Debutní desetipalec brněnskýho hardcore punku,
kterej je syrovej už jen svým názvem, vyšel sice už před nějakym tim pátkem a
to pod domácím labelem Phobia Records, ovšem čtrnáct zářezů nemilosrdnýho „brněnskýho
pochodu smrti“ pod názvem „Legální Lágry, Ilegální Lidé“ si rozhodně zaslouží
minimálně těch několik málo slov v recenzi…ovšem co je hlavní…to je maximální
pozornost fanoušků kvalitního domácího nářezu, kterej se nebojí tasit ostrý
slova v mateřskym jazyce, čimž je samozřejmě podstatně uvěřitelnější
nasranost táhnoucí se jako nepříjemná pachuť necelýma dvaceti minutama
nahrávky.
Ale nepředbíhejme a vezměme věci pěkně po
pořádku. V kapele s kořenem v roce 2012 najdeš lidi z Evidence Smrti,
Carl Gut, Korubo, Resurgo, Festa Desperato, Risposta a dalších. Nejen při
tomhle výčtu, ale při výčtu kapel, se kterýma si „Brünner Todesmarsch“ střihli
split nebo se účastnili na kompilačce (Morsa, uvedená Evidence Smrti či Age Of
Death), ti už na první pohled musí bejt jasný, že v úvodníku recky jsem
vůbec, ale vůbec nepřeháněl a že veškerý záruky nasraný výpovědi doby jsou do
puntíky splněny.
Pokud by si byl přeci jen nevěřící Tomáš, stačí
se mrknout na texty do vymazlenýho dvoustránkovýho bookletu, kterej najdeš
společně s deskou ve standardní, graficky k nahrávce parádně sedící
kapse ukrývající ještě krom desky anglický překlad textů na formátu A4 a
nálepku. Deska vyšla ve dvou verzích, standardní asfalt, černej jak svědomí
dnešní doby a sto kusová limitka ve formátu white/black split, což jsou vlastně
jediný a bez debat očekáváný barvy vhodný pro žánrovou desku.
Stopáž i počet zářezů pohybující se od dvaceti
vteřin do dvou minut jsem již prozradil, ovšem zvuk z vyškovského studia
Davos celej koncept žánrový desky posouvá trošku netradičně někam jinam. O jeho
nesporných kvalitách, tě už přesvědčí intro „Ghost Tape“, který ti dá minutku,
aby ses se zvukem popasoval…a pak tě hodí do mlýnku ve stylu „rychle a zběsile“.
Track střídá track, během poslechu je znát, že většina kapely má již něco
odehráno a s přehledem úročí svoje zkušenosti. Moc možností pro nadechnutí
neočekávej, protože kapela zvolňuje jen zřídka. Krom klasickejch žánrovejch
trademarků hudebníci kompozice pestří na střídačku „prim“ chvilkama bicích a
kytary. Všemu vévodí nafrázovanej špinavě a nasranej vokál, kterej tě tehdy
srazil k zemi při poslechu debutního alba Risposty „Schválen Byl Nový Řád“.
Stejně jako u Risposty je vokál čitelnej, takže ti nic nebrání vstřebávat
plivance do ksichtu zvrácený společnosti. Druhej vokál umocňuje refrény a
naléhavost potřebnejch partů, třeba v coverce „Nukke“ od finskejch
výtržníků Kaaos, která je předposledním chodem celýho manifestu. Sígrovská a do
alba vkusně zakomponovaná lehčí disharmonie vrcholí samotným závěrem v podobě
freejazzový koncovky v závěrečnym a prakticky nejdelšim štychu „Smrt
nepřátelům“.
Obecně se jedná o dost kvalitní nahrávku, která
na druhou stranu nemá nic, čím by mohla krom kvalitního řemesla a žánrový autentičnosti
překvapit. Jestli to je pro tebe málo, posuď sám. Je tam extrémní hardcore, je tam punk, je to metalický, zvukově
vydařený, dostatečně deprimující a zároveň agresivní…je to bez debat
nefalšovanej pochod smrti, kterej se v dnešních dnech mimo jiné pyšní i další
sedmipalcovou nahrávkou „Karneval Kolapsu A Droga Kontroly“. Pro příznivce žánru je nutnost mít desku
doma, pro hudební nadšence výborná ukázka, jak se má hrát hardcore punk.
4,5/5
Žádné komentáře:
Okomentovat