A North-East D-beat Lobotomy představuje po pěti tracích
nejnovější tvorbu švédskejch hardcore punkerů s metalovýma úletama Passiv
Dödshjälp a domácích zatraceně hlučnejch d-beat řízků Fear Of Extinction, kteří
jsou bohužel od vydání tohohle splitu už nějakej ten pátek stále v hibernaci.
Dvanáctipalcová deska vyšla v kooperaci pěti
evropskejch labelů včetně domácích Phobia Records. K dispozici je krom
standardního asfaltu i barevná, zde modrobílá limitovaná edice desky. Limit se
liší pouze barevným zpracováním vlastního nosiče, jinak je náklad pěti stovek
kusů obsahově i graficky úplně stejnej. U švédů je barevná přebálka ukrývající
krom desky i kartu s texty už standardem (stačí mrknout na jejich poměrně
bohatou diskografii), ovšem u Fear Of Extinction, doposud razících černobílý
koncept, je toto trošku překvapením.
Deset tracků pokrejvá stopáž pětadvaceti minut a
na uvedený kartě k nim najdeš i kompletní textovou přílohu. Švédská strana
jede tradičně v mateřštině, domácí partička preferuje angličtinu, ovšem ke
svým skladbám přikládá dodatky v češtině. Ale všem je naprosto jasný, o
čem skladby dvou angažovaných partiček asi budou…navíc řadu nápověd ukrejvá vydařenej
titulní grafickej cover. Celej grafickej koncept i přes uvedený překvapení
nelze hodnotit jinak než kladně a jak je to s tím hlavním, vlastní hudební
náplní?

Druhá strana asfaltu navazuje na švédské
předpeklí a trackem „Abyss“ se trefně otevírá nefalšovaný zatraceně hutný
d-beat peklo s hrubym vokálnim projevem…ostatně jak jej dobře znáš z předchozích
desek Fear Of Extinction či jejich pověstnějch hlasitejch koncertů (jednou mi
po koncertu v Liberci zvonilo v makovici zatraceně dlouho). Zvuk z Davosu
je sice správně zastřenej, ovšem rozhodně neutápí jednotlivý nástroje. V pětici
skladeb není moc místa k oddechu, protože primární účel rozdrtit
zhudebněnou nasraností vše co je v cestě, je bez sebemenších pochyb
naplněn. Ovšem není potřeba se děsit, jelikož se rozhodně nejedná o samoúčelnou
řežbu od startu do konce. Kytarový linky protkávají jako žilky tuhle drtící
pěst, jejíž údery parádně zvoní basovou kytarou. Doslova jako dar přichází nejchytlavější
věc stopáže domácích a to track „Gift“. Tohle je vážení vysokojakostní
kanonáda, po který přeživší neodolají dalšímu poslechu!
Splitec jako celek rozhodně stojí nejen za pozornost,
ale bez debat i za pevný místo v tvojí polici s deskama!
5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat