Benefiční Dance party with SF Mini

Na badcampu benefičního labelu COFFEE BREATH Records se dnes objevila druhá část kompilace “Dance party with SF Mini“, ze které půjde veškerý výtěžek na podporu DIY autonomního místa SF Mini v Olomouci, a to k překonání finančních potíží během pandemie. Výčet kapel na kompilátu tvoří partičky, které v SF Mini hrály a patří jím dík za podporu tohoto projektu. Na bandcampu samozřejmě nalezneš ranec dalších nahrávek včetně prvního části uvedené kompilace.

coffeebreathrecords.bandcamp.com/album/dance-party-with-sf-mini-part-2

Nocturnal Hollow vypustili v digitální podobě své šesté album

Přiznicům kvalitního smrtícího kovu staré školy by rozhodně nemělo letos uniknout CDčko venezuelské dvojice hudebníků Nocturnal Hollow s názvem “Triumphantly Evil“. Jedná se o šesté full album kapely, které na čtyřiceti minutách stopáže drtí vše, co mu stojí v cestě. Při poslechu mám stejné pocity, jako u jedné z předchozích nahrávek kapely “Deathless And Fleshless“ z roku 2017, po které jsem kdysi sáhnul v distru a na nějaký čas jsem jí definitivně propadl. Nahrávka je na bandcampu jeden den a čeká na svého vydavatele. Neváhej a poslechni, na konci dostaneš mocnou coverku do Slayeru.

nocturnalhollow.bandcamp.com/album/triumphantly-evil

facebook.com/nocturnal.hollow

Z Příběhů kutnohorské kapely Torrax se v metalovém rytmu řítí čarodějnice, piráti i princezny (TZ)

Z Příběhů kutnohorské kapely Torrax se v metalovém rytmu řítí čarodějnice, piráti i princezny (TZ)

Po záplavě přeslazených vánočních písniček a pohádkových příběhů, které jsme byli nuceni snášet celý prosinec, přichází kutnohorská heavy/power metalová skupina Torrax s vítaným metalovým osvěžením. Jejich druhá deska nese název Příběhy a fanoušci metalu se na její vydání můžou těšit (20.3.2021).

Album obsahuje osm autorských skladeb z různých tematických soudků. V ostrém metalovém rytmu na ní Torrax vypráví příběhy o divokém západu, pirátech i o kladivu na čarodějnice.

K novému CD vychází také videoklip k písničce Příběhy, která dala název celému albu. V klipu na rozdíl od vánočních pohádek nenajdete hezoučké prince ani zpěváčky tesklivě drnkající na loutnu. Za to si ale užijete únosy princezen a pořádnou řež mezi rytíři a padouchy, doprovázenou poctivým heavy metalem a parádními sóly. 

,, Album jsme dali dohromady společnými silami. Každý z nás do alba vložil to nejlepší a za sebe můžu říct že se jedná o dobré album, na které můžeme být pyšní“ řekl o albu Honza Sobota, frontman kapely Torrax.

Deska vznikala ve studiu Hollysound Martina Hollandra v Nymburce a je dalším důkazem, že z Torraxu se stává vycházející hvězda české rockové a metalové scény. To už v loňském roce ukázalo už jejich účinkování s kapelami jako Arakain, Trautenberk nebo Debustrol. 

(Videoklip Příběhy) https://youtu.be/9d0iJ79PYbU

20 let Phobia Records

Domácí hardcore punkový label Phobia Records připravuje ke svým narozeninám limitovaný dotisk triček s logem labelu a double LP kompilaci s nezveřejněnými tracky kapel vydávajících pod tímto labelem. Bližší informace sleduj na FB profilu labelu nebo na klasickým webovkách.

facebook.com/PhobiaRecords

phobiarecords.net/

Top Sekret ‎– Piggy Op

Top Sekret ‎– Piggy Op

Další hlučnou kolaborací, na kterou se zaměřila má již značně opotřebovaná ušiska, je třetí deska v plynových maskách vystupujících nekorektních grinderů Top Sekret. CDčko “ Piggy Op“ zamířilo mezi všechny šílence pod hlavičkami Maximed Records / Defense Records a jak tahle visegrádská spolupráce dopadla, se teď mrkneme kritickým okem.

Samotný obal je předmětem velké kritiky napříč hudebními ziny a částečně se s tímto, s ohledem na opuštěný koncept plynových masek, ztotožňuji. Ovšem obal úplně desku nedělá, že? Takže, co tahle moravská partička, která má za sebou od roku 2007 několik personálních kotrmelců, tourka po Evropě, uspořádaných dvacet Fast Shitů a tři dlouhohrající nahrávky, pod jinak trefnou slovní hříčkou v názvu a uvedeném obalu servírovanou, nabízí?

Jedná se o kompilát čtrnácti tracků na dvaceti minutách, z nichž osm nových skladeb bylo nahráno pod hlavičkou MM Records v roce 2018 v sestavě kytara, basa, bicí…přičemž kytarista Koza, vlastním jménem Martin Kozic, krom drcení strun vypouští z hrdla špinavé stěkoty, grindové rykoty i gore bublaniny…což mu ostatně jde na výbornou. Zdatně, pro mě rozhodně stravitelněji než na předchozích nahrávkách, mu v útoku na tvoje uši pomáhá v novinkových tracích i zbytek tohoto tříčlenného komanda. Tohle CD bylo vlastně po svém vydání jedinou oficiální nahrávkou kapely, než jej doplnila reedice debutu “(Po)Hlavní Orgán“ (předcházela samo vydání). Na reedici v kritickém okénku také časem dojde, jelikož vyšla ve stejné kolaboraci labelů a byla doručena na recku spolu s novinkou. Ale zpět k Piggymu, který nabízí na dvaceti minutách uvedených osm nových tracků, čtyři štychy z předchozí nahrávky “Komatum“ a dvě písničky z debutu. Nový materiál je mnohem hutnější a má větší grády, jelikož se striktně nesoustředí pouze na taneční grind. Kapela během osmero kompozic dokáže pěkně zakotlit, což dokazuje ihned v úvodním štychu “Onany boy“. Žádná intra a rovnou na věc s účelně střiženým disha ocáskem, který mě baví. Jelikož se pohybujeme v hudebním ranku, kde hraje významnou roli nadsázka, je zapotřebí takto přistupovat i k názvům jednotlivým tracků, u kterých se nedá určit, zdali disponují nějakým textem anebo se jedná pouze o polohový hrdelní doprovod (v bookletu najdeš pouze malůvky). Stejně tak nelze čekat nějaké kytarové orgie, mimo umocňujících lískanců basovky doplňující kytarové riffy. Osmý opičí track je už typická, pro tenhle rank, hudební legrácka přemosťující posluchače ke staršímu materiálu.

U starších věcí platí vše řečené o nadsázce a je zde prostor výhradně pro nasazení nafukovacího kruhu a vyběhnutí na taneční parket s maskou kachny na hlavě. I když se v těchto tracích taky lehce kotlí, pořád je to přímočarka s punkujícím základem a chudšími polohami vokálů. S tím samozřejmě klesá i stopáž jednotlivých zářezů a vše je spíše nakomponováno na živé přehrávky. Dle zvuku se lze domnívat, že staré fláky byly maximálně zvukově upraveny, ovšem k jejich novému nahrání nedošlo. Toto je patrné zejména na CD uzavírajících prvotinách.

U hodnocení tohoto CD je zapotřebí přistupovat zejména s ohledem na žánr, kde si kapela drží dlouhodobě průměr a ve výsledku u něj i přes rozhodně lepší nový materiál nadále i zůstává.

3/5

Grinch

Amoclen - Diagnosis: Grindcore

Amoclen - Diagnosis: Grindcore

Dalším recenzentským restíkem je poslední album liberecké zdravotnické první linie Amoclen s názvem “Diagnosis: Grindcore“.

No, představovat blíže tuhle všemi grindovými akcemi protřelou partičku je typickým nošením brufenu do lékárny, ale malé shrnutí si amoklíni určitě zaslouží. Takže v rychlosti. Amoclen vzniknul velkým třeskem v Jičíně léta páně 2005, a to na základě exitusu kapel Crusher a Utopia. Začínající kapely se tehdy ujal Richard L. Havle a pod svým labelem Lecter Music Agency pomohl hudebníkúm do roku 2010 realizovat dvě CD-r promíčka, z nichž jedno dostalo plnohodnotnou podobu v podobě splitu s mocnými Agathocles. Kvalit kapely si všimnul domácí na daný žánr label nejpovolanější a to Bizarre Leprous Production, pod kterým v roce 2011 vyšlo debutní full album “Cymbalta“, ze kterého kapela opakovaně těžila při koncertní činnosti mající na svědomí nejedno duševní zdraví neopatrných fanoušků.

Poslední album, které mi právě leží na stole v podobě stříbrného kotoučku, přivedla na svět čtveřice dalšími kapelami protřelých hudebníků za významné pomoci bývalého bubeníka Michala Veverky a jeho labelu Maximed Records, který na porodních bolestech, jak má ve zvyku, participoval s polským labelem Defense Records (ne nadarmo se jezdí do Polandu pro ingredience na nějakou tu dobrotu, že?). Na obalu korespondujícím s textovou stránkou dílka v mateřském jazyce najdeš samozřejmě zdravotníka, který s rouškou ve stylu Václava Klause provádí DIY zákrok dle recepisu MUDr. Peopla. Samotný obal je zdařilý stejně jako ostatní grafické pojetí přebálky CD včetně minimalisticky, leč dostatečně, pojatého bookletu.

A teď to hlavní a to vlastní hudební náplň čítající čtrnáct stop za hranou nadsázky, dobrého vkusu a lidskosti obecně. No posuď sám, že zařadit na album, které má katapultovat kapelu mezi přední grindové spolky v republice, cover od skupiny Lunetic, vyžaduje vskutku koňské dávky přípravku Timonil 600 Retard tlumícího záchvaty z absťáku. Během nahrávání materiálu v nymburském studiu Hollysound byl kritický nedostatek Haldolu, takže se na CD dočkáš pouze dvaceti minut stopáže, které jsou ke konci z uvedených důvodů nacpány recyklátem starších pecek a zmíněné cover verze od dobývačů dámským klínů Lunetic. Mistři zvuku ve studiu byli ovšem na rozdíl od kapely zcela při smyslech, takže celé tohle hudební zhmotnění všelijakých běsů protkaných intry na hraně i za hranou (medicínské vtípky jsou prostě takové), zvládly po zvukové stránce na výbornou.

Ostatně kapela samotná doporučuje poslech lidem s psychickou nestabilitou a asociálními sklony, což po opakovných posleších mohu jen potvrdit. Dále toto potvrzuje i chystaný sedmipalcový split Amoclenu s legendárními Bambulkami, pro které je z pochopitelných důvodů uzavřena brána několika pražských klubů.

Pokud bych mohl na rozdíl od předchozích třech odstavců psát chvilku vážně, což se u téhle desky fakt nehodí, uvedl bych, že kapela natočila po všech stránkách velmi dobré grindové album, na kterém se jim povedlo minimálně částečně zachytit zběsilost/šílenost živých setů, kde opět působí i druhý sólový vokalista rozšiřující členskou základnu na číslo pět.

4/5

Grinch

Centrate ‎– Ritual

Centrate ‎– Ritual

Tohle cédko jsem vyfasoval, ještě když byl svět normální, na tour Trallery, Skeletal Remains, Angelus Apatrida a Selvans, se kterými brázdili evropské kluby právě němečtí thrasheři Centrate. Věnoval mi ho zpěvák Niklas a je doposud jediným oficiálním nosičem této kapely vyjma staršího cd-r ípka.

Nahrávka Ritual je plnohodnotným albem, které spatřilo světlo světa v roce 2017 pod brazilským labelem Heavy Metal Rock. O rok dříve si jej pětice hudebníků vydala samo nákladem, ostatně stejně jako uvedené ípko “Tiger Force“ v roce 2015. Kořeny thrashovky z Dillenburgu sahají až do roku 2010 a borci předtím ještě tři roky tvořili pod názvem Without Fear, což byl vskutku vystižný název s ohledem na textovou náplň plnou nejen sociální kritiky, válek, ale i hororových témat a krvavých rituálů.

Brazilský press nahrávky “Ritual“ je tvořen dvoupanelovým digipackem s vloženým bookletem s plnou textovou výbavou. Krom temných textů obsahuje i další textová i obrazová poselství z temnot – není divu, protože co si vybavuju, tak jejich živá přehrávka byl poměrně dost blackened.

Ne jinak je tomu i z cédéčka. Zčernale působí nejen bonusový track “Exorcism“, kterým kapela zahájila v roce 2010 svoji hudební dráhu pod názvem Centrate, ale i některé další skladby…ale pěkně po pořádku. Album nabízí deset zářezů a instrumentální intro na stopáži čtyřech desítek minut a díky studiové práci v Desert Inn (točí zde třeba Zoebeast), je nahrávka mnohem stravitelnější, než byla živá přehrávka v klubu. Decentně použitá intra jdou ruku v ruce nejen s texty, ale samozřejmě i s titulní grafickým coverem. Na první poslech lze poznat, že se jedná o německou kapelu…je tam takový ten specifický hudební rukopis, který je snadno rozpoznatelný třeba i u většiny crustových německých kapel. Zvuková čitelnost nahrávky je fajn, ovšem na rovinu musím napsat, že se čtyřiceti minutami si vzala kapela poněkud velké sousto. Sice všechny thrashové ingredience namíchali ve správném poměru a vše vyšperkovali uvedeným zčernalým ocáskem, ale nápady ne takovouhle stopáž bohužel neoplývají a zejména v nižších tempech se sólovou kytarou přichází na řadu lehčí křečovitost kompozice, která mi vadila i při živé přehrávce. Navíc i přes staro školské pojetí nahrávky, dochází kapele několikrát během stopáže šťáva. Kratší tracky vyznívají v celkovém dojmu rozhodně lépe a ty delší vytahují poměrně chytlavé refrény. Práce s vokálem je ovšem parádní, stejně jako celá plejáda rifových válců, u kterých si minimálně poklepeš nožičkou.

Nahrávka samotná sice zejména thrashové staromilce neurazí, ale zároveň zřejmě ani nenadchne.

3/5

Grinch

Zahrada pozemských rozkoší v podání Agathocles je kompletní

Německý label Animate Records, který v loňském roce zahájil vydání osmi deskové kolekce belgických mincecore bůžků Agathocles, stihl již v tomto roce realizovat čtyři další desky a tím dílo dokončit. Tenhle monstrózní kompilát tvořený jednotlivými deskami je nejen výběrem kultovních tracků a souborem zajímavých singlů, ale představuje i nikdy nevydané skladby. Obálky všech desek této série tvoří kompletní triptych „Zahrada pozemských rozkoší“ od Hieronyma Bosche – skvělý dárek k 35. narozeninám kapely. Co k tomu víc napsat? Snad jen…je opět ještě více nemožné zkompletovat diskografii “Agátů“, jejich diskografie od roku 1985 představuje odhadem více než šest stovek nahrávek.

animaterecords.bandcamp.com/album/agathocles-anno-1990-the-happy-land-fire

facebook.com/animaterecords

PHR vydává živák teplických Šanov 1 z roku 1990 na asfaltu

Domácí punkový label Papagájův Hlasatel Records přináší další domácí žánrovou lahůdku v podobě třicet let starého živáku teplických Šanov 1. Na dvanáctipalcové desce, která vyšla před dvěma dny, najdeš v solidním zvukovém kabátu dvacet tracků, které znáš z debutní desky “Konec Světa“ a předchozích ještě předrevolučních demopásek. Poslouchá se to vskutku fajně.

papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/live-1990

Label Panic Movements chystá svoje první vydání

Panic Movements je scéně zaběhlá bookingovka. Po pěti letech se poštěstilo a krom uvedeného a distraření při výjezdech s kapelou Baestien, kolem kterých se tohle točí, spouští Roman a spol i vytoužený label, jehož prvními zářezy budou dvanáctipalcové asfalty pražských sebranek Slavery a Nicota. Bližší informace i o možnosti zapůjčení dodávky na tourko, sleduj na FB stránkách PM.

facebook.com/Panic-Movements-Label-Distro-Tour-Van-for-band