úterý 18. srpna 2020

Suffer The Pain – Hellbound

Suffer The Pain – Hellbound

Poslední řadovku švédské käng / death metalové kapely Suffer the Pain zaslal na recku stejně jako jejich předchozí dvanáctipalcový debut Mirek z Phobia Records. O tom, že jsou švédští ranaři z města Västerås spokojeni mezi českými labely, jsem už psal v recenzi na uvedený debut “Midnight Sacrifice“…ostatně zde proběhl i malý exkurz do jejich historie, takže přeskočíme veškerou omáčku a vrhneme se rovnou na desku.

Na stole mám CD verzi, kterou si kapela vydala sama ve formě minimalistického dvoupanelového digipacku. Přebálka dílka nese pro žánr typickou grafiku, která se mi zamlouvá ještě více než cover na debutu. Kompletní černo stříbrné zpracování oku taktéž lahodí a rozhodně dávám palec nahoru za full textovou výbavu v čitelném fontu. Nahrávka se následně dočkala samozřejmě i LP edice na labelu Phobia Records, kde ji stejně jako debutní LP, můžeš za rozumný peníz zakoupit do sbírky.

Ještě než se pustím do minimalistického rozboru, ehm tedy spíše do subjektivního výčtu dojmů z deseti skladeb, které na dvacetiminutové nahrávce najdeš, stojí za zmínku i kazetové samovydání, které si kapela stejně jako cédko spáchala sama. Jedná se o sto kusový limit oranžové kazetky s přebalem, na němž najdeš s ohledem na formát vkusně střižený titulní cover. Tahle deska je stejně jako debut těžce přímočará a na nic si nehraje…proklamovaný mix Motörhead, Entombed, Darkthrone a Discharge je zde ve převážně ve středních tempech naplněn. Špinavý buldozer jen občas přišlápne plyn, ostatně stejně jako Stefan zřídka změní polohu vokálu ze záhrobního growlu na bubácký scream. Fanoušci kangujícího death metalu nebojící se z krypty vstrčit noc i do nefalšové zlověstné temnoty si zřejmě budou spokojeně podupávat nohou a než je začne jedna kompozice nudit, naskočí nová, jelikož velkou devízou desky je optimálně nastavená stopáž jednotlivých tracků. Textová náplň koketuje s temnotou a lidskou beznadějí stejně jako složka hudební v poměrně mocných down tempech či zlověstných kytarách. Dle mého by mohlo být častější střídaní blackened a death pasáží, což by desku rozhodně ještě nakoplo, ovšem poté by přišla o feeling ála zmíněný buldozer hrnoucí nejen rakve a kosti, ale všechny sračky kolem nás do nejtemnějšího koutu pohřebiště, kde cítíš smrt při každém nádechu.

Po výše uvedených řádcích je ti asi už jasné, že se nejedná o žádné progresivní veledílo vnášející na scénu svěží vánek inovace, ale o pěkně plesnivou a poctivou hudební špínu, která minimálně neurazí žádného fanouška punk metalové kolaborace.

Pro všeříkající obrázek o desce si pus klip.

4/5

Grinch


Žádné komentáře:

Okomentovat