanda v Srbský Kamenici. Fest
změnil svoje místo už potřetí a na rovinu po pár minutách v areálu to byla
dle mýho změna rozhodně k lepšímu (i když zámek v Horní Libchavě měl
samo svoje kouzlo). Hrálo se v obřím stanu uprostřed národního parku České
Švýcarsko. Ubytování bylo možný jak v chatkách, ze kterejch to bylo do
centra dění, co bys kamenem dohodil. Kdo nestihl rezervovat chatky, měl dost
prostoru na postavení stanu, u kterýho si mohl přímo zapíchnout auto. No prostě
idylka.
První, převážně slamovej den
přesně na čas odpálili ve tři hodiny vyslanci Spojeného království VISIONS OF DISFIGUREMENT. Tihle čtyři
maníci, působící na scéně pátým rokem, to nakrájeli s plnou parádou přesně
dle svý debutní desky, která už třetím rokem okupuje death metalový distra.
Fest byl pro ně jednou ze zastávek evropskýho tour, na který se vydali společně
s dalšíma kapelama z rodný hroudy a to Scordatura a Aphotic. Právě o
rok služebně mladší APHOTIC
popoháněli „salámový“ kolečko před pódiem jako druzí a abych pravdu řek, tak mi
kápli do noty trošku víc, jelikož deathovej set čpěl občas přímočarym grindem,
kterej je přeci jen mýmu uchu podstatně blíž než poslední dobou tolik
preferovanej slam. Vzestupnou tendenci poutavosti udržela následně i SCORDATURA, která evidentně do svý řezničiny
načerpala spoustu starý školy smrtící kovu. To bylo znatelný nejen na první
poslech, ale i z triček hudebníků.
Chorobnýma legráckama vyzbrojení PLACENTA POWERFIST roztočili pod pódiem
další „salámový“, brutal death metalem zhutněný, kolečko, do kterýho se nebáli
zapojit i samotní hudebníci. Na scéně již poměrně zaběhlá kapela přijela
představit na NTEY zbrusu novou desku „Pandemic Cleanse“, kterou si můžeš před objednat
u žánrově laděnýho labelu Lacerated Enemy Records. V obdobnym duchu, leč
pro mě méně poutavě, pokračovali texaští PUTRID
WOMB, kteří byli taktéž na evropský šňůře s dalšíma kapelama, který
ještě tento den prověřily odolnost všech death metalovejch šílenců na festu. Člověk
by fakt neřekl, že tenhle těžkotonážní kolos se přetransformoval z black
metalový kapely. Set jsem si dával víceméně z areálu, jelikož jeho notná
dávka hudebního stereotypu, vyplívajícího asi i částečné z mýho ne moc velkýho
zájmu o danej rank, mě do stanu prostě nepřitáhla.
COLPOCLEISIS ze Spojenýho království, se kterými Texasané i
následující kapela 7 H.Target absolvovala
uvedený evropský turné, nabídli další porci těžkejch rifů s výraznou
basovou kytarou, přesně jako z jejich dva roky starýho debutu „Fallopian
Fallout“. Ohlas fanoušků byl vskutku ohromnej. Mosh probíhal i na stagi mezi
hudebníkama, kteří přeci jen občas zrychlili, a tím byla jejich porce brutality
stravitelnější a s ohledem i na probíhající fans párty i na oko
poutavější. Co psát o FLESHLESS. Za
mikrákem pořadatel akce, kterej během setu oslavil i na stagi narozeniny se
svým synem, vymakanej death metal s grindovym nábojem v přehrávce zejména
starších věcí během standardního průřezu početnou diskografií kapely…uf. Pro mě
jednoznačně během dnešního dne přesná trefa do noty!
Trumfnout topku dne v podobě
Fleshless se podařilo pouze dalším vyslancům Spojenýho království MAN MUST DIE, kteří mě svým pojetím
death metalu posadili na zadek. Nejen s ohledem na vokál, ale i vlastní
kompozici mě nejvíce rozbíjely doslova post-apo postupy v kombinaci s decentní
disharmonií technickýho death metalu. Precizní, neskutečně variabilní, melodický
a zároveň agresivní…strhující! TOP! Ruští psycho slam brutalisti 7H.TARGET předvedli na závěr prvního
festivalovýho dne velmi slušnou řezničinu propasovanou noisem…kapela svůj styl fanouškům
představuje jako innovative psychotropic brutal death a naživo to byla šleha
mezi oči s potenciálem oslovit i žánrově nevyhraněnýho posluchače. Uf!
Druhej den se idylka poněkud
pokazila, jelikož se opět na festivalu přes noc kradlo a pro tentokrát
v chatkách i v autech. Co na to říct/napsat? Pokaženou náladu
spravilo nejen lepší počasí, ale i hnedka první hudební set z dnešních
patnácti chodů. Na svědomí ho měli domácí grindem střihlý smrťáci PROLAPSED. Jejich loňský debutní CD „Sexual
Assaults“ jsem v distrech párkrát viděl, ovšem s ohledem na grafiku
čpící bdm/slam náplní, jsem ho prostě přešel…a to byla s ohledem na jejich
parádní koncert fakt škoda. Ne, že by během poměrně silně drtícího setu,
uvedený ranky neproběhly, ovšem autorskym podáním zněly zatraceně dobře. No,
nezbejvá než počkat na letošní druhý full album, který vyjde příští měsíc u
Bizarre Leprous. Slušně nasazenou laťku
udržela další domácí bestiální hydra CUTTERED
FLESH. Fanoušci se dočkali nejen precizně zmáknutýho death metalovýho
nářezu, ale i solidní porce energie, která narůstala s každym dalším
válcem. Samo zazněly i novinky z chystaný pátý řadový desky. Pecka.
Ostatně nic jinýho asi nikdo nečekal, že Berry?
Finští CUMBEAST legráckáma prošpikovanou taneční porcí kolize brutálního
death metalu, slámy a špetky gore konečně rozhejbali doposud vlažnější
publikum. S koncertem mam spojený pevně dvě věci. Tou první jsou svítící
boty a tou druhou názvy tracků jako Analconda nebo Cocktopus. Ostatně co by
člověk čekal od kapely, kterou poslední roky vydává Rotten Roll Rex. Pro mě
odpočinkovej set po předchozích masakrech. Jen jsem se krapet divil, že mosh
nepokračoval na strhující Američany BASTARDS
ASYLUM. Nová kapela, složená z hudebníků, který nedrželi nástroje
v ruce poprvé, rozjela thrashing extraligu smrtícho kovu s odérem
starý death/grindový školy. Chorobný vokály, maximální zápal pro věc spojenej
se šílenou pódiovou šou. Není se co divit, že si tuhle kapelu jedni
z dnešních headlinerů Lividity vzali sebou na evropský tour.
Uvedený evropský tour
s Lividity absolvovala i následující německá sebranka BOWEL EVACUATION. Tři maskovaní týpci chrlící primitivní taneční
gore na dvě basový struny a bicí strhli koncertní stan opět k mohutnými
moshpitu. Zbustrovanej vokál a vyloženě úchylná produkce vyburcovala řadu
šílenců k průniku na pódium a to včetně mistra Kiblera z Lividity. I
následující poměrně mladá kapelka DEVINE
DEFILEMENT z hlavního islandskýho města Reykjavíku supportovala
Lividity na zmíněnym tourku. Ze spolku se ovšem vymykala a to pojetím death
metalu bez „ujetin“. Vystoupení bylo odvedený technicky parádně, ovšem ani
melodický vsuvky nebo sypačky nakonec neodstranily minimálně pro mě jistou
pachuť stereotypu. Přitom letošní debutní deska „Obliviora“ takhle při poslechu
nepůsobí.
Po zahraničních hostech přišla na
řadu opět dvojice domácích jmen. První z nich byly na scéně zaběhlý
pardubický DYSANGELIUM. Kapela
dostala nedávno stopku na akci Majáles Hardcore 2 v Kostelci nad Orlicí
kvůli údajný podpoře NS scény. Tohle je stále celkem živá záležitost a kapela
se hodlá bránit soudní cestou, takže těžko říct, co z toho vypadne. Staroškolskej
death metal s dvouma kytarama plnej rouhačství, který si vlastně nese i v názvu,
nabídl standardní poctivý řemeslo. Nic víc, nic míň. Druhá domácí úderka už
bylo jinčí kafe, stejně výborný jako jsem si dával, pro mě k nezbytnýmu
nikotinu, v areálu. Uskupení MEAN
MESSIAH okolo Dana Frimla, kterej ve svym studiu zvukově upek třeba
poslední desku Fleshless, nasekalo vymazlenej a zároveň dostatečně údernej
industrialem prolezlej thrash. Jejich produkce byla s ohledem na okolní
sadu kapel ještě svěžejší než jindy. Prostě super. Těšim na novou desku, která
spatří světlo světa během letošního podzimu.
Mezi jednotlivýma kapelama a nebo
v případě, že právě hrající kapela nesedla někomu do noty, si člověk mohl
protáhnout nohy po areálu festivalu, kterej vlastně tvořil celej Kemp u
Ferdinanda. Travnatý plochy s koupalištěm, prolejzkama pro děti, sociálním
zařízením, který se fakt udržovalo v čistotě po celej fest…fakt moc pěkný.
Mohl si posedět v hospodě v samym středu areálu, kde se dalo zakoupit
jídlo z místní kuchyně a nebo venkovního grilu. Nebo si mohl člověk jentak
dřepnout v poho do trávy…prostě rodinná idylka, která šla ostře do
kontrastu s právě se chystající mezinárodní odpovědí na kultovní americkou
sebranku Exhumed a to v podobě původně japonský kanonády DEATHTOPIA. Gore fucking metal, kterej
mi na Obscene Extreme Festu poněkud zapadl mezi ostatní řezničiny, mi na NTEY
pořádně odhalil svoje kouzlo. Srdíčko grindera jen zaplesalo.
Když jsem poprvé slyšel
kompilačku „Verses of Vorarephilia“ od SODOMIZED
CADAVER, kterou na českou a slovenskou scénu vypustil Juraj (Immortal Souls
Productions / Slovak Metal Army), neskrýval jsem nadšení. Dvě hudební kariéru
odpalující ípka těhle chorobnejch smrťáků z De Cymru se mi točily na uvedený kompilaci
doma v přehrávači poměrně dlouho a fakt jsem byl rád, že se na tuhle akci
po boku Fleshcrawl dostali. Z předvedenýho výkonu jsem nebyl sice tolik
nadšenej jako z nahrávek, ale propadák to rozhodně nebyl. Trademarky
kapely zůstaly i během živý přehrávky dost účelný, takže velšskej válec solidně
válcoval vše, co mu stálo v cestě. Sick death metal!
Pořadí vystupujících kapel promíchali američtí brutalisty
SACRIFICIAL SLAUGHTER, kteří naskočili na pódium dříve z důvodu zpožděného
příjezdu po nich vystupujících bandů. Předvedli poměrně brutální inferno a i
když dost tlačili na pilu, pořád z toho byl cejtit poctivej old skull.
Fans byli na tenhle setík poměrně šílení…ještě aby ne, tři kytary, tři vokály…peklo.
Na následující americkou slam
partičku PARASITIC EJACULATION to
s ohledem na hudební preference největších pařmenů festu pochopitelně opět
ožilo. Kapela nasbírala za osm let existence slušnou porci materiálu, kterej
valila z pódia vskutku pod tlakem. Ale i když nechrlili čistou slámu, ale
vše prokládali hudebníma prvkama á la špičky americkýho deah metalu brutální
střihu, šel jejich set hudebně mimo mě. Obdobně jsem nedokázal pořádně strávit
jejich parťáky na Decapitating Europe Tour DYSENTERY.
Vousatý komando z Bostonu šlo na věc ve stylu rozemlít vše, co se jim
postaví do cesty, což se jim mohutnou hudební hradbou brutální death metalu bez
okolků dařilo…přesně dle lyrický stránky dílka: rouhání, trýznění a gore. Do
třetice přispěli do čepice vražednou kolizí slamu a brutální deathu portugalští
ANALEPSY, kteří svou zkázu povýšili
na intergalaktickou úroveň a to nejen textově, ale i vlastní hudební projevem.
Koncert měl nehoráznej náboj, čemuž samozřejmě odpovídalo i šílenství fanoušků.
I když tohle asi nebude nikdy muzika pro mě, musím uznat, že Portugalci na mě
zapůsobili tak, že jsem následně doma pustil prozatím jejich jedinou
dlouhohrající desku „Atrocities from Beyond“ a pochopil „boj“ o jejich nahrávky
v distrech.
Jednou z nejočekávanějších
kapel festivalu byly bez pochyby legendární LIVIDITY, jejichž repliku „come on down pussy lovers“ vypůjčenou
z grindhousu „From Dusk Till Dawn“ a obsaženou na více než dvacet let
starym a naprosto kultovnim ípku „Fetish For The Sick“, zná snad každej
fanoušek death grindový scény. Ano krom štychů z nový desky, se hrály i
hodně starý věci, což byla ohromná paráda. Zážitek z koncertu mi ovšem
pauzy mezi jednotlivýma trackama poměrně natrhaly, takže jsem odcházel
z druhýho hracího dne s rozporuplnýma pocitama…ostatně stejně jako
když jsem si prohlížel vskutku vymazlený LP edice dlouhohrajících nahrávek
kapely z let 2000 až 2009. Pěkný, ale ne pro nenaditý kešeně, ale to byla
rozvaha na několik stran, kterou nemám v úmyslu nikoho nudit.
Závěrečnej festivalovej den
počasí vskutku přálo a trojitej grindovej rozjezd byl maximální vzpruha pro
počínající únavou devastovaný tělo. Italský grindcore tornádo ONE DAY IN FUKUSHIMA naplnilo zcela
moje očekávání. Debutní deska týhle na danej žánr poměrně originální čtveřice
mě loni čapla na první poslech, takže při nabídce merche bylo zakoupení letošní
LP edice „Ozymandias“ jasnou volbou. S těžkou pozicí zahajující kapely se
Italové zhostili na výbornou a i přes prořídlý publikum sklidili solidní ohlas.
Zájem o merch byl poměrně velkej, takže spokojenost musela bejt na obou
stranách. Třešničkou na dortu byla coverka „Nazi Punks Fuck Off“ či punkovka „Bergolio's
Fistful of Sanctity“, u který je pro lidi neznalý tvorby kapely asi největší
problém strávit poněkud zvláštní projev zpěváka Valeria. Já jsem to samo sežral
i s navijákem.
Pocity nadšení mě neopouštěly ani
při běsnění domácích goregrinderů CARNAL
DIAFRAGMA. Poslední koncert se stávajícím bubeníkem šlapal jak hodinky.
Masky se neobjevily jen na pódiu, ale zahlídl jsem i pár masek a kostýmů mezi
fans. Kapela dokázala vyburcovat na poměrně brzkou hrací hodinu i solidní kotel
a celkovej koncept nadhledu, kterej je provází bohatou hudební historií,
potvrdil i zbrusu novej track „S červy nesjou žerty“. Před vystoupením další
domácích gore šílenců DEEP THROAT
šla ovšem sranda stranou, jelikož všichni členové krom Haboše, kterej po celej
fest střežil vstup do areálu jako jeden z NTEY týmu, uvízli na cestě a
s ohledem na příjezd doslova pět minut po dvanácté to museli dát do kupy
tak rychle, aby to stihli ještě rychleji ve zbytku času odsypat. Tím pádem byli
přítomní ochuzeni o Habošovu mezitrackovou poezii. Jestli zahrálo latexový
komando vše, co chtělo, těžko říct, ovšem na coverky mocných Grossmember se
nakonec přeci jen dostalo. Borci měli dle očekávání obdobně šílenou/oplzlou
image jako němečtí Bowel Evacuation a hudebně gore podali mnohem
sofistikovanějš…prostě žádná bezduchá volovina. Samozřejmě i zde byl tanec
koření života a zlepšoval náladu.
S vážnějším a žánrově opět
trochu mimo, ovšem rozhodně ne na škodu, vyběhli na pódium thrash/deathový ANTIGOD. Tahle kapela pro mě začala mít
šťávu až s příchodem mistra Chymuse, se kterym vznikly dvě super nahrávky.
Živě samo Technicky precizní, ostrý jako břitva a žánrově fest jednoznačně
osvěžující. Víc netřeba rozebírat…paráda! Šňůru záživnejch setů nepřetrhli
polští INCARNATED. Na rovinu píšu,
že z tohohle vystoupení jsem měl trošku obavy, jelikož řada polskejch
úderek, který před lety drtily nejen z pódia, ale dobovýma nahrávkama i ušní
bubínky z přehrávačů v pohodlí domova, předváděj živě po letech na
festech spíše zklamání (stačí vzpomenout na vystoupení personálně provázanejch Dead
Infection na OEF). Tohle naštěstí nebyl
tenhle případ, jelikož když jsem vešel do stanu, dostal jsem stejnou facku,
jako když jsem poprvé vložil do přehrávače CD „Pleasure Of Consumption“.
Zvukově i hudebně naprostá jízda po cárech rozpáraný kůže…brutální drtící death
s libovym vokálem…masakr!
Italští INTRACRANIAL PURULENCY vydali letos kazetu se svými krajany a
taktéž dnes vystupujícími One Day in Fukushima. Kapelu jsem jako mnoho obdobně žánrově
laděnejch spolků na letošním ročníku vůbec neznal, tak jsem byl zvědavej, co poměrně
mladí hudebníci předvedou. Jako jediní na akci vystoupili s automatickym
bubeníkem a nasázeli sadu slaming brutal death metalu, kterej alespoň pro mě
ničím nevybočoval z většiny slyšenejch žánrovek. Posoudit můžeš sám na
loňskym debutnim CD „Eugenic Post-Coital Self Crucifixion“. Další pánové
nastoupivší na stage mají poslední CD s názvem „The Grand Slam“. První
track na uvedený nahrávce se jmenuje „Viva la Slam“, druhej „Cockslamming“…na
jedný z kytar bylo nalepený slam a jednalo se na festu o již druhou
kapelu, která opustila vody blackened metalu a vrhla se do krvavýho bojiště bdm/slamu.
Jednalo se o německé IN DEMONI, u
kterejch se ovšem během setu nezapomínalo na technickou hru, kterou jsem
vstřebával společně se smaženym sýrem a hranolkama z terásky restaurace.
Na jídlo na akci jsem zaznamenal
rozporuplný reakce. Propírali se hlavně ty nespokojený. Osobně jsem během festu
spořádal několik smaženejch sejrů a kýbl hranolek. I když se jednalo o
polotovary, byly vždycky připravený akorát (nic studenýho, nedosmaženýho a
podobně)…možná jsem měl štěstí…obsluha byla příjemná, vždycky vyšla vstříc.
Ceny na festival vskutku lidový. Maso a klobásy a ostatní…domnívám se, že
halušky, guláš, fazole s masem…nemůžu posoudit. Ale přeci jen stánek
s nudlema bych uvítal taky.
Holandští FUMES OF DECAY svůj brutal death servírovali poměrně syrově a
rychle, slámy bylo v setu, co by se za nehet vešlo. Je to sice kapela
jedný dlouhohrající desky s názvem „Devouring the Excavated“ za dvanáct
let existence, ale kvalita je vždycky důležitější, než kvantita, stejně jako
vlastní směr, kterym si kapela jde bez ohledu na dnešní trendy v danym
ranku. Dalším vynikajícím osvěžením týhle na brutalitě stojící akce byl setík DEPRESY. Legenda slovenskýho metalu
vydala v loňskym roce po devíti letech novej dvouskladbovej materiál, kde
na ploše deseti minut dostaneš nehoráznou porci zčernalejch melodií, atmosféry,
metalový tvrdosti, hráčskýho i kompoziční umu…a přesně to jsem dostal z i
pódia…výborná záležitost a perfektně odehranej koncert!
Po slovenskym, místy lehce
melancholickym, větříku přišli na řadu kladiva z Moskvy. Stačilo by napsat
„pouze“ KATALEPSY a každej, kdo
čuchl k tvrdý metalový muzice, o tohle jméno minimálně zavadil a zjistil,
o co jde. Navíc všichni skalní „nájstůítjů“ příznivci kapelu viděli na NTEY DF
Winter Edition 2017. Brutální death metal emerickýho střihu, kde zejména živě
leze na povrch hutnost poctivýho NYHC, rozpoutal maximální mosh, až se plachty
hracího stanu napínaly a o stage diving nebyla nouze. O precizní technice
kapely se asi rozpitvávat nemusim. Tohle byla sada jako hrom, kterou bohužel
vlažnějším publikem odnesli následující DESECRATION.
Veteráni ze Spojenýho království, kteří jsou dlouhodobě personálně propojení kytarou
a bicíma s legendárníma Extreme Noise Terror, předvedli vskutku chorobnej
death metal nestojící na moderních trendech. Lahůdka.
Švédští SOILS OF FATE nejsou na scéně taktéž žádnými nováčky. Stejně jako
Katalepsy šperkují svůj brutal death porcí hardcoru. Tihle borci ze Stockholmu jsou
nejen tvrdý v muzice, ale i ve svejch textech. Jen toho slamu na mě na
živo bylo už za celej fest trochu moc. S
ohledem na průnik některejch fans na pódium, měla tahle kolize tvrdejch
kytarovejch žánrů i přes spoustu obdobně laděnejch kapel evidentně pořád co
nabídnout.
Od německejch nestorů
staroškolskýho death metalu FLESHCRAWL
jsem čekal hodně…a dostal jsem ještě víc. Bez debat jedna z nejlepších,
ne-li nejlepší kapela celýho festu. Z oblaků kouře prořezávanýho pódiovým
osvětlením zasypala tahle partička NTEY Deathfest hromadou kostí a lebek, který
číhaj z obalů téměř každý jejich nahrávky. Libovej švédskej zvuk, pekelný
nasazení a vskutku hitovka za hitovkou…strhující koncert! S nelehkou pozicí
následující vystupující kapely se museli vypořádat francouzští MERCYLESS. Kořeny uskupení sahají stejně
hluboko jako u Fleshrawl a to do roku 1987. „Coloured Funeral“ z roku 1993
bylo jedno z mejch prvních death metalovejch cédéček, co jsem si koupil a
už tehdy mě jejich originální death metal okořeněnej dalšíma příměsema poměrně
bavil. Kapela byla už tehdy technicky vysoko a i když se několikrát změnila
sestava i uběhlo několik dekád, jejich tvorba má pořád, co nabídnout. Jasný
důkazem byl právě jejich set na festivalu, kterej i přes už nepotlačitelný
pocity vyčerpání po třídenním hudebním maratónu, dokázal vlejt čerstvou krev do
žil. Technika, údernost, preciznost…až mě to doma následně donutilo po dlouhý
době sáhnout do police pro uvedený cédéčko, který jsem s chutí poslech,
stejně jako následně poslední řadovku „Pathetic Divinity“.
Naprosto šílenou tečkou za
letošním ročníkem, kterej můžu směle zhodnotit jako doposud nejlepší (pominu-li
premiéru v Libouchci, kde jsem tehdy nebyl) byli rumunští CLITGORE se svým příběhy krvavýho klitorisu.
Brutální grindovej hybrid sázel spíš na vytvoření co největší nespoutaný párty než
na profi odehranej koncert. Ti, co vydrželi do poslední kapely a že jich nebylo
málo, se nechali snadno strhnout a tančilo se víc na pódiu než pod ním. Mírnej
skluz, kterej dnešní line-up nabral a delší příprava kapely bohužel poměrně
zkrátili set…ale jak se říká, v nejlepším je dobrý přestat…kór když na
stage vtrhne týpek se židlí. Jinak totálně friendly party vystoupení, který na
podobnejch akcích neskutečně vymazlujou atmosféru.
Na závěr bych se nerad nějak
extra rozpitvával, protože pokud si dočetl až sem, budeš se muset jít znova
oholit. Takže to zestručním. Po organizační stránce nemám krom toho, že jsem si
nemohl koupit nudle, prakticky nic negativního. Sáhnutí do jinejch hudebních
žánrů, než na kterejch festival stojí, nebylo rozhodně na škodu. Zvukově se
žádnej set vyloženě nezdehonestoval. Vše zmáklý od A do Z. Díky všem na akci se
podílejícím a uvidíme se příští rok!
Pár fotek najdeš časem na mejch
stránkách.
Ahoj,byl sem jen v sobotu,ale i tak to MaxSuper zážitek.Organizace byla skvělá.Vláda Prokoš prostě umí.Snad to tam vyjde i příští rok.
OdpovědětVymazatAhoj. Ano, za mě nejlepší ročník festivalu. Info o dalším ročníku se objeví brzy na FB profilu festivalu, ale prozatím nic nenaznačuje, že by se místo mělo měnit.
OdpovědětVymazat