TON - Plague
Domácí
převážně brutal death metalový label Nice to Eat You, který se aktuálně zabývá
čistě pouze promotérskou činností, neplival pouze novinkové kusy, ale oprášil i
jednu poměrně již ohlodanou mrtvolu ve formě jediného před hybernačního full
alba amerických řezníků TON.
Kapela je
aktuálně znovu pevně v sedle a útočí na posluchače s letošní
nahrávkou “ Ashes Where They
Stood“, ovšem tady kráčí o reedici alba s názvem “Plague“, které spatřila
světlo světa v roce 1999. Tedy před blíže neurčeným komatem kapely, ze
kterého se borci probudili až v roce 2008.
O kapele
se toho dá napsat poměrně dost. Stěžejními body jsou však rok vzniku 1993 a dále
fakt, že kapela, pominuli odchod Paula Benneta, jede od uvedeného roku do
dnešního dne ve stejné sestavě. Blíže neurčenou pauzu s Tonem si trojice
hudebníků, která po odchodu Beneta v sestavě zbyla, vyplnila další
společnou akcí v podobě death metalové kapely Riphead a otisky hudebníků
se zapsaly do hudební historie nejen ve spolcích jako Fully Consumed nebo
Drogheda.
No, máme
tady klasický americký death metal s dávkou BDM, divokostí uvedené
Droghedy a techničností zmíněných Fully Consumed, na kterém se zub času téměř nepodepsal.
Oproti prvnímu i druhému vydání v roce 2000 se nahrávka dočkala nejen
remasteru, ale i bonusové skladby “Stench of Conceit“, která stopáž natahuje ke
čtyřem desítkám minut. NTEY Records a Rising Nemesis Records dále cédéčko
opatřili novou grafikou následující aktuální žánrové trendy. Ne, že by nový
master nahrávce neslušel, ovšem původní sound, který měl na svědomí Cal Moore,
byl přeci jen přívětivě špinavější a malinko zahuhlaný, o což se řada death
metalových kapel dnes opět snaží. Ostatně toto můžeš posoudit sám třeba na
youtube, kde najdeš obě verze. Ovšem pozor pořadí skladeb se na novém vydání
poněkud promíchalo (asi kapela změnila po letech preference).
Devatero
skladbami protkanými poměrně vysokou dávkou techničnosti, která zde hraje prim poměrně
často na úkor údernosti, což je ihned případ první skladby, se žánrový fanoušek
prodere až na vícero poslechů. Do průměrné stopáže jednoho tracku v délce čtyř
minut toho borci nacpali vskutku dost. Takže skladbám rozhodně dech nedochází.
Variabilní kompozice s krásně čitelnou basovkou stojí nejen na
hmatníkových a paličkových orgiích, ale neopomíná se ani práce s tempem. Trojici
vokálů velmi často šperkují screamové koncovky. Hudební zvraty, a že jich je,
nepůsobí žádnou nechtěnou křeč. Člověk by ani nevěřil, kolik se toho dá
napáchat ve třech a jen s jednou kytarou.
Plague je
hudební bludiště představující noční můru pro nezasvěcené, ovšem žánrový
fanoušek si pobyt v jeho útrobách rozhodně užije a je jen na jeho
subžánrových preferencích, jestli bude spokojen nebo nadšen. Osobně jsem někde
mezi.
4/5
Grinch
