Druhý zářez slovenských Human Humus s názvem
„The Obligatory Struggle“ je už nějaký pátek venku (přesně od OEF 2017).
Vysypalo ho české vydavatelství L'Inphantile Collective v podobě
stříbrnýho kotoučku ve standardní jewel case krabici. Recku jsem na uvedenym
fesťáku slíbil Ossiemu a konečně můžu tenhle slib splnit se slovy…lepší někdy,
než nikdy.
K recce jsem se po posleších nahrávky (a že byly
fakt boží), rozhodl přistoupit jako čtyři ranaři z Popradu, který tohle album
nahráli…tzn, bez zbytečnejch servítek, ovšem s dostatečným rozmyslem a
smyslem pro danej žánr, kterej ostatně patří do mojí kytarový TOPky. No, možná
i právě proto se vyhnu zbytečnejm přirovnáváním jedenácti vysooktavejch kompozic,
který na dvaadvaceti minutách těží i z dalších extrémních žánrů.
The Obligatory Struggle je, jak jsem už uvedl,
druhou full nahrávkou kapely, kterou vyjma osm let starýho ípka a ještě o rok
staršího demáče upekli borci v domácím MF studiu. Úvodní rozehrávka „Bureaucratic
Poetry“, která se svýma dvěma minutama patří k nejdelším skladbám na albu,
poskytuje posluchači dostatek prostoru k seznámení se zvukem, kterej
správně chrastí a díky bohu není žádnej křišťál. V následujících kompozicích
až na drobnou výjimku se stopáží striktně pod dvě minuty, už kapela odhaluje
všechny svoje silný zbraně – zběsilost nejen v instrumentální (tady i střední
tempa čpící power violencem mají oktany v červenejch číslech), ale i
vokální stránce dílka (jedovatej scream, takovej ten správnej angry HC projev, hrubší
growl a dochází i na „Haemo dávící se voc“). Uchopení zvuku není na úkor
čitelnosti jednotlivejch nástrojů, takže si lze bez nějakýho krčení obočí
vychutnat řadu kulervoucích postupů, který sice člověk už někde slyšel (třeba Rotten
Sound, Isacaarum, ale i Cerebral Turbulency a mraky dalších, ale jak jsem se
zařek, přirovnávat nebudu), ale tak jak je kompozičně a zvukově servírujou HH,
si je i tak náramně užije. Sakra, má smysl psát vůbec víc, než jen to, že je to
prostě vynikající grindcore album?!
Asi nakonec jo, protože prostě nerad něco odbejvám
a vůči týhle nahrávce by to bylo vskutku nefér. Mezi sypanicema, kterýma se
vskutku nešetří, sázejí popradští těžký rify, u kterejch ač si není jeden
jistejch, jestli to ujíždí víc do death metalu nebo hardcoru rozhodně není
potřeba plakat nad dvaadvaceti minutama promarněnýho života, protože se to s ohledem
na kompoziční stránku jdoucí ruku v ruce s GC/PV agresivitou zvrhne
rázem na čtyřiačtyřicet minut nebo minut šestašedesát. Já jsem přetáh s přehledem
dvoustovku a nějak mi to dojem z nahrávky pořád nekazilo (asi jako u
nových Whoresnation). Skladby i přes kratší stopáž maj vskutku co nabídnout. Spousta
výletů i inspiraci z příbuzných extrémních žánrů včetně zatraceně
špinavýho rocknrollu „Violence Priest“. Žádnej track není pitomina, vše je
vyšperkovaný k maximální spokojenosti včetně vyváženejch zvratů, který i
když jsou dostatečně úderný, maj naštěstí daleko do nějaký nehezký křeče.
Nasranost z řady věcí vyloženě prýští, třebas „The Executors (of
Unquestionable Authority)“, což není s ohledem na textovou stránku desky
žádný div: „The world is closed place to live. No safezone to hide to from
global events. Cannot save/load game when fatal error is done. The struggle continues.
The Obligatory Struggle“. Tyhle pocity kvarteto ještě umocňuje nervově
drásající kytarou v „Bounce About (Yourself)“ či nějakým tím vazbeníčkem.
Nevesele působí i žánrově přesně zařazenej černobílej přebal a booklet, který
maj snad největší kouzlo při závěrečnym sludge marastu „Alarm“.
Předtím než dám albu plnej počet, což si podle mě
prostě zaslouží, i když prakticky nenabízí v podstatě nic novýho, doplním,
že všechny texty jsou v bookletu. Album lze taky poslechnout na bandcampu
HH.
5/5
Grinch
